V letech 1848/49 se stala proměna dříve neplnoprávného obyvatelstva v plnohodnotné občany. Do popředí vystupovaly zejména myšlenky nacionalismu. Němečtí liberálové a obzvláště radikálové neměli pochopení pro český nebo polský politický či kulturní program.
Převážně německé etnikum tedy usilovalo o obnovení zemské autonomie. Zemské orgány pozvolna získávaly demokratičtější profil. Když byla revoluce poražena, nadšení vystřídal vypočítavý loajalismus a (často upřímně chápané) projevy oddanosti císaři a habsburskému domu.
Všeobecně lze říci, že názory veřejnosti, a to zejména v Opavě, byly značně diferenciované. K hlavním požadavkům na Opavsku patřilo zrušení poddanských povinností. Docházelo k politickému rozrůznění, stoupenci tradičního myšlení se střetávali s představiteli novodobých politických proudů.
Patentem z 15.3.1848 císař Ferdinand slíbil, vedle tiskové svobody a ústavy, povolit také zřízení národní gardy na základech. Vydání konstituce císařem Ferdinandem však bylo přijato v porovnání s Těšínem jen velmi vlažně. U některých Němců vyvolala tato zpráva přímo rozpaky. Úřední list „Troppauer Zeitung“ (TZ) zveřejnil 16. 3. 1848 o konstituci pouhou jednu zprávu. Dopisovatele brněnského Týdeníku z Opavy to rozčílilo do té míry, že rozhořčeně pokáral opavské radní, kteří se ani neobtěžovali uspořádat oficiální oslavu, i když před radnicí dav, který vyslechl zprávu o situaci ve Vídni, hlučně projevoval své nadšení. O den později bylo vydáno zvláštní německé prohlášení k opavským občanům, ve kterém byla proklamována sláva nejen rakouskému císaři, ale i německým bratřím za hranicemi. Březnové vídeňské události, Metternichův pád, tvoření národních gard a císařský příslib ústavních změn byly přijaty s nadšením.
Češi se ozvali prostřednictvím JUDr. Jana Kozánka, z jehož podnětu vyšel 20. března v Opavě český leták „Co jest Konstituce, Svoboda tisku.“ Leták dr. Kozánka byl ve Slezsku rozšiřován především v době, kdy ve všech slezských městech vrcholily oslavy konstituce za účasti všech úřadů, škol a vojska a také členů nově se tvořících národních gard.
Jan Kozánek se narodil 21.6.1819 v Přerově, kde vystudoval gymnázium, později filozofii a práva v Olomouci. Pak přijal místo v Opavě, kde byl vychovatelem, ale i soudním a advokátním praktikantem v kanceláři Dr. Dietricha. V Opavě pobýval v letech 1845 – 1849. Po roce 1851 se usadil jako advokát v Kroměříži, r. 1867 byl zvolen do zemského sněmu, zemřel v roce 1890.
Kozánek byl velmi rozladěn přístupem Opavanů, v jednom dopise napsal: „Zde v Opavě už všickni prvé tak nazvaní vlastenci nosejí buď dobrovolně buď ze strachu německé barvy a jenom já jediný stojím jako na pranýři před hanebným posměchem Němců. … A co chcete s naším venkovem začíti! Já ho znám a nedoufám od něho nyní nic. … Od Moravy se nyní, pokud ta rozjítřenost trvá, nedá pranic očekávati. O Slézsku ale ani mluviti není hodno.“
Kozánkův úsudek byl možná přecejen trochu přísný. Z tajných úředních spisů se např. dovídáme o shromáždění venkovanů v květnu 1848 v Úvalně a v říjnu v Horním Benešově, na nichž mluvil Jan Kudlich, svobodník z Úvalna; opavský advokát dr. Dietrich či Franz Tiller byli obviněni z velezrady, krajský sekretář Gestl byl pro svůj radikalismus přeložen z Opavy do Jihlavy a dokonce již v březnu 1848, ještě před vídeňským pučem, se slezští sedláci scházejí v opavském hostinci „U černého orla“ a „hrozivě se radí.“
Opavská radnice uspořádala oficiální oslavy 21. března. Už v deset hodin ráno se v hlavním farním kostele konala slavností mše za přítomnosti nejvýznamnějších občanů. Město se na znamení míru a svornosti obléklo do bílého. Večer se slavnost přesunula do místního divadla, kde se přednášely narychlo složené veršovánky o tom, jak císař zbavil všechny poroby. Za všeobecného nadšení se hrály hymny a zpívaly se vlastenecké písně za doprovodu vojenské hudby. Celková atmosféra pronikla do širokého povědomí opavského měšťanstva. Noviny přinášely statě o aktuálních otázkách týkajících se nahlížení na problematiku svobody a rovnosti.
