Juliánský kalendář

Římský kalendář-vznikl v řím.říši, v evropě se udržel po celý středověk

-od 45 př.n.l.(Julius Caesar) založen na sluneční kalendáři(zreformování starořímského kalendáře)-ujalo se označení „juliánský kalendář“

-prosazení bylo vcelku bezproblémové, protože Řím.říše ho používala pro svou správu-prosadil se jako jediný používaný v Evropě

-vychází z toho, že rok měří 365,25 dne-rrok měl 365 dní + přestupný

-tento údaj je nepřesný-docházelo o zpoždění o jeden den za 125

-v 16. století začalo být zpoždění hodně patrné, projevovalo se to především na dnech rovnodennosti

-proto 1582 vyhlásil papěž Řehoř XIII. reformu kalendáře -> Gregoriánský kal.

-ve většině nekatolických zemí se prosadil celkem rychle

-největší odpor u pravoslavné církve-1583 vydala dokument Sigillion(odmítnutí změn v kalendáři), od užívání tohoto kalendáře opustili až mnohem později (některé až v 20.st.; Rusko 1917)

-dodnes využíván jako církevní kalendář pravoslavné církve

Římský rok je rozdělen na 12 měsíců. Původně byl prvním měsícem březen, což mělo vliv jak na jména měsíců, tak na vkládání dne v přestupném roce na konec února, tj. na konec roku. Tyto měsíce se nazývají (počínaje lednem, jak bylo později zvykem):

· mensis Ianuarius (= leden) – podle boha Jana, boha začátku a konce.

· mensis Februarius (= únor) – od latinského slova februa, kozí kůže, používaná při únorových slavnostech.

· mensis Martius (= březen) – podle boha války Marta

· mensis Aprilis (= duben) – z aphrilis < Aphrodite, neboť tento měsíc byl zasvěcen Venuši.

· mensis Maius (= květen) – podle bohyně Maii.

· mensis Junius (= červen) – podle boha Junia.

· mensis Quintilis, později Julius (= červenec) – pátý měsíc, později Juliův.

· mensis Sextilis, později Augustus (= srpen) – šestý měsíc, později Augustův

· mensis September (= září) – sedmý měsíc

· mensis October (= říjen) – osmý měsíc

· mensis November (= listopad) – devátý měsíc

· mensis December(= prosinec) – desátý měsíc

Každý měsíc měl tři významné dny, které se nazývaly Kalendy, Nony a Idy. Kalendy byly vždy první den v měsíci, zatímco Nony a Idy byly buď 5. a 13. den v měsíci (v lednu, únoru, dubnu, červnu, srpnu, září, listopadu a prosinci), nebo 7. a 15. (v ostatních měsících). Podle těchto tří dnů v měsíci se určoval každý den, a to tak, že se stanovilo, kolik dní chybí do nejbližšícho z nich.

Tedy např. 5. březen byl 5. den do březnových Non (počítá se jak samotný den, tak i Nony). Pozor je třeba dát na druhou polovinu měsíce, protože např. 25. leden se označuje jako 8. den do únorových kalend, v názvu se tedy objeví měsíc únor, i když jde ve skutečnosti o leden.

Pokud datum připadá na jeden ze tří „klíčových dní“, pak se označuje prostě tímto dnem (v latině v ablativu): Kalendis Januariis (1. ledna), Nonis Sextilibus (5. srpna) atd.

Pokud datum připadá na jeden den před „klíčovým dnem“, pak se označuje slovem pridie: pridie Kalendis Januariis (31. prosince), pridie Idus Sextilibus (12. srpna).

Ve všech ostatních případech je potřeba odpočítat do nejbližšího klíčového dne, přičemž se do počtu dnů zahrnují i samotné datum, i „klíčový den“. Forma pak zní ante diem … Kalendas Februarias apod., vždy v akuzativu: a.d. IV. Kal. Feb. se čte ante diem quartum Kalendas Februarias a označuje 4. den před únorovými kalendami, tj. 29. ledna.

Římský kalendář znal později i dny v týdnu, které nazýval podle různých božstev:

· Dies Solis – neděle („den slunce“)

· Dies Lunae – pondělí („den měsíce/luny“)

· Dies Martis – úterý („den Martův“)

· Dies Mercurii – středa („den Merkuriův“)

· Dies Jovis – čtvrtek („den Jovův“)

· Dies Veneris – pátek („den Venušin“)

· Dies Saturni – sobota („den Saturnův“)

Tyto názvy dní byly v křesťanské éře nahrazeny novými názvy. Pro neděli se používal termín Dies dominica (den Páně), pro sobotu sabbatum (z hebrejštiny), pro ostatní dny se používalo „pořadí všechních dní“, tj. pondělí byl „druhý všední den v týdnu“ - feria secunda, úterý feria tertia, středa feria quarta, čtvrtek feria quinta, pátek feria sexta.