Společná historie Čechů a Slováků má počátek ve Velkomoravské říši – 9.století - , kdy se vlády roku 830 n.l. ujal kníže Mojmír I., o něm se ví pouze to, že přijal křesťanství a byl v mírových vztazích s Franskou říší. Samotný název Velká Morava, poprvé použil byzantský císař Konstantinos Porfyrogennetos, ale myslel tím spíše Vzdálená Morava. Velká Morava se postupně začala rozšiřovat až pohltila Čechy, Slezko a velkou část dnešního Slovenska. Mezi významné události patřil i útok knížete Mojmíra na knížete Pribinu, který byl později v boji s Moravany zabit. Významným nástupcem knížete Mojmíra byl Rostislav, který přijal křesťanskou misii Cyrila a Metoděje. Za Mojmíra II. Se Velká Morava pod nátlakem Maďarů rozpadla, ale narozdíl od jižního Slovenska, nebyla tak Maďary ovládnuta. Slováci se stali na tisíc let součástí uherského státu, s nímž sdíleli i jeho osudy. V některých údobích se části Slovenska staly kořistí českých či polských panovníků., ale to nic nezměnilo na postupné maďarizaci Slovenska. Hospodářský vzestup nastal ve 14. až 16. století, kdy uherští králové začali v Kremnici razit mince. Po vládě polských Jagellonců, kdy Polsko, Česko a Slovensko patřili pod jednoho panovníka, nastolili svoji nadvládu na téměř tři sta let evropská dynastie Habsburků. V 18. a 19. století, bylo pod národnostním tlakem – rakouského a uherského, formováno hnutí za zachování jednotného slovenského národa. To samé v té době probíhalo i v Čechách, kdy Čechy prožívaly národní obrození. První světová válka vedla k rozpadu Rakousko – Uherska, a vzniklo tak mnoho samostatných států, mezi něž patřilo i Československo, které mimo jiné patřilo k deseti nejprůmyslovějším zemím světa. Slovensko se připojilo Pittsburskou dohodou – 30.5.1918 Byl to mnohonárodnostní stát v čele s T.G. Masarykem. Zahraniční politika se soustřeďovala zejména na Francii a Anglii. Ovšem po celých 70 let společného státu, Slováci nepovažovali narozdíl od Čechů, Československo jako svoji republiku, protože politika první republiky jim nepřiznala statut samotného národa. Slováci využili svoji touhy po nezávislosti 14. března 1939, kdy se po dohodě mezi Hitlerem a Tisem od Čech odtrhli a po tom, kdy Československo zradili Anglie a Francie při Mnichově 1938. Slovensko, jako vazalský stát Německa, vyhlásilo 23. června 1941 válku SSSR a i Velké Británii, byl zde i silný antisemitismus a Židé, kteří byli posíláni do koncentračních táborů, šli na jistou smrt. V protektorátu Čechy a Morava vládl svou železnou rukou R. Heydrich. Z Londýna na něj byl z organizován atentát, při kterém podlehl. Potom fašisté nastoupili ještě s větší diktaturou a nechali zcela smazat z povrchu zemského Lidice a Ležáky. Zatímco se Němci stahovali do Německa a v patách jim šlo obrovské vojsko Rudé Armády, proběhlo -Slovenské národní povstání 1944 - to bylo odbojem protifašistických sil, ve kterém nebojovali jen Slováci, ale i Češi, Poláci, Rusové, Francouzi, Bulhaři, Jugoslávci a Maďaři. Češi po druhé světové válce opět se Slováky vytvořili jeden stát. Nastoupila komunistická vláda a Československo se de-facto stalo součástí obrovského Sovětského svazu. Avšak síla komunismu zde nebyla tak silná, ale když přišel se svým návrhem „komunismu s lidskou tváří“ Alexander Dubček obsadili vojska varšavské smlouvy (kromě Rumunska) Československo a nastala tvrdá normalizace. Když se prezidentem Československa stal Gustav Husák, dosáhlo Slovensko za jeho vlády jisté samostatnosti, bylo republikou v Československé federaci. 17.11.1989 proběhla sametová revoluce a tak se Československo vymanilo ze spár komunismu a byl nastolen demokratický režim v čele s prezidentem Václavem Havlem. Úsilí Slováků o samostatný stát stále narůstalo. Tak se Slováci po dni 1.1.1993 konečně po skoro tisíci dvou set letech něčí nadvlády, jak Maďarů, Čechů, Poláků, Němců, bez jakéhokoli krveprolití osamostatnili a vytvořili samostatný stát vedle České republiky.
3. srpen 2007
5 001×
591 slov
