Husitské osobnosti

Mistr Jan Hus

Jan Hus je jedna z nejvýznamnějším osobnostem husitské revoluce. Narodil se před rokem 1371 v Husinci v jižních Čechách Studoval na pražské univerzitě a roku 1396 se stal mistrem. Byl vysvěcen na kněze roku 1400. Působil na fakultě svobodných umění, později se stal děkanem celé univerzity. Od roku 1402 Jan Hus kázal v betlémské kapli. Kázal apoštolskou chudobu a kázal proti kupování odpustků a vykupování úřadů. Učil také, že světské i církevní vrchnosti ztrácejí po spáchání těžkých hříchů právo vládnout. Jeho učení vzbudilo rozruch. V roce 1409 byl jedním z iniciátorů takzvaného Kutnohorského dekretu, měnícího poměr hlasů na univerzitě ve prospěch Čechů. Husovi nejprve zakázali kázat v Betlémské kapli. Roku 1410 na něj uvalily klatbu. Kvůli odpustkům si znepřátelil i krále Václava IV, jenž ho doposud chránil. Král Zikmund ho pozval na koncil v Kostnici a nabídl mu ochranný glejt. První výslech se konal 28. listopadu. I přes Zikmundovi byl zatčen a postaven před soud. Tam po Husovi chtěli, aby odvolal své učení. Ten odmítl a tak ho 6. července roku 1415 odsoudili a ještě ten den upálili na hranici.

Jan Rokycana

Stal se předním duchovním a politickým představitelem umírněných husitů. Narodil se kolem roku 1490 v Rokycanech jako syn kováře. Měl velký podíl na uzavření míru Prahy se Žižkou v září 1424. Stal se kritikem a odpůrcem táborských kněží. Aktivní úlohu sehrál jako jeden ze čtyř řečníků pražského poselstva v Basileji. Po bitvě u Lipan se dostal do čela církve podobojí a byl roku1435 na zemském sněmu zvolen pražským arcibiskupem, jeho volba nebyla kurií schválena. Pro neshody s králem Zikmundem musel opustit Prahu, kam se vrátil roku 1448, kde zemřel v roce 1471.

Jan Roháč z Dubé

Příslušník českého panského rodu, který se od počátku hlásil k husitům. K husitství ho vázalo přátelství k Janu Žižkovi. Byl členem jihočeského bratrstva, ale v roce1423 odešel se Žižkou do východních Čech. Stal se hejtmanem města Čáslavi a velel také vojsku sirotčí domácí obce. V lipanské bitvě byl zajat a propuštění odešel do východních Čech. Roku 1437 kladl na svém hradu odpor vojku krále Zikmunda. Po dobití hradu byl zajat a 9. září popraven.

Jan Žižka z Trocnova

Nikdy neporažení husitský vojevůdce a tvůrce husitské taktiky boje. Příslušník nižší české šlechty. Narodil se okolo roku 1360. Od mládí byl slepý na jedno oko. Na obživu si vydělával jako žoldák doma i v cizině, chvíli si vydělával i jako šlechtický člen lapkovské bandy. Královským listem z roku 1409 mu byly všechny jeho špatné skutky odpuštěny. Roku 1410 se zúčastnil v české vojenské posile po boku polsko-litevského vojska při vítězné bitvě u Grunwaldu proti německým rytířům. Poté byl ve službách královského dvora v Praze jako králův člen ozbrojené stráže. V roce 1419 se přidal na stranu revoluce. Téhož roku na podzim pomohl dobít Vyšehrad. Pod jeho vedení husité zvítězili v mnoha bitvách a stalo se největší vojenskou silou v zemi. V březnu roku 1420 porazilo několik set husitů oddíly katolické šlechty v bitvě u Sudoměře na cestě do jižních Čech. Po založení opevněného města Tábora se stal jedním ze čtyř hejtmanů. Pod jeho velením zvítězily husité v bitvě na Vítkově a u Kutné hory. Roku 1421 oslepl na druhé oko, ale i tak zůstal v čele vojska. Bojoval proti zkažené církvi a králi Zikmundovi. Tvrdě porážel křižácká vojska. Z Tábora se stala nejsilnější základna v zemi. 1423 se odebral do východních Čech, kde založil svoje bratrstvo Menší Tábor. Po vítězné bitvě u Malešova, kde porazil Pražany, se stalo jeho bratrstvo druhou nejsilnější silou v zemi. Roku 1424 stál vlastně pře svým vysněným cílem, sjednoceně bojovat proti společnému nepříteli. Nenadálá smrt 14. října však jeho plány překazila.

