Počátky křesťanství

Obecný úvod do křesťanství
Křesťanství je monoteitické náboženství vycházející z judaismu.Hlavním nosným prvkem je život a dílo Ježíše Krista, zachycené jeho učedníky, kteří se nazývají apoštolové. Základní knihou je Bible.Ta přejímá z judaismu Starý zákon
( pět knih Mojžíšových a knihy proroků ) a připojuje Nový zákon. Nový zákon se skládá ze čtyř evangelií-Matouš, Marek,Lukáš, Jan; skutků apoštolů; dopisů ( listů ) a Zjevení sv.Jana - Apokalypsa.
Klíčové poselství a vlastně celou ideu tohoto náboženství v sobě nese zaznamený příběh Ježíše Krista, jenž bývá nazýván také Nazaretským, podle místa, kde vyrůstal.

Křesťanská legenda
Obecně je považován za syna Božího, Mesiáše - Spasitele. Jeho příchod předpověděl jeden ze starozákonních proroků - Izaáš. V proroctví bylo řečeno, že na zemi přijde Mesiáš, před nímž přijde Eliáš - posel příchodu spasitele, který předznamená Mesiášovo dílo.
Jan Křtitel
Před tím než Kristus započal plnit své poslání, ovlivnila Judeu činnost lidového kazatele Jana Křtitele.
Jan Křtitel se narodil ve stejné době jako Ježíš velmi starým rodičům, což bylo považováno za zázrak. Po jejich smrti odchází do pouště, kde žil asketickým životem.
Judea (tzn. území dnešního Blízkého východu, zhruba odpovídající současnému státu Izrael ) byla v té době pod římskou okupací. Moc se dělila mezi císařského prefekta, Judejského krále, a radu kněží, zvaných farizejové.
Kolem 30. roku života se vrací mezi lidi a káže proti hříchům, marnotratnicví, pokrytectví a zvrhlosti doby. Křtí vodou, čímž odnímá z lidí hříchy, očišťuje a dává jim šanci na započetí nového života.
Je to on, kdo pokřtí Ježíše, při čemž ho poprvé označí za Mesiáše.
Ve své kritice byl nesmlouvavý i vůči mocným, dokonce i proti vládci Galileje Herodu Antipovi. Herodes totiž zavrhl svou první ženu a žil s manželkou svého bratra. Herodes jej nechal zatknout a deportovat na svůj dvůr, kde jej však nechal žít v relativním pohodlí a dokonce se s ním radil, neboť v něm ctil moudrého, svatého muže. Herodiana však Jana hluboce nenáviděla pro jeho provokativní čistotu a asketičnost. Jednou Herodes pořádal slavnost a na ní úchvatně tančila mladá svůdná Salomé. Podnapilý Herodes v bujném rozmaru prohlásil, že jí daruji cokoli do výše poloviny království. Salomé si na radu královny vyžádala hlavu Janu Křtitele na stříbrném podnosu. Herodes se zděsil, ale nemohl nedostát svému slovu. Nechal tedy Jana Křtitele stít. Motiv hlavy Jana Křtitele na stříbrném tácu se promítl hluboce do křesťanské kultury, byl mnohokrát zpodobněn a dočkal se různých iterpretací. Život svatého, spravedlivého padl za oběť rozmaru a svévoli.

