Merovejci II

Charibert I., syn Chlotara I., byl velmi domýšlivý a když zapudil manželku Ingobergu, pojal za ženy dvě sestry, z nichž jedna byla jeptiškou, biskup pařížský nad ním vyřkl klatbu. Třebaže měl několik manželek současně, vzešly z těchto svazků pouze dcery. Jeho území proto po jeho smrti zdědili jeho bratři Gunthramn, Sigibert a Chilperich.

Sigibert se oženil s dcerou krále Vizigótů Brunhildou. Jeho nevlastní bratr Chilperich se oženil s Brunhildinou starší sestrou princeznou Galswinthou. Nepřestal však milovat svoji bývalou otrokyni Fredegundu, Galswinthu našli jednoho rána v posteli uškrcenou. Mladší sestra zavražděné královny Brunhilda spolu se svým manželem Sigibertem I. vyhlásila Chilperichovi krevní mstu. Nepřátelsví propuklo i mezi bratry Gunthramnem a Sigibertem. Sigibert porazil Chilpericha, obsadil Paříž, kam za ním přišla manželka Brunhilda s dětmi. Sigibertovi vévodové zabili Chilperichova syna Theudeberta. Chilperich se v kritické situaci opevnil ve městě Tournai, kde jeho manželka Fredegunda přivedla na svět syna Samsona (zemřel jako dítě). Sigibert postupuje na Tournai, aby svého bratra definitivně vyřídil a převzal jeho neustrijskou královskou korunu. Když pak přišel na dvůr Vitry, shromáždilo se kolem něho všechno vojsko a ustanovilo jej za svého krále. Protlačili se k němu ale dva královnou Fradegundou svedení sluhové a jedem napuštěnými noži ho zavraždili.

Po smrti Sigiberta propukl zmatek, z něhož těžil Chilperich, který se nejenom udržel na trůnu, ale nyní kráčel od úspěchu k úspěchu. Hlavním městem ustanovil neutrální Paříž, zmocnil se zde pokladů, zajal bratrovu ženu královnu Brunhildu a poslal ji i s dcerami do vyhnanství. Vévodovi Gundovaldovi se podařilo zachránit Sigibertova syna prince Childeberta II. a prohlásit jej králem Austrásie a Met. Regentskou vládou nad pětiletým princem byla pověřena jeho matka Brunhilda a vzdělaný majordomus Gogo.

Chilperich I. vyslal svého syna Merovecha s vojskem proti Austrasii, princ však měl vyšší ambice a chtěl bojovat o uvolněný austrasijský trůn. V Rouenu se oženil se svojí zde internovanou tetou královnou Brunhildou. Proti kanovnickým předpisům je oddal místní biskup. Chilperich odjel za synem, během jeho nepřítomnosti napadli jeho území Austrazané a Fredegunda musela utéci. Po pacifikaci útočníka poručil Chilperich odebrat Merovechovi zbraně, ostříhat ho a v šatu klerika poslat ozbrojeným doprovodem do kláštera. Merovechův družiník ho však cestou osvobodil. Vojáci jeho otce jej neúspěšně hledali, nedaleko města Remeše však padl do zajetí. Chilperichova manželka Fredegunda nechtěla nic ponechat náhodě a poručila jej zavraždit. Brunhildě se podařilo utéci na austraasijský trůn, kde se ujala vlády za svého nezletilého syna Childeberta II. Tím ale nebyla nadšena místní šlechta a v zemi propukl zápas o moc.

Po epidemiích úplavice, záplavách a zemětřeseních zůstal králi Chilperichovi poslední syn Chlodovech. Žalem zdeptaná Fredegunda se rozhodla svého nevlastního syna zlikvidovat, a proto se postarala o to, aby odjel do nemocí zasažené oblasti. Chlodovech se však v pořádku vrátil. Fredegunda ho nechala zabít a jeho smrt zinscenovala jako sebevraždu. Královna Audovera syna dlouho nepřežila, byla také zavražděna a její dcera Basina znásilněna a poslána do kláštera.

V r. 583 se Chilperichovi konečně narodil dlouho očekávaný syn a dědic trůnu Theuderich. Král měl obrovskou radost, vyhlásil všeobecnou amnestii, a dítěti spolehlivou ochranku. Rozhodl se chlapce pokřtít v Paříži, hlavním městě jeho děda Chlodvíka I.

Paříž představovala neutrální území a ke vstupu za jeho hradby by potřeboval svolení svého synovce Childeberta a bratra Guntramna, což bylo vzhledem k jejich vztahům zhola nemožné. Chilperich však porušil dohodu pod hrozbou prokletí a vstoupil do města. Theudericha neochránili ani svaté relikvie, které byli neseny v čele průvodu, a malý princ zemřel ještě jako kojenec.

