Po vymření Přemyslovců r. 1306 zavládl v zemi zmatek. Zavražděný Václav II nezanechal žádného mužského potomka. Zanechal pouze dcery Elišku a Annu. Anna byla provdaná za Jindřicha Korutanského, Eliška byla svobodná.
Nejprve byl českým králem zvolen Jindřich Korutanský. Ten však uprchl před Habsburky, kteří si dělali nárok na český trůn. Nastoupil Rudolf I Habsburský. Když r. 1307 zemřel usedl na trůn opět Jindřich, ale pro neschopnost a spory se šlechtou byl r. 1310 sesazen.
Jan Lucemburský ( * 1296 + 1346 ) vládl 1310 – 1346
Nastoupil na trůn sňatkem s Eliškou Přemyslovnou. R. 1310 dobyl Prahu a byl korunován na českého krále. Přivedl si rádce Petra z Aspeltu. Nazýván „ král cizinec “, protože často bojoval v zahraničí, do Čech jen pro peníze. Měl dobré vztahy s Francií.
Spory se šlechtou. V čele opozice stál Jindřich z Lipé.
1310 pro Čechy, 1311 pro Moravu vydává inaugurační diplom = úřady a majetky jen do rukou v zemi usedlých Čechů a Moravanů, vytvoření dualistického vztahu mezi králem a šlechtou = omezení královské moci. Potom ho zastupoval Jindřich z Lipé.
1318 domažlický mír = šlechtě svěřena správa země – potvrzen dualismus = základ stavovské monarchie.
Připojil Horní Lužici, některá slezská knížectví a trvale Chebsko. Vznikl název Koruna česká. 1344 povýšil za pomoci syna Karla IV pražské biskupství na arcibiskupství. První arcibiskup Arnošt z Pardubic. Raženy dukáty.
1346 padl v bitvě u Kresčaku, kde bojoval slepý po boku Francie.
Karel IV ( * 1316 + 1378 ) vládl 1346 – 1378
Syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Původním jménem Václav. V 7 letech ho vzal otec matce a dal ho na vychování do Francie, kde byl pokřtěn Karel. Studoval na pařížské Sorbonně.
1333 návrat do Čech jako markrabě moravský. Musel se znovu učit češtinu. Otcův spoluvladař. 1346 zvolen králem českým a římskoněmeckým. Snažil se pozvednout zanedbané Čechy opožděné asi 50 až 100 let za Francií.
Byl 4 krát ženatý. Manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická ( matka následníka trůnu Václava IV ) a Eliška Pomořanská.
Diplomatickou cestou a sňatkovou politikou připojil Svídnicko, Braniborsko, zbytek Horní a Dolní Lužice, Horní Falc. Spolu s Královstvím českým, Markrabstvím moravským a slezskými knížectvími tvořila tato území země Koruny české, na základě inkorporačních listin z roku 1348. Formálně sem patřilo i Lucembursko.
1355 byl v Římě korunován římským císařem, od té doby Karel IV. 1356 vydává Zlatou bulu, která potvrzovala nezávislost českého státu na říši, uznávala suverenitu státu, český král byl na prvním místě mezi 7 kurfiřty, kteří volili římského krále. Všechny původní návrhy buly nepřijaty kvůli odporu šlechty.
1355 neúspěšný návrh zemského zákoníku Majestas Carolina – nevešel v platnost kvůli odporu šlechty.
Podporoval podnikání ( rybníkářství, vinařství, chmelařství, ovocnářství ). Založil biskupství v Litomyšli.
Ve Francii ho ovlivnila gotika. Nechal vystavět mnohé významné stavby. Založil Nové Město pražské.
Stavby: chrám sv. Víta – uctíval sv. Václava, nad místem, kde byly uloženy jeho ostatky nechal vystavět chrám. Na jeho stavbu povolal z Avignonu Matyáše z Arrasu. Ten stavbu nestačil dokončit. Po jeho smrti byl povolán nový architekt Petr Parléř.
