Předvelkomoravské slovanské osídlení

Historické prameny o slovanském osídlení na našem území v předvelkomoravské době

Příchod Slovanů na naše území se datuje zhruba do 5. století. Slované na naše území přicházeli z jižních krajů kolem Karpat, přes dolní Podunají a Karpatskou kotlinu. V první polovině 6. století se nacházejí ještě na našem území Langobardi (zatímco Markomani se již asi přesunuli s ostatními zbytky Germánů na území zhruba dnešního Bavorska), ale i ti se pravděpodobně kolem roku 568 vydávají do Itálie. Díky tomu je prostor našeho dnešního území pro slovanské osídlení uvolněn.
Z franských pramenů se dozvídáme, že Slované od 7. století podnikali loupeživé nájezdy na germánské území, odkud si přiváželi hojnou kořist. Pravděpodobně se jednalo o pravidelné nájezdy bojovníků, které byly nábožensko-rituálního charakteru. Střední Evropa byla ohrožována ještě jednou hrozbou, kterou představovali Avaři podnikající od 6. století kořistnické nájezdy. Proti těmto násilnickým nájezdníkům povstali slovanské kmeny ve dvacátých letech 7. století. Po boku Slovanů se protiavarského povstání zúčastnil i franský kupec Sámo (jak se dozvídáme z Kroniky tzv. Fredegarda: "... ve čtyřicátém roce panování Chlotochara shromáždil muž jménem Sámo - původem Frank z kraje senonského - větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů, zvaných Vinidové." ). Po porážce Avarů si ho Slované zvolili za krále. ("... když Vinidové zaútočili proti Hunům, kupec Sámo, o kterém jsem se již zmínil, vytáhl s nimi ve vojsku a tam se ukázal v boji s Huny tak prospěšným, že to bylo až hodno podivu a nesmírné množství z nich bylo mečem Vinidů pobito. Když Vinidové viděli Sámovu schopnost, vyvolili si ho za krále a on jim šťastně kraloval třicet pět let." - tamtéž) V roce 631 se dostal do války s franskou říší, v bitvě u Wogastisburgu (severozápadní Čechy ?) porazil franského krále Dagoberta. Koncem 60. let 7. století (658 nebo 659) Sámo umírá a další osudy jím vytvořeného kmenového svazu jsou neznámé.
S dalšími historickými doklady o existenci slovanské říše na našem území se setkáváme až v latinsky psaných Letopisech království Franků. Roku 822 svolal franský král Ludvík Pobožný do Frankfurtu nad Mohanem sněm, kterého se společně s vyslanci Obodritů, Veletů a Srbů (východních Slovanů) účastní také legati Marvanorum - vyslanci Moravanů. Zdá se tedy, že sjednocování slovanských kmenů na našem území bylo završeno již koncem 8. století, kdy vznikla dvě knížectví (příp. státy) - Stará Morava a Nitransko. Od počátku 30. let 9. století bývá sjednocený státní útvar nejčastěji označován jako Velká Morava (soudobí autoři mluví výlučně o Moravě a Moravanech).

