Dějiny karlovarského lázeňství

I. OBDOBÍ KARLOVARSKÉHO LÁZEŇSTVÍ

Trýznivé koupele

Nejstarší fáze dějin karlovarského lázeňství je zhruba vymezena léty 1350 – 1522. Značný věhlas karlovarských therem již koncem 15. století dokládá slavná Óda na Vřídlo Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic ( kolem r. 1500 ).
Karlovarská lázeňská léčby sestávala od založení města až do půle 16. století téměř výhradně z jediné procedury, z přemíry koupelí, pro něž se vžilo přiléhavé označení “Hautfresser” (“požírač kůže”). Pacienti se v některých případech koupali 10 i více hodin denně. Dlouhé koupele vedly až k bolestivému rozpraskání pokožky, čímž bylo dosaženo cíle tehdejší humorální terapie. Podle ní voda otevřenou pokožkou vyplavovala choroboplodné zárodky nemoci.

Celkový pohled na mlýnskou kolonádu

II. OBDOBÍ VÝVOJE KARLOVARSKÉHO LÁZEŇSTVÍ

Pyramidální kúra

Pitná kúra se v Karlových Varech začala prosazovat, byť váhavě a pomalu, až na popud lékaře Václava Payera, který roku 1522 vydal vůbec první odborné pojednání o karlovarské léčbě. Doporučil vedle koupelí i pití zřídelní vody. Dalším horlivým propagátorem pitné kúry se po roce 1600 stal zejména Johann Stephan Strobelberger.
I přes Payerovo průkopnické doporučení pitné léčby však až do sklonku 16. století přetrvala v Karlových Varech hlavně léčby koupelemi. Léčebný pobyt u Vřídla v tehdejší době trval zhruba 4 – 5 týdnů. Pod vlivem četných spisů dr. J. S. Strobelbergera docházelo po roce 1620 postupně k preferenci pitné kúry. Stupňující se převaha pitné léčby vyústila až do zdravotně problematických extrémů, když se kolem roku 1750 popíjelo denně i 50 až 70 koflíků vody. Dlužno ovšem upřesnit, že tato množství se pila po několik dnů kolem poloviny lázeňského pobytu; počátek a závěr léčby byl ve znamení umírněnějších dávek. Tomuto léčebnému způsobu praktikovanému zhruba po 150 let se říkalo “pyramidální kúra”.

Sadová kolonáda

Třicetiletá válka

Prosperita lázní Karlových Varů byla vážně narušena třicetiletou válkou. Neklidná doba se projevila zejména v citelném poklesu návštěvnosti. Po třicetileté válce se lázeňská návštěvnost ohybovala kolem 70 – 100 lázeňských stran ročně ( lázeňskou stranou byl označován host s doprovodem, mnohdy velice početným ).

Vřídelní kolonáda

Růst návštěvnosti koncem 17. století

Výraznější oživení lázeňského života nastalo až v poslední třetině 17. století přílivem bohatých návštěvníků především z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Odhady návštěvnosti Karlových Varů v 17. století (1600 – 1700) hovoří o 10 000 pacientech. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.
Růst lázeňské návštěvnosti vedl na sklonku 17. století i k pořizování seznamů lázeňských hostů. Tyto seznamy , tzv. Kurlisty, zpočátku ručně psané, od roku 1795 vydávané tiskem, vycházely až do r. 1948.

Kurhaus (dnes Lázně III)

Lékařské spisy

Nemalý podíl na popularizaci lázní a tím i na rostoucí návštěvnosti města kolem roku 1700 měly četné lékařské spisy o Karlových Varech. Kromě vody z Vřídla se počátkem 18. století z podnětu lázeňských lékařů začal pít i Mlýnský a Nový pramen. Na základě prací zdejších lékařů byl také vypracován jednoduchý způsob výroby vřídelní soli. Vývozu vřídelní vody a soli se Karlovarští dlouho úporně bránili, protože se obávali ztráty návštěvnosti. V roce 1718 si na císaři Karlu VI. dokonce vymohli přísný zákaz vývozu.

