Mary Rose

POTOPENÁ MARY ROSE
Mary Rose byl název vlajkové lodi anglického krále Jindřicha VIII. Potopila se za klidného dne v červenci roku 1545, sotva vyplula z přístavu Portsmouth.
Katastrofu, při které zahynulo více než pět set námořníků, sledoval sám král a jeho dvořané. Loď se náhle bez zjevné příčiny naklonila a začala se ztrácet pod hladinou. Z paluby mizeli muži, potápěla se děla, loď klesala ke dnu. Tam zůstala nerušeně více než čtyři století. Část vraku odnesl proud, část zaneslo bahno. Potopení Mary Rose bylo jednou z největších námořních katastrof v britské historii. Loď byla na svou dobu obrovská, jakýsi tehdejší Titanic. Jako vlajková loď královské flotily vyplouvala proti Francouzům i Skotům, mnohokrát čelila prudkým bouřím na otevřeném Atlantském oceánu. Sloužila bezmála pětatřicet let a náhle klesla ke dnu. Vrak byl objeven roku 1971, vyzvednut však byl teprve roku 1982.

NEJLEPŠÍ LOĎ FLOTILY
Loď Mary Rose se stavěla mezi lety 1509 až 1511. Mocná pětisettunová loď okamžitě po svém spuštění na vodu zamířila do boje proti Francii - k Brestu. Na Francii zaútočila ještě dvakrát. Například v bitvě, při níž se podařilo obsadit Boulogne. Kapitán si nemohl Mary Rose vynachválit. Loď byla sice skvělá, ale přesto se nevyhnula opravám a změnám. Podle současných dokumentů prošlo plavidlo většími úpravami v roce 1528 a poté znovu v roce 1536. Záznamy se zmiňují o náhradě děl a zbraní účinnějšími. Náklad se do okamžiku potopení zvýšil na sedm set tun. Zprávy ovšem neuvádějí, k jak velkým změnám na lodi docházelo. Byla loď vybavena dostatečně, aby nový náklad unesla? Prošla strukturálními změnami? V takovém případě mohla být použita nějaká nová, málo ověřená technologie.

LETOKRUHY
Od osmdesátých let dvacátého století se vrak začal podrobně zkoumat. V roce 1990 se k výzkumnému týmu přidal Martin Bridge, který je odborníkem na zkoumání stáří dřeva. Dokáže například zjistit, které části lodě pocházely z původní stavby a které byly přistavěny postupně. Stromy, jak je známo, narůstají každým rokem o určitý objem. Ten se projeví jako letokruh. A letokruhy nejsou každý rok stejné, mění se podle klimatu, podle počasí v daném roce. Takže každý letokruh je specifický - jako otisk prstu. Prozradí, v kterém roce strom narostl i kde rostl. Už sám sběr materiálu (dřeva) pro zkoumání nebyl jednoduchý. Vrak vytažený na suchou zem byl neustále zkrápěn vodou, aby se staré dřevo nepoškodilo vysušením. Pak byly vodní sprchy nahrazeny voskovým roztokem PEG. Tím se dřevo ještě více zvlhčilo a začalo klouzat.

PŘESTAVBY
Výsledky Bridgova zkoumání potvrdily hypotézu, že určité části lodi byly dodány až po dokončení plavidla. A dokonce ze dřeva výrazně mladšího, než byl základ lodi. Hlavní část byla postavena ze dřeva, které pocházelo z konce patnáctého století - zásadně z velkých starých stromů. Podstatná část hlavní paluby ovšem byla postavena až v roce 1535. Dřevo z této části je důkazem, že pár let před potopením došlo k velmi výrazné úpravě plavidla. Ještě závažnější pro osud lodi je skutečnost, že část trupu je postavena ze dřeva datovaného rokem 1540. A v roce 1545 se Mary Rose potopila. Do tohoto okamžiku nebyla vystavena žádné větší zátěži, neprošla bitvou, nedostala se do bouře.

PŘÍMÁ PŘÍČINA
Podle průzkumu se zdá, že v okamžiku potopení byly navíc na lodi otevřené střílny. Podle Bridge byly nejnižší střílny vybudovány ve třicátých až čtyřicátých letech. Co to naznačuje? Například hypotézu, že posádka byla zvyklá plout bez uzavřených střílen, dokud se nedostala vysloveně do bouře. Vyšší patra totiž za klidné plavby voda neohrožovala. Ale proč se loď potopila? Na tuto otázku zatím nikdo nedokáže odpovědět. Možná se objevila nějaká závada materiálu nebo části lodi, která byla dostavěna v poslední době. Možná šlo o prostou lidskou chybu. Do nezavřených střílen natekla voda, která loď zatížila, a ta se začala naklánět, až se potopila.