Pomníky – paměť národa (Praha)

1. a,První jezdecký pomník v Praze na Vítkově je pomník Jana Žižky z Trocnova, který žil v době husitských válek (1360 – 1424). Byl to český válečník a vůdce husitů. Zemřel během vojenského tažení u Přibyslavi. Je tvůrcem vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu. Autorem sochy je Bohumil Kafka. Pomník na vrchu Vítkově byl postaven na památku bitvy na tomto místě. b,Druhý jezdecký pomník v Praze je na Václavském náměstí. Na koni je svatý Václav, český kníže, atron české země, který byl bratrem otce vlasti Karla IV a byl zavražděn ve Staré Boleslavi. Socha byla postavena na konci 19.století a jejím autorem byl sochař J.V.Myslbek. Zajímavostí je, že původní jezdecká socha o sochaře Jiřího Bendla byla přemístěna z Václavského náměstí v roce 1879 na Vyšehrad.

2. Dříve Dobytčí trh je dnes Karlovo náměstí a je na něm celkem 6 pomníků. První je pomník Karolíny Světlé od autora G.Zouly, která se jmenovala vlastním jménem Johanna Rottová (1830 – 1899), česká prozaička, zakladatelka českého románu (např.: Vesnický román, Kříž u potoka ). Dále je zde Eliška Krásnohorská, (sochařka K.Vobišová), která žila od roku 1847 – 1926. Byla to česká básnířka, překladatelka, libretistka oper (Hubička, Tajemství). Třetí pomník patří Janu Evangelistu Purkyni, (autorem je O.Kozák a V.Štrunc), který se zabýval biologií, ale byl také lékař, vědec a profesor na universitě. Narodil se v Libochovicích. Žil v letech 1787 – 1869. Čtvrtý je Benedikt Roezel (Č.Vosmík a G.Zoula). Byl to hlavně botanik a cestovatel. Narodil se v Horoměřicích. Dalším pomníkem je pomník Vítězslava Hálka, (B.Schnirch), který žil v letech 1835 – 1874. Byl to básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista (např.:Muzikantská Liduška). A tím posledním je Jan Želivský (J.Lukešová), český kněz, byl mnichem v premonstrátském klášteře v Želivi. Roku 1422 byl se svými stoupenci popraven na Staroměstské radnici.

3. Mistr Jan Hus se narodil asi roku 1371 a zemřel 6.července 1415 tak, že byl upálen v Kostnici za své názory. Byl velmi vzdělaný. Vystudoval Karlovu univerzitu a byl na ní také rektorem. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze, pak byl děkanem artistické fakulty, kazatelem v Betlémské kapli na Starém Městě pražském. Jeho asi nejznámější pomník stojí na Staroměstském náměstí, který vytesal sochař L. Šaloun. Další pomník je v Troji blízko zámku, jehož autorem byl V.Amort a V.Brůžek.

4. Na Praze 6 v Chotkových sadech je pomník Juliuse Zeyera (autorem je J.Maudr), který opravdu na Praze 6 žil. Zemřel roku 1901 a proslavil se jako spisovatel. Leží na hřbitově na Vyšehradském Slavíně. Další jsou : Karel Bendl – skladatel, pomník od sochaře S. Suchardy v Bubenči, ul. Pod kaštany. Maršál Ivan Stěpanovič Koněv – stojí na nám. Interbrigády a autorem je Z. Krybus. Socha malíře Mikuláše Aleše – Suchdol, autor M. Axman. Tycho de Brahe a Johannes Kepler – Keplerova ul. (od J.Vajce). Jan Roháč z Dubé (obora Hvězda – A.Sopr)

5. Učitelem národů byl samozřejmě Jan Amos Komenský latinsky Comenius (1592 – 1670), český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a poslední biskup jednoty bratrské. Po studiích na bratrské škole v Přerově, na Akademii v Herbornu a na univerzitě v Heidelberku od roku 1614 správce bratrské školy a od roku 1616 duchovní v Přerově, 1618 – 1621 ve Fulneku. Od roku 1621 se ukrýval, žil ve vyhnanství v polském Lešnu a po vypálení Lešna roku 1656 žil v Amsterodamu, pohřben v holandském Naardenu. Díla : Orbis pictus, Škola hrou, atd.. Sousoší J.A.Komenského je umístěno v zahradě domu Františka Bílka, který je také jejím autorem. Objekt Bílkovy vily je přístupný veřejnosti a ukazuje život a dílo autorovo.

