Historie Ameriky

Severní Amerika do 20. století

- před příchodem Evropanů žili na území dnešních USA Indiáni na různém stupni civilizačního vývoje (většinou se živili lovem a primitivním zemědělstvím)
- podle názoru některých historiků – cca r. 1000 - výpravy Vikingů
- 1484 – Kryštof Komlumbus žádá Jana II. portugalského o financování objevných cest → žádost španělskému panovníkovi Ferdinandovi
- 3. 8. 1492 – na cestu vyplouvá trojice lodí – Santa Maria, Pinta, Niňa
- 13. 10. - objev San Salvadoru
- 1493 – kolonizace Espaňoly (Haiti), založení města Izabela
- Portugalsko si činí nároky na nově objevená území → odvolává se k papeži → Tordesillaská smlouva
- 1497 – John Cabot – pokus Angličanů o nalezení nové cesty do Asie; Newfounland
- 1513 – Ponce de León – španělská průzkumná expedice dosahuje břehů Floridy
- 1527 – 1536 – výprava Cabezy de Vaca – průchod oblasti dnešních jižních USA z Floridy až po Mexiko
- 1539 – páter Marcos z Nizy (františkánský mnich působící v misiích v Peru) opouští na základě zpráv De Vacovy výpravy město Culiacán, aby na severu hledal sedm bájných bohatých měst → průchod Arizonou; dostal se do oblasti puebel → impulz pro conquistadory (1540 – Coronadova výprava)
- 1524 – Verrazonova výprava (francouzská expedice) – zmapování velké části pobřeží
- konec století – pokus o kolonizaci dnešní Virginie – Humpreyova výprava + Raleighova výprava → pokus o založení 1. anglické kolonie
→ boje se španělskými kolonizátory (pálení lodí, …)
- při kolonizaci dosahuje úspěchu Londýnská virginská společnost (= výsadní společnost s právem zřízení dvou kolonií ve Virginii a jiných částech Ameriky; ustanovena královskou listinou z 10. 4. 1606)
- 1620 – Mayflower – 35 členů puritánské sekty hledajících azyl před náboženským pronásledováním v Leydenu + dalších 66 stoupenců sekty z Plymouthu → založení kolonie Plymouth v Nové Anglii; 1621 – existence kolonie legalizována
Nová Anglie – oblast v SZ části dnešních USA (Connecticut, Maine, Massachusetts, New Hampshire, Rhode Island, Vermont); toto pojmenování podle tradice použil poprvé John Smith, který r. 1614 prozkoumal ve službách několika londýnských obchodníků pobřeží této části kontinentu
- 1643 –Novoanglická konfederace (vznik na základě rozhodnutí čtyř puritánských kolonií – Massachusetts, Connecticut, New Haven, Plymouth)
– příčiny vzniku: hl. obrana proti útokům Indiánů, Nizozemců a Francouzů
– zánik r. 1684
– 1. pokus o vytvoření v anglické Americe větší celek spojený pouty ochrany společných zájmů
- ve stejné době zde zakládají obchodní osady i Nizozemci; r. 1626 na základě obchodní základny z roku 1614 vybudován Nový Amsterodam jako součást Nového Nizozemí
Nové Nizozemí (též Nové Holandsko) – nizozemské osady v oblasti dnešního New Yorku
- 1. anglické osady požívaly zpravidla na základě výsadních listin značné samosprávy
VÝSADNÍ LISTINA – dokument vydaný korunou, popř. jinou institucí, zaručující obchodním nebo jiným společnostem monopol obchodu či kolonizaci určeného území
- po počátečních obtížích se kolonie obvykle těšily hospodářskému blahobytu a značným náboženským a politickým svobodám
→ lákalo Angličany nespokojené s hospodářskými, politickými a náboženskými poměry v Anglii
- 1664 – 1667 – druhá anglicko-nizozemská válka; ukončena mírovou smlouvou z Bredy → úprava držení území v Americe
- Angličané získávají Nový Amsterodam (obsazen 1664) → New York
- Nizozemci získávají malé kolonie v dolním Surinamu v blízkosti starších nizozemských osad z konce 16. století
- definitivně potvrzeno smlouvou z Westminsteru (1674) = dokument řešící anglicko-nizozemské vztahy po 3. anglicko-nizozemské válce (1672 – 1673)
- teprve později si představitelé osadníků v různých částech britské Ameriky začínali uvědomovat společné zájmy, které se pomalu pokoušeli formovat
- ekonomický růst kolonií a jejich územní rozmach vedl v polovině 18. století k expanzi přes tehdejší hranice, v níž se angažovali i spekulanti s půdou
Společnost Ohijsko virginská – instituce založená r. 1748 pro kolonizaci kraje kolem horního toku řeky Ohio; její zakladatelé a členové – např. bohatý londýnský obchodník John Hanbury či dva bratři George Washingtona, se netajili úmyslem spekulačních operací s pozemky, které zaručovaly mnohem větší zisky než seriózní činnost
→ jejich aktivity vedly ke sporům mezi Francií a Velkou Británií, vrcholícím ve francouzské válce
- 1754 – 1763 – pokračování konfliktu evropských mocností 18. století (války o španělské a rakouské dědictví) – sedmiletá válka
- VB podporována Pruskem a Portugalskem; Francie – podpora Španělska a Rakouska
- v Evropě formálně začala 15. 5. 1756 (VB vyhlašuje válku Francii), v koloniích se ale bojovalo už od roku 1754
- příčina: spor o Ohijskou kotlinu - na soutoku Alleghany a Monongahely Francouzi budovali základnu Duquesne a Britové Fort Pitt → v jejich blízkosti došlo 9. 7. 1755 k tzv. bitvě v divočině (Battle of Wilderness) → francouzské jednotky vítězí
- válka končí porážkou Francie 10. 2. 1763 podepsáním pařížské smlouvy → Francie přichází o všechny kolonie v severní Americe
- Británie se i přes dosažené vítězství dostává do těžkých finančních problémů → snaha řešit dalším daňovým zatížením obyvatelstva → narůstající napětí mezi metropolí a koloniemi
- 1763 – Pařížská smlouva → osadníkům se formálně otvírá možnost pronikat dále na západ X britská koruna se tomuto postupu brání – stejně jako odpor indiánského obyvatelstva (1763 – 1764, faktické pokračování francouzské války vedené bývalými fr. spojenci)
- Cumberlandský průsmyk a cesta divočinou, po níž ve stopách Daniela Boona postupovali pionýři, hledající za Allenghanami nový domov, se tak zároveń staly jedním z předmětů sporu s brit. vládou a parlamentem
- Nové daně a poplatky, částečně používané k zlepšování obranyschopnosti kolonií
