Bitvy 1.světové války

AISNE - 12. - 20. září 1914 - nerozhodná bitva na stošedesátikilometrové frontě mezi Compiegne a Tahure, poblíž Remeše. Německá vojska (1. až 4. armáda) se stáhla od řeky Marny a opevnila se severně od Aisne, podporována značnou dělostřeleckou silou. Spojenci zahájili frontální útok. Se značnými obtížemi se jim podařilo překročit řeku a posléze obsadit vrchol výšiny včetně Chemin des Dames. Dalších územních zisků již nedosáhli. Obě strany se zakopali a zůstali na této linii prakticky po celou dobu války.
16. duben - 20. květen 1917 - katastrofální pokus Francouzů zaútočit na německé pozice. Generál Robert Nivelle hodlal udeřit silou 27 divizí na hlavní německé pozice a během 48 hodin dosáhnout rozhodujícího vítězství. Plán byl však již v samém počátku ohrožen, protože Němcům se dostaly do rukou kopie. Měly tak čas připravit jak pěchotu, tak dělostřelectvo a hloubkovou obranu. Francouzi utrpěli těžké ztráty. Postupujíce za deště a sněžení, deptáni kulometnou palbou a bez potřebné podpory tanků (které se opozdili), Francouzi nicméně pronikli asi 6,5 km hluboko a pak byli zastaveni. Na straně Francie byly obrovské ztráty - 187 000 a Němci 163 000.
27. květen - 18. červen 1918 - zčásti úspěšný německý průlom ve směru na Paříž. Útok byl z německé strany veden 1. a 7. armádou proti 9. britskému armádnímu uskupení a proti 5. francouzské armádě. Němci postoupili o 16 km až k Chateau-Thierry a ohrožovali Paříž až do doby, kdy je nedostatek rezerv a zvětšující se vzdálenost od zásobovacích center přinutily zastavi další postup.
BEERSHEBA - britské vítězství nad tureckou armádou za I. světové války (31. říjen 1917). Beersheba, vzdálená asi 50 km od Gazy, byla opěrným bodem levého křídla turecké obranné linie. Generál Sir Edmund Allenby chtěl zaútočit na toto křídlo, neboť otevřená poušť zde dovolovala dobré manévrování. Útok na Gazu ze dne 27. října připoutal k tomuto místu pozornost Turků, 31. října v noci však Britové zaútočili na Beershebu: dvě divize útočily čelně, zatímco další jednotky, složené převážně z australských a novozélandských vojáků, po překročení pouště napadaly Turky z boku. Zdařil se jak čelní útok, tak i útok z boku, kde 4. australská lehká jízda obsadila Beershebu. Do zajetí padlo 2000 tureckých vojáků.
BELLEAU WOOD - červen 1918: vítězství Američanů nad Němci v průběhu velkého spojeneckého tažení jež mělo vyhnat Němce ze severní Francie. Poté, co uspěli u Chateau - Thierry, zaútočili Američani 6. června 1918 v lesích Belleau. Přední německé zákopy byly vzaty ztečí, ale další obrana byla silná, příslušníci US námořní brigády sváděli boj doslova o každý strom. Americké námořnictvo čistilo les plné tři týdny, každý metr půdy byl tvrdě vybojován. Poslední německé pozice byly dobyty 12. června, ale sporadické boje trvaly až do 25. června, teprve pak byl les bezpečný.
