Česko - Německé vztahy v průběhu dějin

Pravěk
Na konci eneolitu dochází k počátkům formování indoevropských kmenů. Indoevropané – skupina kmenů s jazyky společného prazákladu, dnes 85% Evropy. Pravlastí byly pravděpodobně stepi východní Evropy. Při příchodu se Germáni šířili hlavně do severní Evropy, kdežto Slované do východního Pbaltí a okolí Dněpru, Dněstru a Visly.

V době římské žily na území Čech dva germánské kmeny: Markomanové a Kvádové (ti spíš Slovensko).

V 5. a 6. stol. přicházejí Slovanéd ostřední Evropy z oblasti Dněpr, Dněstr, Visla a osidlují území uvolněné Germány.
Sámova říše (623 – 658)

Problémy s jednou z nejsilnějších germ. říší – franskou říší, králem Dagobertem I. bitva u Wogastisburgu r. 631, kde byli Frankové poraženi.

Velká Morava (830 – 906)

Do r. 843 nebezpečí ze strany Franské říše, potom Východofranské říše. Střídavé udržování míru a podřízenosti (Mojmír I., Svatopluk – tribut) a válčení a snaha o nezávislost (Rastislav – věrozvěsti, Mojmír II. – boje s Arnulfem).

Český stát přemyslovský

Velký vliv křesťanství na vztahy (Řezno – 845, 14 českých knížat), sousední kmeny označovaní jako Němci pro nesrozumitelný jazyk. Časté vzájemné vojenské výpady. Spytihněv I. se orientoval na východofranskou říši = Německo, aby se dokázal odpoutat od Velké Moravy. Václav uchránil naši samostatnost , ale platí tribut : 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně. Boleslav jej dal zavraždit a 14 let válčí nejdřív s Jindřichem Ptáčníkem, později s Ottou I., nakonec 995 společně v bitvě na řece Lechu poráží Maďary  územní zisky.

Snahy o utvoření česko – polské říše proti exanzi němců. Od r. 962 již Svatá říše římská. Vladivoj dosazený z Polska si nechal uděli knížectví v léno!!! R. 1004 Jindřich II: pomáhá Jaromírovi vyhnat Boleslava Chrabrého z Čech. za Břetislava opět snaha o česko – polskou říši, expanze, snah o vlastní arcibiskupství. 2 výpravy jindřicha III. Do Čech, 1040 bitva u Brůdku u Domažlic, 1041 další bitva, Břetislav pokořen  slib vazalské věrnosti + lenní poplatek. Vratislav II. spojencem Jindřicha IV. v boji o investituru (ustanovování biskupů v úřad – papež/císař)  královský titul. Vladislav II. pomohl dobýt Friedrichu Barbarossovi Milán  král. titul.

Čechy za posledních Přemyslovců

Přemysl Otakar I. 1212 – Zlatá bula sicilská, závazky vůči římské říši symbolické, ale právo českého panovníka volit císaře Svaté říše římské, pouze povinnost lenní přísahy, účast na římských sněmech, vyslání 300 oděnců nebo 300 hřiven stříbra ke korunovaci císaře, hodnost císařského číšníka. Díky emfiteutickému právu dochází dochází k vnější kolonizaci  příliv němců do pohraničí. Kolonizace pokračuje za Václava I., vznik cizinecké německé obce v Praze. Za Přemysla Otakara II. dochází ke změně situace, v německu nejednota a rozdrobenost, zatímco vhodnou politikou sahá české panství od Jadranu až ke Krkonošům. Neúpěšné úsilí o německou královskou korunu a římské císařství, zvolen rudolf habsburský. 1278 – bitva na Moravském poli – Čechy do správy Otovi Braniborskému, ten tady plenil a drancoval 1278 –1290 vyhnáni českou šlechtou a městy. Za Václava II. se opět Čechy vzmáhají, je mu nabídnuta polská koruna, později i uherské obavy a intervence Albrechta I. Habsburského. Po smrti Václava III. 1306-1307 vláda Rudolfa Habsburského („král Kaše“).

Lucemburkové

Jan Lucemburský – 1344 v Praze arcibiskupství = konec závislosti na mohuči. Karel IV. – dobré ztahy s němci, diplomacie, Čechy se staly středem Svaté říše římské. 1356 v Karlově Zlaté bule stanoveno výsadní postavení českého státu a českého krále v říši (mimo jiné). Místo válek sňatková politika. Václav IV. – nepodporoval bohatý něm. patriciát a vedl spory s církví – 1400 sesazen z římského trůnu.

