Josef II.

(1741-1790, vláda 1780-1790)

Josef II., od roku 1765 spoluvládce, vstoupil do šlépějí své matky a pokračoval v hlubokých reformách. A šel ještě dále. Dne 13.10.1781 odstranil vydáním tolerančního patentu jeden z pilířů, na nichž spočívala habsburská říše. Povolil jím luteránské, kalvínské i pravoslavné vyznání a zrovnoprávnil židovské obyvatelstvo, byť katolicismu ponechal výsadní postavení v církevní správě a školství.

Hned 1. února téhož roku dalším patentem zrušil nevolnictví. Odňal tak vrchnostem právo bránit poddaným v uzavírání sňatků i v odchodu z panství. Sedláci směli své děti posílat na studia, na řemeslo, prodávat i zadlužovat grunty i chalupy. Nebyli už povinni odebírat panské pivo či pálenku, mlít ve vrchnostenském mlýně atd. Roboty patent zatím nelikvidoval, pouze sjednocoval a ohraničoval jejich míru. Stanovoval 3 dny v týdnu jako robotní maximum v období žňových prací.

Obě opatření měla sloužit jak důstojnějšímu rozvoji lidské bytosti, tak státu a jeho potřebám rozšiřující se průmyslové výroby. V neposlední řadě vyvěrala z panovníkova osobního přesvědčení. Těžký život selského lidu v Čechách poznal Josef osobně počátkem sedmdesátých let a velké selské povstání roku 1775 ho ubezpečilo, že radikální řešení nelze dlouho odkládat. Vesnické obyvatelstvo na Josefovy činy nezapomnělo, spatřilo v něm svého ochránce a „lidového panovníka“, jak ostatně dokládá obliba a rozšíření jeho jména v nižších sociálních vrstvách. Panovník sám ze své popularity těžil, rád cestoval pod jménem hrabě Falkenstein a seznamoval se s realitou na vlastní oči.

Aby Josef umožnil šíření osvícenských myšlenek, zmírnil dosud přísnou cenzuru.

V katolickém fundamentalismu viděl Josef překážku pokroku. Zvlášť spadeno měl na kláštery. Ty, které nepečovaly o nemocné, o školní vzdělání a pěstování vědy, rušil.

Vznikl přesný josefínský katastr, který evidoval veškerou plodnou půdu. Byly zjišťovány údaje o bonitě a hrubém výnosu podle jednotlivých plodin. Soupis se stal podkladem pro reformu daní a poddanských povinností.

Vydáním Všeobecného trestního zákoníku nabylo civilní i trestní právo moderních rysů. Byla stanovena rovnost občanů před zákonem. V podstatě byl zrušen trest smrti, zmizely tresty za čarodějnictví, bylo zrušeno mučení.

Ve velkém se za josefínské éry budovaly městské i vesnické školy a zdravotnická zařízení. Rostla síť poštovních spojů. Stavěla se divadla, otevíraly knihovny, přibylo nakladatelů, několikrát vzrostl sortiment knih.

Stát vynakládal velké úsilí i prostředky na povzbuzování průmyslové výroby, po desítkách vyrůstaly zejména plátenické a soukenické manufaktury. Na úhrnné hodnotě průmyslové výroby se textilní výroba podílela 84 %.

Úřady začaly kontrolovat, zda se města v pravidelném cyklu zbavují odpadků, zda se dodržují protipožární a hygienické předpisy. Městská policie se ujala dozoru nad bezpečností občanů. Na střechách domů se začaly objevovat nedávno vynalezené hromosvody.

Vyhlášení berního a urbariálního patentu znamenalo rovnoměrné zdanění poddaných a vrchnosti, fakticky i zrušení roboty. Hned po nástupu Leopolda II. však byly patenty zase zrušeny.

Na rozdíl od své matky chtěl císař vše řídit a kontrolovat sám, spoléhaje na své schopnosti. Aristokracie ho nenáviděla, poněvadž rušivě zasáhl do jejích výsad i životního stylu. Své plány na vybudování jednotně řízené, osvícené a mocné monarchie Josef nenaplnil. Jeho smrti šlechtické kruhy nelitovaly, uherská Pešť přijala zprávu o Josefově smrti s nadšením. Panovníkova úmrtí upřímně želel „pouze“ prostý lid a vášniví stoupenci osvícenských ideálů.

Zdroje: Panovníci českých zemí; Toulky českou minulostí – pátý díl