BRUSILOVOVA OFENZIVA - červen 1916; mohutný ruský útok proti jižnímu sektoru východní fronty měl ulehčit západní a italské frontě tím, že připoutá německé síly na východ. Vedle tohoto hlavního cíle však ofenziva měla i negativní důlsedky: Rusy stála téměř milion lidských životů, což demoralizovalo armádu a přispělo k růstu revolučních nálad; přimělo Rumunsko ke vstupu do války na straně spojenců pro případ, že by Rumunsko bylo napadeno Němci; německá armáda se po zdecimování rakousko-uherských vojsk stala rozhodující složkou uvnitř centrálních sil. Generál Alexej Brusilov velele 7., 8., 9., a 11. ruské armádě a vedl ofenzivu na linii od pripe%tských bažin k hranici Rumunska. Rakousko-uherská armáda byla téměř zcela zničena a rakousko-uherská jižní armádní větev byla v důsledku tohoto nucen ustoupit. Útok splnil svůj cíl, protože polní maršál Paul Hindenburg musel stáhnout vojska z mnoha jiných prostorů včetně Itálie, aby zpevnil obranu v Haliči a Bukovině. Rakousko-uherský protiútok sice Rusy zatlačil o něco severněji, ale Brusilov vzápětí získal prostor na jihu, kde jej zastavily až Karpaty a také vyčerpanost vojáků, špatné zásobování a nedostatečná součinost s jinými druhy vojsk.
CAMBRAI - v tomto místě se za 1. světové války odehrály dvě bitvy mezi britskými a německými vojsky:
20. - 27. listopadu 1917 - šlo o první bitvu, ve které byly ve větším množství použity tanky a nebyla naopak použita do té doby obvyklá dělostřelecká příprava. Britové útočili s 330 tanky a dvěma pěšími sbory, když tisícovka děl pálila na německé pozice spíše jen výběrově než v širokém měřítku. Předpokládaných cílů bylo dosaženo, Britové se zmocnili 142 děl a do zajetí vzali 10 500 německých vojáků, bylo však zničeno množství jejich vlastních tanků a pěchota skončila velice vyčerpaná. A protože neměli čerstvé zálohy, nedokázali vzdorovat německému protiútoku, takže se 27. listopadu ocitli znovu tam, odkud bitvu zahajovali.
26. srpen - 5. říjen 1918 - Cambrai bylo chráněno proslulou Hindenburgovou linií - v roce 1918 na ně Britové zaútočili v souvislosti s generálním útokem. Použili speciálně prodloužených tanků Mark V, které dokázaly překonat široké zákopy linie. Po mohutné dělostřelecké přípravě se jim podařilo prorazit linii v délce 65 km a 5. října Cambrai obsadili.
DARDANELY - v roce 1915 neúspěšná námořní operace spojenců proti Turkům. Dardanely jsou úzký průplav mezi evropskou a asijskou částí Turecka - spojují Středozemní moře s mořem Marmarským a dále pak i s Černým mořem. Byl to Winston Churchill, kdo jako první navrhl ve válečném kabinetu 25. listopadu 1914, aby v souvislosti s ochranou Egypta byl na Dardanely podniknut útok. 2. ledna 1915 ruská vláda požádala o nějakou diverzní operaci, která by ulehčila východní frontě, ale lord Kitchener prohlásil, že nemá k dispozici rezervní vojsko. Místo toho byl 19. února 1915 podniknut námořní útok osmi válečných lodí, které ostřelovaly několik pobřežních obranných baterií a provedly výsadek, který měl na pevnině zneškodnit některé z pevnůstek. 18. května se několik válečných lodí pokusilo proplout úžinou, ale čtyři lodě byly potopeny po dělostřeleckých zásazích a po najetí na miny, další byly požkozeny. Spojenci přišli o 750 námořníků, Turci ztratili necelých 200 mužů. Po tomto debaklu se upustilo od představy čistě námořních útoků a namísto toho se začala plánovat pozemní akce proti poloostrovu Gallipoli. Jediným výsledkem námořního útoku však bylo zaktivizování turecké armády, která pak měla dost času, aby se důkladně připravila na gallipolskou operaci.
