Krize římské republiky

- s rozšiřováním území se zužuje vrstva majetných (intriky, koncentrace pozemků), která má politickou moc -> jak bohatne, chudnou střední vrstvy + chudne i státní pokladna
- stát nemá plat pro žoldnéře -> snižuje se bojeschopnost římských legií, do armády se za nižší plat dostávají chudí a otroci
- otroci vykonávají dvojí práci: za chudé + své běžné povinnosti
- pracovní zatížení otroků vzrůstá, prohlubují se rozdíly mezi obyvateli Říma a obyvateli provincií (platí daně a stále se podřizují)

¨ nobilés – vznešení, i patricijové i plebejové, ovládají správu republiky
¨ ekvités – jezdci, původně z řad patricijů – ti nejurozenější tvořící čelo armády, důležití v ekonomice a bankovnictví
¨ proletarí – nejchudší řím. občané

- na přelomu 2. a 1. století se zhoršuje postavení otroků v řím. impériu
- otroci = důl. součást řím. společnosti; využíváni hlavně v dolech, dopravě, lomech, mlýnech, zemědělství, … hlavně těžší práce
+ otroci v domácnosti – sluhové, učitelé, … měli možnost být propuštěni na svobodu
- obchod s otroky se soustředí hl. na ostrově Délos -> propuká zde jedno z největších povstání otroků -> potlačeno X dává popud k jiným
- povstání otroků na Sicílii (136 – 133 př. Kr.) – vzbouření zemědělských otroků na jihu ostrova -> rozšíření po celém ostrově
- vůdcem je otrok Eunús – otroky zvolen králem
- rozšíření povstání do jižní Itálie, Attiky, na Délos
- po velmi dlouhé době povstání potlačeno řím. legiemi -> kruté tresty

-krize začíná být zřejmá (ekonomika a politika jsou v rukách malých skupin lidí, armáda nefunguje, otroci se bouří, státní pokladna nemá peníze, …)
-> reformy bratří Gracchů
- původ z nobility, matka = dcera Publia Cornelia Scipia africana
- Tiberius Gracchus – r.133 zvolen tribunem lidu
- návrh pozemkové reformy – na svou dobu velmi moderní (každý svobodný občan získá pozemek určité velikosti, chudina získá půdu od státu, všechny pozemky nad výměru musí být státu vráceny a následně přerozděleny)
- majitelé latifundií proti reformě tvrdě vystupují, odpor senátu -> Tiberius + jeho stoupenci zabit
- 123 př. Kr. – tribunem se stává Gaius Gracchus
- prosadil v senátu Obilný zákon (méně majetní si za menší poplatek mohou koupit obilí)
- podpora chudiny, později i jezdců -> prosadil, aby někteří jezdci získali právo nad provinciemi
- 121 př. Kr. – zákon dávající bezzemkům půdu (nejjižnější část Itálie, Hispánie, Afrika – nikdo se sem příliš nehrnul)
- vystoupil se zákonem o rozšíření státního občanství - hl. na obyvatelstvo Itálie -> spolupracovali by pro blaho vlasti (šlo by i o jejich stát) -> popudil proti sobě úzkou vrstvu majetných -> zabit

- války s numidským králem Jugurtou – uplácel velitele legií, dával velkolepé dary -> nikdo proti němu nebojoval

- 105 př. Kr. – Gaius Marius (jezdec) – nenechal se uplatit, Jugurtu porazil a přivezl jej do Říma jako vznešeného zajatce
- Mariovy reformy:
- vojenská reforma: členy legií se mohou stát i nemajetní obyvatelé Říma
-> založení profesionální armády (smlouva, služba za mzdu, po 20ti letech zisk pozemku v provincii)
- armáda je bojeschopná, vnitřně se mění i římské legie – jsou vycvičenější, lépe vyzbrojené
- v prvních válkách s Germány slaví Řím vítězství (105 – 103 př. Kr.)
- 104 – Gaius Marius usiluje o prosazení další reformy – reforma o kontrole občanství – všichni otroci budou prověřeni, nebyli-li svobodnými občany Říma (pokud ano, musí do legií)
- mnozí otroci nabývají dojmu, že otroctví bude zrušeno -> 2. velké povstání otroků (na Sicílii; trvalo tři roky (104 – 101)