Karlův most – architekt Petr Parléř
Staroměstská mostecká věž
Týnský chrám
Karlštejn – s kaplí sv. Kříže, kde uložil korunovační klenoty Římské říše
kostel v Kolíně
část katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře
katedrála sv. Petra a Pavla na Vyšehradě
klášter na Slovanech = Emauzský klášter – centrum slovanské liturgie
Staroměstská radnice
Karolinium
hladová zeď
Královský palác – přestavba, oprava, učinil ho královským sídlem
Za jeho vlády nastal všeobecný rozvoj vědy a kultury. 1348 založil Karlovu univerzitu se 4 fakultami. Dále vznikaly školy klášterní, městské, farní. Vyučovalo se česky. S rozvojem vzdělanosti roste zájem o knihy. Píše se i česky. Literatura je žánrově bohatá:
legendy ( o sv. Prokopovi, sv. Kateřině )
satira ( Hradecký rukopis, Podkoní a žák; Nová rada – autor Smil Flaška z Pardubic )
drama ( Mastičkář )
Vita Caroli – vlastní životopis Karla IV
Malířství : Mistr Theodorik - deskové obrazy
Mistr Třeboňského a Vyšebrodského oltáře
Svatováclavský chorál – posvátná píseň
Karel IV podpořil raný humanismus ( korespondoval např. s Petrarcou )
Karel IV byl nejvýznamnější z Lucemburků. Za jeho vlády nastal hospodářský, ekonomický i kulturní rozkvět. Učinil země Koruny české centrem Svaté říše římské, Prahu hlavním a sídelním městem krále a centrem říšské politiky ( = bohemocentrismus ). Praha tehdy patřila k nejlidnatějším v Evropě, ležela však mimo hlavní obchodní cesty. Císaři se již nepodařilo navázat styky se západem.
Opíral se o vyšší šlechtu, církev a královská města. Zavedl pravidelné daně. Příjmy též z obchodu a těžby stříbra.
Zemřel 29. 11. 1378 na následky zápalu plic. Ve své pohřební řeči ho Vojtěch Raňkův z Ježkova nazval Otcem vlasti.
Ještě před smrtí zajistil svému nejstaršímu synovi Václavovi IV.českou a římskou korunu. Mladšímu Zikmundovi dal Braniborsko a uherskou korunu r. 1378. Nejmladší Jan dostal Zhořelecko. R. 1349 přidělil moravské markrabství svému mladšímu bratru Janu Jindřichovi ( nebezpečí partikularismu ). Markrabě Jošt Moravský – syn Jana Jindřicha.
Václav IV ( * 1361 + 1419 ) vládl 1378 – 1419
Syn Karla IV a Anny Svídnické. Již ve 2 letech korunován českým králem. Římským králem 1376 – 1400, nedosáhl císařského titulu.
Neměl takové schopnosti jako jeho otec. Nastoupil na trůn v těžké době: papežské schizma, 1380 morová epidemie, počátek reformace ( husitství ).
Nastoupil na trůn jako přítel lidu a zemanů, za jeho vlády propukl otevřený boj s vyšší šlechtou a částí duchovenstva. Nižší šlechta a měšťanstvo mu neposkytli dostatečnou oporu. Nedokázal si udržet moc. 1384 spor s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna ( podporoval římského papeže ). Napětí vrcholí 1393, kdy Václav IV nechal umučit a shodit do Vltavy Jana z Pomuku ( prohlášen za svatého jako Jan Nepomucký ).
Spory se šlechtou. Vytvořila panskou jednotu, která krále uvěznila. Vysvobodil ho bratr Jan Zhořelecký.
1402 jmenoval Zikmunda správcem Království českého. Zikmund bratra zajal a přes rok ho držel ve Vídni.
1409 Václav IV vydává Dekret kutnohorský, kterým bylo upraveno hlasovací právo na Karlově univezitě: Češi 3 hlasy, cizinci 1 hlas ( doposud naopak ).
Podporoval Jana Husa až do r. 1412, kdy Hus otevřeně vystoupil proti odpustkům, ze kterých měl král zisk. 1415 Václav odsoudil Husovo upálení, ale ve prospěch reformního hnutí nezasáhl.
1419 otevřeně propuká husitské hnutí. 30. 7. 1419 první pražská defenestrace.
16. 8. 1419 Václav IV umírá po záchvatu mrtvice, rozrušen bouřemi. Prudké politické zápasy v jádru zemí Koruny české oslabily velmocenské postavení českého soustátí i jeho panovníka.
Zikmund Lucemburský ( * 1368 + 1473 ) vládl 1436 – 37
Jediným legitimním dědicem. Bratr Václava IV. Již v červenci 1420 korunován na českého krále, ale zejména husity a částí šlechty odmítnut.
Od r. 1387 uherský král, 1411 král římský, 1433 císař římský. 1436 zvolen českým králem pod podmínkou, že bude dodržovat Basilejská kompaktáta ( výsledek Basilejského koncilu = dohoda mezi umírněnými husity a katolíky, podle níž bylo v Čechách a na Moravě povoleno přijímání pod obojí – pouze pro kališníky = české země se staly zemí „ dvojího lidu“ – každý si mohl vybrat, zda chce být katolík či kališník ). Slíbil dodržovat kompaktáta, protože chtěl zachovat klid v zemi, ale jako katolík se často dostává do sporů s kališníky. Neměl rád pražského kališnického arcibiskupa Jana Rokycanu, nechal popravit Jana Roháče z Dubé.
Jeho moc neustále omezována stavy = stavovská monarchie.
Pro vzrůstající nespokojenost utíká do Uher, na cestě umírá v prosinci 1437.
28. prosinec 2012
8 502×
1139 slov