FALKLANDSKÉ OSTROVY - I. světová válka, 8. prosinec 1914: vítězství anglického námořnictva nad Němci. Po porážce u Coronelu vyslal britský admirál Sir John Fisher mohutnou eskadru složenou ze dvou bitevních křížníků a dvou vojenských lodí a pěti dalších křížníků do oblasti jižního Atlantiku. Velitelem eskadry byl admirál Sir Frederich Sturdee. 7. prosince 1914 připlul k Falklndským ostrovům, aby se zásobil uhlím. V tomto prostoru se již nacházela stará bitevní loď Canopus, vyzbrojená dvanáctipalcovými děly: působila zde jako plovoucí baterie chránící ostrovy. Německý velitel Maxmilian von Spee, nemajíce žádné informace o síle Angličanů, obeplouval Hornův mys a rozhodl se "za pochodu" ostřelovat Falkladndy, než bude pokračovat dál k Mysu dobré naděje, kde Němci chtěli přimět k povstání nespokojené jihoafrické Bury.
Von Spee se k Falklandám přiblížil časně ráno 8. prosince a vyslal vpřed loď Gneisenau, aby ostřelovala ostrovy, ta se však okamžitě ocitla v palbě Canopusu. V domnění, že jde o střelbu z pevniny, Gneisenau se obrátil zpět. Von Spee pak nad zamaskovaným pobřežím zpozoroval trojité stěžně anglických bitevních křížníků a pochopil, že se ocitl v pasti. Eskadra sice vyplula plnou rychlostí na východ, britská plavidla však měla vyšší rychlost a dostihla ji. Ve 12.51 začala bitva, ve 4.17 odpoledne zásahy anglických děl potopily Scharnhorst, v 5.55 se potopila těžce požkozená Gneisenau i s posádkou 800 mužů. Potopeny byly i zbývající německé lodě - jedné se sice podařilo uniknout, ale později byla dostižena a rovněž potopena. Celá eskadra byla zničena, o život přišlo 2100 námořníků. Britové neztratili žádnou loď, i když utrpěli měnší škody a zahynulo pouze 5 mužů a 16 jich bylo zraněno.
GALLIPOLI - I. světová válka - nepovedený spojenecký pokus o vpád do Turecka. Z podnětu Winstona Churchilla pokoušeli se spojenečtí vojáci (v době od února 1915 do ledna 1916) probít přes Dardanely a spojit se s Rusy. Akce byla svěřena australským a novozélandským vojákům (ANZAC), kteří utrpěli obrovské ztráty. Odhaduje se, že během devítiměsíčního tažení zahynulo téměř 36 000 vojáků Commonwealthu.
ISONZO - I. světová válka, 1915-1917: série bitev, které mezi sebou sváděly italská a rakouská armáda. Řeka Isonzo pramení v Julských Alpách a směřuje pak na jih a víceméně kopíruje dnešní hranice mezi Itálií a Slovinskem. V Terstském zálivu vtéká do Jaderského moře. 23. května 1915, v den, kdy Itálie vstoupila do války, drželi Rakušané obranné postavení na východním břehu řeky.
První bitva: italský útok přes řeku v červnu 1915 skončil menším územním ziskem, Italové se dostali do postavení, z něhož mohli kontrolovat plošinu Carso, ale špatné počasí jim zabránilo postupovat dál.
Druhá bitva: začala v červenci 1915 itaským výpadem proti opevněním v Gorizii a pokračovala útokem na Carso. U Gorizie Italové neuspěli, ale v Carso postoupili značně vpřed a zajali množství Rakušanů - během září 1915 však bitva pozvolna skončila.
Třetí bitva: odstartovala 18. října 1915 těžká italská dělostřelba podíl celé bitevní linie, za ní následoval další útok na Gorizii a další akce v Carso - vše ukončil příchod zimy. Fronta pak zůstala v klidu až do dubna 1916.
Čtvrtá bitva: začala v dubnu 1916 novým útokem na Gorizii a obranná postavení kolem ní. 9. srpna je Italové dobyli. Podobně úspěšní byli i na území Carso, kde výrazně postoupili ve směru na Terst. Koncem srpna útok odumřel, ale občasné boje trvaly až do října 1916.
Během zimy se obě strany připravovaly na jarní ofenzivu - v květnu 1917 vypukla pátá bitva: Italové zaútočili na rakouskou linii severně od Gorizie. Malý územní zisk byl vzápětí ztracen silným rakouským protiútokem, pak se celá linie stabilizovala (nic na tom nezměnil ani šest dalších bitev) až do Caporetta.
