Tato kniha se zbývá husitstvím od jeho příčin až po jeho porážku u Lipan a popravu Jana Roháče z Dubé. Autor chtěl zdůraznit jeho revoluční význam i pro současného člověka a dokázat sílu obyčejných lidí, když se spojí dohromady, což mělo jasný ideologický podtext, vždyť byla napsána jen krátce po „Vítězném Únoru“. Macek v sobě nezapře marxistu a na tomto díle to je zcela jasně vidět.
Celým dílem se vine idea komunismu: kádě se společným majetkem, vykořisťování prostých lidí církví, velikost „revolucionářů“ Žižky či Prokopa Velikého apod. Již samotná úvodní kapitola „Ve znamení husitských revolučních tradic budujeme socialismus“ nenechá nikoho na pochybách, s jakým plánem bylo toto dílko napsáno. Hemží se citáty Klementa Gottwalda, v nichž zdůrazňuje spojitost mezi lidem budující socialismus a revolučními husity. Macek se jinak pochopitelně odkazuje také na klasiky: Marx, Engels, Lenin.
V první kapitole je nastíněna hospodářská a sociální situace předhusitských Čech. Druhá polovina 14. a počátek 15. století je obdobím velké poroby obyvatelstva. Poddaní byli utlačováni duchovenstvem, moc církve rostla. Do krize upadala také šlechta, která se často dostávala do sporů s městy. Ve městech rostla městská chudina a její situace se neustále zhoršovala.
Začala se objevovat spousta lidí, kteří horlivě kritizovali církev. Mezi ně u nás patřil Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova či Tomáš Štítný ze Štítného. Na počátku 15. století se objevila osobnost Jana Husa. Hus kritizoval kupčení s odpustky či jiné poklesky církve. Pro své učení byl upálen, ale jeho myšlenky zůstaly a jeho jméno dalo název celé epoše. Programem husitství se staly tzv. čtyři artikuly pražské.
Ve další kapitole jsou nastíněna první léta husitského hnutí. Upálení Mistra Jana Husa a o rok později Jeronýma Pražského se stalo podnětem k revolučním událostem. Objevovaly se lidové bouře ve městech. Mluvčím chudiny se stal zejména Jan Želivský, který kázal v kazatelně u Panny Marie Sněžné. Jeho projev 30. července 1419 vedl k tzv. první pražské defenestraci. Dva týdny nato skonal král Václav IV., jehož smrt dala za pravdu různým chiliastickým sektám, neboť se konečně vyplnilo, že nebude již žádných králů … Rozmáhala se činnost různých lidových kazatelů, konaly se tzv. poutě na hory.
Druhá fáze husitství je v knize rozdělena na tři úseky: Jan Žižka, Prokop Holý, Lipany.
V názoru na Jana Žižku z Trocnova se Macek neshodl s Pekařem, který Žižku odmítl jako náboženského fanatika ničícího kostely a kláštery. Macek v něm naopak viděl revolucionáře, hrdinu a geniálního vojevůdce. Pravda je zřejmě někde uprostřed. V roce 1421 byly rozprášeny zbytky chiliastů neboli pikartů. Pod Žižkovým vedením zvítězili nad křižáky. Husitské válečnické umění bylo dosti významné. V roce 1423 vznikl tzv. Žižkův vojenský řád. Žižka zemřel 24. října 1424.
Na jeho místo nastoupil Prokop Holý řečený Veliký. Tomu se podařilo zvítězit nad křižáky u Ústí nad Labem, u Tachova či u Domažlic. Husitské myšlenky se rozšířily i do zahraničí. Husité byli pozváni na basilejský koncil, aby tam obhájili svůj výklad bible. Výprava v čele s Prokopem Holým plného úspěchu nedosáhla.
Husitské hnutí se pomalu rozkládalo. Tento rozklad byl dovršen bitvou u Lipan a definitivně skončil popravou Jana Roháče z Dubé v září 1437.
Další kapitoly jsou opět demonstrací Mackova ideologického přesvědčení. Kniha však ukazuje, že přes všechny komunistické myšlenky je Macek opravdovým znalcem husitství, což ukázal zejména ke konci svého života, kdy se komunistických idejí vzdal.
28. prosinec 2012
4 640×
546 slov