6. František Palacký (1798 – 1876). Český historik a politik, zakladatel novodobého českého dějepisectví. První redaktor Časopisu společnost vlasteneckého musea v Čechách. Stál u zrodu Matice české a Svatoboru (1862). Roku 1829 vytvořil projekt encyklopedické edice Český archiv, který uskutečnil jeho zeť František.Rieger jako Riegrův slovník naučný. Roku 1868 – položil základní kámen ke stavbě Národního divadla. Napsal Dějiny národa českého až do roku 1526. F.Palacký má sochu u stejnojmenného mostu na Palackého nám. (autorem je sochař S.Sucharda).

7. Karel IV. přezdívaný Otec vlasti žil v letech 1316 – 1378. Český a německý král od roku 1346 a římskoněmecký císař od roku 1355 z dynastie Lucemburků. Byl synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Jeho pomník stojí u Karlova mostu na Starém městě a byl postavem nákladem Karlovy univerzity na paměť 500.výročí jejího založení a jejím autorem je A.Hähnel. Další socha Karla IV. Je od Karla Pokorného a je umístěna v aule Karolina, kde se nachází také gobelín.

8. Tomáš Garigue Masaryk (7.3.1850 – 14.9.1937), byl prvním čsl. prezidentem, český filozof, sociolog, kritik, pedagog, politik a státník. V letech 1878 – 1882 byl docentem na universitě ve Vídni. Od r. 1882 byl profesorem filosofie na univerzitě v Praze. V r. 1883 se podílel na založení vědeckého časopisu Athenaeum a v něm v roce 1886 zasáhl do sporu o pravost Rukopisů. V letech 1893 – 1894 byl redaktorem Naší doby. Po praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou, sdruženou kolem časopisu Čas. 1890 – 1893 člen Mladočeské strany, kde byl poslancem. 1900 spoluzakladatel České strany lidové. V roce 1914 působí v Itálii, Švýcarsku, Francii a Anglii, kde je univerzitním profesorem. Od r. 1916 předseda Národní rady československé, kterou založil s M.R.Štefánikem a E.Benešem a která navázala na Český zahraniční komitét, založený ve Francii, v Paříži v roce 1915. V letech 1917 – 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30.5.1918 podepsal Pittsburskou dohodu. Byl celkem 4x zvolen prezidentem republiky (1918, 1920, 1927, 1934). Po roce 1918 nebyl členem žádné politické strany a výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel zejména svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem. V prosinci 1935 abdikoval a v září 1937 zemřel. Nový pomník je na Hradčanském náměstí, ale mnoho jeho soch a pomníků bylo v době nemilosti uloženo v depozitáři na zámku Zbraslav.

9. Josef Jungmann (1773 – 1847) byl český jazykovědec, básník a překladatel; přední osobnost národního obrození. Jeho překlady znamenaly odklon české poezie od klasicistické uměřenosti a normativnosti k modernímu preromantismu, který vyzdvihoval slavnou českou minulost, humanismus a sílu národa obsaženou ve folklóru. Český jazyk obohacoval a slova přejatá ze slovanských jazyků, oživením archaismů a citlivým vytvářením neologismů. Jinak byl středoškolský profesor, vědec a organizátor českého společenského života. Jeho největším dílem je pětidílný slovník česko – německý. Má velký pomník na Starém městě na Jungmanově náměstí s kulatou podstavou. Dalším českým jazykovědcem byl Josef Dobrovský (1753 – 1829), zakladatel slavistiky a historik, největší osobnost českého osvícenství a vůdčí duch první fáze českého národního obrození. Jeho pomník je na Malé Straně U Sovových mlýnů a autorem je T.Seidan.

10. Milan Rastislav Štefánik (1880 – 1919) byl slovenský astronom, politik a diplomat; generál francouzské armády. V roce 1904 odešel do Francie. V letech 1908 – 1914 prováděl astronomická a meteorologická pozorování v Turkestánu, Alžíru, Tahiti, Jižní Americe a jinde. V roce 1912 získal francouzské státní občanství, 1914 byl jmenován rytířem České legie. Roku 1915 spolupracoval s T.G.Masarykem. Od roku 1916 byl místopředsedou Československé národní rady. Dne 14.10.1918 byl jmenován ministrem vojenství v prozatímní československé vládě v Paříži, dne 14.11.1919 jmenován ministrem vojenství v první vládě ČSR. Při návratu do vlasti zahynul při leteckém neštěstí u Bratislavy. Je po něm pojmenována hvězdárna v Praze na Petříně, kde má také svůj pomník.

