Břetislav I. český kníže

Syn Oldřicha a Boženy.Od 1019/1020 vládce na Moravě, kterou dobyl kníže Oldřich na Boleslavovi I. Chrabrém.Od 1021 manžel Jitky Baneberské , kterou unesl ze Schweifurtu (tím se spříznil i s rak. Babenberky). Otec Oldřicha mu svěřil vládu již 1033, ale po návratu z říše se sním dostal do střetu.Po Oldřichovi povolán na trůn Jaromír, jenž Břetislava I.(B. I.) prohlásil za legitimního vládce.Na trůn B. I. nastoupil v období překonání deprese č. státu, která naopak zachvátila po smrti Chrabrého říši pol. Piastovců a po smrti Štěpána I. Svatého Uhry. B. I. usiloval o téměř úplné oddělení č. státu od řím.něm. říše, o založení arcibiskupství v Praze a o rozšíření územní moci do Slezska a na Slovensko.1039 zpustošil Polsko, připojil Slezsko a odvezl z Hnězdna ostatky sv. Vojtěcha a dalších světců, aby mohl v Praze zřídit arcibiskupství .Odmítl složit hold novému řím.něm. vládci Jindřichu III. a vydat mu polskou kořist.Ve válce s říší zprvu úspěšný (1040 poraženo něm. vojsko u Brůdku),byl spojen s Uhry.1041 obležen v Praze a donucen složit lenní slib .Stal se spojencem říše v boji s Uhry, dočasně ovládl území záp. Slovenska. 1050 ztratil větší část Slezska (až na Holasicko), za které se pol. panovníci odvádět poplatek.Vyhlásil (1039) s biskupem Šebířem Hnězdenská dekreta (první právní statuta v č. zemích, doložená v Kosmově kronice).Před svou smrtí zavedl systém seniorátu (nejst. syn vládne v Čechách, ml. mají úděly na Moravě). Zemřel 10.1. 1055.
Ukázka jednoho z denárů, (viz druhá strana listu) ražených za Břetislava I. se ocitáme u zajímavé tematiky českého mincovnictví.Jak už víme, první české mince se zrodili kolem r. 955 za Boleslava I. Nešlo o nejstarší mince na našem území! Ty o celých tisíc roků dříve razili už Keltové! Dávné peníze Přemislovců se nazývaly denáry (od lat. deni -"po deseti")Jménem je pojila tradice s denáry Římanů, podobou i jednotkovým systémem byly odvozeny ze západních karolínských vzorů.Původně se z libry , tj. z 408 g kovu, razilo 240 mincí.Avšak sto let po vzniku českého mincovnictví , kolem r. 1050 se právě B.I. stal nejstarším reformátorem našeho peněžnictví. Jednak na delší čas stabilizoval věčně kolísající stav stříbra v denárech, hlavně však zavedl nový pojem tzv. pražskou hřivnu o vávém základu 210 g, která pak zůstala měrnou až do 17. století.Břetislavovy denáry - 200 jich bylo do hřivny- měly průměr nikoli dřívějších 20 mm, ale zhruba 16 mm.
Praha měla v Břetislavových dobách už most.Byl dřevěný, stál přibližně v místech pozdějšího mostu Juditina i ještě pozdějšího Karlova.Sloužil do r.1157.Tenkrát ho odnesla velká voda.Kdy vznikl ?V Kristianově legendě se tvrdí, že po něm už přešel i průvod s ostatky knížete Václava.A ty byly přeneseny ze Staré Boleslavi na Pražský hrad snad v r. 938.Jenže potíž s Kristianem je v tom, že se s jistotou neví, kdy text vznikl, a zda dokonce nejde o podvrh.Lépe se dá věřit Kosmovi.Ten sice svou zprávu situuje až k datu 1118, ale ze souvislostí plyne, že most stál:lze se důvodně domýšlet, že už za Břetislava I.
Břetislav I. je údělným knížetem na Moravě,sídlí na starobylém hraděv Olomouci.Jitka?To je patnáctiletá krasavice, německá šlechtična z krve nordgavských hrabat.Před časem, jak tehdy bývalo obvyklé, se ocitla v rodinném klášteře, byla dána do výchovy.Schweinfurt čili Svinibrod, kde Jitka žije, leží na řece Mohanu v Bavorsku.A tam, v strnulém, tichém klášterním prostředí, ji patrně roku 1030 prvně spatřil statný Břetislav, který je i s družinou na jedné ze svých zahraničních cest.Zamilovává se po uši a na první pohled.Je sám urozené krve, bohatý i mocný, má před sebou vynikající dráhu, mohl by se bez problémů ucházet o Jitčinu ruku, a určitě by pochodil.(Či byla Jitka zaslíbena Bohu, měla zůstat jeptiškou?)Volí však raděj rytířské gesto posazuje klášterní schovanku "na kůň", mečem přesekává ochranný řetěz klášterní brány a spanilou dívku svého srdce unáší.Družiníci kryjí při únosu Břetislavovi záda a jsou "zle zohaveni".Tot´ v stručné zkratce celý příběh.
Asi netřeba rozebírat, vlastně ani nelze, nakolik proslulá pověst odpovídá skutečnosti.Povězme raděj , co je nesporné: Jitka ze Schweinfurtu se Břetislavovi stala milující celoživotní partnerkou, povila mu sedm(?) dětí, z toho pět synů- nejprve Spytihněva (* 1031), pak Vratislava, Konráda, Otu a Jaromíra.Nikdy předtím, zdá se, nebyl počet mužských členů Přemyslova rodu tak vysoký.A protože po počátečním impulsu Břetislava a Jitky časem ještě hodně vzrostl, předznamenala velká láska velké potíže pro budoucnost.O několik desetiletí později se totiž vynořilo takové množství uchazečů o moc, že přemyslovský trůn nemohl nával kandidátů unést a div se pod tím náporem nezhroutil.

