Když Japonci vedli krvavou válku v Číně, se spojené Státy rozhodli financovat čínské obránce a zásobovat je. Když v roce 1941 francouzská vichystická vláda, neschopná bránit svůj zámořský majetek, podlehla tlaku Japonska a souhlasila s dočasnou okupací Indočíny, Spojené státy zmrazila Japonská aktiva ve svých bankách a vyhlásily embargo na export železné rudy a ropy do země. K sankcím se připojila Velká Británie, která přerušila s Japonskem obchodní styky. Samozřejmě že bylo úplně nemyslitelné aby japonsko vyhlásilo Spojeným státům válku. Japonci jen chtěli zabránit Spojeným státům v zasahování do budování svého impéria v Asii. Domnívali se, že k dosažení tohoto cíle by stačilo zničit americkou flotilu, a tím americký kolos na několik měsíců ochromit. Tato doba by Japoncům stačila k dobití území v jihovýchodní Asii, založení základen, zajištění dodávek surovin do vlastních zbrojovek, které by vyráběli zbraně pro námořní i vzdušnou flotilu, čímž by vytvořili neporazitelný zbrojní potenciál. Čas utíkal a admirál Yamamoto se rozhodl učinit jen jeden úder, který by byl ale tak přesný a bolestivý, že by se po něm americká flotila dlouho nemohla vzpamatovat. V průběhu několika příštích měsíců generál předpokládal, že se převaha japonské flotily nad americkou udrží v převaze 10:7. Japonci se však obávali, že situace se zásadně změní, protože Američané zahájili v roce 1940 rychlou výstavbu vojenské flotily, předpokládajících do roku 1944 postavení 7 torpédoborců, 18 letadlových lodí, 27 křižníků, 115 bitevních lodí a 42 ponorek. Uskutečněním tohoto plánu by Američané získali převahu 10:3. Proto admirál Yamamoto stanovil termín útoku na konec roku 1941 nebo začátek roku 1942. Konkrétní plán útoku měla zpracovat skupina pod velením plukovníka Minoru Gendeho, který se rozhodl zapojit i bombardéry vyzbrojené bombami schopnými prorazit pancíře tloušťky až 40 cm, protože lodě v Pearl Harboru byli zakotveny ve dvou řadách a torpéda shazovaná z letadel by nemohla zasáhnout lodě kotvící u břehu. Plán předpokládal, že japonská flotila, pokud chce využít momentu překvapení, musí vyplout z Kurilských ostrovů 11 dnů před zahájením útoku a jakákoliv obchodní loď pod americkou, britskou nebo francouzskou vlajkou, na kterou by narazila , se musela potopit. Pro všechny případy byla trasa naplánovaná mimo frekventované námořní cesty. Admirál Yamamoto vydal 4. listopadu 1941 Přísně tajný rozkaz číslo 1 – rozkaz k útoku na Pearl Harbor. V následujících dnech vyrazilo postupně 32 lodí z japonských přístavů. Nikdo nevěděl, kam plují.Teprve daleko od břehu odpečeťovali kapitáni obálky a vytahovali z nich rozkazy, které lodě navedli do Tankanského zálivu na ostrově Etoforu. Poté admirál Yamamoto vyslal 3.prosince signál. Byl to rozkaz k zahájení útoku v neděli 7.prosince. Na havajské základně právě začínal klidný nedělní den, i když v 6.45 se udal zneklidňující incident potopení japonské miniponorky, ale kapitán torpédoborce, který ji potopil to z neznámého důvodu okamžitě nenahlásil velitelství. Nikdo neočekával útok z moře ani ze vzduchu. I když několik týdnů přicházely z Washingtonu varovné správy o možnosti nepřátelských akcí. Generálporučík nechal pouze zmenšit zásoby munice na minimum, neboť se domníval, že v úvahu může přijít pouze útok sabotérů nebo diverzantů. Operátor u radaru si všiml velké skupiny japonských letadel a nahlásil to nadřízenému. Ten však usoudil, že to jsou B-17, které se vrací z Kalifornie.V první vlně bylo 100 japonských bombardérů, 40 torpédových letadel a 43 stíhacích letounů, které změnilo letiště Hickhan během 5 minut v bitevní pole pokryté hořícími vraky letadel. Ze 126 moderních stíhacích letounů bylo zachráněno pouze 43. Japonští piloti měli usnadněnou práci, protože útočili na letadla, která byla shromážděná do skupin proti záškodníkům.V přístavu způsobovaly největší škody shazovaná torpéda z letadel, která poškodila několik lodí a potopila torpédoborec Arizona, na které bylo zabito 1100 námořníků. Po 15 minutách přiletěla druhá vlna japonských letadel, které shazovali bomby na lodě v přístavu. Teprve 9.45 utichl nad Pearl Harborem jekot leteckých motorů a výbuchy bomb.Japonci byli naprosto přesvědčeni o absolutním úspěchu útoku na Pearl Harbor. Po návratu letadel na svou letadlovou loď, Japonci podávaly nadšená hlášení, že dokonce potopili letadlovou loď Saratoga, která se po zásazích torpéd měla obrátit na bok. Mýlili se. V Pearl Harboru nebyla žádná letadlová loď, protože ty totiž odpluli před útokem daleko na moře od základny. Admirál Chiuchi Nagumo se po vyslechnutí hlášení o fantastickém úspěchu dopustil neomluvitelné chyby. Odvolal další úder, který měl bombardovat nádrže s palivem a infrastrukturu přístavu. Byl přesvědčen, že první útok splnil svůj účel a nechtěl riskovat ztrátu cenných letadel, protože se obával Amerického protiútoku. Japonské ztráty byli pouze 29 sestřelených letadel, 6 potopených ponorek (z toho 5 miniponorek). Americké ztráty vypadali na první pohled velmi vážně. Zemřelo 2403 vojáků, 1178 jich bylo zraněno, 6 torpédoborců bylo potopeno a 2 jiné poškozeny. 3 bitevní lodě, 3 lehké křižníky a 4 jiné lodě byli zničeny nebo poškozeny. Na letišti chořelo 164 letadel a 128 bylo třeba opravit. Japonci se mýlili v odhadu rozsahu svého úspěchu. Po opravení lodí a letadel mohla základna Pearl Harbor dále sloužit jako strategické zázemí pro operace v Pacifiku. Američané chtěli potrestat úskočné Japonce, kteří zaútočili bez varování a bez vyhlášení války. Druhého dne 8. prosince senát a sněmovna odhlasovala vstup s Japonskem do války. Jen jediný člen vlády byl proti.
28. prosinec 2012
4 595×
845 slov
