Jugoslávie - historie

„stará“ Jugoslávie
Chorvatsko, Srbsko a Slovinsko

Jugoslávie

Jugoslávské dějiny nejsou dějinami jednoho národa jako třeba dějiny české nebo polské. Jsou to dějiny slovanských národů, z nichž každý měl svůj samostatný vstup do dějin a svůj proces vytváření vlastního národního sebeuvědomění. Jedním ze základních rysů tohoto vývoje je skutečnost, že země bývalé Jugoslávie byly rozděleny na oblast západní kultury (Chorvaté, Slovinci) a vyznáním římskokatolické a oblast východní (Srbové, předkové dnešních Makedonců) s vyznáním pravoslavným. Záměrně používám pojem předkové Makedonců, protože nevím, zda lze definovat makedonský národ. Nicméně jisté je, že jsou to pravoslavní Slované. Srbové na ně hledí jako na jižní Srby a Řekové Makedoni neuznávají vůbec. Bulhaři zase tvrdí, že se jedná o etnické Bulhary (to by vysvětlovalo horečnou aktivitu bulharské vlády v nynějším konfliktu). Srbové a Černohorci se vyvíjeli jako samostatný národ, ale tento proces byl na dlouhou dobu přerušen tureckou okupací. Chorvaté se naproti tomu vyvíjeli v oblasti Rakousko - Maďarského vlivu, přičemž do styku se Srbskem přišli zásluhou maďarské expanze do Bosny a v důsledku obrany proti Turkům. Slovinsko bylo v dějinách rozdrobeno na množství malých útvarů, které se později sloučily v jeden celek. Styky Slovinců s Chorvaty byly minimální a se Srbskem žádné. V průběhu 19. stol. se Srbům podařilo vymanit z tureckého područí (včetně Makedonie), kdežto Chorvatsko a Slovinsko bylo součástí Rakousko - Uherské říše. Po vypuknutí první světové války bojovalo proti Srbům zpočátku také mnoho odvedenců z Chorvatska a Slovinska a také Slováci. Ihned se ale také množily dezerce, kdy příslušníci slovanských národů v Rakousko - Uherské armádě odmítali bojovat proti slovanským bratrům Srbům. V té době se také objevuje myšlenka na spojení všech tzv. jižních Slovanů v jeden celek. K Srbům se připojují Chorvaté, Slovinci.

Chorvatsko

Umístění: jihovýchodní Evropa
Rozloha: 56 538 km2
Počet obyvatel: 4,63 mil.
Členství: OSN
Hlavní město: Záhřeb
Úřední řeč: srbochorvatština (latinka)
Náboženství: převážně katolické
Hlava státu: Franjo Tudiman
Předseda vlády: Franjo Gregurič
Měna: chorvatský dinár

Nezávislost Chorvatské republiky na Jugoslávii vyhlásil chorvatský sabor (parlament) 25. června 1991, potvrzena byla 8. října 1991.
Území dnešního Chorvatska bylo osídleno ve 2. tisíciletí př. Kr. ilyrskými kmeny, ve 3. stol. př. Kr. pronikli na toto území Keltové. V 1. stol. př. Kr. bylo součástí římské provincie Illyricum, později provincií Dalmatia a Pannonia a v 6. stol. n. l. součástí Byzantské říše. Slovanské kmeny přišly do této oblasti Balkánu v 6. až 7. stol. n. l. Na konci 9. stol. zde vzniklo samostatné knížectví, r. 925 se Chorvatsko stalo královstvím, za prvního krále byl korunován kníže Tomislav. Na konci 10. stol docházelo k šíření křesťanství. R. 1102 byl uzavřena personální unie s uherskými Arpádovci. R. 1242 vtrhli do Chorvatska Tataři, zpustošení bylo uchráněna jenom jižní část země.
R. 1527 se stal Ferdinand I. Habsburská králem a země se stala součástí habsburské monarchie. Ve 30-40. letech 19. stol. ovlivnilo vývoj chorvatského národa politické a kulturní hnutí ylirismus, jehož cílem bylo sjednocení jižních Slovanů. V hnutí se realizovalo chorvatské národní obrození, jehož vedoucím představitelem byl Ljudevit Gaj. PO tzv. chorvatsko-uherském vyrovnání r. 1868 země získala částečnou vnitřní autonomii. Na konci 19. stol se pol. scéna Chorvatska postupně rozdělila na jihoslovanský směr a velkochorvatský směr. R. 1912 byla zrušena ústava a byl ustanoven královský komisař, který uplatňoval diktátorské metody. R. 1915 založili představitelé tohoto směru v emigraci Jihoslovanský výbor, který r. 1917 podepsal s ministerským předsedou Srbska Korskou deklaraci. Obsahovala požadavek sjednocení Srbů a ostatních jihoslovanských států Rakouska-Uherska. V říjnu 1918 vznikla Národní rada tvořená chorvatskými a slovinskými politickými stranami jako zastupitelský orgán Jihoslovanů v Rakousku-Uhersko a 29. října 1918 vyhlásila neplatnost veškerých závazků jihoslovanských národů s habsburskou říší. 1. prosince 1918 se Chorvatsko stalo součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od r. 1929 Jugoslávie) v čele s princem regentem.
Vývoj Chorvatska byl v dalším období úzce spjat s jugoslávskou formou výstavby socialismu v duchu linie reprezentované prezidentem Titem, která se snažil o udržení nezávislého postavení Jugoslávie na Sovětském svazu.V květnu 1991 se uskutečnilo referendum, ve kterém se 94% voličů vyslovilo za nezávislost, případně za vytvoření jugoslávské konfederace. Chorvatský parlament vyhlásil 25. června 1991 nezávislost republiky, ale na doporučení států ES pozastavil její platnost na devadesát dní. Na počátku července 1991 došlo k ozbrojeným srážkám, vypukly etnické nepokoje v Osijeku mezi ozbrojenými Srby a chorvatskými policisty, které se neustále stupňovaly. V srpnu se boje přenesly do oblasti chorvatského města Vukovar, který Srbové osmdesát sedm dní obléhali. Boje v Chorvatsku si vyžádali 2000 oběti. V květnu byli na území bývalé Jugoslávie rozmístěny mírové jednotky OSN.