Na konci března 1848 se do Vídně vydala desetičlenná deputace, aby za udělené svobody a postoj během revoluce poděkovala jak císaři, tak vídeňským občanům a studentům univerzity. Deputace v čele s dr. Heinem předala císaři také devět požadavků opavských měšťanů, ve kterých žádali změnu dosavadní ústavy a rozšíření sněmu o zástupce dalších vrstev obyvatelstva: sedláky, měšťany a vzdělance. Dále požadovali: zavedení svobodomyslné komunální ústavy se svobodnými volbami do obecních zastupitelstev; úpravy soudnictví; zřízení reálných škol a reformu gymnázií; zrušení robotních povinností za mírnou náhradu; vojenskou povinnost pro všechny bez výjimky a další. Panovník přítomné ubezpečil, že k přáním Opavanů bude přihlédnuto.
V novinách se živě debatovalo o tom, zda se dá dělat nová politika se starými lidmi, myšleno s úřednictvem, které sloužilo starému režimu. Psalo se o tom, že by měly být zrušeny šlechtické tituly i některá osloveni (např. milostivá paní). Převládal však názor, který spojoval vlastní pojetí svobod s oddaností k panovníkovi.
Počátkem dubna vyslali opavští Němci na protest proti českým státoprávním požadavkům k poradám ústředního výboru dr. Heina jako delegáta za město. Dali mu s sebou písemný projev, podepsaný deseti zástupci slezských stavů a Josefem Rossym, starostou města Opavy, ve kterém bylo mj. zdůrazněno: „Rakouské Slezsko je toliko odtrženou částí své větší mateřské země, Pruského Slezska, ve kterém jsou tisíce a tisíce Němců, jimž bijí vřelá srdce. Velikým německým svazkem byli bychom úže spojeni s tímto od Rakouska odtrženým Pruským Slezskem. … Slezsko nachází svou spásu toliko v nejtěsnějším připojení k německému Rakousku a skrze Rakousko ke své veliké vlasti, k Německu …“
7. dubna byl v TZ otištěn článek J. F. Marxe. Autor se v článku pozastavil nad tím, že před 14 dny byla v Opavě z popudu redaktora brněnského Týdeníku rozšiřována děkovná adresa v češtině. Přiznal, že se jí snažil rozluštit, ale nepodařilo se mu to ani s pomocí slovníku. O češtině se vyjádřil, že to jsou strašné hieroglyfy, kterým neporozuměl ani s pomocí těch, kteří adresu podepsali a pitvořili si přitom svá jména. Soudil, že adresou byly podpořeny české partikulární zájmy. Čtenáře utěšoval tím, že počet takových českých fanatiků ve Slezsku i na Moravě je velmi malý; mezi masou vzdělanců jich je jako slepých mezi vidoucími.