Ježíš Kristus
Nejvýznamnější a určující postavou křesťanství je Ježíš Kristus Nazaretský. Ježíšovo dětství
Dle legendy se ve snu Marii, ženě z Nazaretu v Galiei, zjevil archanděl Gabriel, a oznámil jí, že do ní vstoupil Duch svatý a z tohoto neposkvrněného početí se jí narodí syn, který na zemi bude kralovat na věky a jehož království bude bez konce. Marie byla zasnoubena s truhlářem Josefem, který však, když zjistil, že Marie čeká dítě, ji chtěl opustit. I jemu se zjevil anděl a oznámil mu, aby klidně pojal Marii za ženu, neb dítě, jež nosí, pochází z neposkvrněného početí a je synem božím. V té době vyhlásil římský císař Augustus sčítání lidu. A proto se odebrali Josef s Marií do Betléma. Zde bylo plno lidí, kteří též přišli na sčítání, a všechny hostince byly obsazeny, a tak jediný nocleh, který sehnali, byla stáj s dobytkem. Zde se Marii narodil Ježíš. Na nebi zaplála kometa, zvěstující příchod nového krále.
A tu, když v daleké zemi spatřili tři mudrci, vyrazili se poklonit novému králi. Nejdříve směřovali na dvůr Heroda Velikého a tam mu vyjevili celou věc. Poté co slíbili, že až novorozeně najdou, ohlásí to v paláci, se vydali do Betléma. Zde se poklonili a odevzdali dary, jelikož se ale obávali Heroda, opustili následně Judeu, aniž by mu poslali zprávu.
Ve snu se Josefovi zjevil anděl, jenž jej varoval, a vyzval k útěku do Egypta. Herodes se velmi obával zpráv o novém králi a nařídil proto popravit v celém království nemluvňata do dvou let Tato událost vešla do dějin, jako vraždění neviňátek.
V Egyptě žili až do Herodovy smrti. Pak se vrátili do Nazaretu. Když bylo Ježíšovi dvanáct let, účastnili se pouti v Jeruzalémě. Po návratu však shledali, že Ježíš jim chybí. Vrátili se tedy do Jeruzaléma a tam zjistili, že zůstal v Chrámu a rozmlouval po tři dny s mudrci.

Křest a pokušení na poušti
Po smrti Josefa převzal truhlářství a když dosáhl věku třiceti let, přišel k řece Jordánu, kde byl pokřtěn Janem Křtitelem. V okamžiku křtu se otevřelo nebe a zjevil se Duch svatý. Jan zvolal:"Hle beránek boží, který odnímá hříchy světa," a poté Ježíše prohlásil mesiášem a synem božím. Tak začalo Ježíšovo putování.
Po křtu se odebral do pouště a tam se čtyřicet dní postil. Když zcela vyhladověl, přistoupil k němu ďábel a pravil:
" Jsi-li syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů je chleba."
"Nejen chlebem živ jest člověk," odvětil mu Kristus.
Poté jej ďábel vyvedl na skálu a našeptával:
"Jsi-li syn Boží, skoč. Bůh dá andělům příkaz, aby tě ochránili."
"Je psáno, nebudeš pokoušeti boha svého."
I ďábel předložil Kristu všechno bohatsví světa, paláce, moc.
" Toto vše ti navěky dám, padneš-li přede mnou na kolena a budeš-li se mi klanět."
Ale Ježíš i potřetí se ubránil pokušení."Jdi z cesty, satane, jedině svému bohu se budu klaněti a jedině svého boha budu uctívat."
Jakmile to dořekl, ďábel zmizel a Krista začali obsluhovat andělé.
Na svých cestách si Ježíš postupně zvoli své učedníky. Těchto 12 apoštolů se nazývá - Petr,Ondřej, Jakub Zebedův, Jakub Afélův, Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, Matouš, Tadeáš, Šimon a Jidáš Iškariotský.

Zázraky
Jedním z nosných poselství této víry jsou tzv. zázraky - výjmečné činy, které dokazují Ježíšovo mesiášství. Jsou vnímány jednak ortodoxně jako "boží vůle" a jednak jako podobenství. Nyní dva z nejznámějších Ježíšových zázraků.