Období reformace

Za husitských válek panovala mezi Čechy a Němci nevraživost. Češi byli národ heretiků (odpůrci círk. učení), zatímco Němci byli převážně zbožní křesťané. Vliv husitství na reformaci v Německu. Luteránství ovlivněno Janem Husem. 1547 podpořena Šmalkadská vojska českými protestanty. 1524 – 1526 proběhla tzv. německá selská válka proti útlaku, za zrušení roboty a poddanství, zlepšení podmínek ,..... potom šíření protestantství a jeho zpětný vliv na českou víru.
Friedrich Falcký (1619 – 1620), zvolen na protest proti rekatolizaci během stavovského odboje, německý kalvinista. Stavovský odboj poražen r. 1620 na bílé Hoře. 1627 Obnovené zřízení zemské = mimo jiné němčina zrovnoprávněna s češtinou, později dochází k procesu poněmčování a čeština se drží pouze na vesnicích.

Za Marie Terezie (1740 – 1780) proběhly tzv. války o rakouské dědictví (1740 –1748)  Rakousko ztrácí slezsko; prohlubování germanizace.

Napoleonské války

2.12.1805 bitva 3 císařů u Slavkova na již. Moravě (Napoleon, františek II., car Alexandr I.) 1806 rozhodnuto o zániku Svaté říše římské národa německého a vzniká tzv. Rýnský spolek (16 jihozáp. + záp. něm. států) = první krok ke sjednocení Německa.

Národní obrození

Pramení z myšlenek osvícenství, změny ve společnosti, výrobě, dopravě a celkově životě lidí. Vědomí slavné minulosti a tradic, slovanský nacionalismus (umírněná forma). Zvláště v druhé etapě snaha vyrovnat se němčině – vznik literárních děl i překladů. V třetí fázi již sleduje obrození politické cíle. Pelcl (historik), Dobner (zakl. Novodobé české historiografie), Dobrovský (učenec, jazykovědec, slavista), Palacký (historik a politik, zakl. novodobého českého dějepisectví)

20.století

V období první republiky se němci cítili být diskriminováni, přestože byli často dokonce zvýhodňováni. Existovala zde 4 pohraniční území osídlená převážně Němci, a to Deutschböhmem, Sudetenland, Deutschsűdmähren, Böhmerwaldgau. Neúspěšné separátní snahy. Němci se sníží poníženi Versaillským mírem, navíc problémy s hospodářskou krizí, roste německý nacionalismus. Němci se zadlužují, ale všechna technika je nová, rychle roste jejich životní úroveň, navíc neplatí reparace + zbrojí. Nacionalismus se projevuje i u sudetských němců. Vznik DNSAP, později SdP, navíc hnutí Karla Heinleina, Jungsturma Folksport. R.1938 velká aktivita Heinleinovců v pohraničí 23 – 24.4.1938 sjezd v Karlových Varech  Karlovarský program - úplná rovnoprávnost Čechů s Němci
- vytvoření uzavřeného německého území s vlastní samosprávou
- přiznání se k nacismu a německému národu Mise lorda Runcimana  úkol: Aby Češi přijali Karlovarský program. 23.9.1938 – vyhlášena všeobecná mobilizace, ale 29.-30.9.1938 Mnichovská konference  odtržení Sudet

15.3.1939 – vstup německých vojsk na naše území. O den později vyhlášen protektorát Čechy a Morava.
Během války proti Němcům probíhal odboj: - ilegální = komunisté + sabotáže
- zahraniční = demokraté v Londýně a komunisté v Moskvě

Po válce došlo k vydání tzv. Benešových dekretů, které se především týkaly právního stavu v Československu po válce a úpravy vztahů s Němci a kolaboranty. (Nejvýznamější : dekret o národní správě majetku Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby okupace (z 19.5.1945), dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (z 19.6.1945), dekret o konfiskaci a rozdělení pozemkového majetku němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů (z 21.6.1945), dekret o úpravě československého státního občanství osob německé a maďarské národnosti (z 2.8.1945). V praxi toto znamenalo hromadný odsun Němců z pohraničí bez jakýchkoliv náhrad, každý si mohl nést zavazadlo o váze 20 kg. Odsun byl bohužel často provázen násilnostmi a masakry, které páchali rozzuření a mstící se Češi na Němcích.

Socialismus

Za socialismu jsem udržovali legální vztahy pouze v NDR, probíhaly různé družby a výměny studentů. mnoho českých emigrantů tvořilo v západním Němcku tzv. třetí odboj, věnovali se hlavně publikaci zakázaných knih (Frankfurt – INDEX).

Současnost

Problémy se sudetskými Němci, kteří žádají odškodnění za majetek, který museli zanechat v Československu při odsunu. Vleklé spory, dosud nenalezeno řešení. Dochází ke zpochybňování Benešových dekretů. nejn mezi mládeží se šíří neonacistické hnutí, které se snaží navázat na německý fašismus, dochází k četným konfliktům, v Čechách namířeno především proti různým etnikům (Cikáni, Vietnamci).