O týden později odpověděl na článek dr. Kozánek, který brněnskou adresu v Opavě rozšířil. Kritizoval různé nepřesnosti v Marxově článku, upozorňoval, že šlo jen o děkovnou adresu císaři bez vyjádření českých národních pocitů. Kozánek shromáždil 102 podpisů, Němci byli jen 3 a nikdo si z nich nemusel „poslovanštit jméno.“
Vyhranilo se i stanovisko slezského veřejného konventu, které bylo k českému úsilí nejdříve poněkud rezervovanější. Počátkem května se však opavští a krnovští radní postavili nejen proti petici pražského svatováclavského výboru, ale i proti dosavadnímu správnímu spojení s Moravou. Slezské stavy tvrdily, že by spojení českých zemí, byť v rámci habsburské monarchie znamenalo oslabení Rakouska, které by podle jejich názoru mělo být centralizované a silné, pokud by chtělo sehrát vedoucí úlohu při sjednocování Německa. České stanovisko v Opavě reprezentoval pouze dr. Kozánek. Bohužel ve svých snahách zůstával osamocen. Naopak německé stanovisko bylo neměnné. Což potvrdil i článek Franze Tillera, který pod názvem Kein Sonderbund! vydal 17. dubna v TZ. Postavil se v něm proti snahám Čechů o připojení Slezska a Moravy k Čechám. V tomto umělém útvaru viděl budovu již ve svých základech zchátralou a své všeněmecké stanovisko podpíral řadou principielních důvodů, ale protestoval proti sjednocení i proto, že v novém státě byli by postaveni nevzdělaní (tedy Češi) na roveň vzdělaným (Němcům). Leták zakončil zaníceným provoláním k rakouským německým ministrům: „Ukažte se silnými a německými! Rakousko není ničím bez Německa. Odmítněte všechny choutky po Sonderbundu, německý lid vás podporuje!“
Hned pod článkem Tillerovým následoval zanícený protest s podpisy opavského obyvatelstva proti peticím žádajícím zodpovědné ministerstvo pro země koruny české, protest ministerstvu vnitra proti spojení s Čechami nebo jen Moravou. Argumentovali tím, že Slezsko mělo 473 tisíc duší, ale žilo zde jen 37 tisíc Slovanů. Svůj protest končili slovy: „Jsme hotovi své rozhodnutí hájiti vší naší silou, s německou zmužilostí: nasadíme život, krev i jmění za připojení k Německu, neboť jsme Němci, žijeme a jako Němci umřeme. Proto: Sláva jednotnému Rakousku! Sláva Německu!“ Jejich heslem bylo: „Österreich ist deutsch und will deutsch bleiben“!
Zástupci města Klimkovic napsali 22. června nešťastný projev, který měl být důkazem, že je v tomto protičeském nazírání zajedno i slovanské obyvatelstvo Slezska. Ten končil slovy: „My podepsaní Slezané slovanského kmene prohlašujeme slavnostně, že s německými Slezany chceme ve svornosti žíti jako bratři a o přivtělení k Čechám nechceme nic slyšeti.“
Němci dále vydaly leták, který přeložil Jan Filípek, s názvem „Vesničanům Slezským a Moravským,“ ve kterém byla otázka spojení Slezska s Čechami prezentována jako akt proti monarchii.
Snaha charakterizovat Opavu jako výhradně německou nebyla přesná. Podle nejnovějších odhadů byla Opava v 19. století z poloviny česká. Češi však žili především na předměstí a patřili k nižším společenským vrstvám. Politicky a kulturně aktivní byl ve městě již několikrát zmiňovaný dr. Kozánek a někteří duchovní. České státoprávní změny přispěly k snahám slezského veřejného konventu o obnovení slezské zemské autonomie. Tyto úvahy však byly politicky uvažujícími Čechy rázně odmítnuty. V březnu 1848 bylo rozhodnuto o rozšíření zemských sněmů. Také slezský veřejný konvent byl v roce 1848 rozšířen. A to tak, že k dosavadním pěti členům byli přizváni čtyři další zástupci panstva a velkostatku. Opavě byla vyhrazena tři místa mezi městskými delegáty, kterými byli zvoleni koncem dubna purkmistr Jozef Rossy, JUDr. Franz Hein a lékárník Franz Höfer a ještě tři náhradníci. Na konci května bylo do konventu zvoleno i 9 zástupců venkova. V souvislosti se snahami o sjednocení Němců v jednom státě prostřednictvím frankfurtského parlamentu si stavové stěžovali na hraběte Lažanského, který podle nich brzdil na přání moravské šlechty vypsání voleb do Frankfurtu.
