Karel IV. Lucemburský
(14.5.1316-29.11.1378)
"Otec vlasti"
Karel IV. Lucemburský, nejvýznamnější evropský panovník pozdního středověku, římský císař a český král, přezdívaný "Otec vlasti", nejstarší syn Jana Lucemburského (viz Jan Lucemburský) a Elišky Přemyslovny, přichází na svět jako Václav 14. května roku 1316 v Praze.
V roce 1323 je malý Václav, v souladu s lucemburskou tradicí, poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde při biřmování přijímá jméno Karel. V Paříži Karel získává rozsáhlé vzdělání, na tehdejší dobu je mimořádná jeho znalost jazyků - budoucí císař a král hovoří německy, francouzsky, latinsky, italsky, na prvním místě ale vždy uvádí češtinu.
V letech 1330-1331 pobývá Karel IV. v Lucembursku, v letech 1331-1333 působí jako zástupce svého otce v severoitalské lucemburské signorii.
Od podzimu roku 1333 Karel IV. spravuje České království místo nepřítomného otce a od roku 1334 vykonává úřad moravského markraběte.
Od počátku čtyřicátých let je Karel IV. favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi - i proto je pražské biskupství v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství a je zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 je pak Karel hlasy pěti kurfiřtů z volen ve Rhens na Rýně římským králem.
Českým králem se Karel IV. Lucemburský stává o rok později, po smrti svého otce - 26. srpna je králem zvolen a 2. září je pak korunován. K této příležitosti dává Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se pak podílí i na formulování korunovačního řádu.
Po smrti císaře Ludvíka Bavora je České království uznáváno jako centrum římskoněmecké říše a jako takové je i náležitě zvelebováno - Praha se stává Karlovým sídelním městem, je založeno Nové Město pražské (1348) a je budován i nový pražský kamenný most(dokončen 1357, dnes Karlův most). Též je Karlem založen hrad Karlštejn, kde jsou pak uloženy říšské korunovační klenoty.
Dne 7. dubna roku 1348 učiní Karel IV. Lucemburský řadu významných aktů, týkajících se poměru českých zemí vůči říši stejně jako vztahů jednotlivých zemí České koruny navzájem - k zemím koruny české jsou přičleněna slezská knížecí a Horní Lužice, v roce 1368 Dolní Lužice a v roce 1373 Braniborsko.
Ve stejný den, tedy 7. dubna roku 1348, zakládá Karel IV. v Praze vysoké učení, nejstarší univerzitu na sever od Alp.
Dne 6. dubna roku 1355 je Karel v Římě korunován římským císařem a ve stejném roce se pokusí vydat nový zemský zákoník "Majestas Carolina", návrh však musí stáhnout pro odpor panstva.
Koncem roku 1356 pak císař Karel IV. vydává dokument Zlatá bula Karla IV., zákoník, který bude platit ve Svaté říši římské až do roku 1806.
Jako vladař se Karel IV. chová většinou racionálně a cílevědomě, nezřídka s potřebnou dávkou lsti - ve vlastní rodině se ale chová dosti odlišně: především pak nepřiměřeně zbožňuje svého prvorozeného syna Václava, snad i proto, že tento dědic jeho trůnu (v roce 1376 ho Karel prosazuje na trůn římského krále) přichází na svět až po dvou dcerách.
Karel IV., jak již bylo řečeno, je velkým vzdělancem - dodnes je znám jeho vlastnoručně sepsaný životopis "Vita Caroli", v němž jsou vylíčena velmi živě jeho dobrodružství v severní Itálii na počátku třicátých let čtrnáctého století. Životopis je nakonec doveden až k roku 1340. Karel IV. též píše "Život svatého Václava" (viz sv. Václav) a řadu teologických a právních spisů, všechny latinsky. Za své vlády též podporuje dějepisectví ve snaze oslavit svoji vládu, ale též její přemyslovské kořeny.
Co se týče osobního života, Karel IV. je celkem čtyřikrát ženat - poprvé s Blankou z Valois (viz Blanka z Valois), s níž má dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou (viz Anna Falcká), s níž má syna Václava, svého následníka. Třetí Karlovou ženou se pak stává Anna Svídnická (viz Anna Svídnická), která mu porodí Alžbětu a Václava, a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou má Annu, Zikmunda (viz Zikmund Lucemburský), Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha.
Význam Karla IV. Lucemburského je pro české země obrovský - za jeho vlády se České království stává středobodem Evropy, Praha je sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívá neobyčejný rozvoj hospodářský, umělecký i kulturní. Již Karlovi současníci jsou si jeho významu vědomi - v pohřební řeči po své smrti 29. listopadu roku 1378 je pak císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván Otcem vlasti.
Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechává sám postavit v chrámu sv. Víta (viz sv. Vít) na Pražském hradě.
Stavitelé:
Matyáš z Arrasu
- podílí se na plánu Nového Města pražského
- zahájil stavbu katedrály sv. Víta
Petr Parléř
- 40 let vedl stavbu katedrály sv. Víta - sochařská výzdoba - náhrobky přemyslovských knížat a králů
- Karlův most, Staroměstská mostecká věž, Týnský chrám
- Karlštejn, kostel v Kolíně, část katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře
- malířství - Mistr Theodorik - deskové obrazy
- Mistr Třeboňského a Vyšebrodského oltáře
VITA CAROLI
Vlastní životopis Karla IV.se dochoval v jazyce latinském, staročeském a středohornoněmeckém.
Toto dílo psal Karel IV. se záměrem vytvořit jakýsi návod k jednání pro své nástupce. Chtěl ukázat,
jakými cestami by se měl ubírat úspěšný politik, který chce dosáhnout více , než se podařilo jeho předchůdcům. Panovník by měl cítit dědický odkaz předků a stát se jeho pokračovatelem. Pro svůj životopis proto vybíral takové příběhy, jež byly nejdůležitějšími událostmi jeho života a které vyjadřovaly jeho představy světonázorové, představy, jak účelně a funkčně řídit organizaci panovnické moci a státu.
Karlův životopis je rozdělen na dvacet kapitol. První část, obsahující kapitoly 1-14, začíná předmluvou, po které následuje vylíčení Karlova mládí a politického působení až do roku 1340.
Druhou částí tvoří kapitoly 15-20,kde jsou popisovány události z let 1344-1346.
V úvodu druhé části je krátká zpráva o letech 1341-1344.
1.-2.kapitola
Jedná se o jakési moralizující kázání, kde panovník vyzdvihuje víru v Boha, poté varuje své nástupce před všemi špatnými vlastnostmi (pýcha, lakomství, rozmařilost v jídle…).
3.kapitola
Po zdůraznění lásky ke studiím popisuje zážitky ze svého dětství a mládí, tedy pobyt na francouzském královském dvoře. Zmiňuje se o Jindřichovi VII.,podrobuje kritice Filipa VI.,obdivuje Pierra Rosiéres, který se mu záhy stal politickým rádcem. Zajímavé je , že zde Karel IV.nehovoří o svých rodičích ani o svém vězení v dětství na Lokti a Křivoklátě.
4.-7.kapitola
Autor nás seznamuje s událostmi v hornoitalské lucemburské signorii, kam byl svým otcem Janem Lucemburským povolán, aby spravoval několik italských městských republik.Působivé je vyprávění o Karlově snu (celá sedmá kapitola),který měl ve vsi Trenzo a který se zabývá mravní obrodou mladého panovníka.
8. kapitola
Karel IV. Přichází do Čech. Temnými barvami je zde vylíčen ekonomický o politický úpadek země. Panovník ostře útočí na část šlechty, která krále nejen nerespektuje, ale staví se navíc odbojně proti němu. Popisuje vojenský zásah proti Bolkovi Minsterberskému …..Pouze útržkovitě se zmiňuje i o smrti své matky.
9.-10. kapitola
Zde jsou zachyceny dobrodružné zážitky po útěku z Čech před hněvem krále Jana a účast v bojích v severní Itálii.
11.-13.kapitola
Karel IV. navazuje ideologickými úvahami na úvod svého spisu.
14.kapitola
Hovoří o událostech let 1339-1340, tedy o opětovném návratu Karla IV. do Čech, o jeho ujímání se vlády nad zemí.
Pokračování v dalších šesti kapitolách má zcela odlišný charakter. Není již psáno v první osobě, ale v osobě třetí, vykazuje i podstatnou změnu koncepce, zaznamenány jsou pouze některé události, které však neodpovídají Karlovu původnímu záměru. Ke změně dochází i po stránce stylistické, vyjadřování je mnohem více rétorické.
Je pravděpodobné, že posledních šest kapitol bylo napsáno někým jiným než Karlem IV.
Čerpala jsem: Z www.životopisy.
Obsahy z děl České literatury. I.část a II.část.
28. prosinec 2012
33 114×
1241 slov
ale na vysvědčení jsem měl z vlastivědy 2. 
Ahoj všichni,tak referát je bomba, ale pro 4.třídy zš dost obsáhlé,tak jsem si to trochu zkrátil.Mějte se dobře.
jen skopirovat a mam to!!!.... nejlehci referat....