III. OBDOBÍ VÝVOJE KARLOVARSKÉHO LÁZEŇSTVÍ

Komplexní lázeňská léčba
Zásadní význam pro modernizaci karlovarské balneologie mělo celoživotní působení dr. Davida Bechera ( 1725 – 1792). Provedl první skutečně vědecký chemický rozbor karlovarských vod. Jeho přičiněním se roku 1764 začala ve velkém vyrábět a posléze vyvážet vřídelní sůl. Prosadil realizaci pokrokových léčebných metod, které si zachovali platnost až do dnešních dnů pod novodobým označením Komplexní lázeňská léčba. Předepisoval k užívání dosud neuznávaná zřídla. Zasadil se o umírněné dávky vypité vody a opět pozdvihl prestiž koupelí ve vřídelní vodě.
Dr. Becher na základě své chemické analýzy vody propagoval její pití přímo u pramenů a hojný pohyb ve formě vycházek v průběhu léčení. Tyto zásady vedly k budování altánů a kolonád nad prameny, promenádních cest a specializovaných lázeňských zařízení, ke změně celého dosavadního způsobu lázeňského života. V letech 1766 a 1772 vydal David Becher spis o karlovarské léčbě, který řadíme k nejvýznamnějším karlovarským balneologickým dílům.

Rozmach karlovarského lázeňství v 18. století
V souvislosti s rozvojem lázeňství byla postavena řada společenských a lázeňských účelových staveb, roku 1701 např. Saský sál, v roce 1728 Český sál. Roku 1711 byly vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům. Po roce 1700 začalo lázeňství již velice výrazně určovat podobu města. Vše se začalo podřizovat potřebám lázeňského hosta.
Slibný rozmach Karlových Varů v 1. polovině 18. století byl dne 23.května 1759 přerušen katastrofálním požárem, který zničil více než dvě třetiny města. Shořelo 224 domů. Pohroma vážně poškodila místní lázeňství na několik let. Výstavba Karlových Varů po požáru byla prováděna plánovitě s důrazem na líbivý vzhled a komfortní vybavení domů. Do obnoveného města začalo přijíždět stále více hostů. S rostoucí návštěvností bohatlo karlovarské měšťanstvo a mohlo stále nákladnějšími stavebními úpravami zlepšovat tvářnost města. Financování těchto úprav zajišťoval i výnos z tzv. lázeňské taxy, jež byla zavedena roku 1795. Na základě finančního příspěvku Marie Terezie byly roku 1762 přestavěny Mlýnské lázně. V roce 1777 byl zřízen moderní Vřídelní sál, který byl odrazem uplatňování léčebných zásad dr. Bechera, zdůrazňujících pití vody přímo u pramene. Z výtěžku prodeje vřídelní soli bylo v roce 1788 postaveno nové kamenné divadlo. Roku 1792 zřízená kolonáda Nového pramene byla první stavbou svého druhu v Karlových Varech. Poskytovala lázeňským hostům možnost pobývat u pramenů i za nepříznivého počasí. Nejvyhledávanějším společenským střediskem lázeňských hostů se koncem 18. století stal Český sál, který roku 1775 zakoupil Johann Georg Pupp a položil tím základ k rozvoji největšího karlovarského restauračního a hotelového provozu.

Rozvinutí Becherových léčebných postupů
Počátek 19. století přinesl Karlovým Varům další rozmach lázeňství. Prosperitu lázní příliš neohrozily ani neklidné doby napoleonských válek. Davidem Becherem stanovený léčebný postup byl v první polovině 19. století dále rozvinut a prohlouben řadou vynikajících lékařů. Kolem roku 1860 se Karlovy Vary staly velice vyhledávané
Pramen Svoboda u Lázní III.
Pramen Rusalka – Mlýnská kolonáda

nemocnými cukrovkou, takže se jim začalo říkat “špitál pro diabetiky”. Pití a koupele byly rozšířeny o další metody. Na popud dr. Jeana de Carro byly roku 1826 zřízeny u Vřídla parní lázně. V roce 1836 zahájily provoz lázně rašelinné. Od roku 1838 byly pacientům zpřístupněny ke koupelím, pití a inhalování tzv. plynové lázně na místě dnešních Lázní VI. Počínaje rokem 1856 se na doporučení dr. Mannla začal užívat Železitý pramen, u něhož byly zřízeny tzv. železité lázně. Roku 1844 byl ve velkém zahájen vývoz zřídelní vody. Ta po celém světě podporovala léčbu onemocnění zažívacího traktu. Úspěch této léčby byl dobrou reklamou karlovarských vod a zapříčinil další příliv pacientů.