Na přípravu voleb do Frankfurtu dohlížel Opavský volební výbor v jehož čele stál Jozef Rossy. Soudě z článků, které se v této době objevovaly v opavských novinách, dávali autoři přednost především velkoněmeckému řešení – tj. prosazení rozhodujícího vlivu Rakouska v budoucím sjednoceném Německu. Volby do Frankfurtu se v Opavském kraji konaly 13. května. Za opavský volební obvod byl zvolen poslancem JUDr. Johann Lausch, náhradníkem J. F. Marx. Významný podíl na utváření politické atmosféry v Opavě v roce 1848 měla národní garda. Ta byla složena především z měšťanů a úředníků a měla asi 800 mužů. Jejich úloha v revoluci byla dosti rozporuplná. Gardy se samy považovaly za místní garanty společenských přeměn a ochrany veřejného pořádku. Pro mnohé, jako byl například Fr. Hein, se staly odrazovým můstkem k politické kariéře. Často docházelo ke konfliktům gard s armádou i představiteli náboženského života, projevily se i národnostní neshody. Výzbroj a akceschopnost gard nebyla velká a ani povinnost členství, která se vztahovala na určitou skupinu lidí, byla mnohými plněna liknavě a se zjevnou nechutí.
Co se týče opavských gardistů, je nutno říci, že se u nich dost projevovalo opojení doby, ze kterého plynuly zvláštní, namnoze naivní názory o svobodě. Opavští gardisté prý, i když stáli v řadě nebo byli na pochodu, kouřili z dýmek nebo doutníky a nenechávali tohoto zlozvyku ani, když táhli kolem hlavní stráže, která jim byla povinna vzdávat vojenské pocty. Pokud stáli v řadě před svým velitelem, nebránilo jim to v smíchu a nenuceném hovoru.
Jeden z gardistů Anton Herold otiskl v květnu článek o pravých a falešných Češích. Nenamítal nic proti tomu, kdyby Češi chtěli upevnit své lidové tradice, ale současně předpovídal zánik českého národu splynutím s německým, který ho obklopuje: „Je osudem Čechů časem se rozplynouti v Němcích, ať se tomu vzpírají jak chtějí. Pak jsou ovšem ještě Češi nepraví, kteří mají fixní ideu, že musejí býti Čechy a bojovníci čeští. Ti pijí stále a stále obarvenou vodu, kterou pokládají za víno, a domnívají se, že mají opičku, kdežto ve skutečnosti mají jen kocovinu. Tito jsou nezřídka, kteří se tváří nejvíce německožroutsky a kladou nejzuřivější a nejnesmyslnější požadavky, jsou nejpohodlnějšími nástroji v ruce fanatiků mezi Čechy.“
24. června 1848 v opavském kraji probíhaly volby do rakouského říšského sněmu, za město Opavu byl zvolen JUDr. Franz Hein. V červnu 1848 se v Praze konal Slovanský sjezd. V Opavě jediný, kdo uvažoval o účasti na Slovanském sněmu byl dr. Kozánek. Nakonec se ale nezúčastnil, protože se obával perzekuce ze strany svého zaměstnavatele a také samotné německé veřejnosti v Opavě. Podle jeho plánu měl do Prahy odjet český vzdělanec a slezský rodák Jan Filípek. Protože však Filípek agitoval v letákové kampani proti českému státoprávnímu programu od tohoto plánu nakonec ustoupil. Češi v Opavě a okolí byli na nástup konstituční éry zcela nepřipraveni.
