Svatyně prvních lidí
Zvláštním účelům, nepochybně magickým (kouzelným) sloužily dvě středoevropské jeskyně: Drachenloch ob Vättis ve Švýcarsku a Petershöle u Veldenu v Bavorsku. Obě naleziště ještě patří do poslední doby meziledové, k středoevropské oblasti předmoustierské. „Dračí jeskyně“ je ve výši 2445 m, veldenská 500m nad mořem. Do takových výšek se v alpském území odvažovali paleolitičtí lovci jeskynních medvědů.
V předních dvou síních "Dračí jeskyně" byly památky těchto lovcích. Nedaleko stěn stály zídky, naskládané z vápencových desek až do výše 80 cm. Mezi zídkami a stěnou jeskyně byla pak celá skladiště kostí jeskynních medvědů, především lebek. Byly tu na hromadě a mnohdy jedním směrem obrácené. Ještě zajímavější však byl objev na okraji třetí síně, kde bylo šest skoro krychlových kamenných skříněk, přiklopených nahoře plochou deskou. A v nich byly na sobě dvě až pět medvědích lebek a vedle nich hromada hnátů. Jiná medvědí lebka byla tu chráněná deskou a kamenným obležením, aby ji asi nerozdrtily kameny padající ze stropu jeskyně. Něco podobného bylo ve Veldenu, kde u stěny jeskyně , za kamením, byla na zemi hromada medvědích kostí. Medvědí lebky seděly ve výklencích stěny jeskyně.
od diluvia až do objevení jeskyně v době nedávné. Nahromadění medvědích kostí by se snad dalo vysvětlit jako zbytky loveckých hodů. Dalo by dále snad říci, že si tu lovci uchovali zásoby medvědího masa. Ale zvláštní umístění kostí,především pak lebek, nám napovídá něco hlubšího a tajemnějšího o těchto jeskyních v životě diluviálního pračlověka.
Paleolitičtí lovci tu shromažďovali a význačně umísťovali kosti, a hlavně lebky svých přírodních nepřátel asi z důvodu kultovních. Prováděli tu před nimi své magické obřady, kterými si hodlali zajistit další úspěšný lov a vítězství nad obávanými zvířaty, s nimiž bylo třeba často svést krutý boj o bydliště v jeskyních. Při takových obřadech se nepochybně konaly i hody, jejichž pozůstatky (kosti) tu byly pečlivě skládány na hromady, jak velely zvyky nebo obřadní předpisy. V těchto jeskyních máme nejstarší doklady kouzelnictví v paleolitu - už z poslední doby meziledové.
V následující poslední době ledové shledáváme takových dokladů mnohem více: jsou jasnější a projevují se v umění, které vyplňují jeskyně západní Evropy. Můžeme proto všechny takové jeskyně nazvati svatyněmi diluviálních lovců.
Jedna taková jeskyně je v Montespánu, ve francouzském départmentu Haute-Garone. Chová hliněnou sochu jeskynního medvěda o délce 110 cm a výšce 60 cm. Socha neměla nikdy vymodelovanou hlavu, za to však u jejích nohou ležela pravá medvědí lebka, která původně seděla na krku hliněného medvěda. Tělo sochy má četné otvory, které tam vyryly šípy lovců. Zde stojíme opětně před jasným dokladem kouzelných obřadů, jejichž středem byl medvěd jeskynní, kombinovaný zde z hlíny a z hlavy skutečného zvířete.
Jiná podobná socha, představující asi kočkovitou šelmu a posetá ranami, stála při stěně této jeskyně. Lovci stříleli na tyto sochy,zastupující skutečná zvířata. Tyto součásti kouzelných obřadů jim měly zajistit ulovení zvířete při skutečném lovu. Bohatství této svatyně však není ještě u konce. Na jejich stěnách zříme vyrytá diluviální zvířata, z nichž některá mají na tělech zobrazené zatknuté šípy. Nástěnné malby nám tu tedy předvádějí totéž, co jsme viděli na hliněných sochách. I četné pasti na zvěř zde spatříme mezi ostatními obrazy. Neméně zajímavý je však objev na těžce přístupném a vzdáleném místě této jeskyně. Je tam obraz, předvádějící štvanici, lov na divoké koně, ale bez znázornění lovců. Tak jako obrazy se zatknutými šípy i tato štvanice na koně znázorňovala chtěný účinek; před těmito obrazy stáli lovci s přáním, aby takový úspěch měl i jejich příští lov. A konali jistě před nimi obřady, které jim takový výsledek měl zaručiti. Vždyt kolem štvanice, vyryté do skalních stěn, byly v hlinité podlaze jeskyně ještě otisky nohou mladých lidí, kteří zde seděli na bobku a zírali na obraz, jehož děj si slibně promítali do některého z příštích lovů. . .
28. prosinec 2012
4 190×
617 slov