- 1765 – Zákon o kolkovném (Stamp Act) – dokument o povinném kolkování všech listin a oficiálních písemností v anglických koloniích (noviny, letáky, pamflety, všechny úřední dokumenty – i hrací karty a kostky)
- žádná z transakcí s dokumentací bez kolků vůbec nevstoupila v platnost + každý provinilec proti zákonu se vystavoval nebezpečí stíhání koloniálními i víceadmiralitními soudy
- mělo zajistit 60 000 liber, určených k částečné úhradě výdajů na obranu kolonií v podobě udržování stálých vojenských oddílů
- kolonisté proti zákonu protestovali – zprvu argumentovali tím, že nemohou trvale hradit vysoké náklady, později vystupovali proti způsobu přijetí zákona heslem „Žádné zdanění bez zastoupení“
- jedna z příčin války o nezávislost
- 1770 – bostonský masakr = konflikt mezi davem a skupinou britských vojáků; předznamenával válku o nezávislost
- radikální odpůrci koloniálních pořádku, sdružení v organizaci Synové volnosti, využívali každé příležitosti k šíření protibritské propagandy + zisk stále větší podpory
- VB koloniím určuje, s čím budou obchodovat + za jaké ceny budou své zboží prodávat + řídí i dovoz a vývoz
- 16. 12. 1773 – bostonské pití čaje (Boston Tea Party) – vyvoláno obavami, že monopol Společnosti na obchod s čajem spojený s příslušnými poplatky bude jen dalším projevem rozhodování britského parlamentu o koloniích bez jejich spoluúčasti
- útok militantní skupiny vedené Samuelem Adamsem → vysypání 342 beden čaje do vody
- považováno za otevřený útok proti suverenitě britského parlamentu v Americe
→ Boston potrestán uzavřením přístavu do doby zaplacení zničeného nákladu
- bostonské pití čaje a zákrok britské vlády proti Bostonu vzbudily v koloniích všeobecný odpor
- 1775 - druhý kontinentální kongres – shromáždění zástupců jednotlivých anglických kolonií jednající o společném postupu vůči koloniálním úřadům
- umírněná část delegátů se snaží najít kompromisního řešení X stále silněji se ozývají hlasy radikálů
- 1775 – jaro: 1. srážky mezi britskými pravidelnými oddíly a jednotkami milicí osadníků
→ bitva u Concordu a Lexingtonu
- přímý důsledek rozhodnutí britského vojenského guvernéra generála Gageho zničit zbraně shromážděné milicemi v Concordu
- ústup Britů (po krátké srážce u Severního mostu) zpět do Bostonu se mění v neorganizovaný útěk → Lexington: vyčerpání střeliva
- bezprostředním důsledkem bylo obklíčení Bostonu miličními oddíly
→ bitva u Bunker Hillu
- 1. větší srážka; došlo k ní u Bostonu 19. 4.
- brit. síly se zde připravovaly k operaci, jejímž cílem bylo ovládnutí strategických pahorků na poloostrově Charlestown nebo Dorchester, které měly pro obležené město velký význam
- po prozrazení plánu se Američané rozhodli operaci překazit obsazením Breeds Hill a Bunker Hill
- vítězství Britů
- konec úsilí o smír; posílení sebedůvěry am. vojáků → tato sebedůvěra se projevila v dalším průběhu války za nezávislost
→ radikálové v koloniích získávají definitivní převahu
- 4. 7. 1776 – přijetí deklarace nezávislosti USA kongresem (bylo na něm určeno i velení osadnické (kontinentální) armády (do čela postaven George Washington) + stanovení výboru majícího připravit Americké osady na nezávislost - Tom Paine, Thomas Jefferson)
→ válka o nezávislost (trvala do r. 1783)
- New Hampshire, Massachusetts, Connecticut, Rhode Island, New Jersey, Delaware, Maryland, New York, Pensylvánie, Virginia, Severní a Jižní Karolina, Georgia + Maine (stát se k Unii nepřipojil)
- válka zprvu přináší velké problémy
- bitva u White Plains – neúspěšný pokus Britů o zničení slabších sil George Washingtona ještě před příchodem zimy + skoncování se stoupenci nezávislosti dříve, než získají silnější vojenské a politické postavení
- 23. 10. 1776
→ bitva u Lexingtonu
→ bitva u Saratogy
- proběhla ve dvou fázích (19. 9. a 7. 10. 1777)
- zastavení plánovaného britského útoku na New York
- Britové donuceni kapitulovat
→ bitva u Yorktownu (1781)
- rozhodující bitva
- Britové donuceni ke kapitulaci
- Poslední střet v průběhu války → o jejím výsledku dále jednají diplomaté
- Britové přijímají porážku X nadále podporují indiánské nájezdy na am. osady
- 1783 – Pařížská smlouva (smlouva ve Versailles) – nezávislost uznána X v prvních letech je doprovázena řadou vážných potíží vyplývajících mj. z tzv. Konfederačních článků
Konfederační články = základní dokumenty USA před přijetím americké ústavy; jejich návrh předložil Kongres v listopadu 1777 státním legislativám jako soubor k ustanovení společného orgánu a rozsahu jeho pravomocí
- příliš velké pravomoci jednotlivých států a nepatrná moc centrální vlády, spolu s poválečným hospodářským rozvratem a politickou nestabilitou, ohrožovaly jednotu zemí, kde navíc probíhaly vážné sociální konflikty (Shaysovo povstání – 1786-1787; malí držitelé půdy v centrální a západní části Massachusetts se dostávali do velmi obtížné hospodářské situace v důsledku zadlužení z války, vysokými zdaněními ztráceli své majetky)
→ příznivci centrální moci r. 1787 prosazují novou ústavu → USA se stávají federální republikou s akceschopnou ústřední vládou a silnou presidentskou mocí
- zápas o konkrétní podobu vztahů mezi státy a centrální vládou na straně jedné a občanem a státem na straně druhé vedl na konci 80. let ke vzniku dvou politických stran
- federalisté: propagace silné centrální vlády
- republikáni (později se změnili v demokrat. vládu): větší pravomoci jednotlivým státům
→ hlavním výsledkem jejich diskusí bylo r. 1791 začlenění Listiny práv a svobod do ústavy (Listina práv a svobod = doplněk am. ústavy zaručující občanům USA ochranu před svévolí úřadů)
- vyřešení vnitřních problémů USA otevřelo cestu k úpravě vztahů se Španělskem a Anglií
- 1794 – Jayova smlouva – USA a VB – odstranění sporů, které se objevily v důsledku neplnění Pařížské smlouvy
- 1795 – Pickenyova smlouva – o hranicích špaň. kolonií a o plavbě po Mississippi
→ zaručovalo Unii pevné hranice + umožnilo obchodní expanzi v níž USA využívaly neutrality během francouzské revoluce a Napoleonských válek
