Platnéřská ulice se nazývala podle platnéřů, kteří zde tepali rytířské přilby a brnění. Na domu jednoho z nich stávala též socha rytíře v plné zbroji.
Za krále Jana Lucemburského se v Praze objevovali různí lidé. Neboť pokaždé, kdy se král vrátil z ciziny, přijeli spolu s ním dobrodruzi a nájemní vojáci. Jednou se v Praze objevil i rytíř, který chodil stále v černém brnění. Jelikož potřeboval nějakou opravu na své zbroji, přišel i do Platnéřské ulice k jednomu zbrojíři. Tento zbrojíř měl velmi krásnou dceru a jakmile ji cizinec spatřil, nemohl už na ni zapomenout. Dívka ho však odmítla a on ji v návalu vzteku probodl dýkou. Než zemřela proklela ho a on se proměnil v kamennou sochu. Na výstrahu jemu podobným byla tato socha vystavena na podstavci do ulice. Ale rytířův duch neměl pokoje.Vždy jednou za sto let v den a hodinu vraždy obživl a čekal na vysvobození. Vysvobodit ho mohla jen nevinná dívka. Několik set let čekal marně, až se jednou do domu nastěhovala vdova s dcerou. Onoho dne v hodinu vraždy se rytíř dívce zjevil. Ta se strašně vyděsila, ale on ji řekl, aby se ho nebála, že pouze čeká na vysvobození, a že se mu ho dostane, pokud dívka druhý den, kdy si jí v tutéž hodinu zjeví, řekne větu: „Prosím za tebe duše ubohá, abys milosti došla u Boha.“ Dívka se však ze strachu svěřila matce a ta jí řekla, aby se schovala, že ona tu větu řekne za ní. Ale nestačila tuto větu říct. Jakmile se rytíř objevil a spatřil dívčinu matku, zaúpěl a opět stál zkamenělý na svém místě.
Když se před lety bouralo Židovské město, byl zbourán i Dům U železného rytíře. Socha samotná byla přenesena do pražského Městského muzea, kde čeká na vysvobození dodnes.
28. prosinec 2012
3 361×
294 slov
