Osvícenství

18.století je doba,kdy si lidé osvojují vědecké přínosy z 16.-17.století a pokouší se je dále rozvíjet.K tomu přispívalo osvícenství a jeho filozofie.Osvícenství je myšlenkové hnutí v Evropě v 17.-18.století.Ovlivňující i mimoevropský společenský vývoj všech oblastí lidské činnosti.Stál,proti dosavadní nedotknutelné autoritě náboženství a bojoval s všemožnými předsudky a pověrami. Zdrojem pokroku národů je poznání a vzdělání s důrazem na rozum také souvisel boj osvícenství za nezávislost (myšlení a svobodu přesvědčení). Bojovali, proti různým stavovským privilégiím a že se jim nedá vládnout despoticky, nýbrž “osvíceně.I když tyto myšlenky vyjadřovali především zájmy nastupujícího a sílícího měštanstva, dostávalo se jim na mnoze podpory i u aristokratů a některých panovníků , nebot jich mohli využít k upevnění své moci a modernizaci státu a jeho hospodářství. Tak vznikl též v Rakousku tzv. osvícený absolutismus, zvaný též josefinismus-podle císaře Josefa .. Vznikají nové vrstvy buržoazie-inteligence,proto zdůraznuje přirozenou rovnost lidí.Osvícenství nemá jednotný proud, zahrnovalo odlišné názory filozofie, sociálních věcí a politiky. Osvícenství vzniklo v Anglii a Holandsku a můžeme ho také najít pod názvem, boj světla rozumu.Nejvýznamnější bylo ve Francii v 18.století.Hlavní představitelé byly Francois Marie Arovet známý pod jménem Voltaire (1694-1778).Byl to rozšiřovatel Newtonova díla a nejlépe spojil Vědeckou revoluci a Osvícenství.Dalším francouzským představitelem se stal Ch.L.Mostequieu.Napsal Duch zákonů, v němž konstatuje, že nejlepší je ústavní monarchie.Podle něho je základem moderní státní moci oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci.Všechny 3 mají být vyvážené, samostatné a mají se vzájemně kontrolovat.Dalším známým představitelem je Rosseau.Roseau byl stoupencem demokratické vlády a bojoval za svobodu a rovnost lidí.Takzvanou „biblí„ se pro osvícenství stala francouzská kniha Velká encyklopedie umění, věd, řemesel od Denise Diderota (1713-1784) a Jeana D’Acmberta (1717-1783).Nová věda je spojená s osvícenskými myšlenkami a šířila se i do ostatních zemí.Podle Anglického a Francouzského vzoru vznikaly vědecké akademie a učebné společnosti v Německu, Rakousku, Švédsku a Rusku a to často za přispění panovníka. V Rusku to byl Petr Veliký,který zval do Ruska cizí vědce .Později si je však sami vytvořili i v domácím prostředí jako např.Michal Vasilijevič Lomosov (1711-1765). V Německu se sám Fridrich .Veliký zabýval vědou a poezií.V Německu se osvícenstvím dále zabývali filozof Immanuel Kant (1759-1805),Johan Wolfgan Goethe (1749-1832),G. E. Lessing a J. G. Herder.V Rakousku osvícenství vrcholilo za Josefa . (1780-1790).V Praze a pak ve Vídni tehdy působil známý vědec Ignác Born,který v roce 1774 založil v Praze 1.soukromou vědeckou společnost.Ve Švédsku je významnou vědeckou osobností přírodovědec Carl Linné.