ÚVOD:
Původní obec Mšeno nad Nisou ustoupila v 70-letech panelákové výstavbě. Stavby, které jsou starší 70-ti let byste spočítali na prstech jedné ruky. A to dost mrzí, protože Mšeno musela být velmi krásná obec, zvláště po roce 1909, kdy její atraktivitu zvyšovala ještě zbrusu nová přehrada. Přála bych si bydlet na březích přehrady v malém rodinném domku, jaké tu dříve stávaly, bohužel se musím spokojit jen s panelákovým bytem s výhledem na temné vody nádrže.
Obec Mšeno jsem si vybrala nejen proto, že v ní žiji a zajímá mě její historie, ale také proto, aby tak jako slehly se zemí mšenské rodinné domky, neslehla také její historie. Nejvíce ze všeho mě asi zajímá přehrada, ale bohužel je už mnohokrát zpracovaná a nic nového se už získat nedá. Proto ji věnuji jen několik stránek a zaměřím se na strohou historii a památky Mšena. Mšeno nemá jen bohatou historii, ale i budoucnost. Je světoznámé díky podnikům Bižuterie a Jablonex ležících na březích přehrady. Každoročně láká mnoho turistů - svou přehradní nádrží, kam se v létě sjíždí relaxovat mnoho lidí z okolí a také nesmím opomenout sportovní středisko Břízky s dokonale vybudovanou soustavou závodních i rekreačních běžeckých tratí.
POLOHA OBCE MŠENO
Mšeno leží v údolí a na svazích východně od Loučné Nisy. Leží vlastně na rozhraní dvou různých pohoří a to Jizerských hor ze strany severní a Lužických hor ze strany západní. Na severu můžeme vidět rozhlednu Královku, která je 858 metrů vysoká, na západně Prosečský hřeben vysoký 575 metrů. Při hezkém počasí se nám může poštěstit spatřit i rozhlednu Černou Studnici, která patří k obci Nová Ves.
Hranice mezi Mšenem a Jabloncem nad Nisou leží na jižní straně obce a na rozhraní domu č. 1 a jabloneckého domu patřící lesní správě. Tato hranice není příliš viditelná, proto se často stává, že Jablonec nad Nisou a obec Mšeno splývají jakoby dohromady. Na západě obec sousedí i s obcemi Rýnovicemi a Hraničnou, na východě s Jabloneckými Pasekami a Jindřichovem. Na severu s Loučnou (část Janova nad Nisou).
Loučná Nisa tvoří značnou část hranice mezi Mšenem a Rýnovicemi.
PODNEBÍ
Podnebí je ve Mšeně poměrně studené a vlhké. Podzim je dlouhý a začíná už v polovině srpna. Zima je také velice dlouhá a i v květnu ještě někdy padá sníh. Protože je podnebí vlhké a chladné, půda je lehká a písčitá - daří se tu hlavně bramborám, ovsu a někdy i žitu. Pšenice se tu pěstuje jen zřídka.
HISTORIE OBCE MŠENO NAD NISOU
(od roku 1548 do roku 1983)
První historická zmínka o Mšeně pochází z roku 1548, kdy Franz Kutzna na přání majitele maloskalského panství Adama z Wartenbergu, vystavěl sklárnu. Zdejší oblast, díky hojnosti dřeva v okolních lesích, skýtala ideální podmínky pro vytvoření a rozvoj sklářství. Sklárna byla dřevěná sklářská huť, postavená na místě nazývaném v první poválečné kronice Mšena, jako místo „Na Huti“. Brzo se okolo sklárny začali shromažďovat první usedlíci a dali tak základ zdejší obci. Německý název Mšena používaný až do roku 1945 zní Grunwald. Tento název je odvozen od názvu mechu, hojně se vyskytujícího v této oblasti. Název Grunwald je poprvé doložen roku 1615 v Urbáři. Roku 1559 huť i osada kolem ní vzniklá připadla Adamu z Wartenbergu. Jeho dědicové prodali osadu roku 1608 Erhardu Ehwaldovi. K mšenskému panství v této době patřila severní část Jablonce (německy nazýván - Gablonz an der Neisse), Jablonecké Paseky (původní název Schlag nebo Bad Schlag - podle vodoléčebných lázní Dr. Georga Glettnera, ve 20. letech 20 století se Jabl. Paseky česky nazývaly lázně Schlag), Jindřichov (Joachimsdorf, později Hennorsdorf, od roku 1945 Jindřichov) a část Vrkoslavic (Seidenschwanz). V tomto složení Mšenské panství fungovalo skoro 150 let.
