Etruskové

Tento starověký národ, který je opředen mnoha tajemstvími stojí ve stínu Římského impéria. Málokdo zná jeho tajemný původ a kulturu. Stejně tak já vím o tomto lidu velmi málo a když jsem uvažovala o tématu této práce, jednoznačně jsem se rozhodla pro Etrusky.

Oblast

Etruskové ovládali území mezi Tiberou a Alpami. Stopy jejich civilizace byly nalezeny i dále. Západní hranici jejich území tvořilo pobřeží Ligurského moře (naproti Korsice) a východní hranicí byl Jadran, kterému dalo jméno etruské město Hadria (či Adria).

Původ

Definitivní určení jejich původu , který si sám říkal Rasenna nelze určit.

Podle různých legend převládá názor, že šlo o přistěhovalce z Malé Asie nebo Blízkého Východu. To potvrzuje také jejich fyziognomie. Jednalo se totiž o snědší jedince. Podle jiné teorie šlo ale o původní obyvatelstvo severu Itálie. Existuje také domněnka, že se tento národ přistěhoval z podhůří Alp – je totiž možné, že jméno Rasenna mohlo pocházet od názvu jisté řeky z této oblasti.

Příchod Etrusků do Itálie se vymezuje obdobím od 1. třetiny 1. tisíciletí do 8. stol.př. Kr. Rozkvět moci a vlivu byl největší na konci 7. a v 1. pol. 6. stol.př. Kr. V té době v Římě také vládla etruská dynastie Tarquiniů. K ústupu Etrusků ze sev. Itálie přispěli výrazně Keltové, kteří se objevili koncem 5.stol. př. Kr. Také Řím se v té době zbavuje etruského vlivu. Následná romanizace národa i území nakonec potlačila etruský jazyk a částečně i kulturu. Správa etruského území nebyla sjednocená, města byla ekonomicky samostatná.

Jazyk

Stejně neobjasněný je také původ jazyka, který je dosud nerozluštěný a který je předmětem mnoha zkoumání a bádání. Etruština se nám dochovala hlavně na různých náhrobcích nápisech, urnách, stěnách hrobek - počet nápisů se odhaduje asi na 10.000. a díky nimž byla odhalena grafická forma jazyka – písmo. Význam slov je nám ovšem dosud utajen. Badatelé zatím dokázali vyluštit pouze zmíněné náhrobní nápisy, kde není těžké pochopit, co je jméno a co rodová příslušnost či rodinný vztah. Ale toto je pouze minimum a nepomůže nám to doopravdy rozluštit celý jazyk. Další překážkou k jeho rozluštění je také to, že není příbuzný žádnému jinému jazyku. Za nejpravděpodobnější se považuje, že etruština je příbuzná pouze rodině tyrhenských jazyků, která sama není příbuzná ostatním jazykovým rodinám, které známe. V posledních letech je uznáváno, že rétština a lemonština patří také do této rodiny.

Zčásti nám toto písmo vyjasnilo nalezení dvoujazyčného textu (tzv. bilingua), který obsahoval stejný text psaný jazykem Féničanů i Etrusků, a který byl objeven roku 1964 v italském městě Pyrgi na třech zlatých destičkách. Obsahoval dvoujazyčné věnování fénické bohyni Aštart od krále etruského města Caere (dnes Cerveteri), jménem Thefarie Velianas.

Etruskové a Řím

Mýtické založení Říma se odehrálo kolem roku 753 př.n.l., ovšem tento letopočet je pouze orientační. Stoprocentně se vědci neshodnou ani na okolnostech jeho vzniku, je nám však dobře známá tradiční pověsti o Romulovi a Removi, odkojených vlčicí (symbolem Říma). Z většiny mýtů vztahujících se k založení města je však zřejmé, že zásadní podíl na počátečních událostech měli právě Etruskové. Nesou zásluhu na konstrukci Cloacy Maximy (hlavní stoky), která odváděla vlhkost z bažinatého terénu oblasti septimontia, což mělo za následek vytvoření Fora Romana, hospodářského centra (tržiště), a z obyčejné osady na břehu Tiberu se narodilo město s velikou budoucností - Roma (možná také od etruského „ruma"=voda).

Většina ze sedmi (podle nových teorií možná osmi) králů měla etruské jméno a často i původ. První král Romulus využil k založení Řím typicky etruské věštby z letu ptáků a symbolem jeho královské moci byly etruské „fasces", sekery se svazkem prutů (můžeme zde vidět podobnost s odznakem Mussolliniho fašismu) . Zde můžeme vidět, že Etruskové se promítli až do nedávné minulosti.

Vládní zřízení a organizace společnosti

Etruská společnost dosáhla úrovně státního systému, s prvky rodového a kmenového zřízení. Okolní italické kmeny, které stále žily v rodovém a kmenovém společenství byly v tomto ohledu méně vyvinutější.

Politickou jednotkou etruského zřízení byl městský stát. Etruské texty také zmiňují značný počet magistrátů, aniž by však blíže popisovaly jejich funkce.

Všechny etruské městské státy byly sloučeny do takzvaných konfederací. Podle dosud zjištěných zdrojů nejspíše existovaly takové jednotky tři. Každá jednotka musela obsahovat 12 městských států, a to zřejmě z náboženských důvodů. Každoročně se zástupci států setkávali na posvátném k diskusi o vojenských a politických záležitostech a ke zvolení vládce, jehož vládní období trvalo 1 rok. Jednou ročně tato města posílala své delegáty na sněm ve svatyni bohyně Voltumny, která zřejmě ležela poblíž města Volsinií. Jejich společenství se latinsky nazývalo duodecim populi Etruriae. Významných obcí mělo být dvanáct - Veii, Caere, Tarquinii, Clusium, Volsinii, Arretium, Perusia, Ravenna, Mantua, Falerii a další dvě města. Města se mezi sebou sice stýkala v hospodářské i politické sféře, ale nikdy nevytvořili žádnou unii.

Náboženství, umění a architektura

Náboženství bylo polyteistické. Božstva se dělila na nebeská (v čele trojice Tinia, Uni a Menrva)a podsvětní (Vetise, někdy zv. Mantus, Mania=Persefoné a Déméter). Atributy a hlavně vlastnosti a charakter bohů připomínají řecké bohy a ovlivnili také náboženství říma.

Památek nám Etruskové zanechali poměrně velké množství. Největší množství jich archeologové našli v hrobech. Výtvarné umění vykazuje orientální a řecké vlivy, ale zároveň obsahuje i originální charakter, čerpaný z místních tradic, jedná se o stavby, nástěnné malby, drobné předměty. Nejpůvodnější jsou jejich stavby. Dochovaly se zbytky silnic, mostů, opevnění a stoky.

Díla jsou anonymní a datování často nejisté.