Fridrich z Bílé - Friedrich V. Falcký
* 26. 8. 1596, † 29. 11. 1632, falcký kurfiřt od roku 1610, český král (zv. Zimní král) od 1619; zeť anglického krále Jakuba I. (od 1613 manžel jeho dcery Alžběty), příbuzný dánského krále a nizozemského místodržícího Mořice Oranžského. Vůdce Protestantské unie. Po sesazení Ferdinanda II. z trůnu zvolen 26. 8. 1619 českými stavy za českého krále (korunován 4. 11. 1619). S jeho osobou byla spojována naděje vůdců českého stavovského povstání na vydatnou zahraniční pomoc. Neprojevoval však příliš smysl pro politické záležitosti, preferoval proti jiným nekatolickým vyznáním kalvinismus. Nedovedl získat spojence, po bitvě na Bílé hoře uprchl do Vratislavi, poté do Haagu. Ztratil Čechy i Falc, v lednu 1621 nad ním byla ve Vídni vyhlášena císařská klatba, v roce 1623 Falc a kurfiřtská hodnost uděleny bavorskému vévodovi Maxmilianovi. Zemřel v Mohuči.
Václav Budovec z Budova
Budovec z Budova Václav, * 28. 8. 1551, † 21. 6. 1621, českobratrský šlechtic, politik a spisovatel. Po univerzitních studiích cestoval po evropských zemích a navazoval styky s evangelíky. 1577 – 81 v císařských diplomatických službách v Cařihradě. Po návratu jmenován 1584 apelačním radou. V roce 1603 veřejně vystoupil proti perzekuci jednoty bratrské, 1607 přijat do panského stavu, 1608 císařský komisař ve válce s Matyášem. V politických zápasech 1608 – 10 patřil k vůdcům českých stavů, direktor, defenzor. Zasloužil se o vydání Majestátu Rudolfa II. Jednání českého sněmu 1608 – 09 popsal v díle Akta a příběhové. 1614 vydal Antialkorán. Aktivní účastník českého stavovského povstání 1618 – 20, člen sboru direktorů. Za vlády Friedricha V. Falckého prezident apelačního soudu. Po bitvě na Bílé hoře se spoléhal na své zásluhy a zůstal v Čechách, v únoru 1621 uvězněn. Odsouzen a popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Spoluautor druhé stavovské Apologie.
28. prosinec 2012
3 775×
282 slov