- uzdravení chromého. O Ježíšovi se roznesla zvěst, že je schopen uzdravovat dotykem. I přicházeli k němu různí poutníci, až se nemohl hnout z místnosti.
Přinesli k němu též ochrnutého na nosítkách, ale když viděli, že se k Kristu nedostanou, vylámali střechu a spustili chromého na provazech. Ježíš překvapen jejich vírou, řekl nemocnému:" Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
I slyšeli to farizeové a ušklíbali se v duchu "Copak je Bůh, aby mohl odpuštět hříchy?!"
Ježíš uhodl jejich myšlenky a odpověděl jim: "Proč tak zle smýšlíte, je snazší řici: "Vstaň a choď, než tvé hříchy jsou ti odpuštěny? Ale abyste viděli, že i syn člověka má právo odpouštět hříchy, říkám tomu chromému: Vezmi si své lůžko a jdi domů."
Po těchto slovech nemocný vstal, zvedl lehátko, šel domů a velebil Boha.

- nasycení pěti tisíců. Jednou Ježíš kázal kdesi na hoře pětitisícovému zástupu. Kázaní bylo dlouhé a přišel čas jídla. Ježíš vyzval své učedníky, aby mu přinesli koš s jídlem. V něm však bylo pouze pět krajíců chleba a dvě ryby. Ježíš začal lámat chléb a rozdělovat jej lidem. Lámal a přeci stále bylo dost pro všechny. Tak nasytil Ježíš Kristus pět tisích hladových.

Podobenství
Ježíš procházel Magdalou a podle obyčeje se zde lidé chystali ukamenovat Máří, neb byla prostitutkou. Ježíš k ní však přistoupil a obrátil se k davu se slovy:" Kdo jsi bez viny, hoď po ní první kamenem." Lidé se zaražení a rozpačití rozešli a Ježíš zůstal s Marií sám. Zeptal se:"Kde jsou ti, kteří na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
"Nikdo, Pane" odpověděla.
" Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Jednou večer pozvali Ježíše na večeři a on během ní svým učedníkům vyprávěl: "Přijdeš-li někam na hostinu, nesnaž se zaujmout přední místo, může po tobě přijít někdo význačnější, a ty si pak s hanbou budeš přesedat dozadu. Avšak stane se spíš, že pán zvolá: "Příteli, pojď k nám dopředu., a ty budeš povýšen. Pamatujte: Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen a každý kdo se ponižuje, bude povýšen."

Došlo ke sporu mezi Kristem a farizeji, zda je bližní někdo nám cizí, člen jiného národa či jiné víry. I vyprávěl Ježíš příběh.
"Šel jeden kupec do Jericha a cestou ho přepadli, okradli a zbili lupiči. Nechali ho zmláceného ležet v krvi na cestě. Šel kolem jeho soused, ale nepomohl mu, bál se aby nebyl také přepaden. Za chvíli prošel kolem kněz, ale byl příliš zabrán do svého rozjímání, aby mu věnoval byť jediný pohled. Však náhoda do těch míst zavedla Samaritána, cizince a pohana, kterým všichni pohrdali. Zastavil se a ošetřil raněného. Zavázal mu rány a odvezl jej do bezpečí.
Kdo z těch tří byl bližní toho okradeného člověka?"
Farizej odpověděl:"Ten, který prokázal raněnému milosrdenství"
"Jdi tedy a jednej také tak." ukončil Ježíš rozhovor.

Poté co dal slepci zrak, hovořil Ježíš v podobenstvích o slepých a vidoucích.
I zeptali se učedníci; jsou frizejové slepí?
"Kdyby byli slepí, hřích by neměli, oni však tvrdí:" Vidíme". A tak zůstávají v hříchu."

Příjezd do Jeruzaléma
Před velkým židovským svátkem přijel Ježíš kázat do Jeruzaléma.
Zástup, který se k němu připojil, byl tak velký, že se témeř nevešel do ulic. Farizejové se toho velmi polekali a začali potichu spřádat plán na odstranění Krista.
Z Jeruzalémského chrám vyhnal kupce, neb "měl být domem modlitby a ne semeništěm hříchu." Jeho učedníci velebili velikost a krásu vystavěného chrámu, ale Ježíš je varoval:" Jednou přijde den, kdy nezůstane na kameni kámen. Syn člověka usedne na trůn své slávy a bude soudit svět."
A ptali se ho učedníci:" Pane, oblékali jsme tě, sytili jsme tě, starali jsme se o tebe?"
A Kristus opověděl:" Cokoli jste učinili jednomu z mých nepatrných bratří, mně jste učinili."