JUTSKO - 31. květen 1916: námořní bitva mezi Němci a Angličany na západ od jutského pobřeží (dnešní Dánsko). Obě strany prohlašovaly, že zvítězily: Němci, protože potopily více lodí, než ztratili, Britové proto, že německá Nejvyšší námořní flotila se už do konce války neodvážila vyplout ven z přístavu.
Časně ráno 31. května připlula německá flotila (velitelem byl admirál Reinhard von Scheer) z Baltického do Severního moře, aby přilákala britské válečné křížníky do oblasti u norského pobřeží a tam je pak zničila. V čele německého uskupení plulo pět bitevních křížníků, kterým velel admirál Franz von Hipper.
Hlavní formaci tvořilo 16 bitevních lodí I. třídy a 6 starších bitevních lodí, doprovod tvořilo 11 lehkých křížníků a 72 torpédoborců. Alarmován zvýšeným počtem německých radiových hovorů vyrazil admirál John Jellicoe (později hrabě Jellicoe) v čele britské velké flotily ze Scapa Flow: mel k dispozici 28 bitevních lodí I. třídy a 3 bitevní křížníky. Dalších 6 bitevních křížníků a 4 rychlé bitevní čluny, kterým velel admirál David Beatty, vyplulo ve stejnou dobu z námořní základny Rosyth.
Hipperovy a Beattyho průzkumné torpédoborce se navzájem zpozorovaly 31. května odpoledne a německý torpédoborec okamžitě obrátil, aby přilákal Angličany k německé flotile. Beatty k tomu svolil - vzplanul dělostřelecký souboj z kanonů všech ráží: dva britské bitevní křížníky byly potopeny a poškozena Beattyho vlajková loď. Beatty sám obrátil a snažil se odlákat Němce vzhůru na sever, kde operovalo mohutnější loďstvo admirála Jellicoea. Obě flotily se opravdu setkaly a strhla se velká vřava, při níž byl potopen další britský křížník. Kdyř Scheer zjistil, že proti němu je větší palebná síla, obrátil a pod ochranou kouřové clony a útočících torpédoborců unikal. Jellicoe pokračoval jížním směrem v naději, že se dostane mezi Scheera a německou základnu, Scheer však otočil na volné moře, přičemž ho stále chránily čtyři bitevní křížníky. S přicházejícím šerem se Jellicoe obával torpéd, dále nepokračoval a celá bitva tak skončila nerozhodně.
MARNE - I. světová válka: dvě neúspěšné německé ofenzivy v severní Francii. V první bitvě v září 1914 byl německý postup zastaven francouzsko-britskými vojsky, která vedl jako hlavní velitel Joseph Joffre. Druhá bitva se odehrála v červenci a v sprnu 1918: Němci byli poraženi spojenými vojsky Britů, Francouzů a Američanů - velitelem byl francouzský generál Henri Pétain. Po této prohře se morálka německých vojáků zcela zhroutila.
První bitva na Marně, 6. - 9. září 1914: tři německé armády se stáčely z Belgie dolů do Francie, aby v souhlase se Schliffenovým plánem obklíčily Paříž. Po počáteční nejistotě maršál Joffre pochopil německou strategii a přikázal francouzské 1. a 2. armádě, aby Němce zadržely v prostoru kolem Verdunu a Nancy. Současně zformoval dvě nové armády 6. a 9., jako údernou sílu pro připravovaný protiútok a posunul levé křídlo svých vojsk, aby tak přilákal Němce více na jih. Francouzská 6. armáda, vedená generálem Josephem Galliénim, se pohnula směrem k vysunutému křídlu německé 1. armády (velitelm byl generál Alexander von Kluck), která musela přerušit svůj postup na jih a obrátit se proti Galliénimu. Tím se otevřela téměř padesátikilometrová mezera mezi touto 1. armádou a 2.armádou (té velel polní maršál Karlo von Bülow). Joffre nyní vrhl své úderné armády proti von Bülowovi, který začal ustupovat, a rovněž tlačil na von Klucka, aby ustoupil, nechtěl-li být zcela obklíčen. Německý postup tak byl zastaven a obrácen nazpět. Z taktického hlediska sice bitva neměla vítěze, strategicky ovšem byla nesporným vítězstvím spojenců.