- 1803 – koupě Luisiany od Francouzů (smlouvou mezi Španělskem a Francií z r. 1762 a pařížskou smlouvou patřila Luisiana Španělům → smlouvou ze San Ildefonsa - řešení vztahů mezi spojenci z francouzské války - vrácena Francii) → rozšíření území o dvojnásobek, ustupuje zájem o zahraniční politiku
- prosazení myšlenky izolacionalismu – odmítání zájmu am. vlády o mezinárodní politiku (opakem je expansionismus – myšlenka nutnosti aktivní americké zahraniční politiky)
- růst ekonomického významu plantážního hospodářství (pěstování bavlny – jih Unie) vedl k diskusím o budoucnosti (úvahy o možném rozdělení Unie)
- pokus o rozbití USA – Burrovo povstání – snaha o vybudování vlastního státu na západě; skončilo neúspěšně
- sociální politika:
zejména v nových teritoriích byla americká společnost nucena řešit vztah k původním obyvatelům kontinentu – praxe vytlačování Indiánů mimo hranice bílého osídlení + zakládání rezervací naráží na odpor → zpomalení kolonizace
- v oblasti severozápadu znamenala zlom bitva u Tippecanoe, kde vítězství armády nad bojovníky náčelníky Tecumseha otevřelo bílým osadníkům možnost další expanze
- 1811 – střet Američanů s Indiány, mající vést k otevření cesty ke kolonizaci SZ
- snaha náčelníka Šónijů Tecumseha o vytvoření konfederace kmenů vyvolala na jaře velké znepokojení hraničářů → požadavek zásahu proti Indiánům
- britská podpora Tecumseha, ale i spory o kanadské hranice a napětí z předchozího období obchodní války vedlo r. 1812 k vyhlášení britsko-americké války (označována též jako válka zbytečná)
- 1812 – 1814, výsledek napjatých vztahů USA – VB v důsledku Napoleonských válek, kdy blokáda am. přístavů Brity a přerušení obchodních kontaktů s Francouzi způsobily americké ekonomice velké ztráty
→ VB ztrácí své pozice u Indiánských kmenů severozápadního pohraničí + musí uznat neměnnost výsledků americké vlády
- nepřineslo žádnou změnu v podobě rozšíření am. území X potvrzení nezávislosti USA + zastavení britské podpory Indiánům v oblasti hranice
- uklidnění situace – Gentská smlouva (1814) – ukončení války
- umožnění definitivního vymezení hranice s Kanadou + nalezení kompromisu v oregonském sporu
- Oregonský spor – vleklý diplomatický konflikt mezi USA a VB o rozsáhlé území na tichomořském pobřeží Ameriky
- trvalo více než 50 let, fakticky začalo prosazováním britských nároků proti španělským ambicím v oblasti Vancouveru
- USA využívá urovnání konfliktu s USA i k dořešení otázky Floridy, otevřené r. 1810 okupací její části americkou armádou
- 1819 – Adams – Onísova smlouva (únor)
- dohoda mezi Španěly a USA upravující hranice mezi americkými a španělskými koloniemi v Americe
- zisk Floridy (za odstupné $5 000 000) → zajištění jižní hranice (již když r. 1811 prohlášením principu nepřevoditelnosti odmítly myšlenku převodu španělských kolonií do rukou jiné evropské mocnosti)
- vedle této zahraničně politické otázky zneklidňuje americkou politickou scénu problém rovnováhy mezi severem a jihem
- v zájmu udržení stejného poměru sil v Senátě r. 1820 přijat Missourský kompromis
→ diskuse o kompromisu vyvolány 1818 žádostí Missouri o přijetí do Unie jako dalšího státu → v Senátu došlo k převaze otrokářských států – narušení dosavadní rovnováhy
→ 1820 přijat zároveň s Missouri svobodný stát Maine + stanovena hranice, za níž se nemůže otrokářství na nových územích šířit
- napadáno i na severu i na jihu
- Missourský kompromis přestal platit r. 1854 přijetím zákona o Kansasu a Nebrasce
→ na třicet let spory utlumeny
- hned po vyřešení tohoto problému se američtí politici museli věnovat vývoji událostí ve španělských koloniích v souvislosti s válkami o nezávislost Latinské Ameriky
- Španělsko, které se v této válce ocitlo v defensivě hledalo podporu u evropských mocností → USA r. 1823 odpovídá vyhlášením Monroeovy doktríny
= zahraničněpolitické zásady USA k dalším regionům kontinentů; stanovení principů, které chtěla vůči aktivitám evropských mocností na západní polokouli zachovávat americká vláda
- evropské státy na Monroeovu doktrínu nebraly zřetel (USA v té době nehrálo významnou roli mezinárodní politice)
- byla dílem státního tajemníka J. Q. Adamse, vyhlášena byla presidentem Jamesem Monroem 2. 12. 1823
- vyhlášena nejen kvůli úsilí Španělů o podporu evropskými mocnostmi, ale i kvůli ruské snaze o rozšíření pozic na kontinentě z ruské Ameriky (historické označení pro pobřeží Aljašky kolonizované Rusko-americkou obchodní společností) dále na jih
- Spojené státy neměly podle doktríny dovolit, aby se kterákoli z ev. velmocí pokusila o kolonizaci volného a svobodného území na am. kontinentě + takový postup bude považován za přímé ohrožení USA a jeho zájmů
- zároveň z jihu míří vystěhovalecké kolony do sousedního Mexika, kde v Texasu zakládali bavlníkové plantáže → část těchto osadníků vyhlásila již v polovině 20. let nezávislou republiku Fredonia – její existence je však záhy ukončena mexickými úřady
- vnitropolitická scéna:
- spory ohledně otázky cel – průmyslový sever požaduje vysoká cla chránící domácí výrobu, jižané (vyvážející většinu své produkce do VB a Francie) prosazují zrušení celních bariér – od čehož si slibovali snížení cen průmyslových výrobků na americkém trhu a snížení cel na své komodity v Anglii a Francii
- tento konflikt vede r. 1828 k rozpadu republikánské strany + vytvoření demokratické strany (pestrá paleta stoupenců – od velkých plantážníků přes farmáře a obyvatele hranic až po část středních městských vrstev)
- jako president těchto skupin populace Unie vystupoval Andrew Jackson; za jeho presidentského období došlo k velkému rozšíření volebního práva + zavedení reforem v sociální oblasti (povolení dělnických organizací, zkrácení pracovní doby, …)
- 30. léta – probíhají další jednání s představiteli indiánských kmenů → jednání končí odsunem příslušníků všech kmenů z Mississippi
