Klášterní tradice a křesťanské řády

Nejdříve žili věřící jako poustevníci na opuštěných ostrovech nebo v pouštích a modlili se
r. 269 založil sv.Antonín v Egyptě první komunitu mnichů, a tak vznikl první klášter

r. 529 založil Benedikt z Nursie klášter v Monte Cassinu v Itálii

benediktinský řád
kolem roku 540 zpracoval zásady benediktinského řádu
od 10. století se objevují i další řády
r. 1119 byl založený cisterciácký řád a měl velice přísná pravidla: mniši rozjímali, řeholní bratři museli vykonávat těžkou práci (klášter v Clairvaux)
r. 1209 založil František z Assisi františkánský řád a o dva roky později založil ženský řád klarisek
r. 1216 založil papež dominikánský řád – usiloval o větší moc
řády rytířské, v katolické církvi řeholní společenství sdružující kněze a rytíře. Vznikly v 11. – 12. stol. na základě myšlenky osvobození Božího hrobu v Palestině z rukou jinověrců. Hlavním posláním řádů rytířských byla péče o poutníky ve Svaté zemi, ochrana poutních míst a misijní činnost. Z tohoto účelu vznikly i řád templářský v Templu v Jeruzalémě (r. 1119-1312), maltézský (1113) při křížových výpravách
johanité – řád sv. Jana při křížových výpravách; postavili v Jeruzalémě nemocnici pro poutníky
řády řeholní, v katolické a pravoslavné církvi společenství, v nichž se sdružují řeholníci, muži nebo ženy, žijící v relativní oddělenosti od světa, zasvěceni Bohu, v chudobě, čistotě a poslušnosti. Řádů a jim podobných řeholních společenství jsou stovky; každý se řídí vnitřními předpisy (řeholemi, statuty), podléhá místnímu biskupovi nebo papeži. Katolické řeholní řády se dělí na několik skupin podle stylu řeholního života: a) mniši spojují tělesnou či jinou práci se slavnostní liturgií hodin a rozjímavou modlitbou (např. basiliáni, benediktini, cisterciáci); b) řeholní kanovníci doplňují společnou chórovou modlitbu a společný život běžnými kněžskými aktivitami (augustiniáni kanovníci, premonstráti aj.); c) mendikanti nejsou vázáni na konkrétní kláštery, komunity žijí spíše uprostřed měst, věnují se duchovním službám (františkáni, dominikáni, karmelitáni aj.); d) řeholní klerici tvoří kněžské řády zasvěcené konkrétní aktivitě, např. výchově (piaristé) či misii.
premonstráti, členové katolického řádu řeholních kanovníků, založeného v roce 1119 Norbertem z Xantenu. Základní jednotkou je kanonie, vedená opatem. V konventu (klášteře) žijí členové řádu ve formaci (novicové, studenti), ti, kteří se věnují nějakým službám a činnostem, které to vyžadují, a řeholníci na odpočinku. Ostatní žijí na farách a věnují se klasické duchovní péči o věřící.
kanovník, kněz náležející ke kapitule. Povinností kanovníka je společná chórová modlitba, účast na slavnostních bohoslužbách a pomoc biskupovi při správě diecéze.

u nás:

Osecký klášter
založen r. 1191 a za několik let ho obsadili cisterciáci z kláštera Waldsassenu

Doksany
původně premonstrátský klášter
ženský klášter, který r. 1142 založila kněžna Gertruda, manželka knížete Václava II.
za husitských válek několikrát zpustošen – zachovala se barokní úprava z 1. 3/4 18.st.
klášterní kostel P. Marie

Sázavský klášter
Čtvrtý nejstarší klášter v Čechách.
V roce 1009 zde vznikla kolem poustevníka a pozdějšího světce Prokopa († 1053) řeholní komunita, přetvořená 1034 knížetem Oldřichem II. v konvent řehole sv. Benedikta.
Až do roku 1070 zde byla provozována staroslověnská liturgie (mj. uctíváni i ruští světci Boris a Gleb), poté klášter osazen benediktiny latinského obřadu. V roce 1785 zrušen

Břevnovský klášter
benediktinské opatství, nejstarší mužský klášter v Čechách.
Založen v roce 993 sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II.
Z Břevnova vysazena řada českých a moravských benediktinských klášterů (1048 Rajhrad, 1078 Hradisko u Olomouce, 1086 Opatovice nad Labem, 13. stol. Police nad Metují, 1322 Broumov)

Anežský klášter
klášter blahoslavené Anežky Přemyslovny – raně gotický klášter v Praze na Starém Městě
původně dvojí klášter, františkánů a klarisek, založený v roce 1233 Anežkou Přemyslovnou.
Ve 13. stol. sloužil jako pohřebiště českých králů.
Nejstarší česká gotická stavba