Po Chilperichově smrti (byl ubodán nožem) se jeho říše zhroutila. Fredegunda v obavách o svůj život odešla pod ochranu pařížského biskupa a Guntramnovi poslala vzkaz, aby se ujal království svého bratra pod podmínkou, že ji a jejího syna ochrání. To ji však nebránilo , aby za ním neposlala vrahy. Část šlechty přešlo na její stranu a prohlásilo jejího 4měsíčnho syna Chlothara II. králem Neustrie a Soissons a Fredegundu regentkou. Guntramn veden starostí o zachování merovejského rodu všechny prosil, aby jej nepřipravili o život a dali mu čas na výchovu jeho synovců - 14letého Childeberta II. a Chlothara II. Fredegundina syna vzal v ochranu, ale chtěl za něho vládnout sám, což se nelíbilo šlechtě. Občanská válka pokračuje. Fredegunda se několikrát pokusila o atentát na Guntramna, neúspěšně. Childebertovi a jeho konkubíně se narodil syn Theudebert, o rok později se narodil syn Theuderich II. jeho manželce Faileubě. Narození princů přispělo k usmíření královny Brunhildy a Guntramna. Childebert byl otráven v r. 596. Za nezletilé vnuky se ujala vlády Brunhilda. Šlechta si vyžádala dělení říše mezi Brunhildu a její vnuky. V prvních letech se oba bratři bránili útokům Fredegundy, která chtěla získat celou říši pro svého syna Chlothara II. Fredegundu zastavila až morová nákaza, které podlehla v r. 597.

Brunhilda byla nucena na nátlak šlechty odejít ke svému mladšímu vnukovi Theuderichovi do Burgundska. I zde se snažila posílit moc Merovejců a zkrotit šlechtu.

Theudebert se rozhodl získat zpět některá tradiční austrasijská území, která připadla Burgundsku r. 596 při dělení říše jejich otce Childeberta II. Proto se sešel s Chlotharem II. a za odstoupení severních neustrijských oblastí s ním uzavřel mír.

Chlothar napadl území burgundského krále Theudericha II., ten požádal o pomoc svého bratra. Ten jej ale vojensky nepodpořil, protože měl s Neustrií uzavřenou mírovou smlouvu a s Burgundskem spory o hranice, což bylo chápáno jako zdrada. Majordomus Chlothara byl poražen a zahnán na útěk, neustrijský princ Merovech padl do zajetí a byl pravděpodobně zavražděn na příkaz Brunhildy. Theuderich zvítězil a podněcován Brunhildou připravoval úder proti bratru Theudebertovi. Theuderich prohlásil, že Theudebert není legitimní syn jejich otce, uštědřil mu dvě zničující porážky a zajal ho. Austrasii okupoval a její šlechtu přinutil ke kapitualaci. Poražený Theudebert byl v Kolíně veřejně zneuctěn a zbaven královských rouch. Královna Brunhilda ho poslala s vyholenou tonzurou do kláštera. Theuderich jej však nechal převést do svého hlavního města a zde ho i s celou jeho rodinou, včetně dvouletého syna Merovecha, popravil.

Chlothar II. využil občanské války mezi bratry a získal zpět některá svá území. Theuderich II. na něho připravoval útok, zemřel však v pouhých 25 letech v Metách r. 612 na úplavici (nebo byl zavražděn). Jeho oprávněnými dědici byli jeho čtyři nemanželští synové. Brunhildě bylo jasné, že říše nemůže být rozdělena mezi takový počet nezletilých princů, prohlásila nejstaršího 11letého Sigiberta II. králem a sebe regentkou. Její synovec Chlothar II. chtěl sjednotit říši pod svou vládou, vznesl nároky na dědictví po svém bratranci a s armádou vyrazil proti královně. Austrasijským šlechticů vzkázal, že vše ponechá na jejich rozhodnutí. Ti si uvědomovali, že Sigibert II. je ještě nezletilý a rozhodně nechtěli vládu neoblíbené Brunhildy. Proto prosadili uznání Chlotharových dědických nároků. Předáci země se dohodli, že bude lepší, když v říši bude jeden král, který v jednotlivých zemích bude vládnout prostřednictvím majordomů, než aby každá země měla vlastního panovníka. Brunhilda se dala i s dětmi na útěk, byla však dostižena a vydána Chlotharovi II. Ten ji nechal mučit a posléze usmýkat k smrti. Tvrdě zúčtoval i s jejími vnuky, zachránit se snad podařilo Merovechovi a Childebertovi.

Francký král Chlothar II. vyšel vstříc šlechtě a jmenoval svého staršího syna Dagoberta I. austrasijským místokrálem. Dagobert se usadil v Metách, odkud vládl za pomoci rádců majordoma Pipina Staršího a biskupa Arnulfa z Met. Třebaže byl podřízen otci, usiloval o samostatnou zahraniční politiku.

V r. 632 zemřel slabomyslný akvitánský místokrál Charibert, jeho nevlastní bratr Dagobert zavraždil jeho malého syna a dědice trůnu prince Chilpericha, a sám se stal samovládcem Francké říše.