Dynastie Qin

Dynastie, o které bude řeč, se názývá Qinská. Jde o poměrně krátké období v čínské historii, která je ale docela významná, protože začíná novou epochu - císařství. Samozřejmě se na to můžeme dívat z druhé strany a považovat tuto epochu za konec první kapitoly historie Číny.

jak se Qin stal vládcem nad celou Čínou

Roku 221 př. Kr. došlu k zajímavému aktu, který považujeme za počátek dynastie Qin. Qin v té době částí tehdy rozdrobené Číny, otřásající se válkami. O této době máme jen útržkovité informace. Na státeček se ostatní dívali s obdivem, protože: "Úrodná pole, prosperující lid, dest tisíc válečných vozů, odvážné vojsko(...). Nejobávanější stát na světě!", ale také s odporem: "Stát Qin zrušil morálku... Ovládá své úředníky silou a zotročuje svůj lid.". Pravdou ale je, že od roku 340 dramaticky stoupá moc tohoto státu, hlavně kvůli vnitřním reformám a dobytí úrodných půd. Kolem roku 288 př. Kr. měl už přístup k asi polovině čínského území. V roce 246 zasedl na trůn král Zheng, tehdy dvanáctiletý a ještě netušil, že se stane prvním císařem Qinů, kteří si podmaní celou čínskou říši. Tento proces trval sto let a vyvrcholil právě roku 221 př. Kr. kdy začíná dynastie Qin. Právě v této době se začíná rozvíjet čínská svébytná kultura, která se později tolik proslaví. Stát Qin byl té doby 500 let starý a konečně se dočkal triumfu.

správný císař...

Svého krále Zhenga ustanovili císařem (posmrtně "Prvním císařem Qinů") a on prohlašoval, že za vítězství nad ostatními zbylými státy vděčí magické síle předků. Vládci této dynastie tedy později prohlašovaliže mají mandát Nebes a budou zde vládnout navždy. Císař a jeho rádce vytesávali na různá místa něco, co by se v dnešní době dalo nazvat "Propagační hesla" která vychvalovala císaře a jeho zemi. Jako například zde:
"Říše založená císařem
Je nejdokonalejší ze všech dob
Byla zděděna po mnoha pokoleních králů
On vykořenil nedostatky a potlačil vzpoury
S autoritou působící na čtyři světové strany
A s neúklonou přísnou spravedlností
(...)
Přírodní katastrofy a lidská neštěstí pominuly
Černohlavý lid žije v blahobytu a míru
Užitek a hojnost zde budou navěky..."

Ideální představa císaře je míchnutá taoistickými, konfucianistickými a legalistickými myšlenkami, ukazuje císaře, který vládne magickými silami, dávající sílu lidem a přírodě. Byl také člověk, dávající zemi zákony a zároveň vládnoucí i jistou fyzickou silou. Byl vychovatelem a neúnavným dohlížitelem. Jeho království bylo založeno na morální síle (jak osobní, tak magické). A to vše pro blaho lidu. Je také jmenován jako spasitel svého národa, který se pro něj rmoutí.

...a jak má vládnout?

Za dynastie Qin byla biokracie a úředníci byli placeni z daní. Byl zcela odmítnut feudalismus, protože:
"Feudální pánové se mezi sebou vyvražďovali. Zhouský syn Nebes je nebyl schopen zastavit. Dnes je díky magické síle Vašeho Veličenstva veškerá země mezi moři sjednocena a rozčleněna na prefektury a komanderie(...)."
Zasloužilí občané a královští synové tedy místo půdy dostávali odměny z daní a státních příjmů a "Takto budou snadno pod kontrolou a v zemi nebudou rozdílné názory. To je cesta, jak zařídit mír."
V r. 213 př. Kr. konfuciánští učenci požadovali návrat feudalismu, argumentujíc, že minulé říše za své dlouhé trvání vděčí právě existenci udělování lén mezi mladší příbuzné. Byli ale odmítnuti s tím, že se věci mění, že nastala jiná doba
a pokud se učenci nenaučí něco nového, pokud budou spoléhat jen na staré věci, uvrhnou lid v chaos a žal. To se učencům samozřejmě nelíbilo a vyústilo to v konflikt, kdy byl První Císař a jeho tajemník Li Si velmi nenáviděni. Ti zase ničili veškerou filosofickou neqinskou literaturu, s vyjímkou knih o zemědělství, léčení a věštění. Nikdo z těchto "zakázaných knih" nesměl citovat, a kdyby přece, měl být popraven. To ovšem ještě nebyl konec feudalickým tendencím. Roku 154 př. Kr. se vzbouřilo několik polonezávislých království, byli však potlačeni a zavedena opět biokracie.

