Marie Antoinetta

Marie Antonie se narodila 2.listopadu 1755 jako patnácté dítě Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.

Jako malá byla živé, nezkrotné dítě, kterému leccos odpustili, jelikož byla velmi roztomilá. Již jako čtrnáctiletá dívka byla 19. dubna 1770 zasnoubena s Ludvíkem XVI. Ve Francii byla velkolepě přivítána a po 25-ti dnech ji vzal pod svoji ochranu král Ludvík XV. (Když mu sekretář předával protokoly, zeptal se ho král: „Vy jste tedy viděl nevěstu, Bourete? Jaká je? Má pěkná prsa?“ Sekretář začal králi vyprávět o krásném obličeji a krásných očích Marie Antoinetty, když ho ostře přerušil: „To nechci vědět. Ptal jsem se Vás, jaká má prsa?“ „Sire“ znejistěl „já jsem si nedovolil podívat se.“ „Jste hlupák, Bourete, to jsou přece místa, kde si musíte ženu nejdříve prohlédnout.“ To už Marie Antoinetta vystoupila z kočáru a králi se od první chvíle líbila.) Tam se také prvně setkala se svým snoubencem – malým, křivozubým a také krátkozrakým vnukem Ludvíka XV.

Svatba se konala 16. května 1770 v zámecké kapli ve Versailles. Nedospělý následník trůnu Marii Antoinettě předčasně navlékl svatební prsten a celou svatební noc prospal, aniž by jí něco řekl. A ani v budoucnu (než dospěl) se jí téměř nevěnoval. V jejich intimním životě to také nebylo bez problémů. Ludvík měl malý tělesný defekt, který by se dal chirurgicky odstranit. On si ale postavil hlavu a s operací nesouhlasil, teprve po delší době se arcivévodovi Josefu II. podařilo ho přesvědčit a 19. prosince 1778 se jim narodila dcera Marie Therése, o tři roky později i následník trůnu.
Roku 1774 se stala královnou, která byla nenáviděnou Rakušankou už kvůli svému rušnému nočnímu životu, kterým si krátila čekání na Ludvíkovu mužnost. Ale také proto, že zcela zapomínala na vnější důstojnost: zajímaly ji pouze dostihy, hazardní hry, kterým později zcela propadla, a probdělé noci. Také nechtěla dodržovat přísnou etiketu. Na její chování měl dohlédnout osobně Josef II.

V květnu 1774 zemřel Ludvík XV. na neštovice a na trůn nastupuje nerozhodný Ludvík XVI. 25 miliónů obyvatel Francie očekávalo ráznou vládu ve prospěch neproduktivnějších vrstev obyvatelstva včetně zdanění šlechtického majetku. Nedočkalo se. Vše bylo tak, jako dřív, až na rozmařivý královský život ( např. královna dostala od svého muže zámeček Trianon ).
Marie Terezie se naštěstí již nedožila dvou skandálů v 80. letech. Při tom prvním se Marie Antoinetta zamilovala do švédského hraběte Axela von Fersen. Stal se velitelem švédského regimentu francouzské armády, královniným milencem a jejím oddaným ochráncem i v dobách revolučních.

Druhým skandálem se stala náhrdelníková aféra. Jde v podstatě o banální příběh ambiciózního kardinála, který se snažil vetřít do přízně královny, a prohnané podvodnice, která kardinálovi namluvila, že postu prvního ministra lze nejlépe dosáhnout patřičným darem, nejlépe diamantovým náhrdelníkem. „Hraběnka“ La Motte náhrdelník královně nikdy nepředala a aféra byla na světě. Kardinál byl zatčen a celý případ byl předán nejvyššímu soudnímu dvoru, čímž se ta aféra stala veřejnou záležitostí. Po jistém čase se stala středem pozornosti královna, nikoliv skutečná podvodnice, která usvědčena z podvodu utekla do Anglie. Kardinál byl zproštěn viny a vše se rozšířilo po Evropě. To byla asi poslední kapka, která rozpoutala všeobecnou nenávist ke královské rodině a k aristokracii vůbec.

Tato aféra Marii Antoinettu zásadně změnila, začala se věnovat dětem a přemýšlela o sobě, ale už jí nikdo nevěřil, že je jiná.
14. července 1789 došlo k útoku pařížského lidu na prázdné vězení uprostřed města. Dobytím Bastilly začala jedna z nejkrvavějších revolucí v dějinách lidstva. V srpnu 1790 přijali poslanci Ústavodárného shromáždění Deklaraci práv člověka a občana a posléze rozhodli i o zestátnění a rozprodeji církevního pozemkového majetku. Královská rodina byla donucena odejít z Versailles a přestěhovat se do Tuillerií uprostřed města, čímž se stali vězni revoluce. 21. června 1791 se pokusili o útěk, ale ve městě Varennes je zatkli a poslali zpět do Paříže. V září 1791 se Francie stala konstituční monarchií a v dubnu 1792 vyhlásilo Národní shromáždění válku Rakousku. V červnu vyplenil lid Tuillerie, královská rodina musela přejít pod ochranu Národního shromáždění a zůstala v bývalé rezidenci hraběte Karla Filipa z Artois. 21. září 1792 revoluční konvent odstranil monarchii a vyhlásil republiku. Dne 11. prosince začal proces s králem, který byl odveden od rodiny, a 17. ledna 1793 vynesl revoluční tribunál rozsudek smrti. O čtyři dny později byl vykonán na Náměstí Revoluce gilotinou. V červenci 1793 Marii Antoinettě odebrali syna a dali ho na převýchovu. V říjnu byla i ona postavena před revoluční tribunál a odsouzena k smrti. 16. října 1793 ve 12:15 byla na náměstí Revoluce usmrcena gilotinou před desetitisíci lidmi.