Etruskové

Etruskové a jejich vliv na Řím

Etruskové jsou národem, který svým původem, jazykem, dějinami, uměleckými i stavitelskými památkami patří k nejtajemnějším na světě. Původ tohoto národa nemůžeme považovat za jistý, avšak podle uměleckých památek, charakteru jazyka, náboženství a některých paralel (například nápisy na ostrově Lemnos jsou relativně podobné etruskému písmu) dnes soudíme, že byli přistěhovalci z oblasti Malé Asie nebo Blízkého Východu, což ostatně prý tvrdily i jejich legendy. Máme-li v tomto odhadu pravdu, dá se předpokládat, že někdy v letech 700 - 675 před n.l. - v době, kdy Malou Asii stíhaly velké nesnáze - připlouvaly do Itálie skupinky přistěhovalců odněkud z východu. Ti opevnili svá první sídliště palisádami a časem z nich vzešly mocné městské státy známé jako etruské. Etruskové si podmanili původní lid a sami tvořili přední vrstvu společnosti, byť archeologové poukazují na značnou návaznost na předchozí umělecký vývoj v Itálii.

Etruskové zdědili velkou schopnost urbanizace, které ve velkém využívali. Jejich novým domovem se stala Etrurie, dnešní Toscana, tedy krajina ve střední Itálii na sever od Říma, byť jejich vliv sahal i dál na jih. Legendárním je dnes počet jejich významných obcí - mělo jich být dvanáct - Veii, Caere, Tarquinii, Clusium, Volsinii, Arretium, Perusia, Ravenna, Mantua, Falerii a další dvě města. Je pravděpodobné, že každý státeček měl svého krále. Etruskové nikdy neutvořili plně funkční unii, ale města se mezi sebou stýkala v hospodářské i politické sféře. Jednou ročně posílala všechna města delegáty na sněm ve svatyni bohyně Voltumny, ale tyto sněmy málokdy vedly ke společným politickým krokům, byť se o to některá města snažila. Nejednotnost pak také Etrusky poslala pod jho Římanů.

Jižní etruské státy vytvořily kolem let 670 - 630 před n.l. neobyčejně silnou a životaschopnou kulturu, která velmi významně ovlivňovala Řím, který těžil ze svého postavení. Nejvýznamnější města totiž ležela několik desítek kilometrů od Říma - Tarquinii něco přes 60 km, Caere asi 30 km a Veii pouhých 20 km od centra budoucího vládce Středomoří. Tato města se stala podnětem, aby se ze shluku vesnických chatrčí v Římě, stalo regulérní a silné město. Jak se dá odhadnout, Řím byl v podstatě etruskou kolonií, i dva králové se jménem Tarquinius (T.Priscus a T.Superbus) a Servius Tullius pocházeli snad z Etrurie. Zde nám dokonce podporují i mýty. Římané rozhodně nebyli těmi, kdo nakonec Etrusky zlomil v jejich moci - mnohem více se na tom podepsal syrakuský král Hierón svým zdrcujícím vítězstvím u Kýmy roku 474 před n.l. Další ránu Etruskům už ale zasadili Římané, když roku 406 před n.l. dobyli po deseti letech obléhání Veii. Poté Etruskové upadali (viz.další články o tomto období), ve třetím století před n.l. se sjednotili pod nadvládou Říma a v prvním století před n.l. přestává být etruština živým jazykem. Římané se svou směsicí obdivu a nenávisti k tomuto národu nakonec zvítězili, ale všechny stopy nezahladili. Proto o Etruscích víme relativně dost věcí, byť mnoho elementárních na druhou stranu ne.

Etruskové se živili do značné míry obchodem (zprostředkovali výměnu zboží mezi západem a východem) a těžbou kovů, které mohly dokonce být podnětem k odchodu národa právě do Itálie, neboť bohatě využívané ložisku mědi v Populonii dávalo Etruskům bohatství i surovinu na bronz. Rovněž zemědělstvím převyšovali okolní kmeny. Techniky odvodňování a rekultivace půdy se podobají podobným technikám v Mezopotámii. Právě proto mohli obchodovat také s přebytky zemědělství a dále tak bohatnout. Etruskové dováželi naopak tradiční dovozní artikly z východu - látky, šperky, keramiku, luxusní předměty.