V roce 1608 zde žilo 6 rodin usedlíků a byly tu také 4 samoty. Sklářský mistr platil majiteli panství 22,5 kopy českých grošů a 3 kopy sklenic. Sídlo huti s 5 usedlíky a 1 domkařem platilo 27 kop a 48 českých grošů. Majitel panství měl ze mšenské huti roční výnos 50 kop míšenských, 20kr., 3 kopy sklenic (nebo 3 zl. A 30 kr.). Celé Mšeno platilo 58 zlatých a 11kr. V této době se také začal uchycovat český název Mšeno. Poprvé je doložen roku 1615. V tomto roce osadu Mšeno získali Schurerové z Waldheimu. Roku 1624 obec Mšeno náleží do farního obvodu fary ve Bzí a je prováděna rekatolizace.
V době 30-leté války utrpěla i malá obec Mšeno. Roku 1635 obec zpustošili Švédové a obyvatelstvo se ve strachu před nimi rozprchlo. Teprve po roce se do Mšena začali vracet zpět někteří obyvatelé.
Roku 1646 byla na zámku Hrubý Rohozec založena nová pozemková kniha, vedená pro maloskalské panství v češtině. Zde je používán pro Mšeno český název.
Roku 1686 se vesnice Jablonec stala místem soudu, k němuž byla přidělena i vesnice Mšeno, se stále rostoucím osazenstvem huti „na mokřadlech“. V roce 1687 je osada Mšeno jmenována jako Grunwald. Zdejších 15 rodin platilo majiteli panství 70 zlatých, 2 krejcary a k tomu různé naturální dávky. Roku 1710 bylo ze Mšena zřízeno rychtářství s obcemi - Loučná (německý název - Lautschnei), Jindřichov a část Jablonce (až po Libereckou ulici).
Roku 1734 vyhořela dřevěná huť založená Francem Kutznou. Vyhořelou huť získali Wanderové, po nich přešlo panství z mnoha rukou - např.Albrechta z Waldsteina, nakonec ji získali Des Foursové de Mont Athieville, kteří spojili mšenské panství s panstvím Maloskalským.
Roku 1749 je Mšeno nazýváno dvorem. Skládá se - z jednoho mlýna o jednom kole, kovárny, kterou obývá 1 kovář a 2 podruzi, brusírny skla - 3 brusiči, 2 obchodníci s přízí, 1 krejčí, 1 podruh nádeník.
Rok 1770 znamenal velký převrat pro mšenské školství - do této doby chodily děti na vyučování do Jablonce nebo do Rýnovic (Reinowitz)., v tomto roce byla povinná školní docházka převedena do Mšena.
Roku 1771 bylo provedeno číslování domů. Bylo zjištěno a očíslováno 90 domů. 1771 - 1772 - v celých severních Čechách vypukl velký nedostatek potravin, který dal za příčinu vzniku mnoha nemocím (hlavně tyfus). Od července 1771 - 1772 zemřelo ve Mšeně 121 osob. Na památku obětím tyfové epidemie byla roku 1786 vystavěno sousoší piety nyní je umístěné před domem číslo 57. Ještě před stavbou piety byla ve Mšeně vystavěna kaplička. Postavena byla roku 1782. Jestli byla také vystavěna na památku tyfovým obětem nebo ne není uvedeno.
Tehdejší majitelé Mšeno prodali roku 1803 továrníku Z Nixdorfu - Francovi Zachariášovi Romishovi. Romish s panstvím nebyl příliš spokojen a prodal jej Ludvigu Oppenheimerovi z Kyjevska. Ten vlastnil Mšeno až do roku 1848.
Roku 1826 se Mšeno postupně začíná industrializovat - výstavba továrny na zpracování lnu, bělidlo a tiskárna lněných a bavlněných látek.