Jidáš
Nyní se dotáváme k jedné z nejproblematičtějších postav bible. Zatímco tradiční výklad chápe Jidáše jako ziskuchtivého úskočného zrádce, součastnost se snaží najít vyvětlení jeho činu. Ať to, že chtěl Ježíše uvězněním vyprovokovat, aby jako syn boží smetl Římany z Izraele, či naopak, že se obával vyvraždění Judei po případné vzpouře.
Není snadné si mezi těmito hypotézami zvolit tu nejpravděpodobnější, ale musíme si uvědomit jeden nezvratný fakt. Ježíš si Jidáše zvolil, jako jednoho ze svých učedníků. Vzal by si do učení někoho tak křivého charakteru, aniž by jej prohlédl?!
Jidáše Kristovo následné utrpení dohnalo k sebevraždě. Je možné takové obrovské hnutí svědomí, ve bezcharakterním zločinci?
Je zde též teorie, předpokládající reálnost všech mystických průvodních jevů tohoto příběhu, a to ta, že Jidáš byl vlastně obětí osudu. Poněkud fatalisticky řečeno, Ježíš byl zrozen, aby vykoupil lidtsvo svou mučednickou smrtí, a Jidáš byl zrozen, aby jej k této smrti přivedl svou zradou.

Poslední večeře
Noc prvního svátečního dne, kdy se podle tradice zabíjel velikonoční beránek, strávil Ježíš v Getsemanské zahradě. Zde seděl u stolu s apoštoly a jedl chleba a víno. Pravil : " Ten chléb je mé tělo a víno je krví mou." Přijímejte je takto na mou památku." Tak vzniklo svaté přijímání.
Večer pokročil a Ježíš sdělil apoštolům, že jeden z nich jej zradí. Jidáš odešel od stolu. Poté odešel Ježíš do zahrady a modlil se a prosil své učedníky, aby bděli s ním, ale když se vrátil, všichni spali.
Jidáš se vrátil a políbil Ježíše. To bylo smluvené znamení pro vojáky, kteří Krista zatkli. Apoštol Petr vytáhl meč a uťal jednomu vojákovi ucho, ale Ježíš zvolal:"Schovej ten meč, Petře, staň, co má se stát."

Ukřižování
Ježíše poté odvedli do Kaifášova domu, kde byl radou farizejů odsouzen k smrti.
Když se to dozvěděl Jidáš, vmetl farizejům pod nohy třicet stříbrných, které dostal za své udání, a vyběhl z města do kopců, kde se oběsil.
Farizejové nemohli provést popravu a tak odvedli Ježíše před Piláta.
Pilát se jej otázal:"Ty jsi prý král Židů?"
"Mé království není z tohoto světa," odvětil mu Kristus.
" Jsi tedy přeci král?"
"To slova tvá jsou. Já přišel na svět, abych vydal svědectví o pravdě".
"Neshledávám na tomto muži žádnou vinu, bude propuštěn."
Pilát po těchto slovech vyzval dav před palácem, aby si dle zvyku vybral jednoho muže, kterému bude udělena milost. Výběr byl mezi vrahem Barnabášem a
Kristem. K Pilátově překvapení si dav vyžádal vraha Barnabáše.
Pilát nechtěl dát Ježíše popravit, a tak se otázal davu, čím se Kristus tak provinil. Místo opovědi se však dočkal jen křiku davu:"Na kříž, na kříž! Ukřižuj ho!"
Když římský místodržící pochopil, že nic nepořídí, dal Krista zbičovat, aby ukojil krvelačnost davu. Však ani poté výkřiky neustaly. Umyl si před všemi ruce a vydal Krista k popravě.
Vojáci strhali s Ježíše oblečení, posměšně mu nasadili šarlatový plášť a trnovou korunu. Poté jej nechali odnést si kříž až na pahorek Golgotu. Tato ponížení a bolestiplná cesta se nazývá Kalvárie.
Na Golgotě byl Kristus ukřižován se dvěma zločinci. Lidé pod nimi stáli a posmívali se. Ježíš pravil:"Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."
Po chvíli jeden se zločinců řekl:"Jsi - li Boží syn, zachraň nás i sebe".
Druhý jej okřikl:"Mlč, což se ani boha nebojíš, my jsme souzeni spravedlivě, ale on nic zlého neudělal. Pane, vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království."
Ježíš mu odpověděl:"Ještě dnes se mnou budeš v ráji"
V poledne, když byl Kristus ukřižován, nastalo zatmění slunce, které trvalo až do třetí hodiny. Znavený, zmučený Ježíš zvolal z kříže:"Eli, Eli, lema sabachtani.Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil."
Ve chvíli největší bolesti a vyčerpání zvedl hlavu a pronesl:"Dokonáno jest".
Zmrtvýchvstání
Ježíš byl po snětí z kříže uložen do nového hrobu v zahradě a vchod byl zavalen obrovským kamenem. Když ale k němu přišla Máří Magdaléna, našla hrob otevřený a prázdný. I rozplakala se, že zmizelo Mistrovo tělo, ale venku spatřila nějakého muže. Vyšla ven a zjistila, že Ježíš vstal zmrtvých. Kristus pak čtyřicet dnů chodil světem a poté vstoupil na nebesa.