Náboženství Etrusků bylo poměrně pochmurnou záležitostí, o čemž svědčí strašidelné postavy duchů. Kromě toho věřili v osobní bohy, mnozí z nich jsou pořečtělí, i když jména jako Maris, Menrva nebo Uni prozrazují i italský původ. Zvlášť velký důraz kladli na věštecké umění, zejména zkoumání jater obětovaných zvířat. To pak převzali i Římané a jejich haruspikové.

Památek nám Etruskové zanechali poměrně velké množství. Největší množství jich archeologové našli v hrobech, které se samy o sobě staly pojmem. Jak již výše zmíněno, zakládali první skutečná města na západě. K jejímu stavění vybírali pochopitelně příhodná místa na soutoku břeh, na vysokých kopcích, u bažin a podobně. Při budování města se řídili náboženským pořádkem, který určoval směřování všech důležitých staveb. Tvar měst byl obdélníkový a ulice ležely do pravého úhlu. Inženýři z Etrurie dosáhli mistrovství v tvorbě vodovodů, odvodňovacích zařízení, artéských studní a stok - Etruskové prokazatelně vybudovali hlavní římskou stoku Cloacu Maximu. Všechna tato umění Římané převzali a v podstatě bez větších změn i dlouho používali. Ony hroby budovali Etruskové z mohutných kamenů nebo je vytesávali do skály či do podzemí. Používali už valené klenby, rovněž novinku v oněch krajinách. Kromě sarkofágů se nám zachovaly poklady šperků a umělecké předměty běžné potřeby svědčící o vysoké úrovni místních šperkářů a rytců.

Soch Etrusků se zachovalo pomálu, ale přesto můžeme rekonstruovat celý styl. Etruští mistři používali z materiálu jen pálenou hlínu a bronz, teprve později přistupuje alabastr. Kamene využívali velmi málo. Vypisovat všechny druhy sochařské práce, kterou Etruskové zvládali by bylo zbytečné, neboť ovládali totéž co Římané o několik století později. Typicky etruským dílem pak je například proslulá Vlčice kapitolská, kterou zná každý školák (je to vlčice kojící Romula a Rema). Jiným vynikajícím dílem se pak stal Apollón z Vejí, považovaná za nejlepší terakotové dílo starověku, jinak zajímavý mix řeckého a orientálního vlivu. Další díla jen telegraficky, neboť nejsem právě znalec sochařského umění - vynikajícími díly jsou také Chiméra, Mars z Todi, busta vousatého muže ze 4.století před n.l. nebo bronzová socha řečníka z doby konce jakékoli samostatnosti Etrurie. Je zajímavé, že jménem známe jediného mistra, vynikajícího Vulca, který pro Římany vytvořil sochu Jupitera pro kapitolský chrám. O malířství asi víc v článku o římském malířství, který se však bude konat v daleké budoucnosti. Pokud ovšem máte dotazy, posílejte je samozřejmě na mou adresu, snad budu schopen odpovědět...

Poslední věcí, kterou je třeba v souvislosti s Etrusky před jejich ozbrojenou konfrontací s Římany probrat, je jejich písmo. Máme dochováno okolo deseti tisíc písemných památek, což je poměrně slušný podklad pro rozluštění etruštiny. Navíc archeologové našli více než 50 dvojjazyčných nápisů (připomínám, že Champollion pracoval při luštění jazyka stavitelů pyramid s jediným dvojjazyčným textem, Rossetskou deskou). Přesto však umíme přečíst jen 26 písmen z abecedy Etrusků. Navíc si nejsme jisti původem jazyka. Částečně vycházel z řecké alfabety, ale druhá část jazyka je naprosto tajemná a pravděpodobně vůbec není indoevropského původu, ale je importována odněkud z východu. To znamená, že jsme dosud nepronikli do podstaty jazyka. To ještě více prohlubuje tajemnost národa, který se zjevil v Itálii, a dal Římu impuls, díky kterému se stal největší říší západu.