Prokop Holý-Veliký

Kněz, který pocházel z měšťanské rodiny. Studoval a působil v Praze až do roku 1420, ale jinak je o jeho mládí známo velmi málo. Zřetelně vystupuje od počátku husitské revoluce. Lze jej charakterizovat jako osobu, která se uplatnila až po smrti Jana Žižky. V roce 1426 stanul v čele polního vojska táborského bratrstva jako správce. Nikdy neměl hodnost hetmana, nýbrž jako kněz vždy jen správce vojsk. Jako přední politik husitů důsledně hájil program čtyř artikulů pražských. Byl iniciátorem strategického plánu husitů, Která spanilými jízdami přenesla válku na území nepřátel. Jeho dílem byla drtivá většina vítězství husitů nad vpády nepřítele u Ústí , Tachova a Domažlic. Jeho strategií byla obrané husitství a pod jeho velením také husitská vojska dosáhla mnoha úspěchu v zahraničních taženích, zvláště při tažení do Saska a Frank na přelomu let 1429 a 1430.Měl velký podíl na jednání v Chebu roku 1432 a stal se vedoucím husitského poselstva v Basileji. V září 1433 nedokázal zabránit morálnímu rozkladu polního vojska v Plzni, v hádce byl zraněn a zbaven velení, pak stáhl se do ústraní. Do čela táborského se vrátil ve chvíli, kdy se proto nim postavila panská jednota, na jaře 1434 vojska. Se svými bratřími padl v Bitvě u Lipan 30. května 1434.

Jan Želivský

Nejvýznamnější ideový a politický vůdce pražských husitských radikálů. Do Prahy přišel ze kláštera někdy kolem roku 1416. Jako kazatel u Panny Marie Sněžné se stal mluvčím novoměstské chudiny. Dne 30. července 1419 vedl lid k útoku proti Novoměstské radnici. Prosazoval úzkou spolupráci s jihočeským táborským bratrstvem a až do roku 1421 fakticky prostřednictvím svých stoupenců ovládal Prahu. V zimě roku1422 byl 6elivský zbaven politické moci. Dne 9. března byl vylákán na radnici a tam popraven.

Diviš Bořek ze Miletína

Český šlechtic, jeden z vůdců východočeských orebitů. Prosazoval spojenectví s Prahou od níž dostal úřad hejtmana v Chrudimi. V roce 1434 byl velitelem vojska panské jednoty v bitvě u Lipan. Zemřel roku 1437.

Jan Čapek ze Sán

Hejtman sirotků. V letech 1431 – 1434 byl vrchním hejtmanem jejich polního vojska . Velel vojsku sirotků za výpravy proti řádu německých rytířů. Byl impulzivní a zbrklý, atak utrpěli některé vojenské neúspěchy. Po pádu Nového Města pražského přišel o své jmění, které padlo do rukou panské jednoty. V bitvě u Lipan velel jízdě bratrstev a s částí vojka se probil z bitevního pole. Později mu to vytýkali jako zradu. Zbytek života působil jako žoldák.

Mikuláš z Husi a Pístního

Pocházel z nižší šlechty v oblasti Křivokládska. Již okolo roku 1400 byl ve službách krále a stal se purkrabím na hradě Husi. Do roku 1417 zastával různé úřady, byl i v námezdných vojenských službách různých feudálů. V roce 1419 byl jedním z vůdců radikálních husitů. Po vzniku Tábora se stal jedním ze čtyř táborských hejtmanů. Byl zaníceným obhájcem radikálního revolučního programu. Zemřel na následky zranění, které utržil při pádu z koně v prosinci 1420.

Prokop Malý (Prokůpek)

Významný husitský kněz. Původně působil v řadách vojska Jana Žižky z Trocnova. Roku 1428 se stal správcem polního vojska sirotků. Jeho osobnost stála ve stínu Prokopa Holého. Se sirotčími vojsky se zúčastnil celé řady válečných akcí, padl v bitvě u Lipan 30. května 1434.

Zroje:
-Knihy: Dějiny v obrazech, díl: České země v době husitské, (Petr Klučina – Albatros)
-www stránky: volny.cz/votan/husite
diderot.cz