Srbsko

Umístění: jihovýchodní Evropa
Rozloha: 88 361 km2
Počet obyvatel: 9,46 mil.
Členství: OSN
Hlavní město: Bělehrad
Úřední řeč: srbochorvatština (cyrilice)
Náboženství: převážně pravoslavné
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Svobodan Miloševič
Měna: jugoslávský dinár

Srbské kmeny se na území dnešního Srbska začaly usazovat v 6.-7. stol. n. l. První státní útvary v 9. stol. se dostaly do područí Bulharů. Nejvýznamnější z těchto státních útvarů začaly usilovat o sjednocení: Raška v jihozápadním Srbsku a Zeta na území dnešní Černé Hory. V druhé polovině 12. stol. se podařilo Srbům vytvořit samostatné království, ve kterém vládla dynastie Nemanjičů. Rozpad státu ve druhé polovině 14. stol. na jednotlivá feudální panství byl jednou z hlavních příčin porážky srbsko-bosenského vojska v bitvě na Kosově poli r. 1389, v jejímž důsledku se Srbsko stalo vazalem Osmanské říše.
V zemi vznikala mohutná protiturecká povstání.V letech 1804-1813 pod vedením Petroviča Karadjordje a r. 1815 pod vedením vojvody Miloše Obrenoviče. V prosinci 1938 byla vyhlášena ústava, která zřídila státní radu a omezila moc knížat. R. 1842 byl rod Obrenovičů vystřídán u moci Alexandrem Karadjordjevičem, která byl r .1858 svržen a knížetem se znovu stal příslušník Obrenovičů Miloš.
R. 1912 uzavřel Srbsko s Bulharskem tajnou smlouvu, ke které se později přidalo Řecko a Černá Hora a vytvořily Balkánský svaz proti Turecku. Praktické důsledky se projevily v průběhu první balkánské války. Výsledkem bylo osvobozená Makedonie, Albánie a Trácie z osmanské nadvlády.
28. června byl v Sarajevu zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand s manželkou. Rakousko na tento čin odpovědělo vyhlášením války Srbsku a tím začal první světová válka. Na konci prosince začala srbská ofenzíva, Bělehrad byl osvobozen a rakousko-uherská armáda utrpěla porážku na řece Drině.
V červnu1917 byla podepsána Korfská dohoda mezi Srbskem a Jihoslovanským výborem, ma jejímž základě mělo dojít ke sjednocení Chorvatska, Černé Hory a Srbska a k vytvoření jihoslovanské monarchie v čele s dynastií Karadjordjevičů. V srpnu se k dohod+ připojila i Černá Hora. 1. prosince 1918 byl ustaven nový stát Království Srbů, Chorvatů a Slovinců jako konstituční monarchie. Srbsko se rozvíjelo v rámci této monarchie a usilovalo o její centralizaci. V lednu 1929 byla vytvořena královská diktatura.
Předehrou pro druhou světovou válkou bylo v Jugoslávii podepsání Paktu tří 25. března 1941, jenž se země stala spojencem Německa. Proti vládě, která pakt podepsala, se zvedla vlna odporu. Vláda padla, princ Pavel byl sesazen. 6. dubna 1941 Jugoslávii napadla německá, italská a maďarská vojska a 17.4. jugoslávská armáda kapitulovala.
Volby se konaly 11.11.1945 s jednotou kandidátkou. 29. listopadu 1945 byla zrušena monarchie a byl vyhlášena Federativní lidová republika Jugoslávie, kterou tvořilo šest republik. 31.1. 1946 bylo vše potvrzeno Ústavou.
V březnu 1989 schválila srbská skupština změny ústavy, které omezovaly pravomoci autonomních oblastí. V lednu 1990 se konal sjezd Svazu komunistů Jugoslávie, který zrušil vedoucí úlohu komunistické strany v zemi. V červnu vyhlásilo Chorvatsko a Slovinsko nezávislost na federaci. V únoru 1992 představitelé Srbska a Černé Hory vytvořili stav tak zvané Nové Jugoslávie. Tento stav však nebyl mezinárodně uznán. V březnu 1992 vypukly nepokoje mezi muslimy a Srby v Bosně a Hercegovině. Boje v se stupňovaly, v červnu 1992 se země ocitla ve skutečné válce, ve které proti srbským polovojenským jednotkám bojují chorvatské vojenské jednotky na základě dohody mezi bosenským a chorvatským prezidentem.