- významným faktorem života se stává abolicionismus X s největším zájmem sleduje americká veřejnost vývoj v Texasu
abolicionismus = hnutí požadující zrušení otroctví
- Texas: 1836 – bitva u Alama - úvodní srážka války Texasanů proti mexické armádě
– bitva u San Jacinta – rozhodující střet v boji za nezávislost Texasu
→ vyhlášení republiky Texas
- jak v USA, tak v Texasu existovaly vlivné skupiny, požadující připojení nové republiky k Unii; velká část politiků a veřejnosti očekávala, že k tomu dojde ve velmi blízké době
- proti politice demokratické strany, kde se do popředí dostávají plantážníci, vystupuje od r. 1834 strana whigů (liberálové), presentující se jako ochránce zájmů průmyslníků
- whigové marně čelí požadavkům hnutí Manifest Destiny („předurčení osudem“), které od r. 1844 hlásalo myšlenku civilizačního poslání USA na západní hemisféře → Texas, stejně jako celý americký kontinent, lze považovat za předmět kolonizace pro společnost, která se vytvořila v USA
- návrat k programu T. Jeffersona – vytvoření celokontinentální federace založené na civilizačním vzorci)
- 1845 – Texas připojen → napětí přerůstá v mexicko-americkou válku (1846 – 1848)
- vyvoláno trvalým přistěhovalectvím Američanů do mexického pohraničí + expansionismem Manifest Destiny
- mexická vláda se ocitá v trvalé defensivě
- 1847 – bitva u Chapultepecu – závěrečná bitva války → Američané obsazují hlavní město
→ konec bojových operací + zahájení jednání o podmínkách mírové smlouvy
- 1848 – smlouva z Guadalupe Hidalgo → USA získává 2/5 tehdejšího mexického území, celou oblast ležící severně od řeky Rio Grande del Norte včetně Kalifornie, kde ve stejné době propuká zlatá horečka (1848–1850; neorganizovaný vpád zlatokopů do Sacramenta)
- v amerických expansionistických kruzích se objevuje i hnutí Celé Mexiko X připojení Mexika k Unii neprosazeno
- úspěchu nedosahují ani anexionisté (pokus o připojení Kuby)
- na druhé straně již r. 1846 USA alespoň částečně uspěly při řešení sporu o Oregon – dohodou s VB získali část diskutovaného území jižně od 49. rovnoběžky
- připojení Kalifornie přináší nutnost řešení otázky rychlejšího spojení mezi západním a východním pobřežím USA
- ani nejrychlejší klipr nezvládl cestu kolem mysu Horn rychleji než za 89 dní + stavba transkontinentální železnice přinesla mnoho politických překážek
→ jedna z am. přepravních společností v 1. polovině 50. let vybudovala 1. transkontinentální dráhu v podobě panamské železnice, když Clayton-Bulwerova smlouva zajistila Američanům i Britům stejná práva na každé komunikaci spojující atlantické a tichomořské pobřeží střední Ameriky
1850 – Clayton-Bulwerova smlouva = britsko-americká dohoda o podmínkách provozu na středoamerické transkontinentální komunikaci
- reakce na Mallarino – Bidlackovu smlouvu, jíž Američané získali právo na stavbu trati nebo průplavu na kolumbijské území
- úsilí jižních expansionistů po územních ziscích Unie:
-1854 - formulování Ostendského manifestu (=dokument vyjadřující názory části am. politiků k otázce Kuby → USA má právo – pokud Španělsko odmítne Kubu prodat – získat ostrov jakýmikoli prostředky) → protest Španělska i některých am. politiků
- Gadstenova koupě (1853) – akt, jímž USA získalo od Mexika přes 76 000 km2
- smlouva z Guadalupe Hidalgo neuspokojila stoupence expansionismu → rozšiřování území na úkor Mexika hl. v souvislosti s plány stavby pacifické železnice tzv. jižní trasou
- Walkerova výprava do střední Ameriky – 1855 – am. pokus o vytvoření otrokářského státu ve Střední Americe; William Walker – militantní stoupenec am. expansionismu
- Perryho výprava k japonským břehům – předznamenává budoucí am. zájem o Asii a její trhy
X velká brzda zahraničních aktivit = vztah severu a jihu
- 1854 – zákon o Kansasu a Nebrasce – přiznával občanům teritorií právo rozhodnout hlasováním, zda bude ve státech nově přijímaných do Unie povoleno či zakázáno otroctví → zrušení kompromisu
- rozpad strany whigů + demokratickou stranu opouští její stoupenci ze severu → demokr. strana v rukou stoupenců plantážního otrokářství
- abolicionisté, bývalí členové strany whigů a severními demokrati diskutují o vytvoření nové strany
- zároveň probíhá občanská válka v Kansasu (1855 – 1858)
- série sporů a ozbrojených střetů odrážející napětí mezi stoupenci a odpůrci otrokářství nejen v Kansasu ale v celých Spojených státech
- stoupenci otrokářství z Missouri před volbami do kansaského ústavodárného sboru organizovali rozsáhlou akci, během níž překročilo hranice několik tisíc lidí („hraniční podvodníci“), kt. se v rozporu se zákony účastnili voleb a rozhodli o otrokářském charakteru státu
- válka zahájena Johnem Brownem → masakr u Potawatomie (povraždění několika osadníků z Potawatomie Creeku bez ohledu na jejich postoj k otroctví)
- Kansas se rozpadl na dvě části (hlavním městem stoupenců otroctví byl Lecompton, odpůrců Tapeca a Lawrence)
- rostoucí ztráty civilního obyvatelstva + narůstající neklid v celé Unii přiměly nakonec federální vládu k vyslání svých jednotek
- „krvavý Kansas“ výrazně přispěl k občanské válce
→ urychlení vzniku republikánské strany r. 1954
- jejím výrazným znakem byl odpor vůči otrokářství + program volných přídělů federální půdy, který vstupuje na politickou scénu USA roku 1848
- oba tyto body chápe jižanská společnost jako útok proti jihu → napětí se prohlubuje
- 1859 – povstání Johna Browna – pokus o vyvolání ozbrojeného boje proti otrokářskému systému na jihu USA
- vrchol aktivit skupin hlásících se k militantnímu abolicionismu
- 16. 10. - útok na město Harpers Ferry (zpožděn kvůli finančním a organizačním potížím) – zdejší arzenál měl zajistit bojovníkům proti otrokářství dostatek zbraní + cíl útoku ležel poblíž Marylandu (zde měli Brownovi muži základnu) → Brown marně očekával otroky, kteří by si přišli pro zbraně → vojenské oddíly států Virginie a Maryland (vedeny generálem Lee) → Brown zajat + popraven (2. 12.)
