Královna Viktorie

Královna Viktorie se narodila 24.května 1819 ve Spojeném království jako jediná dcera Edwarda z Kentu a Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské. Viktorie byla matkou přísně vychovávána a vedena ke vzdělávání. Od svých šesti let se věnovala náboženství, ale ovládala i aritmetiku, dějepis, zeměpis a dobře ji šly i jazyky – nejbližší jí byla němčina, učila se i angličtinu, francouzštinu a částečně ovládala italštinu a latinu. Vynikala sílou rozumu, byla schopna snadno získávat vědomosti a dojít hbitě ke správnému závěru. V roce 1837 dosáhla Viktorie plnoletosti a usedla na trůn, protože její předchůdce Vilém IV. neměl žádného potomka. Až do roku 1840 však nebyla jeho legitimní nástupkyní, protože nástupkyní hannoverského trůnu nemohla být žena. Až po své svatbě s princem Albertem se mohla stát královnou. Stala se prvním panovníkem, který si za své sídlo zvolil nově dobudovaný Buckinghamský palác. Ačkoli Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv nepřímo přes doporučení předsedy vlády, byla královna stále velmi důležitým symbolem. Viktorie byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska a první císařovna Indie. Jako Viktoriini rádcové byli pověřeni muži jako je lord Melbourne, její strýc, belgický král Leopold a Robert Peel. Když se však v únoru 1840 (10.2.) Viktorie provdala za svého bratrance prince Alberta, stal se pro ni novým politickým poradcem on. Viktorie přivedla na svět pět dcer a čtyři syny (Viktorie, Eduard, Alice, Alfréd, Helena, Luisa, Artur, Leopold, Beatrice), jejichž pozdější manželství z ní udělalo babičku téměř ve všech evropských panovnických domech. V prosinci 1861 (14.12.) Albert předčasně zemřel na tyfus. Viktorie byla nešťastná. Po celý zbytek života držela za svého manžela smutek a nosila černé šaty. Vyhýbala se veřejnému životu a v následujícím období se jen málokdy objevila v Londýně. Její stažení z veřejnosti snížilo popularitu monarchie. I když Viktorie plnila své oficiální vládní povinnosti, žila v odloučení na svých sídlech na Balmoralském hradu ve Skotsku, na ostrově Wightu nebo na Windsorském hradu. Královna Viktorie patří k nejvýznamnějším panovnicím v historii Velké Británie. Na anglickém trůnu setrvala 63 let, což je doba opravdu výjimečná a stala se tak nejdéle vládnoucím anglickým panovníkem. Během 19. století se Anglie rozšířila a upevnila svou moc. Velká Británie díky ní získala tolik nových kolonií, že se její říše rozkládala na obou polokoulích. Proto se jí také říkalo „říše, nad níž slunce nikdy nezapadá“. Viktorie zemřela 22.1.1901 a její smrtí se uzavřela epocha, která vešla do dějin jako tzv. viktoriánské období, které bylo jako sama panovnice poněkud konzervativní, ale bylo charakteristické také dlouhým obdobím míru, koloniální a ekonomické konsolidace (upevnění, ustálení, srovnání), toto období je také spojováno s rozmachem britského impéria a zdvojnásobením počtu obyvatel Anglie. Viktoriiným nástupcem se stal její nejstarší syn Eduard.