Roku 1833 byla rozšířena o přádelnu a tkalcovnu bavlny s barvírnou. Později se tato továrna nazývá Silka. Další továrna - později Naveta (dnešní název Elitex) - byla vystavěna roku 1826. Byla tu preferována především výroba provazů.
Mšeno má roku 1834 142 domů a 986 obyvatel. Paseky, které do roku 1838 patřily k Vrkoslavicím, požádaly o přidělení ke Mšenu. Jejich žádosti bylo vyhověno.
Roku 1842 byl v Silce postaven parní stroj. Byl to první parní stroj v okrese. Téhož roku nastalo veliké sucho a obyvatelé osady si museli kupovat vodu.
Rok 1844 byl rokem dělnických nepokojů, které se šířily do celé oblasti Severních Čech. I mšenská tkalcovna byla těmito problémy postižena. Majitelé tkalcovny se obávali, že nespokojení dělníci podpořeni úspěchy několika ostatních stávek, budou demolovat zařízení tkalcovny, a tak ji nechali hlídat 10 vojáky. I toto opatření bylo zbytečné a 5. ledna 1845 celý objekt tkalcovny, i přes snahy členů požárnického sboru, lehl popelem.
O roce 1848 praví obecní kronika, jako o klidném roce bez větších událostí, hodných zaznamenání. Po zrušení maloskalské patrimoniální správy, spadlo Mšeno s pod něj spadajícími obcemi, soudně Jablonecký soud, politicky pod hejtmanství v Liberci (Reichenberg), krajem pod Českou Lípu.
Od roku 1850 se ustanovilo zasedání obecního zastupitelstva na každotýdenní sobotu a v roce 1851 na každou středu po 14 dnech.
V roce 1854 mělo Mšeno a jeho přilehlé osady (Paseky, Jindřichov, Loučná,...) 2 149 obyvatel.
V roce 1855 se znovu pozměnilo správní rozdělení a Mšeno patřilo politicky k okresnímu úřadu v Jablonci nad Nisou, krajský soud byl v Liberci a pod krajský úřad v Mladé Boleslavi. Tohoto roku se stala ještě jedna významná událost - byly pořízeny nové obecní tabule - v jazyce českém a německém - údaje byly uvedené od shora.
Tkalcovna, která v roce 1845 vyhořela byla dána roku 1856 znovu do provozu se značným rozšířením. Zaměstnání zde našlo asi 263 dělníků, kteří pracovali na nových a moderních tkacích stavech. V domě čp. 144 bylo zřízeno faktorství zaměstnávající 12 domácích tkalců vyrábějících ročně 40 ks. Vlněných látek pro firmu Jan Liebig.
Po sčítání lidu, které proběhlo v roce 1857, bylo zjištěno, že ve Mšeně žije 1023 obyvatel ve 147 obytných domech.
Rok 1866 byl pro Mšenské obyvatelem rokem strachu. Vesnicí totiž prošla pruská vojska utábořivše se na loukách mezi Mšenem a Rýnovicemi.
Rok 1867 byl naopak rokem rozvoje sklářské výroby. Ve Mšeně plně fungovalo již 12 mačkáren.
V roce 1869 byl založen sbor dobrovolných hasičů, který ještě téhož roku musel 2x zasahovat a to v Loučné a v Jablonci.
Roku 1871 požádaly Jablonecké paseky o založení samostatného obecního zastupitelstva. Jejich žádosti bylo vyhověno, obec však nadále zůstala součástí politické obce Mšeno.
Rok na to bylo ve Mšeně 356 domů v nichž žilo téměř 2 536 obyvatel. Složení obyvatel bylo převážně německé.
Rok 1873 byl rokem výrazného ochabnutí rozvoje sklářského průmyslu. Mnoho mačkáren bylo přestavěno na obytné domy. 8 rodin se dokonce vystěhovalo do Ameriky.
V roce 1876 požádal také Jindřichov o samostatné obecní zastupitelstvo a i jeho žádosti se vyhovělo.
Roku 1878 se ve Mšeně udála tragická nehoda. Při požáru domu čp. 165 uhořeli dva truhlářští tovaryši a 4 děti majitele truhlárny. Dům shořel naprosto celý a zdrcený majitel daroval pozemek obci, s podmínkou, že na něm bude vystavěn chudobinec. Jeho přání bylo roku 1896 vyplněno.