Druhá bitva na Marně, 15. červenec - 4. srpen 1918: tato bitva byla posledním útočným pokusem za německé ofenziva na jaře 1918. Generál Erich Ludendorff překročil s 35 divizemi Marnu s cílem obklíčit Remeš. Francouzi byli na útok dobře připraveni - měli k dispozici čtyři armády s výtečnými veliteli a silnou podporou amerických spojenců. Němci sice zkraje měli určitý územní zisk, pak však byli zastaveni a obráceni zpět. Spojenecký protiútok, zahájený 18. července a někdy nazývaný jako třetí bitva na Marně, zahnal Němce zpět na linii Remeš-Soissons.
MAZURSKÁ JEZERA - za I. světové války svedla německá a ruská vojska dvě bitvy mezi Mazurskými jezery (nyní Polsko) a Königsbergem (Královcem) ve Východním Prusku (nyní Kaliningrad v Rusku).
První bitva, 5. - 15. září 1914: po německém vítězství nad generálem Paulem Rennenkampfem v bitvě u Tannenbergu se polní maršál Paul von Hindenburg snažil dostihnout a zničit ustupující Rusy. Rennenkampf přešel do protiútoku a zadržoval Němce, aby zbytek armády mohl v klidu odejít a vyhnout se německému obklíčení.
Druhá bitva, únor 1915: Rusové shromáždili 120 000 vojáků a chtěli s nimi ve čtyřech proudech táhnout do Východního Pruska - ale Hindenburg přivedl nové zálohy a měl tak k dispozici 300 000 mužů rozdělených do dvou armádních front. Jakmile Rusové zjistili skutečnou sílu soupeře, začali se stahovat. Němci však reagovali velice rychle a 7. února vypudili Rusy z Johannisberbu (nyní Pisz v Polsku), postupovali dále na sever, zmocnili se Lycku (nyní Elk) a začali se stahovat kolem Rusů. Ti se bránili velice zdařile, především se vyznamenaly oddíly ze Sibiře: podařilo se jim ustoupit za obranné linie na řece Němen, přičemž způsobili Němcům velké ztráty. Na severním konci fronty byli Němci úspěšnější: vytlačili Rusy z Tilsitu (nyní Sovětsk), Pilkallenu (Dobrovolsk) a Gumbinnenu (Gusev) a přinutili je ustoupit až ke Kaunasu (nyní v Litvě). Rychlý ústup obnažil boční části ruských vojsk a Němci je okamžitě napadli - před naprostým zničením zachránil Rusy terén, močály a bažiny, v nichž se prostě organizovaně bojovat nedalo, malé skupiny ruských vojsk však přes ně dokázaly projít a zachránit se. Německá ofenziva skončila tím, že jejich vojska vybudovala nová postavení za ruskými hranicemi.
NĚMECKÁ JARNÍ OFENZIVA - za I. světové války poslední německá ofenziva v roce 1918 na západní frontě. Zhroucení Ruska umožnilo Německu, aby převedlo své nejlepší vojáky z východní fronty na frontu západní, čímž byla tamní německá armáda zesílena na 1 600 000 mužů a 16 000 děl - spojenci zde měli k dispozici 1 400 000 mužů a 16 400 děl. Němci pak vyvinuli značné úsilí, aby rozhodli válku před příchodem amerických vojsk - prvním krokem byla tzv. druhá bitva na řece Sommě. 2. března 1918 zaútočili na relativně slabší britský sektor mezi Cambrai a řekou Oise (držela jej britská 5. armáda) a podařilo se jim Angličany o značný kus zatlačit. 9. dubna zahájili další útok na Amentieres, přemohli portugalský sbor, vklínili se do hloubky britské obrany a obsadili Messinskou vrchovinu. Třetí útok podnikli 27.květnaa proti čtyřem oslabeným britským a čtyřem unaveným francouzským divizím na řece Aisne mezi městy Soisons a Reims (česky Remeš) a postoupili až k řece Marně v kraji Chateau-Thierry. Němci tak enormně rozšířili frontu a přiblížili se na 70 km k Paříži.
