První světová válka

1. Vypuknutí války
- 28. 6. 1914 v hlavním městě Bosny Sarajevu spáchán atentát na rak. následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este (atentátník Gavrilo Princip z nacionalistické organizace Mladá Bosna byl ve spojení s organizací srbských důstojníků Černá ruka)
- Rakousko-Uhersko svedlo odpovědnost za atentát na srbskou vládu a tak získalo záminku pro rozpoutání válečného konfliktu
- z obav před srbským spojencem Ruskem si vyžádalo podporu Německa, které radilo k okamžitému zahájení války
- i když Srbsko souhlasilo s většinou rak. požadavků ohledně vyšetření atentátu, Rakousko mu 28. 7. 1914 vyhlásilo válku (manifest Františka Josefa I. „Mým národům!“)
- po rakouské mobilizaci mobilizovalo i Rusko
- 1. 8. 1914 Německo vyhlásilo Rusku válku
- když 3. 8. Německo vyhlásilo válku i Francii a vpadlo na území Belgie, aby Francii napadlo ze severu, Británie 4. 8. vyhlásila válku Německu
- srbsko-rakouská válka se tak změnila ve světovou válku mezi Ústředními mocnostmi a Trojdohodou
- k Ústř. mocnostem se v říjnu 1914 připojilo Turecko, v září 1915 Bulharsko
- Itálie zůstala nejprve neutrální v květnu 1915 se však přidala ke státům Dohody, ke kterým patřilo také Srbsko, Černá Hora, Belgie a Japonsko (1916 přibylo Rumunsko, 1917 USA, Portugalsko, Čína a Řecko)

2. Charakteristika války
Dú s. 13-15 vypsat

3. Průběh války do 1917
a) francouzsko-belgické bojiště
- něm. plány na bleskovou válku zpočátku vycházely (vpád do Lucemburska a Belgie, 5. 9. přiblížení se k Paříži), již v září 1914 ale Němci poraženi v bitvě na řece Marně
- postupný přechod k zákopové, poziční válce
- 1916 došlo na západní frontě k patové situaci, kterou nezměnily ani obrovské bitvy u Verdunu a na řece Sommě
b) ruské bojiště
- Rusové v srpnu 1914 poraženi Němci u Tannenbergu ve vých. Prusku, ve válce s Rakouskem však pronikli do Haliče
- v květnu 1915 něm.-rakouský průlom u Gorlice (marná snaha dosáhnout ruské kapitulace)
- od června 1916 ruská Brusilovova ofenzíva
c) balkánské bojiště
- na srbské frontě po počátečních úspěších Rakušanů v prosinci 1914 srbská protiofenzíva
- po vstupu Bulharska do války Srbsko v listopadu 1915 poraženo, v lednu 1916 kapitulovala i Černá Hora
- v srpnu 1916 vyhlásilo Rumunsko válku Německu, již v prosinci však bylo poraženo
- v říjnu 1916 otevřela Dohoda soluňskou frontu proti Bulharsku
- v červnu 1917 Řecko vstoupilo do války na straně Dohody
d) turecké bojiště
- na kavkazské frontě válčí Turecko s Ruskem, na mezopotamské a syrsko-palestinské s Británií
- 1915 krach britsko-francouzských snah o dobytí Dardanel (gallipolská operace)
e) italské bojiště
- od léta 1915 neúsp. italské ofenzívy proti Rakousku (11 bitev na Soči)
- na podzim 1917 něm.-rak. průlom u Caporetta, fronta se ustálila na Piavě
f) válka v koloniích a na mořích
- v boji mezi brit. a něm. námořnictvem Britové přes velké ztráty úspěšnější
- začátkem r. 1917 Německo vyhlašuje neomezenou ponorkovou válku
g) vstup USA do války
- něm. ponorková válka přispěla ke vstupu USA do války v dubnu 1917 (výrazné posílení Dohody)