Roku 1880 se začalo uvažovat o výstavbě odbočky železnice z Jablonce nad Nisou do Janova přes Mšeno, ale zůstalo jen u uvažování k reálné stavbě bohužel nikdy nedošlo.
Josef Priebsch si roku 1882 nechal ve Mšeně postavit sklárnu a roku 1888 ji ještě rozšířil. Podpořil tím významně další rozvoj Mšenského sklářství.
Roku 1883 získal továrnu na provazy nový majitel - Jakob Pfenninger. Téhož roku Mšeno zažádalo o zřízení pošty v obci, ale žádost byla striktně odmítnuta a poštovní úřad byl potom zřízen v Rýnovicích. Občanům Mšena trvalo celý rok než si vyžádali alespoň povolení prodeje poštovních známek v obci a připevnění jedné poštovní schránky.
Tohoto roku si Mšenskou tkalcovnu koupili podnikatelé Mautner a Osterreicher.
Roku 1866 byla postavena nová škola /čp.200/. Ve Mšeně žilo 2 708 lidí ve 412 domech.
Roku 1888 propukly ve tkalcovně stávky proti chování některých úředníků a značně nízké mzdě. Stávka dosáhla vrcholu dne 12. června a 3. října. Dělníci požadovali 10% zvýšení mezd a propuštění některých úředníků. Jejich požadavků bylo částečně vyhověno.
Následujícího roku se přes Mšeno přelil příliv českých dělníků z vnitrozemí, jakožto levnější pracovní síly. Tohoto roku ze Mšena chodilo do Jablonecké menšinové školy 22 dětí.
10. března 1890 vypukla v tkalcovně nová stávka. Hlavní organizátoři stávky byli zatčeni.
K 31. prosinci 1890 bylo zjištěno, že ve Mšeně je vystavěno 205 obytných domů v nichž žije 1 780 obyvatel.
23. června 1892 vypukla další stávka, ale byla naštěstí urovnána prostřednictvím duchaplného okresního hejtmana.
25. září bylo konečně vyhověno zoufalé prosbě obyvatelů Mšena a byla zahájena výstavba pošty. 3. listopadu téhož roku k ní ještě přibyla telegrafní stanice. Obec Mšeno se stále více rozrůstala v tomto roce měla 517 domů a 4 686 obyvatel.
Dělníci byli ovšem stále více nespokojeni a tak 1. května 1893 propukly opět další stávky. 10. srpna se v hostinci „U zlatého jelena“ odehrála manifestace za všeobecné hlasovací právo a požadavky žen. Další rok byl opět ve znamení dalších a dalších nepokojů a stávek.
Dne 24. října 1894 se konal první pohřeb na nově vybudovaném samostatném hřbitově ve Mšeně - rozvaliny jeho zdí můžeme ještě dnes spatřit u druhé přehrady.
16. října 1895 se konalo veřejné jednání o stavbě tramvaje na trase JBC - Mšeno - Janov. O tři roky později byla přes Mšeno postavena silnice do Rýnovic.
V roce 1899 bylo ve Mšeně zavedeno plynové osvětlení - instalováno bylo zatím jen prvních 14 lamp.
Rok 1900 znamenal pro Mšeno velký převrat. Byl slavnostně zahájen provoz tramvaje Jablonec nad Nisou - Mšeno - Janov.
V tomto roce ve Mšeně žilo 2 383 obyvatel ve 239 domech.
Už rok po té se začalo jednat o stavbě přehrady.
Roku 1902 byla Mšenská škola rozšířena o přístavbu jednoho patra.
Dne 14. 6. 1903 bylo vyhověno prosbě Loučné a tato obec se osamostatnila od politické obce Mšeno nad Nisou. Tohoto roku také vypukla stávka, která trvala celých 13 dnů. Výroba v továrně ve které stávka probíhala byla pozastavena a později se dokonce zastavila na plné dva roky.
V roce 1904 vyhořela továrna na celuidové zboží a při požáru zahynuly 4 děti.
Roku 1904 byla povolena stavba přehrady.
