Historie psychiatrie

· Usmiřování bohů- duševní nemoc je boží trest
· Proti duševní nemoci se bránilo pomocí amuletů nebo se pokoušeli vyhánět démona z těla
· Vznik LIDOVÉHO LÉČITELSTVÍ- ŠAMANI- lidé se zaměřením na léčitelství
Starověk
· Vznik CHRÁMOVÉHO LÉKAŘSTVÍ, léčili kněží v chrámech
· Počátky péče o duševně nemocné
v Babylonie- duševní nemoc- posedlost zlým duchem, nemoc se považovala za boží trest. Stejně jako v Egyptě se zde vyskytují kněží- lékaři.
· Léčilo se pomocí obětin bohům a také se požívaly čichově i chuťově odporné lektvary, aby vyhnaly duch z těla. V CHAMURAPIHO ZÁKONÍKU byli stanoveny tresty a odměny kněžím- lékařům.
· Král NEBUKADNEZAR trpěl duševní chorobou, míval záchvaty vzteku, trvala asi sedm let a pak najednou zmizela.
v Egypt- Duševní choroba byla brána jako posedlost zlým duchem . Poznaky o léčení duševně nemocných se dozvídáme z dochovaných papyrů
· Např. Ebersův papyrus (1500 př. n. l), obsahuje texty modliteb a zaříkávání proti zlým duchům, jsou tam první zmínky o duševně nemocných.
· „DUŠEVNĚ NEMOCNÍ SE PROCHÁZELI V KVETOUCÍCH ZAHRADÁCH A UMĚLE VYTVOŘENÝCH HÁJÍCH A PLOVOUCE V OZDOBNÝCH ČLUNCÍCH, DÝCHALI ČERSTVÉ OVZDUŠÍ NILU A NASLOUCHALI PŘI TOM HUDBĚ…KAŽDÝ OKAMŽIK BYL NAPLNĚN VESELOU PŘÍHODOU, GROTESKNÍM TANCEM ČI SLEDEM ROZPTYLUJÍCÍCH ZÁBAV“.
· Nebo byli léčeni pomocí tzv. CHRÁMOVÉHO SPÁNKU kdy byli uváděni do zvláštního stavu pomocí kadidla a odříkávání monotóních náboženských formulí.
· Nejstarší záznam o duševní chorobě od vezíra PTAHHOTEPA (300 př. n. l.). Popsal duševní choroby doprovázející stáří např. SENILNÍ PORUCH PAMĚTI.
v Indie- Mysleli si, duševní nemoc je způsobena nadpřirozenými silami, např. zlými duchy a démony, bohy, obra nebo duší mrtvého. Od toho se idvíjelo i léčení.
· Indové zanechali popis EPILEPSIE a ŠÍLENSTVÍ.
EPILEPSIE vzniká tehdy, když se tři základní tělesné složky (vzduch, hlen, žluč) špatně smíchají, mohou se smíchat důsledkem žalu, zármutku nebo hněvu
ŠÍLENSTVÍ vzniká nevhodnou stravou a špatným míšením tělních látek.
· Zdůrazňovali lidský přistup k duševně chorému.
v Čína- jako jinde se zde silně uplatňuje náboženský kult, proto léčili kněží. Duševní nemoc je považována za posedlost démony. Existovala nemocniční zařízení.
· KÁNON ČÍNSKÉHO LÉKAŘSTVÍ uvádí i popis některých duševních chorob, např. EPILEPSIE
v Izrael- poznatky z bible.ŠÍLENSTVÍ JE TRESTEM BOŽÍM VŠEM NEPŘÁTELŮM ŽIDOVSKÉHO NÁRODA, KTEŘÍ BY JEJ CHTĚLI ZNIČIT. Ve St. zákoně se vyskytují poznatky o duševních chorobách. Vyskytují se i příklady: Král Saul- trpěl záchvaty zuřivosti, které skončili sebevraždou. Základy MUZIKOTERAPEUTIE.
