Lord North, který vystřídal Townshenda jako ministr financí, poskytl hněvu brzy příležitost, aby se v koloniích změnil z mírného vření v prudký var.V květnu 1773 vymyslel plán, jak zachránit potápějící se Východoindickou společnost, která právě prožívala krizi.Společnost měla ve svých britských skladištích okolo sedmnácti milionů liber (asi 7 701 000 kg) neprodaného čaje.Podle zákona o čaji z roku 1773 měla vláda vrátit britské clo ve výši dvanácti pencí za libru z veškerého čaje, který byl vyvážen do kolonií, a vybrat pouze existující třípencové clo, jež se platilo v koloniálních přístavech.V koloniích by tak byl tento čaj levnější než v Británii, a dokonce ještě levnější než holandský čaj na černém trhu.North se však přepočítal, když předpokládal, že koloniální reakce se bude řídit pouze cenou.A udělal ještě větší chybu, když dovolil Východoindické společnosti, aby jednala s maloobchodníky přímo prostřednictvím svých agentů či příjemců zboží, a obcházela tak koloniální velkoobchodníky, kteří obchod zprostředkovávali dříve.
Když se zásilky čaje dostali do koloniálních přístavů, museli se odeslat zpět do Anglie, protože nebyl nikdo, kdo by je přijmul.V Charlestonu byl čaj prodán, aby financoval revoluci.30.listopadu 1773 se tři nákladní loďe s čajem dostaly do Bostnonu, ale nestačili je ani vyložit, protože skupina koloniálních vlastenců přestrojených za Mohawky vnikla na palubu a vyházela 342 beden čaje do moře.Kdyby z Londýna přišla tehdy taktnější odpověď, mohl bostonský čajový dýchánek důvěryhodnost radikálů snadno podrýt.
28. prosinec 2012
4 412×
235 slov