21. března 1907 se osamostatnily Paseky a 22. března 1907 šel podle jejich příkladu i Jindřichov.
V roce 1906 byla zahájena stavba přehradní nádrže. Byla zbourána Priebschova sklárna.
Přehrada byla dokončena za necelé dva roky. Celkový náklad na stavbu byl
3 000 000 korun. Přehrada byla zkolaudována roku 1909.
31. prosince mělo Mšeno 302 domů a celkem 3 181 obyvatel, z nichž větší část byla Němců.
Dne 29. června 1912 bylo Mšeno slavnostně povýšeno na městys. Získalo také svůj znak, který je trochu podobný Jabloneckému znaku. Znak městyse Mšeno vypadá asi takto: na mírném kopci stojí listnatý strom. Ve spodní části znaku je dubový list se dvěma symetricky rostoucími žaludy. Na listu je tiskacími písmeny psaný nápis BOHMEN.
V roce 1912 byl postaven hotel Břízka. O rok později ve Mšeně žilo 3 181 obyvatel, z toho bylo pouze 253 Čechů.
Od 26. července 1914 začali ze Mšena díky mobilizaci odcházet muži schopní boje. Nakonec ze Mšena odešlo asi 300 mužů. Z první světové války se do Mšena nevrátilo 93 mužů.
Roku 1920 řádila ve Mšeně epidemie španělské chřipky, na kterou podlehlo 52 obyvatelů Mšena.
4. října roku 1919 byla ve Mšeně slavnostně otevřena nová česká jednotřídní škola, do které chodilo 66 dětí.
Roku 1920 bylo zjištěno, že ve Mšeně žije 2 812 obyvatel, z čehož je jen 481 občanů české národnosti.
Rok 1922 byl pro Mšeno rokem pokroku - bylo zavedeno elektrické osvětlení. Celkový náklad na toto osvětlení byl 55 000 Kč. O sedm let později byla otevřena mateřská školka.
Roku 1930 žilo ve Mšeně ve 443 domech 3 954 obyvatel.
Roku 1931 dorazila do Mšena krize, která zachvátila celý svět. Byla sice o několik let zpožděná, ale na Mšeno narazila nezmenšenou silou. Krize připravila o práci 334 občanů Mšena, rok později dokonce 547 lidí a 600 osob bylo polozaměstnaných.
Po sčítání lidu v roce 1933 bylo zjištěno, že se počet obyvatel vůbec nezměnil, tudíž že je naprosto stejný jako před třemi lety - 3 954 občanů - z toho 3 057 Němců a 806 Čechů. Oproti roku 1930 se nezměnil ani počet domů. V tomto roce byl výměr katastru Mšena 567 hektarů.
Roku 1935 už téměř ustoupila krize a počet nezaměstnaných se stále snižoval. Byla postavena česká mateřská škola. Tohoto roku také probíhaly volby. Ve volbách vyhrála strana Sudetendeutsche partei /SDP/ se ziskem 1 623 hlasů, což bylo 75 % všech hlasů, které odevzdali lidé, kteří k volbám přišli. 75 % všech hlasů nebyl příliš úctyhodný výsledek, jelikož tato strana vyhrávala skoro všude v Severních Čechách s téměř 100 % výsledkem (V Jablonci získali 90 % hlasů).
Roku 1936 proběhla ve velká stávka v textilním závodě ve Mšeně, který patřil řiditeli Živnobanky Preissovi. Tento závod zaměstnával asi 1000 dělníků, kteří protestovali proti racionalizaci zavedené předsedou svazu německých průmyslníků baronem Liebigem z Liberce. Tato racionalizace spočívala ve zvýšení výroby a snížením mezd. Hlavními stávkujícími byly ženy. Tato stávka byla jednou z největších stávek v Libereckém kraji.
Tohoto roku byl také podle návrhu architekta ing. Ernsta Siebeneichera vystavěn kostel Nejsvětější Trojice, který se dnes krčí ve stínu nedostavěného obchodního domu. Kostel je obdélný, s obdélným polygonálně ukončeným presbytářem, se sakristií po severní a hranolovitou věží na severní straně lodi při průčelí.