11. Karel Hynek Mácha (1810 – 1836), nejznámější je jeho lyrickoepická báseň Máj. Jeho pomník stojí na Petříně, je z roku 1911 od sochaře J.V.Myslbeka. Český básník a prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu a zakladatel moderní české poezie. V básnické tvorbě byl Mácha zpočátku ovlivněn lidovou poezií anglickým a německým romantismem. Zemřel velmi nešťastně v den své vlastní svatby ve věku 26 let na zápal plic. Máchovu osobnost přibližuje i jeho intimní deník, vydaný pod názvem Intimní Karel Hynek Mácha.

12. Božena Němcová (1820 – 1862) byla česká spisovatelka, zakladatelka novodobé české prózy. S osobitým vypravěčským talentem umělecky zpracovala české pohádky, pověsti a legendy. Napsala velmi slavné dílo s autobiografickými prvky pod názvem Babička, kde postava prosté venkovské ženy představuje ideál moudrosti a životní harmonie. Vyprávění se odvíjí od pozadí čtyř ročních období, která symbolizují patriarchální vesnický svět i konečný smysl a uzavřenost dramatických osudů postav kolem babičky. B.Němcovou můžeme také vidět na české pětisetkorunové bankovce. Její pomník je na Praze 1 - Novém městě na Slovanském ostrově (autor : K.Pokorný)

13. Jan Neruda (1834 – 1891) byl český básník, prozaik, novinář, fejetonista, divadelník, literární a výtvarný kritik; hlavní představitel generace májovců. Redaktor deníku Čas, Hlas, Národní listy a beletristických časopisů Obrazy života, Rodinná kronika, Květy a Lumír. Napsal přes 2000 fejetonů. Žil v Ostruhové nyní Nerudově ulici v domě U dvou slunců, kde se narodil. Jeho pomník se nachází v místech Petřínských sadů, kde dříve stála Újezdská kasárna a autorem je J. Simota.

14. Bedřich Smetana (1824 – 1884) byl český skladatel; spolu s A.Dvořákem zakladatel české národní hudby. Od roku 1848 majitel hudebního ústavu v Praze, 1856 – 1861 dirigent, klavírista a pedagog v Göteborgu. Od roku 1861 působil v Praze jako skladatel, dirigent, sbormistr, hudební kritik a organizátor hudebního života. 1866 – 1874 kapelník Prozatímního divadla v Praze. Roku 1874 díky svému silnému nervovému onemocnění úplně ohluchl a některá svá díla složil už jako hluchý. Od roku 1875 žil v Jabkenicích a roku 1884 zemřel v Praze. Díla : cyklus Má Vlast, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství atd. Jeho socha je na Praze 1- Starém městě na Novotného lávce (autor : J.Malejovský)

15. Johannes Kepler (1571 – 1630) a Tycho de Brahe (1546 – 1601). Sousoší nebo pomník těchto dvou mužů stojí na Pohořelci. Brahe byl dánský astronom. V roce 1572 popsal novu v souhvězdí Kasiopeia. Je pohřben v Týnském chrámu. Oba tito muži zkoumali pohyb planet (země se otáčí okolo slunce). Johannes Kepler byl německý astronom, fyzik, matematik a filizof. Působol v Tübingen, v Grazu a v Praze. Je po něm pojmenováno gymnázium na Pohořelci. Pokusil se matematicky formulovat zákony, jimiž se řídí pohyby planet (tři Keplerovy zákony).

16. Alois Jirásek (1851 – 1930) byl český romanopisec a dramatik. Roku 1917 se podílel na vzniku Manifestu českých spisovatelů na podporu české samostatnosti; senátor za Československou národně demokratickou stranu. Svým dílem dovršil směřování české literatury 19.stol. k velkému historickému románu. Díla : F.L.Věk, Psohlavci, Na dvoře vévodském, Poklad, Skály atd. Pomník má na Jiráskově náměstí, kde také žil. (autor : K.Pokorný).