Slovinsko

Umístění: jihovýchodní Evropa
Rozloha: 20 251 km2
Počet obyvatel: 1,8 mil. obyvatel
Členství: OSN
Hlavní město: Lublaň
Úřední řeč: slovinština
Náboženství: převážně katolické
Státní zřízení: republika
Hlava státu: Milan Kučan
Předseda vlády: Janez Drnovšek
Měna: slovinský tolar

Slovinská republika vyhlásila nezávislost 25.6. 1991. Vzhledem k tomu, že začaly boje mezi federální armádou a slovinskou územní domobranou, souhlasilo Slovinsko na doporučení některých západních zemí s tříměsíčním pozastavením nezávislosti. Avšak 7. října převzaly slovinské orgány moc na celém území.
Předtím bylo osídleno ilyrickými kmeny. V 7. stol. vznikl slovinský kmenový svat, který bojoval proti Avarům. V 15. stol. došlo k vymezení jazykových hranic slovinského národa a v 16. stol nastal hospodářský vzestup země. R. 1866 odstoupilo Rakousko Itálii Benátky a část území obývaného Slovinci. Po rakousko-maďarském vyrovnáni se území Slovinska stalo součásti Předlitavska.Ve druhé polovině 19. stol. se začalo intenzivně rozvíjet hnutí za národní emancipaci, jehož cílem bylo vytvoření autonomního slovinského státu v rámci monarchie. Po skončení první světové války a po rozpadu Rakousko-Uherska vzniklo 1. prosince 1918 Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v čele s princem Alexandrem. R. 1929 vytvořil slovinský katolický politik Anton Korošec dočasnou vládu, která se neúspěšně pokusila prosadit vytvoření trojfederace. Po vládu německých, italských a maďarských vojsk do Jugoslávie v dubu 1941 bylo území Slovinska rozděleno mezi Německo a Itálii Slovinský dobou byl součástí hnutí, jehož hegemonem se stala komunistická strana. Po kapitulaci Itálie v září 1943 pronikly slovinské partyzánské oddíly do Přímoří, Istrie a Goricka a o měsíc později z nich byl zformován 7. sbor Národně osvobozenecké armády Jugoslávie. V osvobozené Jugoslávii byla v březnu 1945 vytvořena dočasná vláda v čele s Josipem Brozem Titem. V listopadu tohoto roku proběhly volby. 31. ledna 1946 bylo uspořádání státu stvrzeno v ústavě. R. 1946 a 1954 rozšířilo Slovinsko slovinsko-italskou hranici. V září 1989 schválil slovinský parlament dodatek k ústavě.
V březnu 1990 vyhlásil parlament hospodářskou nezávislost na Jugoslávii a 2.7.1990 deklaroval svrchovanost Slovinska ještě v zájmu Jugoslávie. V Po vyhlášení Chorvatska Slovinska o vystoupení z federace došlo ke srážkám mezi federální armádou a oddíly slovinské domobrany. V prosinci 1991 byl stát uznán diplomaticky Německem a v lednu 1991 dalšími státy včetně Československa.