tituly a funkce

Nejvýše postavenou mocí byl samozřejmě císař. O jeho palác se staral císařský preceptor, který měl na starosti dvořany. Pod císařem byli tři nejvyšší hodnostáři: Nejvyšší cenzor, Nejvyšší velitel (pod kterým byli velitelé armád a pod nimi armády samy) a Nejvyšší rádce pod kterým bylo 10 kanceláří:
obřadník (astrologie, oběti, věštby, hudba, učenost)
ceremoniař
velitel palácové správy (bezpečnost, politika, tok informací)
císařský podkoní
prokurátor
proteektor podrobených území
představený členů císařského rodu
správce sýpek a daní
císařský pokladník (zásobování, kontrola cen, císařské listy)
jiní důležití úředníci (stavitelé, velitelé hlídek, atd.)
pod císařem rovněž spočívala MÍSTNÍ SPRÁVA, rozdělená na komanderii a prefekturu. KOMANDERIE:
inspektor
guvernér (jeho pomocník byl zástupce guvernéra, archivář)
vojenský velitel komanderie (velitel místních odílů)
vězeňský velitel
další úředníci (spory, trh, atd.)
PREFEKTURA:
prefekt (na starost měl 10 000 domácností)
nebo náčelník (menší počet dom.)

...a konec...

Za tři roky po smrti prvního císaře, který prohlašoval, že tato země bude pod vládou Qinů na věky, se tento pozoruhodný systém zhroutil. Bylo to roku 210 a r. 206, po občanské válce, byla nastolena dynastie Han. Pád krátké dynastie Qin, se stal ze dvou příčin. Za prvé značná politická degradace, za druhé ekonomické problémy. Zdroje mladičkého císařství nebyly sto pokrýt obrovské armády, Velkou zeď, nebo třeba císařův palác a obrovské mauzoleum, kde prý pracovalo 700 000 odvedenců a byli zde pohřbeni, aby nevyzradili tajemství této budovy. Slavná hliněná armáda, 6000 hliněných vojáků bylo osobní stráží právě tohoto císaře na onom světě. Politická degradace zřejmě začíná u Prvního (a posledního pořádného) císaře, který nesnášel kritiku, byl pověrčivý a hledal lék na svou vlastní nesmrtelnost. V pozdějších Zápiscích historika se dozvídáme o jeho výbuchu hněvu:
"Já zničil jsem všechny nepotřebné knihy světa(...). Stále slyším jen o výhodách získaných podvody a pomlouvání. Najmul jsem si učence, a ti promrhali většinu peněz na nic (...)."
Tyto učence potom vyslýchal a 460 jich zaživa pohřbil, jako výstrahu dalším generacím. Největší chybou ale bylo, že koruní princ byl vyhnán za hranice, za to, že se učenců kteří "Všichni chválí Konfucia" zastal. To po smrti Prvního císaře umožnilo eunuchovi Zhao Gaovi prince zabít, změnit následnictví a uzurpovat moc. Následoval totální rozpad dvora. Druhého císaře donutil eunuch spáchat sebevraždu a třetí, který sice Zhao Gaa popravil, vydržel na trůnu jen 46 dní, než do země vtrhli povstalci.
Jakkoli byla tato epocha krátká, byla důležitá. Odehrála se v ní reforma písma a pálení spisů způsobilo, že zápisy o době před dinastií Qin jsou jen neúplnné nebo skoro žádné. Na druhou stranu, byla ustanovena definitivní administrativa, která zůstala další dvě tisíciletí skoro neměná. Jak napsal Liu Zongyuan:
"První císař byl člověk, který poprvé v dějinách zavedl a uskutečnil administrativní aparát tak přesný a nestraný, že se na něm mohl účastnit jakýkoli kvalifikovaný člověk."
Nuže, nashledanou v době Císařské.

prameny

Skupina autorů: Svět Číny, Knižní klub, Praha 1997