V té době však německá vojska začala ochabovat, a když Francouzi poprvé použili válečný plyn yperit, 12. a 13. července se německý postup zastavil. Němci potřebovali uspořádat dobyté území, zdržovalo je špatné počasí, a tak teprve 15. července mohl Ludendorff vyslat 35 divizí, aby obklíčily Remeš; tento útok byl zastaven a potlačen za tzv. druhé bitvy na řece Marně. V té době generál Foch připravil rozsáhlou francouzsko-americkou ofenzivu, silně podporovanou tankovým vojskem: začala v květnu 1918 protiútokem v prostoru Chateau-Thierry. Akce byla nadmíru úspěšná a znamenala konec německého tažení a začátek spojeneckého postupu, který celou válku ukončil.
PIAVE - I. světová válka: v letech 1917 a 1918 se odehrály tři bitvy mezi Rakušany a Italy na řece Piavě v severní Itálii. Piave pramení v Karnských Alpách a po 200 km vtéká do Jaderského moře nedaleko od Benátek.
Po bitvě u Caporetta v říjnu 1917 italská armáda ustoupila na obrannou linii řeky Piavy. První bitva na Piavě proběhla v listopadu 1917, když Rakušané zaútočili na italské linie. Italové se ubránili a útočníka odrazili.
Fronta pak zůstala v klidu až do druhé bitvy v červnu 1918. Rakušani překročili řeku a pod ochranou dýmu a plynu se jim podařilo vybudovat předmostí - italský protiútok z 2. července je opět vrhl zpět. V blízkosti moře se dokázali vklínit do postavení Italů a postoupit o míli, pak byli opět zatlačeni do původních postavení. Protože se Piave nečekaně rozvodnila, Rakušané byli nuceni útok zastavit. Ve třetí bitvě 23. října 1918 (také se jí říka bitva u Vittorio Veneto) nastoupilo spolu s britskými vojáky velké množství italských vojáků a zaútočilo na Rakušany. Tři italské armády překročily řeku a během dvou dnů začali Rakušané na celé frontě ustupovat. Italové je pronásledovali až do 4. listopadu 1918, kdy Rakousko požádalo o příměří.
SOMME - bitva - I. světová válka, červenec-listopad 1916: velká spojenecká ofenziva u Beaumont-Hamel-Chaulnes na řece Sommě v severní Francii. Obě strany při ní utrpěly velké ztráty. Ofenzivu připravili společně maršál Josepf Joffre a generál Douglas Haig. Německá ofenziva u St. Quentinu v březnu a dubnu 1918 bývá někdy nazývána druhou bitvou na Sommě. V roce 1916 se spojenci rozhodli zahájit v létě koordinovanou ofenzivu na východní, západní a italské frontě. němci svým útokem na Verdun v únoru 1916 vlastně předběhli spojeneckou strategii - v létě už bylo jasné, že Francouzi budou plně zaměstnáni odrážením tohoto německého útoku a že ofenziva na Sommě tudíž bude muset být především britskou záležitostí.