V Břízkách se dne 20. a 21. června konala sportovní slavnost pořádaná FDTJ a ATUS (Sudetoněmecké tělovýchovné organizace). Heslo akce bylo: „Za šťastnou budoucnost“. Na slavnost se přišlo podívat 40 000 diváků. Někteří návštěvníci se přes přehradu přepravili na malém parníčku, který zde ve 30-letech fungoval.
Protože městys Mšeno a okolní území byla po Mnichovské dohodě čtyř států, připojena jakožto Sudety k Německu, odešla ze Mšena většina české menšiny do zbytku Čech, Moravy a Slezska. Tímto skončilo staleté mírové soužití obou národů, kdy v pohraničí byly naprosto běžné smíšené rodiny nebo to, že horní část vesnice byla česká, dolní německá a uprostřed smíšená, ale „kostky už byly vrženy“ a návrat už nebyl možný.
Po skončení války bylo skoro všechno německé obyvatelstvo ze Sudet odsunuto. Ve Mšeně bylo 222 prázdných domů, určených k přidělení. Přiděleno bylo také 24 zemědělských usedlostí, veškeré movitosti firmy Pfenninger získala Naveta, majetek firmy Matausch získala Silka, Bižuterie získala pozemky a movitosti fimy Scholze Adolf.
Roku 1946 tu žilo 2 940 obyvatel a ještě 1 890 Němců, kteří nebyli ještě odsunuti. Obyvatelé Mšena pracovali hlavně jako dělníci v továrnách (66%) a zemědělci (1,4%).
1. 1. 1950 bylo zjištěno, že ve Mšeně žije celkem 2 140 obyvatel, z toho bylo 376 Němců, kteří byli ve Mšeně ponecháni.
Roku 1960 byly ke Mšenu připojeny Rýnovice s osadou Lukášov a 1.7.1962 byla obec Mšeno i s těmito osadami připojena k městu Jablonec nad Nisou. Mšeno má 2375 obyvatel.
Roku 1983 žilo v katastru bývalého městyse Mšeno 4 538 obyvatel.
DULEŽITÉ PAMÁTKY MŠENA
Klacisicní dům čp. 90
Zděný měšťanský dům, jednopatrový pěti okenních osách a přením průčelí, kryt mansardovou střechou. Vchod umístěn ve střední ose a má členité pískovcové ostění, zaklenuté stlačeným obloukem, jejž překrývá vavřínový feston. Fasádu člení listeny, mezi nimiž je hrubá omítka. Na klepátku hlavního chodu je označení FK/1800/No 90. Je to jeden z mála neporušených klacisních domů na Jablonecku.
Sousoší piety
Toto sousoší bylo vystavěno v roce 1786 na památku obětem epidemie tyfu. Nyní je umístěné před domem číslo 57. Vypadá asi takto: Na dvoudílném pískovcovém soklu spočívá krychlový podstavec s pravoúhle vykrojenými rohy, nesoucí jednoduchou římsu, z níž vybíhá hranolovitý dřích, ukončený dole i nahoře po stranách dvěma volutami a korunovaný římskou, vybíhající vpředu i o stranách uprostřed do dvou volut. Na římse sedí dva andílkové, nad nimiž je umístěno sousoší piety, spočívající na vysoké, kónicky se zužující základně. Na postavci s volutami je monogram Maria a letopočet 1786. Je to jedna z nejbohatších památek lidové kamenické práce v okolí.
Kaplička
Byla vystavěna dříve než sousoší piety. Je to zděná stavba na obdélném půdorysu polokruhovitě uzavřená, krytá sedlovou střechou, s nízkou cibulovitou sedlovou střechou, v níž býval zvonek. Vystavěna byla roku 1782.
MŠENSKÁ PŘEHRADNÍ NÁDRŽ
Přehrada ve Mšeně je součástí vlastně první soustavy nádrží v Českých zemích, postavených k ochraně před povodněmi. K této soustavě patří také přehrady v Harcově, Bedřichově, Mlýnici a Fojtce. Přehrada byla původně plánována na Lužické Nise pod Rýnovicemi, ale protože by zatopila více než 100 domů, byla rozhodnuto o výstavbě přehrady na hranici Jablonce a Mšena na Mšenském potoce. Pro přívod vody do nádrž byla vybudována soustava štol pro zachycování povodňových průtoků Lužické a Lučanské Nisy. Stavba přehrady byla povolena roku 1904, zahájena 1906 a ukončena 1908. V následujícím roce byla zkolaudována v vybudována štola do Nisy.