4. České země a čs. zahraniční odboj do 1917 (DZKČ s. 141-6)

a) Situace českého národa po vypuknutí války
- říšská rada uzavřena, české politické strany se odmlčely
- nepřátelský postoj úřadů k Čechům, potlačování češtiny
- perzekuce vlastenecky smýšlejících lidí (z politiků nár. socialista Klofáč uvězněn, mladočeši Kramář a Rašín dokonce odsouzeni k smrti)
- čeští vojáci nuceni bojovat za Rakousko a Německo, po jejichž vítězství by se náš národ ocitl v něm. "Mitteleuropě" x všechny nám blízké národy v "nepřátelském" táboře
- politikové přesto většinou prorakouští (klerikálové, zčásti soc. demokraté) nebo zastrašení

b) Začátek "prvního odboje"
- z politiků doufajících v porážku Rakouska se rozhodl k činu T.G. Masaryk: v prosinci 1914 odešel do zahraničí, aby se tam snažil získat státy Dohody pro program české samostatnosti
- doma jeho stoupenci založili tajnou odbojovou organizaci Maffie (jejím představitelem zpočátku Edvard Beneš, který však v září 1915 odešel za Masarykem do zahraničí)
- v říjnu 1915 mezi Čechy a Slováky žijícími v USA uzavřena Clevelandská dohoda, obsahující program vytvoření samostatného federativního svazku českého a slovenského státu
- v prosinci 1915 se k české zahraniční akci připojil ve Francii žijící Slovák Milan Rastislav Štefánik, který Masarykovi zprostředkoval kontakty s fr. politiky
- v únoru 1916 Masaryk, Beneš a Štefánik v Paříži založili Českou (později Československou) národní radu

c) Vznik československých legií
- již na počátku války vytvářejí krajané v Rusku Českou družinu, krajané ve Francii rotu Nazdar (bojovaly v ruské a fr. armádě)
- úsilí zahr. odboje o vytvoření samostatného čs. vojska (čs. legií), doplňovaného z č. a sl. vojáků rak. armády, masově přebíhajících k "nepříteli" x státy Dohody dlouho nechtěly souhlasit
- 1916 vzniká v Rusku čs. brigáda, po jejím vítězství u Zborova 2. 7. 1917 nábor zajatců do legií povolen
- v říjnu 1917 legionáři v Rusku vytvářejí samostatný armádní sbor, v prosinci vzniká čs. autonomní vojsko ve Francii (ruská a fr. vláda uznaly legie za samostatné vojsko pod polit. vedením Čs. nár. rady)

d) Vývoj doma
- neustálé zhoršování hospodářských poměrů, bída a hlad
- v říjnu 1916 úspěšný atentát na rak. premiéra Stürgkha, v listopadu smrt Františka Josefa I.
- nový císař Karel I. vyhlásil amnestii (omilostněni i Kramář a Rašín)
- politikové nevěřící v rozpad Rakouska (např. sociální demokrat Šmeral či mladočech Tobolka) chtěli zlepšit vztah císaře a vlády k českému národu prováděním prorakouské aktivní politiky
- v listopadu 1916 založen Český svaz ve Vídni (sdružoval české poslance v říšské radě) a Národní výbor v Praze (organizace českých pol. stran) - vyhlašují věrnost monarchii
- když Masaryk v lednu 1917 dosáhl toho, že státy Dohody prohlásily za jeden ze svých cílů "osvobození Čechoslováků z cizí nadvlády", Český svaz prohlásil, že vidí budoucnost národa "jen pod žezlem habsburským"...
- před znovuotevřením říšské rady v květnu 1917 vyšel Manifest českých spisovatelů, jehož autorem byl básník a dramatik Jaroslav Kvapil (vyzýval české poslance v říšské radě, aby hájili zájmy svého národa)
- změna válečné situace po vstupu USA do války přispěla k tomu, že se čeští poslanci začali odklánět od Rakouska (po příchodu do říšské rady vydali 30. 5. 1917 prohlášení, požadující spojení českých zemí a Slovenska do jednoho ze států na federaci přetvořeného Rakouska

