Napoleonské války

Napoleonské války, války mezi Francií a dalšími evropskými státy v letech 1807 – 1815 (navazovaly na koaliční války), jejichž cílem bylo upevnění imperiální a hegemonistické politiky Francie, namířené jak proti hospodářsky silnější Velké Británii, tak proti feudálním mocnostem Rakousku, Prusku a Rusku. Problémy s prosazením kontinentálního systému zapříčinily francouzskou intervenci do Portugalska, jejímž důsledkem byla španělská válka za nezávislost v letech 1808 – 14, která vyvolala i protinapoleonské povstání na německé půdě. Tyrolský odboj roku 1809 podnítil rakousko-francouzskou válku, na jejímž počátku byl vpád Rakušanů do Bavorska. V útoku na hlavní rakouské vojenské síly utrpěl Napoleon v květnu 1809 u Aspernu a Esslingu první porážku, jejíž dopad se mu podařilo eliminovat bitvou u Wagramu ve dnech 5. – 6. 7. 1809 a následujícím znojemským příměřím. Po vnuceném schönbrunnském míru (14. 10. 1809) a územních ztrátách to bylo naopak Rakousko, jež pokleslo na úroveň mocnosti druhého řádu, závislé na Francii. Rozpadem rusko-francouzského spojenectví v roce 1809 (po tylžském míru v roce 1807) se otevřela Napoleonovi cesta k tažení do Ruska v roce 1812, jehož cílem bylo dosáhnout francouzské kontinentální nadvlády. Ruská obranná strategie sice Napoleonovi (po bitvě u Borodina 7. 9. 1812) umožnila obsadit předem vypálenou a opuštěnou Moskvu, avšak nemožnost vést mírová jednání a hrozící zima jej donutily k ústupu (francouzská vojska byla decimována krutým počasím i partyzánským charakterem vlastenecké války, vyhlášené carem Alexandrem I.). Katastrofu francouzské armády dovršila bitva u Bereziny a porážka u Smolenska. 5. 12. 1812 se Napoleon vrátil sám do Paříže. Poté byla u Tauroggenu 30. 12. 1812 podepsána prusko-ruská konvence, která se stala počátkem nové protinapoleonské aliance a koncem mocenské převahy Francie. V říjnu roku 1813 byl Napoleon poražen v bitvě národů u Lipska; na konci května 1814 podepsán s Francií první pařížský mír. Následující jednání vídeňského kongresu v letech 1814 – 15 přerušil Napoleonův neúspěšný pokus o znovunastolení své vlády (viz též stodenní císařství), zakončený porážkou u Waterloo 18. 6. 1815 a podepsáním druhého pařížského míru v listopadu roku 1815.