Šíření křesťanství
Po smrti Ježíše Krista šířili jeho dílo apoštolové. Nejvíce vynikal korespondencí Pavel a misijní čiností Petr, který se roku 42 stává prvním římským biskupem, čímž vzniká úřad, z něhož se později vyvine papež.
Zde již dochází z pozměňování některých smyslů původní myšlenky.
Prvotní křesťanství bylo rovnostářské, každý byl sám sobě knězem a nikdo neměl žádné výsadní právo.Později došlo k dělení na klér a věřící. A také se do křesťanství dostávají pasáže o poslušnosti, o tzv. dělení lidu Bohem, což vyústilo za feudalismu v učení o trojím lidu.
Roku 313. určuje Konstantin I. křesťanství jedním ze státních náboženství.

Závěr
Křesťanství ve své prvotní podobě představuje jakousi utopickou ideální společnost, založenou na lidské vzájemnosti, solidaritě a úctě. Učí pokoře a zároveň podněcuje k aktivitě. Přináší spravedlnost pro všechny, bez rozdílu majetku, postavení, či minulosti. Žádá jen velkodušnost a upřímnost.
Jeho výjimečnost mezi světovými náboženstvími spočívá právě v pokoře, ale hlavně v síle příběhu a osobnosti Ježíše Krista. Sebeobětování a vědoucnost vlastního údělu činí z této postavy jedinečný fenomén, který nemá jinde obdoby.
Později se na tuto myšlenku nabalily mocenské zájmy různých skupin a tato víra byla zprofanována až degradována. To vyvolalo mnohé reformní snahy k návratu k původní myšlence osobní víry spočívající ve vztahu jedince a Boha. Tato cesta je zřejmě nejrozšířenější v současnosti a dá předpokládat její setrvání.

Otče náš, jenž jsi na nebesích
posvěť se jméno tvé
přijď království tvé
buď vůle tvá v nebi, tak i na zemi
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny
jakož i my odpouštíme našim viníkům
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Obsah

Obecný úvod do křesťanství ..............1

Křesťanská legenda...........................1
Jan Křtitel.................................2
Ježíš Kristus.............................2
Ježíšovo dětství.......................2
Křest a pokušení na poušti.....3
Zázraky....................................3
Podobenství............................4
Příjezd do Jeruzaléma............5
Jidáš.........................................5
Poslední večeře......................5
Ukřižování...............................6
Zmrtvýchvstání.......................6

Závěr.................................................8

Přílohy..............................................9