5. Zhroucení Ruska (s. 21-22)
- válečné porážky Ruska a obrovské ztráty na životech zvětšily nespokojenost s carismem, docházelo ke stávkám a demonstracím
- v tzv. únorové revoluci 27. 2. (7. 3.) 1917 se k demonstraci přidali vojáci petrohradské posádky, ozbrojené povstání vedlo k odstoupení cara
- došlo k vyhlášení republiky a ustavení Prozatímní vlády, která měla připravit volby do Ústavodárného shromáždění
- vláda se snažila pokračovat ve válce po boku spojenců z Dohody
- jejím předsedou nejprve kadet Lvov, později eser Kerenskij
- vedle Prozatímní vlády vznikaly i tzv. sověty dělnických, rolnických a vojenských zástupců, ve kterých se pokoušeli získat vliv bolševici (patřili k nejmenším ruským stranám, dostávali však velkou finanční podporu z Německa, které se snažilo rozvrátit Rusko zevnitř)
- koncem března 1917 Němci umožnili 32 bolševickým vůdcům v čele s Leninem v salonním vagonu cestu z Curychu přes Německo do Švédska, odkud pokračovali do Petrohradu
- během jara a léta 1917 se bolševikům podařilo rozložit protiválečnou agitací ruskou armádu
- v červenci 1917 ztroskotal poslední pokus o ruskou ofenzívu na frontě, úspěšný však nebyl ani bolševický pokus o převrat
- Lenin nucen uprchnout do Finska, v říjnu se však vrátil zpět
- 25. 10. (7. 11.) 1917 oddíly bolševiků zaútočily na sídlo Prozatímní vlády, petrohradský Zimní palác (začátek "říjnové revoluce")
- k moci se dostala vláda vedená Leninem, která se snažila získat si podporu demagogickými frázemi
- vydala Dekret o půdě, vyhlašující rozdělení statkářské a církevní půdy rolníkům (později jim ovšem byla opět násilně odebírána), Dekret o míru, požadující zahájení mírových jednání bez nároků na finanční či územní odškodnění, a Deklarací práv národů Ruska, vyhlašující právo národů na sebeurčení (po upevnění bolševické moci ovšem touha neruských národů po svobodě násilím potlačována)
- v prosinci zahájila Leninova vláda separátní mírová jednání s Ústředními mocnostmi, v březnu 1918 uzavření brest-litevského míru (Rusko se zavázalo vyklidit Finsko, Polsko a Pobaltí, demobilizovat armádu a urychleně přepravit vál. zajatce do Německa a Rakousko-Uherska)

6. Konec války
- brest-litevský mír umožnil něm. útok na záp. frontě
- Rakousko donuceno zříct se tajných jednání o separátní mír a úplně se podřídit Německu (duben 1918)
- ve stejné době vznik jednotného velení dohodových vojsk (maršál Foch)
- v červnu 1918 ztroskotala rak. ofenzíva proti Itálii na Piavě
- něm. nástup zastaven na přelomu července a srpna ve druhé bitvě na Marně
- 8. 8. průlom Britů u Amiensu
- vojska Dohody přešla do protiútoku a během tří měsíců rozdrtila něm. armádu
- v září zaútočila Dohoda na soluňské frontě proti Bulharsku, které 29. 9. kapitulovalo
- 25. 10. zhroucení rakousko-uherských pozic na italské frotně, rak. žádost o příměří vedla k rozpadu monarchie (28. 10. vyhlásili nezávislost Češi, 7. 11. Poláci, 12. 11. vyhlášena rakouská a 18. 11. maďarská republika)
- 31. 10. kapitulace Turecka
- 9. 11. svržena monarchie v Německu
- 11. 11. 1918 podepsala nová republikánská vláda ve vagónu v Compićgne příměří, kterým se Německo vydalo na milost a nemilost Dohodě
- o vítězství států Dohody rozhodl jejich větší počet vojáků i větší hospodářská vyspělost a surovinová základna
Bilance války:
- zúčastnilo se jí 28 států a více než 65 miliónů vojáků
- 10 miliónů mrtvých a 22 miliónů zraněných (největší počet padlých měli Němci, Rusové a Francouzi, největší procento obětí Srbové a Černohorci)
- první použití chemických zbraní (Němci v bitvě u Ypres)
- bída obyvatelstva (zavedení přídělového hospodářství x vznik černého trhu, bohatnutí spekulantů)