· I BÝVALO, ŽE KDYKOLI NAPADL BOŽÍ DUCH SAULA, DAVID, BERA HARFU, HRÁVAL RUKOU SVOU; I MÍVAL SAUL POLEHČENÍ A LÉPE SE MU BÝVALO, NEBO TEN DUCH ZLÝ ODSTUPOVAL OD NĚHO.
· Druhý židovský král David simuloval šílenství a je to první známá nasimulovaná duševní choroba.
· LIDÉ TRPÍCÍ DUŠEVNÍMI CHOROBAMI NEJSOU ZODPOVĚDNÍ ZA SVÉ ČINY A PROTO NEMOHOU BÝT SOUDNĚ STÍHÁNY A POTRESTÁNY.
Antika
v Řecko- důležité prameny jsou Ilias a Odysea. Na počátku Řeckého národa se duševní choroby vysvětlovali náboženským způsoben.
· 7. stol. Př. n. l. se řecká věda oprostila od náboženského smýšlení
· PYTHAGORAS- duševní choroby jsou onemocněním mozku.
· HIPPOKRATES- je mezníkem mezi řeckým vědeckým a nevědeckým lékařstvím.
o Rozdělení osobnosti na čtyři základní druhy (melancholik, sangvinik, cholerik, flegmatik), tyto osobnosti se vytváří pomocí tělních šťáv (krev, hlen, žlutá a černá žluč). Duševní nemoci vznikají přebytkem nějaké šťávy=> léčení- omezování těchto šťáv např. pouštění žilou, projímadla, dávidla
· PLATON- rozeznal tzv. MÁNII A APATII
o Podle Platona vznikají duševní choroby z tělesných podmínek nebo mají božský původ.
o Zuřiví duševně choří se mají zahubit a klidní zůstat pod dozorem.
v Řím- do příchodu řeckých lékařů ve 2. stol. Př. n. l spočívalo na nevědeckých základech.
· V Římě se vyskytovali tzv. otroci- lékaři, většinou to byly Řekové.
· ASKLEPIADES- odmítal omezovací prostředky např. pouštění žilou
· Propagoval houpání na visuté posteli ve světlé místnosti, sprchy, tělocvik, masáže.
· Jeho pacient filosof CICERO doporučuje léčení duševních nemocí pomocí filosofie.
· Po uzákonění křesťanství byla nastolena opět nevědecká psychiatrie- DUŠEVNÍ NEMOC= BOŽÍ TREST.
v Byzanc- ovlivněna křesťanstvím, základy lůžkové péče o duševně nemocné.
v Arabové- odmítali démonický vznik duševních chorob, který tou dobou propagovala Bible.
· Podstata duševních nemocí jsou nemoci tělesné nebo poškození mozku.
Středověk
· V ranném středověku jsou započaty pokusy realizovat nemocniční péči pro duševně choré, nutnost oddělovat je od zdravích lidí.
· Náplň kulturního života ve středověku byla CÍRKEV- lékařství bylo v její moci. Duševně nemocní mohli ohrozit její postavení a proto nepotřebovali zdravotnickou péči.
· Za oficiální byla přijata tzv. DEMONOMÁNIE- důsledek posedlosti démonem- satanem.
· Šílenství bylo spojováno s ČARODĚJNICTVÍM, protože oboje bylo ďáblovo dílo.
· Objevovali se i tzv. KACÍŘSKÉ NÁZORY kdy někteří učenci tvrdili, že šílenství není satanovým dílem. Tehdy se při léčení používalo pouštění žilou nebo pálení vlasové části lebky.
· Jako reakce na vystupování lékařů, kteří prosazovali Hippokratovo léčení bylo napsáno MALLEUS MALEFICARUM- KLADIVO NA ČARODĚJNICE.
Byla to papežská bula.
Skládalo se ze tří dílů, první dva obsahují shrnutí čarodějnictví, třetí díl je podrobným návodem na přípravu, zahájení a vedení inkvizičního procesu. Byla to oficiální příručka inkvizitorů . byli obviňováni čarodějové tj. duševně nemocní a nepohodlní lidé.