- stoupenci otrokářství považováno za důkaz nepřátelského postoje severu, odpůrci otrokářství bráno jako čin hodný následování
- povstání J. B. + výsledek presidentských voleb vedly k odtržení otrokářských států od Unie → vytvoření Konfederovaných států amerických vedlo k občanské válce (1861 – 1865)
- válka byla důsledkem dlouhodobého odlišného vývoje Severu a Jihu v politické i hospodářské oblasti; otroctví hrálo pouze roli katalyzátoru (šlo o nejviditelnější projev)
- 1860 – Abraham Lincoln (kandidát republikánské strany) vítězí v presidentských volbách → prosinec: zastupitelský sbor v Karolíně vyzývá k odtržení jižních států
- 4. 2. 1861 –sedm jižních států vyhlašuje úmysl vytvořit Konfederaci
- 12. 4. – útok jižanů na federální pevnost Fort Sumter v Charlestonském přístavu → vyvolání války
- Sever: 23 států, 22 miliónů obyvatel + vyspělý průmysl a bankovní systém; státy Konfederace – 9 miliónů obyvatel, kvalitní armáda (mnoho důstojníků pocházelo z jihu a odešlo do konfederačních sil – např. generál Lee), rozhodnější vojenské i politické vedení (Sever k vítězství potřeboval ofensivní taktika, Jih si vystačil s obranou hranic + riziko, že prodlužující se konflikt přinese na Severu zmenšující se ochotu ve válce pokračovat a úspěšná obrana Jihu posílí jeho mezinárodní postavení)
- formálně válka začíná Lincolnovým vyhlášením z 15. dubna; následuje dekret o blokádě
- jižních přístavů (27. 4.)
- 1. velká srážka – bitva u Bull Runu (21. 7.) – po nerozhodném průběhu skončila útěkem části unionistické armády (Konfederace jej nedokázala využít k útoku na nechráněný Washington) → výměna velení unionistů X žádná změna strategie – nejsou schopni ofensivního postupu
- srážky na východě (2. bitva u Bull Runu, Fredericksburg, Chancellorsville) končí bez rozhodující úspěchu té či oné strany
- západ: důrazné prosazování ofensivního myšlení (Ulissese Simpson Grant) + „říční válka“ → vítězství severu (bitvy u Fort Henry, Donelson, Shiloh)
- v této fázi války hrají větší význam politická rozhodnutí
– 20. 5. 1862 – podpis zákonu o domovinách → zvýšení přistěhovalectví (posílení Severu)
- Homestead Act – zákon o bezplatném přídělu veřejné půdy am. občanům
– 1.1. 1863 – zákon o zrušení otroctví – demonstrace Severu definitivně odstranit jeden z nejdůležitějších faktorů nejednotnosti americké společnosti
- 9. 3. 1862 - bitva u Monitoru s Merrimackem - námořní srážka mezi obrněnými loděmi Konfederace a Unie – Sever zahájil blokádu jižních přístavů → konfederační křižník Merrimack se 8. 3. pokusil opustit Norfolk a zlikvidovat blokádu nad důležitou pobřežní křižovatkou Hampton Roads → po zničení unionistické fregaty Congress a Cumberland + poškození Minnesoty návrat do přístavu → 9. 3. návrat k dokončení zkázy loďstva Unie X střet s novým protivníkem – válečná loď zcela nového typu Monitor → Merrimack střelbou poškozen
→ ukázalo převahu severní flotily X několik lodí Konfederace způsobilo Severu velké ztráty + podloudný obchod trvá přes blokádu téměř do konce války
→ Jihu se nepodařilo prolomit blokádu svého pobřeží → pokles prestiže (Vb a v menší míře Francie chovaly ke Konfederaci velké sympatie)
- Sever blokádu udržel až do konce války → diplomatické a hospodářské důsledky
- 1.-3. 7. 1863 – bitva u Gettysburgu – přelom
- střet nebyl plánován (došlo k němu během pokusu gen. Leeho dostat se do Pensylvánie – na základě předsunutých oddílů nepředpokládal přítomnost unionistů → vyslané jednotky po příchodu k městu zjišťují slabé síly Unie → Lee i generál Mead přikazují všem vojákům v oblasti příchod k místu setkání)
→ strategické vítězství Severu (Lee nedokázal uskutečnit své ofensivní plány)
- 4. 7. 1863 – bitva u Vicksburgu – přinesla unionistům kontrolu celého toku Mississippi
- 24. listopadu 1863 – bitva u Chattanoogy → vítězství Severu, konec jižanských sil na západě
- na východě si konfederační jednotky, i přes zhoršení hospodářské situace a postupující demoralizaci, bojeschopnost udržují → úspěšná obrana v bitvách ve Wilderness, Spotsylvania a Cold Harbor
- květen-září 1864 – Shermanovo tažení Georgií (zničující vpád armády do jednoho z konfederačních států; projev ofensivní taktiky gen. Ulyssese Granta; mělo přenést válku do vnitrozemí Konfederace + zničit jedno z nejdůležitějších průmyslových center) a oběma Karolínami → rozdělení Konfederace na dvě části
- podzim: naděje Jihu v Lincolnovu porážku v presidentských volbách se nesplnily + nárůst hospodářské a politické krize v Konfederaci → vítězství Severu je jen otázkou času
- počátkem dubna 1865 vyčerpaná konfederační armáda vyklízí Richmond a 9. 4. generál Lee u Appomattoxu kapituluje → izolované jižanské oddíly jej brzy následují
- počáteční nerozhodnost na nejvyšších politických i vojenských místech Unie vedla k úspěchům jednotek Konfederace, které však svá vítězství nedokázala využít k definitivní porážce unionistů
- násilné odstranění rozporů mezi Severem a Jihem otevřelo možnost neobyčejného hospodářského rozmachu a společenských proměn (hl. v oblasti postupného začleňování černošského obyvatelstva do národní komunity, poznamenané na druhé straně i sílícím přistěhovalectvím z Evropy)
- 1865–1877 – období rekonstrukce – mělo přinést nápravu válečných škod a vyrovnání politických rozdílů mezi Severem a Jihem
- období rekonstrukce – program likvidace následků občanské války; probíhala v hospodářské i politické oblasti.
