Německo (1918-1938)

Listopadový pokus NSDAP o puč
V 90. letech minulého století byly v českém pohraničí založeny německé nacionálně dělnické svazy, které měly čelit vzrůstajícímu vlivu sociální demokracie. V roce 1904 se transformovaly v Deutsche Arbeitpartei, ale ta svou národní orientací nezískala mezi dělníky dostatečné zázemí a před první světovou válkou téměř zanikla. Začátkem ledna 1919 novinář Karl Harrer a zámečník Anton Drexter její aktivitu obnovili a v únoru 1920se představila pod novým názvem – Národně socialistická dělnická strana. Její program (mezi jehož autory již nechyběl Adolf Hitler) požadoval zrušení Versailleské mírové smlouvy, návrat ztracených území, právo na životní prostor, vyloučení židů z národního společenství, zlomení vlivu zahraničního kapitálu, vyvlastnění válečných zisků, komunalizaci obchodních domů, zabezpečení prosperity zdraví střední třídy a pozemkovou reformu.
V červenci 1921 převzal Hitler vedení NSDAP a k jeho nejbližším spolupracovníkům náleželi pilot Hermann Göring, Rudolf Hess a další známí pohlaváři budoucí třetí říše. Strana byla vybudována na vůdcovském principu.
V komplikovaném čase krize v Porúří se nacisté pokusili získat moc. V nepřehledné a chaotické situaci převzal Hitler – po dohodě s generálem Luddendorfem – iniciativu. S oddílem ozbrojených SA-manů přepadl večer 8.listopadu Měšťanský pivovar v Mnichově, kde probíhalo setkání občanů s von Kahrem a dalšími představiteli bavorské vlády. Zaskočení přítomní představitelé bavorské administrativy sice pod nátlakem souhlasili s národní revolucí, ale jakmile byli propuštěni začali organizovat protiúder. Von Kahr postavil NSDAP mimo zákon a policie nad ránem 9. listopadu obsadila strategické body v Mnichově. Nacisté se pokusili o manifestační pochod do středu města, ale narazili na policejní kordón. Po krátké přestřelce bezpečnostní síly nacisty rozehnali a obnovili veřejný pořádek. Později se šestnáct padlých účastníků listopadového pochodu stalo prvními mučedníky nacistického hnutí. Adolf Hitler byl zatčen a v únoru 1924 postaven před soud. Z vyneseného rozsudku pěti let stráty svobody strávil Hitler ve vězení necelý rok. V cele landsbergské pevnosti vznikly základní kontury Hitlerova díla, knihy Mein Kampf. V nesourodém komplexu autorových názorů lze vysledovat 4 základní myšlenkové okruhy – Antisemitismus , führer princip řízení společnosti a státu, velkoněmecký nacionalismus a antimarxismus.

krize výmarské republiky a nástup nacistů
Nástup národního socialismu k moci byl nepochybně výsledkem násilnických postupů NSDAP a politických a společenských sil, jejichž vzpurnost a hluboký antidemokratický potenciál uměla interpretovat a sjednotit. Za svůj vzestup však NSDAP vděčila především procesu rozkladu demokratické republiky, jíž zmítala politická krize od jejího vzniku. Daleko nejdůležitější roli ovšem sehrál rozpad společnosti způsobený paralýzou hospodářství. Tato situace se v Německu na konci dvacátých let vyvinula v důsledku krize ekonomiky spojených států. Německo procházelo v druhé polovině dvacátých let – za vydatné pomoci zahraničního kapitálu – časem ekonomické prosperity. Jeho politická struktura se stabilizovala a do výbuchu světové krize se také nezměnilo rozložení sil. Politické spektrum zahrnovalo různé demokratické i křesťansky zaměřené strany s krajními póly, které byly obsazeny nacisty a komunisty. Ve volbách v roce 1928 získala sociální demokracie 30% hlasů a tím i křeslo šéfa kabinetu. Hospodářská prosperita druhé poloviny dvacátých let omezila nacistické straně manévrovací prostor. Kritika Versailleské smlouvy a pacifického hnutí nebyla dostatečně nosnou orientací. Ve volbách roku 1928 získali nacisté pouze 2.6% hlasů (12 poslaneckých mandátů). Na druhé straně úspěšně probíhalo formování základní stranické struktury. Vedle SA se prosazovaly i SS, které se pod vedením Heinricha Himmlera stávaly samostatnou mocenskou silou. V říjnu 1929 se v celosvětovém měřítku začala šířit velká hospodářská krize. Prudce se snížila průmyslná výroba, v USA v porovnání s polovinou 20. let o 46%, v Německu o 40%, ve Francii a Velké Británii téměř shodně o 33%. Krize rozvrátila mezinárodní obchod, jehož objem poklesl téměř o 60%. Jedním z důvodů byl masivní vzestup nezaměstnanosti (v Německu bylo 7,5 mil. Lidí bez práce). Krize devastovala německou ekonomiku. Z katastrofální situace těžili především nacisté V zářijových volbách roku 1930 získala NSDAP 6.,5 mil. A se 107 mandáty se stala druhou nejsilnější frakcí v zemi. Komunisté dostaly 4,5 mil. Hlasů. Volby prokázaly výraznou polarizaci sil. Výkonná moc stála před rozhodnutím zda má vládnout v souladu se sněmem, tj. za pomoci NSDAP, nebo zda zvolí mimoparlamentní volby. Dr. Brüning se rozhodl pro autoritativní režim. Snažil se o dohodu s Francií, ale neměl úspěch. Brüning neuspěl ani ve vnitropolitickém dění. Jeho snaha o zkrocení NSDAP zcela ztroskotala.