Autoři jsou Heinrich Institor a Jakub Sprenger, bylo napsáno 1348 a písemně vydáno v roce 1487. NEVĚŘIT V ČINNOST ČARODĚJNIC JE NEJVĚTŠÍ KACÍŘSTVÍ.
· Inkviziční soud se sestával z mučení- inkvizitoři si vynutili důkazy. Většinou byli tito lidé upalováni. To se konalo ve dne a za přístupu veřejnosti.
Žen čarodějnic bylo upáleno mnohem více než mužů. NECHŤ JE VELEBEN BŮH, KERÝ DOSUD UCHRÁNIL MUŽSKÉ POKOLENÍ OD TAKOVÉ POSKVRNY.
Upálené ženy trpěli buď hysterií nebo to byly duševně choré osoby a trpěli buď bludy nebo halucinacemi.
JANA Z ARKU- byla nábožensky šílená, byla upálena v roce 1431. Byla duševně nemocná a trpěla sluchovými a zrakovími halucinacemi.
Paradoxní je, že byla v roce 1920 svatořečena..

· První azyly vznikaly v Anglii a Španělsku v 15. století. V ostatních částech Evropy až hlavně v 16. století-. V 15. století se setkáváme s prvními pravidly pro zacházení s duševně chorými. Byli opatrováni příbuznými, kteří za ně nesli veškerou zodpovědnost.
· Onemocnět duševní chorobou bylo společenskou hanbou. V městských zařízeních bývali připoutáni nebo vyváženi v dřevěných či železných klecích a vystavováni na posměch a týrání.
· V některých částech Evropy byly zřízeny rezervace, kde mohli být volně zabíjeni.

Novověk
· Upalování čarodějnic bylo postupně zakazováno. Ve Francii v roce 1680 u nás v roce 1768, zasloužil se o to osvícený panovník Josef II., syn Marie Terezie.
· Poslední tzv. čarodějnice byla upálena v roce 1782 v Německu.
· V 17. stol. Byly duševně nemocní umísťováni do nemocnic a na přelomu 17. a 18. stol. Byli umísťováni do káznic. Ti neklidní byli drženi v kobkách a ti klidní žili normálním životem káznice tzn. Různé práce…
· V 18. století jsou poprvé odlišeny tzv. psychózy (Velká psychiatrie, pravé duševní choroby) a neurózy (Malá psychiatrie)
· Koncem 18. a počátkem 19.st. se psychiatrie ustavila jako samostatný obor. Za jejího zakladatele je považován francouzský lékař PINEL, roku 1793 radikálně reformoval psychiatrickou péči ve Francii, prosadil budování samostatných speciálních ústavů, organizovaných v duchu humanistického lůžkového režimu.
· Britský psychiatr MAUDSLEY (1835-1918) vnesl do psychiatrie vývojová hlediska a založil dětskou a soudní psychiatrie
· Koncem 19. a zač. 20.st. byla vytvořeno lékařské třídění psychóz =>rozvinula se tzv. VELKÁ PSYCHIATRIE (léčení psychóz) na rozdíl od MALÉ PSYCHIATRIE (neurózy a psychopatie).
· Ve 20. stol. Se zformovala dvojí základní orientace
o MATERIALISTICKÁ- objasnění podstaty duševních chorob, skládá se z biologických aj. objektivních poznatků, čerpá z učení o vyšší nervové činnosti člověka.
o IRACIONALISTICKO- IDEALISTICKÁ- založená na ziskuchtivém podání
· V druhé polovině 20.st. sílí PREVENČNÍ zaměření v psychiatrie, studují se zejména tzv. hraniční stavy mezi zdravím a nemocí, roste význam duševní hygieny a účinné rehabilitace v souvislosti se změnami ve způsobu života a úsilí o všestranný rozvoj zdravé osobnosti.