Změna lázeňského životního stylu koncem 19. století
Již kolem roku 1870 se rozšiřoval čas hlavní lázeňské sezóny. V dřívějších dobách byl vymezen 15. červnem a 15. zářím, po roce 1860 se začíná vžívat období od 1. května do 30. září. Trvání lázeňské léčby se ustálilo na 4 týdnech. Již ke konci 1. poloviny 19. století, kdy u Vřídla ještě vládl způsob života udávaný šlechtou, docházelo v lázeňském publiku k postupnému oddělování stavů. Mizely stará lázeňská družnost a nákladné zábavy, eliminované prudce se zvyšující návštěvností. Karlovy Vary, původně označované za salon Evropy, se stále výrazněji stávaly sanatoriem Evropy. Tak se po staletích naplnila slova dr. Payera z roku 1522, zdůrazňující, že lázně zde nejsou pro zábavu, nýbrž pro léčbu.

Modernizace města ve druhé polovině 19. století
Druhá polovina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních prací a budování moderních lázeňských kapacit. Výstavba v poslední třetině století dala městu dnešní architektonickou podobu, nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Vznikly dominantní lázeňské stavby, např. Vřídelní kolonáda, Mlýnská kolonáda, divadlo, Císařské lázně. Zásadní význam pro další rozvoj lázní mělo napojení města na evropskou železniční síť roku 1870, kdy byl zahájen provoz na trati Karlovy Vary – Cheb. O rok později spojila Buštěhradská dráha lázně s Prahou. Rozsáhlá stavební činnost byla před I. světovou válkou završena zbudováním mezinárodního hotelu Imperial (1912).

Vliv vídeňské a pražské balneologické školy
V souvislosti s modernizací lázeňských zařízení doznaly dalšího propracování také teorie a praxe karlovarské balneologie. Téměř každý praktikující karlovarský lázeňský lékař publikoval své odborné poznatky. Mnoho pozornosti bylo věnováno aplikaci karlovarských vod při léčbě cukrovky, otylosti a nemoci z povolání. Koncem minulého století měla na karlovarské lázeňství největší vliv vídeňská balneologická škola. Vedle pitné léčby zdůrazňovala užívání minerální vody pro maximum jiných aplikací. Přírodní kysličník uhličitý byl např. využíván k mikromasážím. Před I. světovou válkou se uvažovalo i o využití radioaktivity zřídel, což vedlo ke zřízení radioaktivních lázní v Jáchymově roku 1906.
Po roce 1905, kdy se v Karlových Varech usadil MUDr. Milan Mixa, jeden z nejvýznamnějších českých lékařů vřídelního města, začal v lázních působit vliv pražské balneologické školy. Velký rozvoj medicíny na přelomu 19. a 20. století formoval karlovarskou metodu léčby chronických chorob trávicího ústrojí a chorob výměny látkové.