- 2. 3. 1867 – 1. zákon o rekonstrukci → konfederační státy rozděleny do pěti vojenských oblastí, v nichž rozhodovali představitelé federální armády → jejich úkolem byla příprava na volby do zákonodárných sborů a do Kongresu (spolupráce s representanty republikánů a velením černošských milic)
→ v Alabamě, na Floridě, v Louisianě, v Mississippi a Jižní Karolíně měli černošští voliči většinu
→ ve volbách se silně angažovali i někteří politikové ze severu (zvaní carpetbaggers), kteří se na kratší či delší dobu přestěhovali na jih
- jako podmínku opětovného přijetí do Unie museli parlamenty přijmout 14. doplněk k americké ústavě a schválit paragraf zaručující černošskému obyvatelstvu volební právo
- mnozí noví poslanci neměli žádné zkušenosti z politického života + korupční aféry
- jižní ekonomika dosáhla velkého rozmachu (I když se nerealizovaly představy některých radikálů o konfiskaci a přerozdělení plantáží)
- černoši – odchod do měst, nebo na sever → otevření možností severním podnikatelům (levná pracovní síla v továrnách na zpracování bavlny, v podnicích dřevozpracujícího průmyslu, …)
- železniční společnosti během krátké doby vybudovaly hustší síť tratí, než byla v USA v před válkou , napojenou na severní komunikace
→ v ekonomické oblasti dochází k realizaci rekonstrukce nejdříve
- počátkem 70. let se situace na jihu v politické oblasti začala měnit – jižní radikálové a jejich severní patroni se ocitají v defensivě, jejímž nejviditelnějším projevem bylo vrácení polit. práv účastníkům secese roku 1872
- současně se zmenšuje role armády na jihu (poslední federální jednotky byly odtud odvolány 1877)
- skupiny odmítající se smířit s výsledky války vytvořily r. 1866 na jihu tajnou organizaci Ku-Klux-klan, která měla ochraňovat zájmy bílého obyvatelstva zastrašováním černošské populace
- nesporný ekonomický rozmach v průmyslové i zemědělské sféře je jak v jižních, tak v severních státech doprovázen řadou korupčních afér, kterými byl celý proces rekonstrukce vážně diskreditován
- v politické oblasti Kongres přijímá doplňky k ústavě rušící otrokářství a zakazující diskriminace na základě barvy pleti
- velký význam pro další vývoj Unie má dokončení výstavby pacifické železnice (1869)
Pacifická železnice – spojení železniční sítě na východě USA se západním am. pobřežím mezi Omahou a Sacramentem
- → přistěhovalcům se otevírá cesta na pláně amerického západu
- železnice v kombinaci s cestami a dostavníkovými linkami napomohla k začlenění obrovských území s velkým nerostným bohatstvím do ekonomiky a politického života USA
- do r. 1870 jsou (po změnách ve státních ústavách) do svazku Spojených států postupně přijaty všechny státy bývalé konfederace
- v americké společnosti se nebývalou měrou prosazuje technika a velké společnosti (US Steel A. Carnegieho, Standard Oil Company Johna Davida Rockefellera, bankovní skupina Johna Pierponta Morgana) → současně s vznikem těchto společností začínají i pokusy o organizování dělnictva a farmářů → odbory (usilující v poválečných letech především o všeobecné rozšíření osmihodinové pracovní doby) vytváří stále větší svazy
- 1881 – vznik Federace organizovaných odborových svazů (o pět let později přejm. na Americkou federaci práce) – zisk významu hl. proto, že soustavně odmítla zasahovat do politiky a věnovala se pouze prosazování pracovních a sociálních zájmů svých členů
- 70. léta – největší rozmach farmářského hnutí – organizace Sýpek (Grangers) prosadily některá omezení narušující monopolní cenový diktát železničních společností, který silně znevýhodňoval prvovýrobce
- 70. a 80. léta – poslední srážky bílých osadníků a armády s Indiány plání, jejichž loviště protkala síť železnic a stezek spojujících farmy s trhy velkých měst na východě a středozápadě USA
- 25. 6. 1876 – bitva u Little Bighornu – byla součástí Velké siouxské války (1876 – 1877)
- bitva obestřená řadou otazníků, omylů a mýtů (hl. v podobě tvrzení, že šlo o úplné zničení „sedmé kavalerie“); informace o jejím průběhu z výpovědí indiánských účastníků si natolik protiřečí, že jsou téměř bezcenné - až archeologický průzkum v 80. letech 20. století odhalil pravděpodobný průběh bitvy
- bezprostřední příčinou srážky byla obava George Amstronga Custera, velitele 7. jezdeckého pluku, který měl zjistit polohu tábora Siouxů, Severních Čejenů a Arapahů, odmítajících odchod do rezervace, že se Indiáni po zjištění přítomnosti jeho vojáků rozutečou – tím by znemožnili splnění úkolu eskortovat lovecké oddíly k rezervačním správám. Poté co Custerovi stopaři objevili tábor Sedícího býka, rozhodl se plukovník pro útok
- Custer rozdělil svoji kolonu na tři části; první vedl sám, druhou svěřil kap. Frederickovi W. Benteenovi a třetí majoru Marcusovi A. Renovi → Benteen měl po kratším průzkumu chránit zásobovací skupinu a dovést ji k vesnici, Reno dostal úkol zaútočit na jižní část tábora (snad aby odlákal pozornost od Custerova útoku) a sám Custer chtěl napadnout střed vesnice a donutit její obyvatelstvo ke kapitulaci
- Renových 100 mužů však bylo po několika minutách boje odraženo a zaujalo kruhovou obranu na nedalekém pahorku. Custer, který o nepříznivém vývoji nevěděl, zaútočil asi po půl hodině od prvního Renova kontaktu s nepřítelem na jiné místo vesnice → vyřítilo se proti němu přes pět tisíc dobře vyzbrojených bojovníků (posílených navíc těmi, kteří odrazili Rena) → plukovník nechtěl ani za těchto podmínek opustit svoji ofensivní taktiku, brzy byl se svými 220 muži obklíčen a během půl hodiny byli všichni obklíčení pobiti
- po likvidaci Custerovy skupiny se Indiáni obrátili proti Renovi, posílenému zatím Benteenem,ale po dvoudenním neúspěšném obléhání místo boje opustili a rozešli se do hor
- 1890 – masakr u Wounded Knee – poslední významnější srážka mezi Indiány a americkou armádou
- došlo k němu v období neklidu v souvislosti s tzv. Tancem duchů 29. 12. 1890