7. Vznik Československa (DZKČ s. 146-47, 155-59)
- 6. 1. 1918 tříkrálová deklarace českých poslanců (požadovala právo na sebeurčení, obsahovala i požadavek spojení Čechů a Slováků
- 8. 1. W. Wilson předložil mírové podmínky USA ("14 bodů") - pro národy Rakousko-Uherska požadovaly pouze autonomii
- k uznání práva Čechoslováků na nezávislost přispěl teprve boj čs. legií s bolševiky, který si záp. velmoci přály
- Masaryk po zhroucení vých. fronty nejprve uzavřel s bolševiky dohodu o neutralitě legií a jejich přesunu přes Vladivostok do Francie x po tzv. čeljabinském incidentu v květnu 1918 konflikt mezi legiemi a bolševiky, cestu do Vladivostoku si legionáři museli probojovat
- bojové úspěchy legionářů (zvl. ovládnutí sibiřské magistrály) vyvolaly obrovský ohlas v dohodových zemích a přispěly k tomu, že tyto země v průběhu léta 1918 uznaly Čs. nár. radu jako základ budoucí čs. vlády
- známkou prohlubující se krize Rakousko-Uherska vojenské vzpoury (boka Kotorská, Kragujevac, Rumburk)
- 24. 5. se slov. politikové na tajné poradě v Martině přiklonili k odtržení Slovenska od Uher a jeho spojení s č. zeměmi
- 30. 5. při příležitosti Masarykovy návštěvy slovenské kolonie v Pittsburghu uzavřena Pittsburská dohoda mezi Čechy a Slováky (v budoucím společném státě mělo mít Slovensko vlastní administrativu a sněm)
- v červenci 1918 došlo k přetvoření Národního výboru, který se začal připravovat na převzetí moci v českých zemích a připojení Slovenska (jeho předsedou se stal Kramář)
- v české sociální demokracii zvítězili stoupenci čs. nezávislosti, 6. 9. založili sociální demokraté a nár. socialisté Socialistickou radu
- při generální stávce 14. 10. začala Socialistická rada vyhlašovat vznik Československé republiky, na žádost Národního výboru však bylo vyhlášení samostatnosti odloženo
- ve stejný den Beneš oznámil dohodovým vládám vytvoření "prozatimní vlády československé" ve složení Masaryk, Beneš, Štefánik
- 16. 10. vydal císař Karel I. manifest o federalizaci říše (umožnil postupné přebírání moci různými národními radami či výbory)
- 18. 10. vydal Masaryk jménem prozatimní čs. vlády Washingtonskou deklaraci (odmítnutí federalizace Rakouska pod vládou Habsburků, program demokratické čs. republiky)
- Wilson odmítl rak. žádost o příměří na základě "14 bodů" a prohlásil, že Rakousko-Uhersko musí nechat své národy (Čechy a Jihoslovany), aby samy rozhodly o jeho osudu
- po zveřejnění nóty rak. ministra zahraničí Andrássyho, kterou Rakousko-Uhersko přijímalo Wilsonovy mírové podmínky včetně uznání práv Čechoslováků a Jihoslovanů, došlo 28. října 1918 v Praze k vyhlášení samostatnosti, které řídilo předsednictvo Národního výboru (Švehla, Rašín, Soukup, Stříbrný, Šrobár)
- nezávisle na událostech v Praze přijali slovenští politikové sdružení ve Slovenské národní radě 30. 10. 1918 Deklaraci slovenského národa ("Martinskou deklaraci"), která vyhlásila odchod Slováků z Uher a jejich spojení s Čechy
- tak vznikl československý stát