Archeologické vykopávky vztahující se k tomuto období

Za nejstarší vykopávky na našem území dokládající slovanské osídlení bývají označovány sídliště a popelnicová pohřebiště s kulturou pražského typu na Moravě a na západním Slovensku datovaná do 6. století. Nálezy této kultury se vyskytují dále na západní Ukrajině severně od Karpat, v jižním Polsku a ve středním Německu (na jihu bývalé NDR).
Předmětem bádání mnoha archeologů byla lokalizace Sámovy říše, stejně tak hradu Vogastisburgu, který nebyl dosud jednoznačně umístěn. Ani na podkladě systematických archeologických výzkumů nelze doložit existenci hradů nebo opevněných sídlišť na území dnešní jižní Moravy a jižního Slovenska, tedy v oblastech, kde později vznikala a rozvíjela se Velká Morava. Nejstarší nálezy pod středověkým bratislavským hradem spadají do velkomoravského období, podobně nálezy nad soutokem Moravy s Dunajem na Děvíně. Nejstarší výzkumy v Nitře jsou datovány zhruba do období Pribinovy vlády. Pozůstatky staršího opevnění se zatím nepodařilo objevit.
Důležité nálezy pro výzkum předvelkomoravského osídlení pocházejí z archeologických výzkumů ve Valech u Mikulčic. V těchto místech se nacházela zemědělská osada a popelnicové pohřebiště pražského typu, ze kterého později vznikl opevněný komplex s hradem, datovaný do druhé poloviny 7. století (opět nikoli do doby Sámovy říše, jak se dříve předpokládalo). Byly nalezeny tyglíky sloužící k tavení bronzu a zlata, dále různá bronzová kování a koňské postroje. V samotných Mikulčicích byly z téže doby nalezeny ostruhy z bronzu a železa (54 kusů), které mají pro slovanské osídlení specifické háčky. (Jsou dokladem toho, že nalezená kování nejsou "avarská", jak se dříve snažili dokázat někteří maďarští historici.) Podobné nálezy litých bronzových kování a ostruh s háčky z druhé poloviny 7. a z 8. století byly učiněny na hradišti Staré Zámky u Brna, Zelená hora u Vyškova, Rubín u Žatce v západních Čechách, na území Uherského Hradiště a v Pobedimi u Piešťan. Dále byly na Valech u Mikulčic nalezeny zbytky keramických výrobků zhotovených na ručním kruhu zdobené vlnicemi (z druhé poloviny 7. století), které daly podnět ke vzniku několika teorií: První z nich je teorie o tom, zda se v průběhu 6. století nevydělila na jižní Moravě ze slovanského obyvatelstva vládnoucí vrstva, která svoji moc a bohatství soustředila právě na tomto hradišti. Pravděpodobnější se však zdá teorie druhá, a to, že toto opevněné jihomoravské hradiště pravděpodobně nějak souvisí se slovanskými kmeny, které přicházely z území dnešního jižního Slovenska a byly ve větším kontaktu s Avary. (Na jižním Slovensku byly nalezeny pohřebiště, kde byly v hlubokých jámách nalezeny podobné kovové předměty jako v Mikulčicích.)
Na počátku 9. století byla plocha hradu na Valech u Mikulčic téměř dvojnásobně rozšířena - ze 4 na 7 hektarů, také se zlepšilo opevnění - byla postavena vnější tři metry široká zeď. V téže době vznikla také řada nových hradišť - např. Presvalgrad (dnešní Bratislava), Pohansko u Břeclavi aj.
Pravděpodobně od druhé poloviny 8. století získává důležité postavení v obou dvou knížectvích hutnictví a sním související kovářství. V Želechovicích na horním toku řeky Moravy byla objevena soustava tavících pecí z 9. století. Další železářské hutě byly objeveny v Dolní Sukolomi, v Rozvadovicích, v Králové, v Žerotíně, ve Starém Městě u Uherského Hradiště a na Pohansku u Břeclavi. Byla tavena místní železná ruda (magnetit a hematit) za teploty 1400°C , železem bylo zásobováno mimo jiné i hradiště na území dnešní Olomouce. Vzdáleně s hutnictvím souvisí i umělecká činnost, kterou máme doloženu nálezy tavících pícek, kovadlinek, kleští, kladívek, keramických tyglíků (na Valech jich bylo nalezeno zhruba sto).Umělečtí řemeslníci přejímali podněty ze západního karolínského prostředí a ty si pak sami originálně přetvářeli. Tento styl (který byl doložen rovněž v Blatnici na západním Slovensku nalezením hrobu velmože), bývá označován jako blatnicko - mikulčický styl. V Mikulčicích byly nalezeny ostruhy se zdobenými soupravami kování z prvních dvou třetin 9. století, dále stříbrné a pozlacené nákončí kožených pásů mužů.

Závěr
Historické zprávy o našem území z předvelkomoravského období jsou velmi kusé. Samotné informace v Kronice tzv. Fredegarda bývají v odborné literatuře často z různých hledisek zpochybňovány (např. otázka Sámovy národnosti, lokalizace Wogastisburgu), rovněž archeologické nálezy souvislost mezi Sámovou říší a Velkomoravskou říší v žádném případě nepotvrzují. Přesto se z pramenů i z archeologických nálezů dá doložit, že naše území bylo v této době trvale osídleno slovanským obyvatelstvem s vlastní kulturou, které bylo okolními státy chápáno jako jednolitý národ (Letopisy království Franků - "legati Marvanorum") a které později posloužilo knížeti Mojmírovi k vytvoření významného státního celku Velké Moravy.

Použitá literatura:

Čornej, Petr a kol.: Dějiny zemí Koruny české I.; Praha; Paseka 1992
Čornej, Petr: Vše podstatné z českých dějin; Praha; Práh 1992
Kadlec, Jaroslav: Přehled českých církevních dějin; Praha; Zvon 1991
Poulík, Josef: Velká Morava; Praha; Melantrich 1985