(referát je pouhý vtip, takže ho nepoužívejte ve škole :)
Bylo léto, roku 1419, když vyvrcholily strašné a krvelačné rozpory mezi Husovými přivrženci a skupinou šlechty a zbohatlých a nenasytných kupců, kteří byli sprostě podplaceni a zkorumpováni tehdy mocnou a nenávistnou katolickou církví.
Roku 1419 v měsíci červenec došlo v Pražské metropoli k první pražské defenestraci (vyhazov z okenic), při které pražská chudinná část obyvatel matky všech měst Prahy vedena kazatelem Janem Želevským, podle kterého byl jistě pojmenován velice drahocenný kov, který nazýváme železná ruda. Tenhle kov již sice existoval již dávno předtím, jenomže tehdy primitivní lidé jej pojmenovali nějak jinak, ale to Vám neprozradíme jak, poněvadž v tomhle spočívá tajemství našeho úspěchu. Jan Želevský měl ale při své práci určitý handicap. Když totižto vyhazoval ty ubohé konšele z oken pražské radnice, vždy když se dostal k blízkosti železných okenic byl přitáhnut díky magnetu v jeho těle na tyhle okna a oddělení Jana od okna bylo vždy složité a zdlouhavé, a proto Husité strávili v pražské radnici spoustu svého drahocenného času, který mohli využít více prakticky tím, že by dojili své kozenky domácí magnetickým způsobem, na který měl patent samozřejmě Jan Želevský že jo. Mohli tím tak mít čerstvé mlíčko na celý rok. Protože tehdy ještě nebyly na dojení koziček a jiné dojné zvěře žádné nikterak kvalitní přístroje, nemohli lidé poznat při konzumaci svého čerstvě nadojeného mlíčka, jestli to vlastně pijou opravdu mlíko, nebo jen směs zkyslé blíže neidentifikovatelné tekutiny a chuchvalce kozích chlupů. Ale vraťme se k danému tématu ano?
Tenhle odstavec bude věnován věčné památce již dlouho zesnulého a někde v zemi hnijícího Václava IV., kterému bylo pro jeho ochotnost a nedochvilnost v domácím prostředí přezdívalo Vašourek. Ale protože nic by se nemělo přehánět, nebudeme ani my uvádět další informace o tomhle citlivém muži, kterému právě v tuhle chvíli bohužel plesnivý jeho chytrý mozek. Jaká to škoda. Mimochodem, podle historiků a kronikářů a Petry Zborovské, bylo jeho oblíbeným jídlem mozečková omáčka a labutí játýrka na cibulce a jeho nejoblíbenějším desertem byly rybí oči v aspiku. Ale toť vše nic víc, nic míň o tomhle panovníkovi.
V roce 1420, kterému se ve středověké Číně říkalo rok Hnijícího másla se šimpanzem a posypaným chutnými a šťavnatými mravenci, bylo založeno opevněná pevnost jménem Tábor, které mimochodem skýtá v současné době bydliště Lichú a Dejvošovi. Tady se lidé oslovovali velice trapnými náhražkami jmen jako třeba Bratře Jelene a Sestro Hbitá Srno. V tomhle městě odevzdávali všechen svůj majetek do jedněch kádí a do druhých kádi, speciálně určených pro tenhle účel, obsahoval jejich špinavé a splesnivělé prádlo, které prali váleční zajatci v rybníku nedaleko hospůdky jménem Leklouni. V čele města stálo také kvarteto hetmáčů, ale ti nejsou pro tenhle okamžik nijak důležití, proto se je dovolíme s jejich laskavým svolením vynechat.
Ale to je vše pro Vaše mozečky, ale samozřejmě můžete v nejbližší době očekávat další snůšku našich refošů. Takže pa pa posíláme pusiny.
S láskou Lenor…
11. říjen 2007
3 329×
483 slov