100 př. Kr. – vnitřní krize senátu
- část chce prosazovat nové reformy - Populárové (generačně mladší, blíže k lidem)
- konzervativní část – Optimáti (chtějí staré pořádky)
- boje mezi oběma stranami
- 1. otevřený střet - spor o občanství – Marcus Drusus vystupuje se starým návrhem o rozšíření občanství -> zabit
X jeho návrh se dostává mimo Řím -> obyvatelé Itálie chtějí zákon prosadit -> začíná „Spojenecká válka“ – obyvatelstvo Apeninu se spojilo a bojem se snaží Řím přinutit k přijetí zákona o občanství, mnohé státy vyhlašují nezávislost na Římu (Italia = samostatný nezáv. stát)
- 89 – občanství je uděleno těm, kteří se neúčastnili vojenských akcí proti Římu X nakonec rozšířeno na celou oblast Itálie

+ zár. je vedena válka s pontským králem Mitradatem -> odčerpávání finance (Mitradatés napadá Řím -> senátoři se obviňují navzájem)
- 88 př. Kr. – při jednom sporu o vedení války zvoleni dva velitelé – populár Gaius Marius + optimát Lucius Cornelius Sulla -> střet -> Marius prchá do Afriky, Sulla se v Římě prohlašuje konzulem, upravuje pravomoce senátu a rozšiřuje jej o 300 členů (= jeho stoupenci)
- 83 – Mitradatés poražen, Marius se v době Sullovy nepřítomnosti vrací do říma
- 82 – Sulla se vrací (Marius opět prchá) -> Proskripční seznam – první listiny nežádoucích osob ->vraždy, vyhnání z Říma, konfiskace majetku, zbavení občanství, prodání do otroctví
- Sulla se prohlašuje doživotním diktátorem (79 – rok před svojí smrtí se vzdává svého titulu a odstupuje)

- po Sullově smrti je již krize neodvratitelná – nové boje s Mitradatem, Germány, boje s piráty, povstání v Hispánii, spory v senátu
- 73 př. n. l. – Spatakus – povstání otroků trvající do r. 71; propuklo v Capui
- 60. léta – na politické scéně se prosazují 3 mladí muži
- nejbohatší muž Říma Crassus
- skvělý vojevůdce Pompeius
- vynikající diplomat Caesar
- 60 př. Kr. – Caesar se spojuje Crassem a Pompeiem -> 1. triumvirát (tajná dohoda proti senátu; spolek mající zajistit svým členům vládu nad Římem)
- 59 – Caesar se stává řádně zvoleným konzulem; s Pompeiem a Crassem si rozdělují provincie Říma, triumvirát postupně ovládá Galii, dnešníBelgii, Akvitánii, Hispánii a Sýrii + současně vede války s Germány a Kelty
- 56 – triumvirát si rozděluje sféry vlivu
- 53 – Crassus umírá (v boji proti Parthům) -> diumvirát – nefunguje, Caesar je v Hispánii, Pompeius v Římě
- 49 – Caesar táhne na Řím, překračuje Rubikon a poráží Pompeia
- 48 – nová válka; bitva u Farsalu (v Thesálii) -> Pompeius poražen, prchá do Egypta (zde je egyptskými šlechtici, ze strachu před Caesarem, zabit)
- 45 – bitva u Mundy – porážka posledních Pompeiových stoupenců
-> Caesar se stává doživotním diktátorem, imperátorem (= nejvyšší vojevůdce) a nejvyšším knězem (pontifex maximus)
- 15. 3. 44 – Březnové idy – Caesar zavražděn

- 43 př. Kr. – vznik druhého triumvirátu
- Octavianus – Caesarův adoptivní syn
- Antonius
- Lepidus – finanční zajištění
- 42 př. Kr. – bitva u Filippoi – porážka Bruta a jeho stoupenců
- první spory mezi Octavianem a Antoniem
- 36 – Lepidus vyloučen z triumvirátu, titul nejvyššího kněze
- 31 – porážka Antonia a Kleopatry v námořní bitvě u mysu Action, Octavianus se stává jediným pánem Říma -> rok zániku republiky (někde uváděn i rok 29 – návrat Octaviána do Říma)