17. 4. 1894 - 9. 11. 1971
Pocházel z chudé rolnické rodiny žijící v ukrajinské vesnici Kalinovka v Kurské oblasti, získal základní vzdělání. Do bolševické strany vstoupil v roce 1918 a o rok později dobrovolně vstoupil do Rudé armády. Když se v roce 1922 vrátil z fronty domů, dozvěděl se, že jeho žena, matka dvou dětí, zemřela hladem. Podruhé se oženil v roce 1924, vzal si Ninu Petrovnu. V roce 1924 začala jeho stranická kariéra a v době boje o moc v komunistické straně po Leninově smrti (1924) - podpořil Stalina. Do konce 20. let získal mnoho úspěchů. V roce 1929 odjel do Moskvy, kde začal studovat na průmyslové akademii. Tam se seznámil se Stalinovou ženou, Naděždou Allulijevovou, na kterou udělal velmi dobrý dojem, čímž si vysloužil Stalinovu přízeň. Na studiích se věnoval stranické práci s takovým zápalem, že nebyl schopen studovat. V roce 1931 byl dosazen do funkce prvního tajemníka obvodního výboru v Moskvě. O dva roky později se stal druhým tajemníkem městského výboru strany. V roce 1934 byl jmenován členem ústředního výboru a v roce 1935 prvním tajemníkem městského výboru strany v Moskvě.
Po třech letech se vrátil na Ukrajinu jako první tajemník ÚV komunistické strany. Díky věrnosti Stalinovi přežil nejhorší období čistek ve stranickém aparátu v polovině 30. let. Za války byl členem válečných rad a od roku 1944 také předsedou Rady lidových komisařů Ukrajinské SSR.
Po Stalinově smrti (1953) se Malenkov a Chruščov rozhodli založit svou moc na odsouzení stalinské diktatury a reformě stávajícího systému.
I když většina sovětských občanů chovala ke stalinismu nostalgické city jako k vítězi nad nacismem, někteří lidé doufali v sociální uvolnění. Vlády se chopil tzv. druhý triumvirát: Chruščov, Malenkov a Bulganin.
Museli však řešit obrovské problémy. Čtyřicet let stalinismu zanechalo na Sovětském svazu hluboké stopy a strašlivá válka, v níž zemřelo 30 miliónů občanů této země, zpustošila průmysl i venkov. Bez problému fungoval pouze těžký průmysl.
V sibiřských věznicích žily milióny lidí, kteří byli nespravedlivě odsouzeni stalinovskou "rukou spravedlnosti". V některých případech byli nevinně odsouzení propuštěni na svobodu. To se však týkalo pouze stranických funkcionářů. V roce 1955 se vrátilo domů kolem 10 tisíc lidí.
14.2. byl zahájen XX. sjezd KSSS , kde se Chruščov chystal otevřeně vystoupit s odhalením zločinů stalinismu. Domníval se, že tímto způsobem je možné vyřešit narůstající problémy.
Chruščovův referát O kultu osobnosti a jeho důsledcích všechny přítomné šokoval. Poprvé v historii SSSR vůdce otevřeně hovořil o zločinech spáchaných státní mocí ( masovém věznění, popravách, mučení, represích neprávam odsouzených důstojníku a stranických funkcionářů ).
Chruščov dbal na to, aby se destalinizace nezměnila v destabilizaci sovětského státu. Koncem roku 1956 zastavil odstraňování Stalinových pomníků, bylo ukončeno stíhání lidí zodpovědných za mučení vězňů a brzdily se všechny diskuse o destrukčním vlivu stalinismu na rozvoj země. Destalinizace v lidech vzbudila falešné naděje na svobodu.
Chruščovovi protivníci mu měli za zlé jeho hospodářské koncepce, které byly za nereálné. Jeho nedomyšlená rozhodnutí zhoršovala už tak špatnou hospodářskou situaci Sovětského svazu. K tomu se ještě přidaly chyby v zahraniční politice.
Na plenární schůzi prezídia ÚV KSSS v roce 1957 se pučisté rozhodli Chruščova svrhnout. To se jim však nepovedlo, protože Ychruščov měl mnoho stoupenců, kteří rozhodnutí prezídia o jeho odvolání prohlásili za neplatné. Všichni jeho nepřátelé sice zůstali členy strany, ale museli odjet daleko od Moskvy.
Jeho neomezená vláda trvala až do roku 1964, kdy proti němu bylo zosnováno další spiknutí, kterému se už nebyl schopen ubránit.
Důvodem vystoupení proti generálnímu tajemníkovi a předsedovi vlády, kterým byl od roku 1958, byla série neúspěchů hospodářské politiky Sovětského svazu.V roce 1962 se Chruščov v očích svých solupracovníků zkompromitoval tím, že zavinil raketovou krizi. Nařídil tehdy rozmístit na Kubě rakety s jadernými hlavicemi, čímž chtěl donutit Washington zaujmout vstřícnější postoj. Prezident John F. Kennedy se sovětských základen nezalekl, vyhlásil bojovou pohotovost amerických ozbrojených sil a zahájil blokádu kubánských přístavů. Nakonec musel Chruščov nařídit stažení raket.
V roce 1963 se prudce zhoršila situace v sovětském zemědělství.
V roce 1964 zahájil generální tajemník velkou reformu stranického aparátu, což ohrožovalo pozice nejvyšších funkcionářů. A proto se rozhodli své funkce ubránit. V čele pučistů stanuli tajemník ÚV KSSS Michail Suslov a předseda prezídia Nejvyšší rady RSFSR Nikolaj Grigorjevič Ignatov. Byli si vědomi, že se nesmějí dopustit stejné chyby jako v roce 1957, a tak si předem zajistili jistotu, že disponují většinou také v plénu.
Jakmile se Chruščov vrátil z dovolené, byl donucen rezignovat na svou funkci.
Navzdory neúspěšnému závěru zůstává 11 let Chruščovovy vlády významnou a převážně pozitivní kapitolou v dějinách Sovětského svazu. Režim byl sice i teď diktaturou, ne však již krvavou a svévolnou samovládou jedince. Vrátil se systémově do dvacátých let - k diktatuře ústředního vedení strany. Poražení ve straně nebyli již posíláni do vězní nebo na popraviště (s vyjímkou Berji). Byl přijat nový trestní zákoník, podle něhož mlhavé označení za "nepřítele lidu" nebo obvinění z "kontrarevoluční činnosti" nemohlo už být důkazem viny.
28. prosinec 2012
6 559×
801 slov