- skupina Siouxů náčelníka Velká noha, která uprchla z rezervace po zabití Sedícího býka, byla objevena oddílem 7. jezdeckého pluku u potoka Wounded Knee v Jižní Dakotě
- když plukovník James W. Forsyth nařídil Indiánům odevzdat zbraně, ozvalo se z hloučku Siouxů několik výstřelů. Vojáci opověděli palbou z pušek i děl
- v zahraniční politice postupovala americká vláda velmi obezřetně, aby se v období rekonstrukce nedostala do konfliktu se sousedy, nebo s evropskými mocnostmi
- výjimkou byla ostrá reakce na francouzskou intervenci za druhého mexického císařství
- 1861 – původně společná akce Francie, Británie a Španělska v Mexiku, která měla posílit pozice evrop. mocností na americkém kontinentě
- věřitelé mexického státu využili toho, že president Benito Juárez vyhlásil po ukončení mexické občanské války moratorium na splácení zahr. dluhů, a vyslali na podzim roku 1861 do Veracruzu intervenční jednotky, které město bez velkých obtíží obsadily
- poté se však ukázaly rozpory plynoucí z rozdílných zájmů – VB si chtěla upevnit pozice v ekonomice země, Španělsko usilovalo o obnovu svého bývalého postavení a Francie považovala Mexiko za 1. krok k posílení politických kontaktů s celou Latinskou Amerikou → pokus o realizaci těchto cílů přinesl brzy vážné spory, čehož Juárez využil k jednání, v němž se mu podařilo jednotu mocností rozbít → VB a Španělsko přistoupily na mexickou nabídku vyrovnání dluhů a stáhly své oddíly
- Francie naopak na své plány neresignovala a pokusila se prosadit svůj vliv pomocí druhého mexického císařství (státní forma vnucená mexické politické representaci; r. 1863 se císařem stal bratr rakouského panovníka Maxmilián Habsburský, který se však po příchodu do Mexika r. 1864 mohl opřít jen o malou část mexické společnosti a jeho vláda závisela především na francouzských oddílech)
- když se r. 1866 objevila hrozba války s Pruskem, musela Francie své intervenční jednotky z Mexika stáhnout → Maxmilián I. padl do rukou republikánů a roku 1867 byl popraven
→ po skončení občanské války požadovala americká vláda ultimativní formou stažení francouzských jednotek a na potvrzení svého varování přisunula k mexickým hranicím vojenské oddíly
1867 – koupě Aljašky – Američanům ji nabídla carská vláda (po Krymské válce si Rusové uvědomili, že v případě britského útoku nebudou schopni území, na němž působila Rusko-americká společnost, ubránit)
- přes stále opakované žádosti kubánských stoupenců nezávislosti se USA odmítly angažovat v desetileté válce
1868–1878 – 1. vážný pokus o dosažení nezávislosti Kuby
a na výzvy latinsko-amerických států za války tichomořské reagovaly jen verbálně
1865–1866 – námořní válka u tichomořského pobřeží Jižní Ameriky mezi Chile, Peru, Bolívií a Ekvádorem na straně jedné a Španělskem na straně druhé
- vyvolána pokusem Španělska kolonizovat ostrovy Chincha u pobřeží Peru, které byly bohatými ložisky guána
- k radikální změně této reservované politiky dochází v 80. letech, kdy po dobudování základní železniční sítě, jejíž výstavba stimulovala celé am. hospodářství, a s projevy rostoucího sociálního napětí (patrného zejména na akcích anarchistů) očekávala značná část politiků i veřejnosti hlubokou krizi celé americké společnosti
→ mluvčí expansionismu z ní hledali východisko v aktivním vyhledávání zahraničních trhů, kde by americký průmysl a zemědělství uplatnilo stále větší množství výrobků a jejich rostoucí produkce by byla zárukou stability USA
- pozornost upírána hlavně na Latinskou Ameriku → USA se jí snažily získat pro myšlenku panamerikanismu
panamerikanismus – hnutí zdůrazňující společné zájmy a rysy společností států na americkém kontinentě
- 1889 – 1. Panamerická konference – konala se ve Washingtonu; jejím výsledkem bylo vytvoření Mezinárodního výboru amerických republik (International Bureau of American Republics), dohoda o vybudování meziamerického komunikačního systému a smlouva o arbitráži v případě obchodních sporů mezi státy kontinentu
- v průběhu konference se ukázaly značné rozpory hlavně mezi USA a Argentinou, zejména v otázce celní unie i skromnějšího plánu tzv. recipročních smluv → většina požadavků USA se proto nakonec objevila v závěrech konference pouze v podobě nezávazných doporučení
→ konference znamenala počátek akcí, které měly pro americké zboží získat latinskoamerický trh a omezit hospodářské i politické možnosti evropských mocností na západní hemisféře
- Teorie hranice historika Fredericka J. Turnera, vize Josiaha Stronga (o USA jako nositeli civilizace ve světovém měřítku) a tvrzení kontradmirála Alfreda T. Mahama (o nutnosti kontrolovat strategické body v síti námořního obchodu) presentované na počátku 90. let představovaly ideologické zdůvodnění zahraničněpolitických aktivit amerických vlád, usilujících na domácí scéně o kontrolu hospodářské moci monopolů a sociální síly odborů (začínaly nebezpečně narušovat politickou rovnováhu ve státě)
- v občanské válce v Chile se USA postavilo na stranu presidenta Balmacedy, v Brazílii se angažovaly ve prospěch presidenta Peixota, čelícího vzpouře válečného námořnictva podporovaného Británií, na Havajských ostrovech podpořily Spojené státy akci amerických usedlíků, kteří vyhlásili republiku vázanou v zahraničněpolitické oblasti k USA
- nejvýrazněji se USA angažovaly ve sporu o venezuelské hranice
- konflikt týkající se území s velkým nerostným bohatstvím, který se táhl od roku 1886 do roku 1904
- nesrovnalosti způsobila nepřesná měření německého topografa Schomburga, který ve 40. letech 19. století mapoval hraniční oblast Venezuely a Britské Guyany
- 1885 – v oblasti nalezeno zlato → britské úřady sem vyslaly vojenské oddíly, které obsadily území o rozloze asi 50 000 km2
- Venezuela přerušila s VB diplomatické styky a požádala USA o zprostředkování ve sporu
→ Spojené státy se dostaly na pokraj otevřeného konfliktu s první velmocí tehdejšího světa Británií