Účel přehrady
Přehrada má několik důležitých účelů - ochrana území pod přehradou a pod profily vtokových objektů do štol proti povodním, akumulace vody pro přímý odběr užitkové vody z nádrže a pro zlepšování průtoků Mšenského potoka, Lučanské i Lužické Nisy. K uvedeným původním účelům se dnes řadí neméně důležitý význam nádrže pro rekreaci a rybochovu se sportovním rybolovem. Přehrada také umožnila Jablonci zřízení moderní kanalizace a zdokonalení průmyslu
Hydrologické údaje
Charakteristické znaky tohoto povodí jsou velký podélný i příčný spád a vysoké procento lesnatosti s hustou výstavbou v údolí.
Plocha povodí k profilu hráze: 29,95 km
Průměrné roční srážky: 1110 mm
Průměrný roční odtok: 5, 49 mil
Průměrný roční průtok: 0,11 m/S
Průtok stoletý: 36,0 m/S
Postup stavby
Tato přehrada byla poslední a nejvýznamnější vodní dílo, budované vodním družstvem pro regulaci toků a výstavbu údolních nádrží v povodí Lužické Nisy, bylo povoleno tehdejším okresním hejtmanstvím v Jablonci nad Nisou v říjnu 1904. Byl pořádán konkursu, kterého se zúčastnilo 17 uchazečů, na provedení stavby byla vybrána pražská firma Franz Schon a synové. Projektant a stavbyvedoucí byl Otto Intze.
V květnu roku 1906 byla, jako první postavena přední hráz, náhradní komunikace pod přehradou a regulace Mšenského potoka. Průběh výstavby byl vcelku stejný, jako na všech vodních dílech této vodohospodářské soustavy. Jako druhá byla postavena pravobřežní zemní hráz podél nádrže, štoly z Loučné a z Pasek do nádrže a náhradní komunikace v nádržním prostoru.
Po dokončení výstavby hlavní hráze a objektů první stavby byla proveden a v prosinci 1909 vodoprávní kolaudace. Nakonec byla vystavěna štola z Lužické Nisy, která byla dokončena roku 1910 a zkolaudována v březnu 1911. Celkový náklad na stavbu činil 4 238 190,30 rakouských korun.
Popis vodního díla
Přehradní hráz je tížná, oblouková, zděná z lomového kamene.
Maximální výška hráze nad základovou spárou: 20,00 m
Délka hráze v koruně: 425,50 m
Šířka hráze v koruně: 4,50 m
Šířka v patě hráze: 15,00 m
Celkový objem nádrže: 3 058 000 m
Zásobní objem nádrže: 1 973 000 m
Objem hrázového tělesa: 43 000
Stálé nadržení: 76 000 m
K převádění průtoků a velkých vod jsou zřízeny dvě základové výpustě a korunový přeliv. Základové výpustně jsou umístěné ve štolách. Na vtoku jsou hrazeny plochými šoupátky ovládanými z manipulačních věží, přístupných z koruny hráze. V manipulačních domcích pod hrází jsou umístěny další uzávěry, a to klínová šoupata na ruční pohon. Vývar je společný pro přepad i pro spodní výpustě a je ukončen betonovým měrným jízkem. Pod tímto objektem začíná úprava Mšenského potoka. Pro maximální využití nádržního prostoru a vyloučení demolic zástavby ve Mšeně byla vybudována pravobřežní zemní hráz podél nádrže v délce 950 m. Hráz má jílové jádro a je vysoká 4 m nad terénem.
Povodňové průtoky z Lužické a Lučanské Nisy se převádějí do nádrže štolami. Štola z Lužické Nisy o celkové délce 1 758 m je ražena ve skále a opatřena betonovým pláštěm. Na konci štoly, směrem do nádrže je vybudována automatická ochrana proto přeplnění nádrže a ochrana proti namrzání obezdívky štoly. Na štolu navazuje upravené koryto pro odvedení přítoku do nádrže asi 1 m pod maximální hladinu zásobního prostoru.