Spolupráci nacistů s klasickou pravicí dokumentovalo vytvoření tzv. Harzburské fronty v říjnu 1931. Na setkání v lázních Harzberk se proti Výmarské republice spojily různorodé nacistické síly, od nacistů po Všeněmeckou ligu a monarchisty. Společná rezoluce žádala demisi Brüningova kabinetu a ustanovení všenárodní vlád, zrušení versailleské smlouvy, rovnost ve zbrojení a boj proti bolševismu. Hitler také požádal svého ekonomického poradce Wilhelma Kepplera o vypracování nového programu strany. Kolem Kepplera se posléze zformovala vlivná skupina průmyslníků, která nacistům umožnila získat pozice i uvnitř tradiční mocenské elity. Na přelomu let 1931-1932 se dále zkomplikovalo Brüningovo postaven. Byl nucen podstoupit kroky, kterými by odvrátil kolaps hospodářství. Snižoval mzdy, penze a podpory v nezaměstnanosti. Zavedením cenové kontroly si znepřátelil sedláky. Na druhé straně sanoval východopruské junkery , což zase pobouřilo drobného člověka, který o to více akceptoval populistický radikalismus NSDAP.
V této atmosféře se připravovaly prezidentské volby. Nacisté kandidovaly Hitlera, komunisté Thälmanna. První měření sil se uskutečnilo 13.března 1332. Hindenburg získal přes 18. mil hlasů, Hitler téměř 11,5 mil., Thälmann necelých 5 mil.. Ve druhém kole však zvítězil Hindenburg. Za strany německého kancléře byla snaha o rozpuštění SA a SS . S tímto krokem nesouhlasil pánský klub. Jeho členové, ačkoli sami nebyli nacisty, považovali Hitlerovo hnutí za vhodnou protiváhu marxistické levici. Také oceňovali, že se NSDAP podařilo oslabit sociální demokracii a komunisty. Také prohluboval konflikt mezi prezidentem a Brüningem. Prezident byl varován, že další jeho podporou se dostává do střetu s celým národem. Poté, co kancléř připravil nouzové opatření, které se týkalo rozparcelování zadlužených velkostatků, byl obviněn z bolševických úmyslů a donucen k rezignaci. 30.května 1932 Brüningův kabinet odstoupil.
Nový kancléř usiloval o nalezení parlamentní většiny, ale poté, co ho většina politických stran odmítla, nezbylo mu nic jiného než 4,června rozpustit sněm a vypsat nové volby. Snažil se o dosažení kompromisu s NSDAP a 15. června zrušil zákaz SA a SS. Množily se krvavé konflikty mezi nacisty a jejich odpůrci. Na druhé straně kancléř nekompromisně zasáhl proti sociálnědemokratické vládě v Prusku, kterou 20. července rozpustil.
Hitler na kancléřovu vstřícnost nereagoval a kancléři otevřeně řekl, že pokládá jeho vládu za dočasné řešení. A tak prakticky jediným kancléřovým ziskem byl výsledek mezinárodní konference v Lausanne, která rozhodla o dalším odložení reparačních splátek. Německu bylo uděleno nové tříleté moratorium , po jehož uplynutí mělo platit konečnou sumu tří miliard zlatých marek. Odezva výsledku, však byla zcela minimální, neboť německé léto roku 1932 patřilo nadcházejícím parlamentním volbám. Nacisté ovládly předvolební kampaň a jejich úsilí bylo odměněno úspěchem. Získaly 37,8% všech hlasů a obsadily 230 poslaneckých křesel v říšském sněmu. Stali se sice nejsilnější politickou stranou, ale stále ještě neměli nadpoloviční většinu. I přesto jim už nic a nikdo nestál v cestě k moci, ve chvíli, kdy průmyslníci a latifundisté vyzývaly prezidenta Hindenburga (a ten musel jejich naléhání akceptovat), aby předal odpovědnost za vládu do Hitlerových rukou, čímž se dostalo posvěcení nacionálnímu hnutí, jež mělo vymýtit třídní konflikty a oživit němekou ekonomiku. 30.ledna 1933 svěřil Hindenburg kancléřství vůdci nacistů, Hitlerovi ( a to i přes osobní averzi vůči „českému frajírkovi“ – Hindenburg si spletl Hitlerovo rodiště Braunau na Innu se severočeským Broumovem ). V nové vládě byli pouze tři nacisté, vedle kancléře ještě Hermann Göring a ministr vnitra Wilhelm Frick. Pánský klub se domníval že vládnoucí angažmá nacistů nebude trvat dlouho. Mýlil se, stejně jako všichni ti, kteří se domnívali, že nacismus je pouze přechodný jev, podmíněný a pevně spojený s časem hospodářské politické nestability. Hitlerův autoritativní režim naopak dále své postavení již jen upevňoval a dovedl německo až ke katastrofální druhé světové válce. Tento tyranský režim padl až roku 1945 společně s kapitulujícím Německem.