Byla to historická etapa, rozvoje výrobních sil, nebo též soustava ekonomických a sociálně politických přeměn, jejichž výrazem byl přechod od Manufaktur založených zejména na ruční práci, ke strojní průmyslové velkovýrobě. Proces průmyslové revoluce začíná řadou vynálezů a jejich užitím jako pracovních strojů a dovršuje se strojovou výrobou strojů, tj. rozvinutím strojové velkovýroby. Hlavním důsledkem průmyslové revoluce bylo definitivní vítězství kapitalistického způsobu výroby nad feudálním. Průmyslová revoluce přinesla výrazné zvýšení produktivity práce, její zespolečenštění, zároveň vyšší způsob dělby práce v průmyslu. Tato revoluce proběhla nejdříve v Textilním průmyslu, poté se rozšířila i do ostatních odvětví lehkého a později i do těžkého průmyslu. Přinesla úplný převrat v metodách práce a způsobu života, dělníků, nesmírně zvýšila také práci žen a dětí, vznikly třídy průmyslu, buržoazie a průmyslového proletariátu.
V českých zemích se od 20. a 30. let 19.století rozvíjí strojová výroba v textilním a později i v potravinářském průmyslu (např. cukrovarnictví) a těžbě uhlí. Dochází k rozvoji železnic, urychluje se proces likvidace feudálních vztahů, a upevňuje se pozice buržoazie.
Politickým vyvrcholením byla buržoazní revoluce v letech 1848 až 1849. Rozmach průmyslové revoluce probíhal zvláště od roku 1849, do přelomu 70. a 90. let 19.století. Rychle se rozvíjel kapitalistický průmysl, v jehož hlavních odvětvích (textilní, potravinářský a posléze strojírenství) převládla za konjunktury v 60. a 70. letech 19.století tovární výroba. V dalším vývoji se Tovární výroba rozšířila do ostatních výrobních odvětví.
Proces průmyslové revoluce v českých zemích byl v podstatě dokončen koncem 70. let.
28. prosinec 2012
10 961×
243 slov