Štola od Pasek z Lučanské Nisy, dlouhá celkem 636 m, o rozměrech 2 x2 m, je v krátkém úseku od vtokového objektu budována v otevřeném výkopu, dále je ražena ve skále a opatřena betonovou obezdívkou.
Stavební a strojní opravy
Prováděly se opravy odvodňovacího systému na pravém boku a v údolí pod přehradou. Dnešní odvodňovací systém, byl zřízen v roce 1963. Dále se musí pravidelně těžit nánosy z horní části nádržního prostoru a hlavně z prostoru štěrkové přepážky. Tyto práce se prováděly naposled v roce 1973/1974.
ZÁVĚR:
Teď už víte mnoho o historii Mšena i o jeho pozoruhodnostech. Při shánění údajů a dat na tuto práci mě velice trápilo, že neovládám německý jazyk tak dokonale, abych dokázala číst v německy psané knize o historii Mšena. Měla jsem také docela problémy s tím, abych se neopakovala a nepsala to, co vlastně bylo už napsáno. Rozhodně si nemohu stěžovat, že by dané téma nebylo zajímavé, ale materiálů psaných v češtině a hlavně příloh bylo velice málo. Chtěla jsem se soustředit na počáteční roky historie Mšena, ale materiály jsou buďto psané švabachem, německy, či jsou nepřístupné a nebo prostě vůbec nejsou. To byla úskalí mé práce. Myslím si, že tato práce by se dala využít jako pomůcka pro studium či psaní maturitní práce. Pro historika nemůže být příliš cenná jelikož v ní není nic, co by již nebylo řečeno. Práce na tomto souboru mě velice bavila a opravdu jsem se snažila napsat o velmi zajímavé obci Mšeno, vše co se dalo.
SEZNAM PRAMENU A LITERATURY
PRAMENY
Archiv Městské knihovny v Jablonci nad Nisou
Státní okresní archiv v Jablonci nad Nisou
Historická sbírka skleněných negativů Státního okresního archívu v Jablonci nad Nisou
Kober, J.: Dějiny městyse Mšeno (závěrečná práce z dějepisu)
Tvrdý, J. a kol.: Kronika obce Mšeno 1945-1961
LITERATURA
Volprecht, J.J. - Jablonec n. N. včera, dnes a zítra, nakladatelství „Svoboda“
Čumpelík, M. a kol.: Jablonec nad Nisou - město v proměnách času, MÚ Jablonec nad Nisou, 1996
Urban, S. a kol.: Jablonec nad Nisou, MěNV v Jablonci nad Nisou, 1989
Sheybal, J. V. a kol.: Památky Jablonecka, SM Liberec, 1969
Poche, E.: Umělecké památky Čech, Academia Praha, 1977
28. prosinec 2012
6 791×
4052 slov
Statek Mšeno - německý název Grünwald - zdědil František Václav (II.) Josef hrabě Des Fours již roku 1760 po své babičce Filipíně Polyxeně hraběnce Des Fours rozené Hartmann von Clarstein zároveň s panstvím Malá Skála. Jelikož byl tehdy ještě nezletilý, spravoval statek zprvu jeho starší bratr Bedřich.
Na přání druhé manželky hraběte Františka Václava (II.), Anny Barbory rozené hraběnky Szechény prodal hrabě Malou Skálu včetně statku Grünwald (Mšena) v roce 1803 textilnímu podnikateli ze severočeských Mikulášovic, Františkovi Zachariášovi Römischovi za 335.000 zlatých a 300 dukátů klíčného. Römisch zbohatl na válečných zakázkách, za jeho zásluhy o Monarchii byl 6. ledna 1823 nobilitován (obdržel titul erbovního měšťana, nepatřil tedy mezi stavovskou šlechtu). Jelikož neměl vlastních potomků, zdědil statky po jeho smrti roku 1832 jeho bratr Jan Karel Emanuel. Ten zemřel roku 1853 bez závěti a po letech dědičských sporů koupil roku 1866 panství teprve třiadvacetiletý Ludwig Oppenheimer, pocházející ze staré, vážené židovské rodiny v Lipsku.
Harald Skala