Už František Palacký tvrdil, že Břetislav svou polskou výpravou učinil obdobný pokus jako před ním Boleslav Chrabrý, když obsazením Čech chtěl vytvořit mocnou slovanskou říši, která by lépe čelila německé expanzi.O několik desetiletí později prý tentýž cíl sledoval náš panovník.Dodnes spory o tuto záležitost docela nepominuli.Zdá se však být blíže pravdě a tehdejší skutečnosti tvrzení novodobých historiků, kteří soudí, že středověcí panovníci nejednali na základě dalekosáhlých politických koncepcí, spíš pod vlivem okamžitých nápadů a možností.Mířili k viditelným. konkrétním cílům a zřídkakdy dál.Asi to platí i o Břetislavově slavném vojenském podniku.Jeho smyslem- vedle získání kořisti- bylo zmocnit se především ostatků biskupa Vojtěcha.

Nájezd Čechů na Polsko, jeden z prvních přemyslovských výbojů, o kterém jsme lépe zpraveni, skončil tedy mimořádným úspěchem.Svatý Vojtěch se po více než čtyřiceti letech vrátil slavně do Prahy a jeho tělo spočinulo v kapli rotundy sv. Víta. Břetislav I. však sotva mohl očekávat, že mu čin takového dosahu projde, aniž by nenásledovala reakce v mezinárodním měřítku.Nyní záleželo na tom, jak příjme únos Vojtěchových ostatků papeže v Římě a jak se k věci postaví německý císař: ne už Konrád II., ten právě v oněch měsících zemřel, ale jeho syn, sebevědomý a pyšný, napříště i mocný Jindřich III.Nejprve se pobouřeně ozval Řím… "Zlovolný udavač", píše Kosmas podal zprávu o polských událostech dřív, než se Čechové stihli u papeže nějak ospravedlnit sami.To bylo velice nemilé. Břetislav hodlal vyzískat z úspěchu výpravy patřičný politický kapitál a předpokládal zřejmě, že nároky Čechů na Vojtěchovy ostatky nejen snadno vysvětlí, ale i obhájí.Navíc věřil, že za převzetí ochrany nad mučedníkovým tělem mu teď Vojtěch oplátkou pomůže v zápase o zřízení arcibiskupství.Propočet však nevyšel.Kdosi Břetislava předběhl, a on se nyní musel bránit.Místo diplomatické ofenzívy ho čekala obrana.České poselstvo, které se odebralo do Říma, aby před sborem kardinálů a před papežem Benediktem IΧ. svedlo velmi obtížnou slovní bitvu, obstálo až nečekaně dobře.Konečný výrok soudu nad Břetislavem a jeho lidem vyzněl překvapivě smírně.Sen o zřízení arcibiskupství byl pochopitelně odložen, na druhé straně však papež nic z výsledků polské výpravy zásadně neodsoudil.Přiznal Čechům , že jednali v dobrém úmyslu, ponechal jim dokonce ostatky Vojtěcha i válečnou kořist - z myslitelných trestů zbyl ten nejmírnější: pokání.Českému knížeti i biskupovi bylo uloženo, aby za pokání zřídili nový klášter.To Břetislav I. samozřejmě rád učinil: roku 1046 pak ve Staré Boleslavi vysvěcen klášterní chrám.

Když v necelé padesátce umíral , zanechal svým synům zemi uspořádanou, v hranicích, které si alespoň v základních konturách podržují Čechy a Moravu dodnes.A protože Břetislav I. věděl jaké nebezpečí v sobě skrývá skutečnost, že dědiců je pět, formuloval prý na smrtelném loži tzv. stařešinský řád - nástupnický princip, podle kterého měl zemřelého vladaře na přemyslovském stolci napříště nahradit vždy nejstarší žijící mužský příslušník dynastie.Poslední slova "českého Achilla" byla výstrahou: Břetislav varoval své syny před vzájemnými spory.Bohužel, potomci otcova nabádání nerespektovali příliš dlouho.