První bitva na Sommě: zahájila ji 1. července britská 4. armáda - podporovala ji ještě 3. armáda a francouzská 8. armádní skupina. Útok směřoval na 2. německou armádu, která měla kvalitní obranu v hlubokých a bytelných zákopech. Britové dělali obvyklé přípravy na útok včerně týdenního dělostřeleckého bombardování německých pozic - účinek byl nevalný, spíše šlo o varování, že je v dohledu závažná akce. Němci naopak dokázali ještě před zahájením útoku svůj obranný systém zpevnit, takže Britové měli největší ztráty v celé historii: 19 000 vojáků bylo usmrceno hned první den. Útok však pokračoval dál a bylo dosaženo několika menších zisků - 14. července byla německá linie už téměř prolomena. Po chvíli klidu se 15. července útok rozhořel nanovo - poprvé se do boje zapojily tanky: k dispozici jich bylo 47, většina z nich však měla poruchy. Tento útok měl jistý úspěch, ale když bitva posléze v polovině listopadu skončila, činil celkový postup spojenců všehovšudy 13 km - za cenu 615 000 spojeneckých a 500 000 německých obětí.
Druhá bitva na Sommě: 21. března 1918 byla vlastně prvním dějstvím německé jarní ofenzivy. Jejím cílem bylo obsadit Amiens a oddělit od sebe francouzskou a britskou armádu. Prudký útok zahnal 5. britskou armádu (velitem byl generál Sir Hubert Gough) nazpět, což ve svém důsledku způsobilo také ústup 3. britské a 3. francouzské armády. Němci postoupili až k městu Montdidier, kde - pár kilometrů od Arrasu - byli konečně zastaveni.
VERDUN - I. světová válka: série velice nesmlouvavých bojových akcí mezi Francouzi a Němci. Verdun bylo pevnostní město v departementu Meuse, 280 km na východ od Paříže. Po zkušenostech z francouzsko-pruské války z roku 1870 vytvořili Francouzi z Verdunu prvotřídní pevnost - prstenec moderních opevnění se stal důležitou hraniční obrannou bariérou. V roce 1916 Němci na Verdun zaútočili s nevídanou silou: pevnost měla pro Francouze nesmírný význam psychologický - Němci došli k názoru, že se Verdunu nemohou vzdát, i za cenu nasazení mimořádně velkého počtu vojáků. Německý plán netrval na dobytí Verdunu, rozhodující bylo zdecimování francouzské armády nepřetržitými bombardováním a napadáním. Takto bitva probíhala po celý zbytek roku: obě strany se pohybovaly vpřed a vzad, hned obsadila pevnůstky a území jedna, hned druhá strana, až počátkem prosince 1916 zde boj ustal úplně. Odhaduje se, že Francouzi ztratili 348 300 mužů, ale i německé oběti byly obrovské 328 500 vojáků.
YPRES - I. světová válka: tři velké bitvy se odehrály v rozmezí let 1914 -1917 mezi spojeneckými a německými armádami v belgickém městě Ypres v Západních Flandrech (asi 40 km na jih od Ostende).
Říjen-listopad 1914: britská ofenzíva zaměřená na získáví přístavů v Dunkerque a Ostende se střetla s německou ofenzivou zaměřenou na dobytí stejných cílů. Následující bitva byla mimořádně těžká: Němci se zmocnili vyvýšeniny nad vesnicí Messines a některých dalších kontrolních bodů, Britové a Francouzi však udrželi výběžek kolem Ypres zabíhající do německých linií. Němci přišli odhadem o 150 000 vojáků, Francouzi a Britové o přibližně stejný počet.
Duben-květen 1915: Němci zahájily bitvu plynovým útokem, který otevřel trhlinu ve spojeneckých pozicích. Němci však s takovýmto úspěchem nepočítali a nedokázali výhody využít - spojenci pak rychle dopravili na místo nové posily. Následovaly nové plynové útoky, které donutily Brity, aby zkrátily své linie - výběžek u Ypres se proto výrazně zmenšil.
Červenec-listopad 1917: (známo také jako Passchendaele): spojenecká ofenziva (za účasti britských, kanadských a australských vojáků - velel jim Sir Douglas Haig) měla zajistit přístavy na belgickém pobřeží - do té doby je drželi Němci. Dlouhá a krutá bitva, odehrávající se za úděsných podmínek nepřetržitých dešťů a promáčené země, měla zisk všehovšudy osmi kilometrů území, které nemělo žádný strategický význam. Spojenci ovšem ztratili 300 000 mužů.