Pompeje

Pompeje založil jeden z prvních italických národů v VIII.století před Kristem na cestě mezi severem a jihem, mezi mořem a bohatými údolími ve vnitrozemí.První osídlení se nacházelo na staré vrstvě lávy u ústí řeky Sarno. Z původně skromného zemědělského centra se postupně stává významné průmyslové a obchodní středisko ,jehož hradby dosahují délky 3 km. Pompeje měly asi 20 000 obyvatel. Ve městě byly veřejné lázně, hotely, hospůdky, mnoho fontán, chrámy, tělocvična a divadlo.Každá budova měla vlastní vodní nádrž do které stékala dešťová voda ze střechy, stavěly se chodníky s přechody z vyčnívajících kamenů. Jednotlivé vily byly zdobeny mozaikou, freskami, v zahradě fontánkami a soškami bohů.

K prvnímu velkému neštěstí došlo v Pompejích v roce 62 po Kristu. Během velkého zemětřesení se z města stala hromada sutin. Obyvatelé však ve velice krátké době poničené město opravili.Brzy však přišla další tragedie. Vesuv- sopka, která je již po staletí považována za vyhaslou, se 24.srpna krátce po poledni probouzí k životu a vybuchuje. Na jejím úpatí stojí mnoho vinic, venkovských domů i velkých vil. Nejprve z kráteru vyšlehly vysoké plameny , nad nimi se rozšířil velký černý mrak , který zakryl slunce. Na Pompeje se snesla sprcha rozžhavených kamenů. Střechy domů i zdi se bortí. Vše je ve tmě, kterou ozařují blesky, zem se chvěje a moře se bouří. Několik lidí, kteří přežili se snaží zachránit během k řece, ale jsou usmrceni jedovatými plyny, které se šíří všemi směry. Nakonec vše pokryje vrstva popela smíšeného s vodou. Toto peklo trvalo tři dny. Pompeje jsou pokryty pětimetrovou vrstvou lávy.

Vesuv zůstal aktivní až do dnešních dní. Lidé se obávali prokletí a neusadili se již na stejném místě, a tak se na Pompeje postupně zapomnělo. Občas na těchto místech kopali hledači pokladů s cílem ukrást vzácné památky, ale až Giuseppe Fiorelli v roce 1860 zahajuje systematické vykopávky. Jako první vylévá duté prostory sádrou, a tak získává otisky lidských i zvířecích těl. V Zahradě Uprchlíků byly nalezeny stopy po třinácti členech jedné rodiny, dospělých i dětí, kteří zemřeli hrůzou a udušením. Od roku 1909 jsou restaurovány některé budovy a tyto práce pokračují dodnes, kdy zbývá ještě asi 25% neodkryto.