Předválečný vzestup a poválečná stagnace.
Proměny životního stylu kolem roku 1900 přinesly do Karlových Varů zejména pod vlivem pacientů ze zámoří a z Anglie nový druh zábavy, které dle tělesných dispozic holdovali i lázeňští hosté – sport. A tak město postupně dostalo tenisové kurty, golfové hřiště a dostihovou dráhu. Těsně před vypuknutím I. světové války dosahovaly Karlovy Vary největšího počtu lázeňských hostů ve své historii. Např. v roce 1911 se zde léčilo 70 935 osob. Světová válka postihla Karlovy Vary na nejcitlivějším místě. Narušila příliv lázeňských hostů, a tím vážně ochromila celý život města. Jeho pozdější vývoj až do současnosti měl s určitými výkyvy víceméně sestupnou tendenci. Svou roli sehrála i změna životních trendů. Už kolem roku 1900 začaly lázeňské hosty velice přitahovat mořské lázně, hlavně Riviéra. Po I. světové válce pak začaly být preferovány hory, zejména moderní alpská střediska.
Ani Karlovým Varům, byť měly coby lázně určité výsadní postavení, se po válce nevyhnula vleklá hospodářská krize. Nesmírně vzrostly dluhy zdejších majitelů hotelů a penzionů. Pro malé podnikatele a obchodníky to mělo drastické následky. I přes hospodářskou depresi bylo v Karlových Varech v době mezi světovými válkami realizováno několik důležitých staveb, např. Lázně VI.
V důsledku II. světové války doznal provoz lázní četných omezení. V březnu 1939 byla dokončena demolice jednoho ze symbolů lázní Karlových Varů, litinové Vřídelní kolonády, jež byla nahrazena dřevěným provizoriem. V roce 1942 se přijelo léčit jen 36 646 osob, hlavně z Německa. Lázním byl omezen příděl mýdla a prádla, rovněž stravování bylo přísně racionalizováno. Poslední rok války znamenal pro lázeňství kolaps. Za celý rok 1945 zaznamenává statistika jen 3 794 lázeňských hostů.

Vřídlo – původní litinová kolonáda Vřídlo - současnost

Zestátnění lázní
Po roce 1945 se karlovarská lázeňská léčba rozvíjela na jiných principech. Léčivé minerální zdroje a lázeňská zařízení byly znárodněny. Až do roku 1948 převažovali ve struktuře lázeňských hostů samoplátci - tak jako v době předválečné. V roce 1947 vznikly v Karlových Varech Státní lázně. Léčení pacientů zajišťovali soukromí lékaři. Pojišťovna paušálně hradila léčbu do 500 Kč. Do této částky byl zahrnut dvoutýdenní pobyt a devět koupelí.
V roce 1948 byl utvořen n.p. Československé lázně a zřídla. Ten převzal v Karlových Varech všechna lázeňská zařízení včetně sanatorií, hotelů a penzionů.
IV. NÁVRAT K BÝVALÉMU LESKU
Počínaje rokem 1990 byly státní léčebné lázně Karlovy Vary, nepřímý nástupce Československých lázní a zřídel, postupně privatizovány. Na místo jejich desetiletí trvajícího monopolu nastupují akciové společnosti a soukromí majitelé.
Byla tak nastartována nová historie karlovarského lázeňství. Privatizace v těchto největších lázních v republice proběhla odlišně od ostatních lázní v České republice. Vznikla samostatná lázeňská zařízení, sanatoria, lázeňské hotely a společnosti ve formě akciových společností, společností s ručením omezeným atd.
Město Karlovy Vary převzalo do správy svůj historický majetek ( tj. kolonády, balneoprovozy – např. Lázně I, Lázně III, Lázně V a přírodní léčivé zdroje). Byly vytvořeny dvě příspěvkové organizace města – Správa léčivých zdrojů a kolonád a Lázeňské zdravotnické zařízení. Lázeňské prostředí pomáhají zpříjemnit další příspěvkové organizace města: Správa lázeňských parků, Lázeňské lesy. Město také finančně podporuje Karlovarský symfonický orchestr spolu s Kulturním centrem Amethyst a divadlo.

Jedny z nejvyhledávanějších lázní
Lázně se opět otevřely celému světu a rychlým tempem se snaží o návrat bývalému lesku a prosperitě. Každým rokem se lepší vzhled města, vybavení lázeňských domů, restaurací a obchodů. Rozšiřuje se kulturní nabídka i pro zahraniční návštěvníky.
Karlovy Vary s klientelou ze všech kontinentů (lázeňští hosté s léčebným programem ze 60 zemí světa na tři týdny, krátkodobě pobývající hosté z více než 80 zemí světa) patří nejmezinárodnějším lázním na světě. Počet zahraničních lázeňských hostů vzrůstá, převýšili již počet klientů z tuzemska. Klientela z celého světa hovořící různými jazyky vyhledává Karlovy Vary opakovaně. Do některých léčeben jezdí někteří hosté, zejména z německy hovořících zemí, dokonce dvakrát ročně. Jsou i klienti, kteří pobývali v Karlových Varech již více než padesátkrát.