→ státní tajemník Richard Olney nově interpretuje Monroeovu doktrínu do podoby tzv. doktríny Olneyovy
Olney Corollary – doktrína interpretována v dopise americkému vyslanci v Londýně Thomasi F. Bayardovi z 20. 7. 1895 → varování že by USA mohlo považovat britský tlak na Venezuelu za porušení Monreovy doktríny
- jako jedinou cestu z krize Olney označil mírovou arbitráž za účasti zástupců am. vlády
- varovný podtón hovořící o USA jako o suverénovi na „tomto kontinentě“, který má dostatek síly čelit každé situaci, ať by se v ní angažovala jakákoli mocnost, vzbudil v Británii velký odpor vč. výslovného odmítnutí mezinárodní platnosti Monroeovy doktríny
- USA po výměně názorů trvá na konání arbitráže (+ má právo prosadit závěr arbitrážní komise silou)
- VB nakonec vzhledem ke sporu s Německem ustupuje → fakticky tak uznává zvláštní práva USA na americkém kontinentě
- stále intenzivněji se pak Američané zajímali o vývoj na Kubě, kde došlo k druhé válce o nezávislost → tlak USA na Španělsko zde neustále rostl → výbuch na křižníku Maine v únoru 1898 (plavba byla formálně prezentována jako přátelská návštěva, ve skutečnosti však představovala formu nátlaku v době sílícího napětí mezi USA a Španělskem → výbuch tisk označil za dílo španělské armády či administrativy a požadoval vojenskou odpověď americké armády) → veřejnost očekává válečný konflikt
- 1989 - Španělsko-americká válka – konflikt signalizující vstup USA na mezinárodní scénu
- bezprostředním důvodem byly zvětšující se ekonomické ztráty amerických obchodníků a podnikatelů způsobené válečnými operacemi na Kubě a obavy, aby Španělsko neodstoupilo své bývající kolonie některé z velmocí
- po výbuchu na Maine vyzvaly Spojené státy Španělsko k vyklizení Kuby a o dva dny později zahájily námořní blokádu ostrova → Španělsko 24. 4. odpovědělo vyhlášením války , která začala velkým vítězstvím Američanů (zničení španělské tichomořské flotily v Manilském zálivu)
- válka skončila Španělskou kapitulací na Portoriku (26. 7.) a následně se za prostřednictví Francie začalo jednat o příměří (podepsáno 12. 8.) → v Paříži pak probíhala mírová jednání korunovaná 10. 12. podpisem pařížské smlouvy, která znamenala definitivní ukončení španělské koloniální říše v Americe
- Spojené státy vstupují na světovou scénu jako velmoc, která rychlým vítězstvím atlantické flotily nad španělskými plavidly dokázala sílu své armády v mezikontinentálním měřítku
- Pařížskou smlouvou USA získává kontrolu nad Filipínami a zmocňuje se strategicky důležitého ostrova Guam v tichomořské oblasti a stejně významného Portorika v oblasti karibské
- o několik měsíců později anektuje USA ostrov Wake a Havajské souostroví
→ pozice, které tak Spojené státy získaly vzhledem k asijskému trhu, hájily r. 1899 formulováním Hayovy doktríny, která požadovala politiku „otevřených dveří“, znamenající stejné možnosti pro všechny zájemce o pronikání na perspektivní čínský trh
Hayova doktrína = deklarace principů , které chtěla prosazovat americká vláda v mezinárodní politice k Číně
- její obecné zásady se později staly základem americké zahraniční politiky i v jiných částech světa
- bývá nazývána doktrínou otevřených dveří
- zaměřena proti rozdělení Číny na sféry vlivu + hájila právo stejných možností na čínském trhu pro zboží a kapitál USA
- formulována státním tajemníkem Johnem Hayem, který v instrukcích americkým vyslancům v Londýně, Berlíně, Petrohradu, Paříži, Tokiu a Římě v listopadu 1899 požadoval, aby u příslušných vlád získali podporu pro tři základní principy:
- 1. ani v zájmových sférách ani v pronajatých územích nebudou porušována práva ostatních mocností; 2. čínské celní tarify budou platit pro všechny přístavy bez ohledu na to, který stát je kontroluje; 3. ani u lodních ani železničních tarifů nebudou přijímána diskriminační opatření
- 3. 7. 1900 byly tyto principy doplněny požadavkem administrativní a územní jednoty Číny
- doktrína znamenala výraznější vstup USA do světové diplomacie v době, kdy ekonomické možnosti USA daleko převyšovaly pozici, jíž měly Spojené státy ve světové politice
- 1899 – smlouva mezi Německem a USA o rozdělení Samojských ostrovů ukazovala vážnost, s níž američtí politikové přistupovali k otázce kontroly strategických bodů, důležitých s ohledem na asijskou pevninu
- ještě hmatatelnějším důkazem vážnosti amerického zájmu o Asii se pak stala válka, kterou Spojené státy vedly proti stoupencům nezávislosti Filipín v letech 1899 – 1902

PRESIDENTI USA DO 20. STOLETÍ

1789-1797 – George Washington (strana federalistů)
1797-1801 – John Adams (strana federalistů)
1801-1805 – Thomas Jefferson (demokratická strana)
1805-1809 – Thomas Jefferson
1809-1813 – James Madison (demokratická strana)
1813-1817 – James Madison
1817-1825 - James Monroe (demokratická strana)
1825-1829 – John Quincy Adams (demokratická strana)
1829-1833 – Andrew Jackson (demokratická strana)
1833-1837 – Andrew Jackson
1837-1841 – Martin Van Buren (demokratická strana)
1841 – William Henry Harrison (strana whigů)
1841-1845 – John Tyler (strana whigů)
1845-1849 – James Knox Polk (demokratická strana)
1849-1850 – Zachary Taylor (strana whigů)
1850-1853 – Millard Fillmore (strana whigů)
1853-1857 – Franklin Pierce (demokratická strana)
1857-1861 – James Buchanan (demokratická strana)
1861-1865 – Abraham Lincoln (republikánská strana)
1865 – Abraham Lincoln
1865-1869 – Andrew Johnson (demokratická strana)
1869-1873 – Ulysses Simpson Grant (republikánská strana)
1873-1877 – Ulysses Simpson Grant
1877-1881 – Rutherford Birchard Hayes (republikánská strana)
1881 – James Abraham Garfield (republikánská strana)
1881-1885 – Chester Alan Arthur (republikánská strana)
1885-1889 – Grover Cleveland (demokratická strana)
1889-1893 – Benjamin Harrison (republikánská strana)
1893-1897 – Grover Cleveland
1897-1901 – William McKinley (republikánská strana)

Komentáře k referátu Historie Ameriky

Jméno/Přezdívka:

Komentář:

Odeslat