V letních měsících došlo k rozporům mezi opavskými liberály a církevními hodnostáři. Příčinu k nim zavdalo několik článku Silesii, což byla humoristická příloha TZ. Byla tu např. zveřejněna žertovná petice, v níž 83 223 dívek z jakéhosi vymyšleného Schönthalu úpěnlivě žádalo, aby byl zrušen celibát. V jiném článku byl Pius IX., který byl zprostředkovatelem míru mezi Rakouskem a Italy, nazván Destructor I. Opavským duchovním tyto články nepřipadaly vtipné, považovali je zřejmě oprávněně za nedůstojné a urážlivé. Toto stanovisko bylo považováno ne jako projev tiskové svobody, ale tiskové drzosti.
V srpnu se v Opavě konaly oslavy na počest jmenování arcivévody Jana říšským správcem budoucího sjednoceného Německa a vítězství rakouských vojsk u Custozzy. Během říjnových událostí ve Vídni se aktivizovala národní garda, která vydala několik radikálních prohlášení a rozhodla se do Vídně na pomoc povstaleckým silám poslat své dobrovolníky. Mnozí však váhali, ke konkrétní pomoci nakonec nedošlo, většina z nich do Vídně ani nedorazila. Někteří byli uvězněni na Špilberku a propuštěni až na přímluvu opavských měšťanů.
V národní gardě se objevily vážné rozpory pokud jde o chápání vídeňských událostí. Patrná byla i výrazná radikalizace některých jejich členů. Městská reprezentace však vyjádřila své sympatie císaři i vládě. V souvislosti s vídeňskými událostmi vypukly nepokoje na slezském venkově. Tyto lidové bouře však nenašly odezvu jak mezi středními a vyššími vrstvami v Opavě tak i mezi českou inteligencí. Odklon od radikálních přestav opavských měšťanů potvrdily i holdovací projevy u příležitosti nastoupení nového císaře Františka Josefa. Ten byl oslavován jako nástupce Josefa II., který nahradil heslo osvícenského mocnáře Alles für das Volk! heslem Alles für und durch das Volk!
Jeden otický sedlák si do rodinné kroniky zapsal: „Toho roku 1848ho a dne 2. prosince to přišlo telej noveho, že nam naš cisař Ferdinand se odřeknul cisařskeho Rakouskeho trunu a odesdal to Francoji Josefoji, sinoji bratrovemu 18 let stary tatik jeho jest Franc – Karel co nam ten mladi spusobi to pan buch vi.“
Celkově lze říci, že v průběhu roku 1848 se do popředí politického života dostávali němečtí radikální demokraté a liberálové, kteří se připojili k úsilí o přeměnu habsburské monarchie a státních útvarů na území Německa v demokratický stát všech Němců. Ostře přitom vystupovali proti českým státoprávním požadavkům. Aktivizovala se národní garda, v demokratičtějším složení a způsobu jednání slezského veřejného konventu. Říjnové nepokoje sice vedly k radikalizaci některých členů národní gardy, ale přesto převládaly sympatie k císaři a vládě.
Použitá literatura
aa [Otáhal, Antonín]: Národní garda r. 1848. VMO 17, 1909, s. 9 – 16.
Čepelák, Václav: Opavsko a Slovanský sjezd 1848. VMO 79, 1931, s. 15 – 25.
Gawrecki, Dan a kol.: Dějiny Českého Slezska 1740 – 2000. 1. díl. Opava 2003, s. 169 – 179.
Gawrecki, Dan: Opava v roce 1848. In: Opava. Sborník k dějinám města. Opava 1998, str. 77 – 91.
Gawrecki, Dan: Opavské Slezsko a požadavek spojení českých zemí v roce 1848. ČSM – B 25, 1976, s. 29 – 32.
Grobelný, Andělín: Češi a Poláci ve Slezsku v letech 1848 – 1867. Ostrava 1958, 367 s.
Odložilík, Otakar: Dva listy Dra Jana Kozánka z r. 1848. ČMM 50, 1926, s. 680 – 688.
Radimský, Jiří: K roku 1848 ve Slezsku. Slezský sborník 46, 1948, s. 201 – 204.
Vochala, Josef: Rok 1848 ve Slezsku a na severovýchodní Moravě. Opava 1948, 115 s.
28. prosinec 2012
4 238×
2535 slov
