Raný český stát

Velká Morava

První velký státní útvar
rok 833
Druhý velkomoravský kníže Rostislav chtěl odtrhnout Velkou Moravu od vlivu Východofranské říše a tak navázal styky s říší Byzantskou.
Byzantský císař vyslal roku 863 na Moravu věrozvěsty Cyrila a Metoděje, kteří šířili v zemi křesťanství, sepsali pravidla jazyku dnes známého jako Staroslověnština a vytvořili pro něj písmo “hlaholici”.
V roce 907-střetnutí s maďarskými kmeny- rozvrácení- zánik

Raný český stát

První historicky doložený panovník je Bořivoj I.

10. století

Významným panovníkem Boleslav I. - připojil Slezsko, Krakovsko a Moravu.
Kníže Boleslav II. dosáhl roku 973 - pražského biskupství - zvýšilo prestiž státu.
Na začátku 11. století byly Čechy připojeny ke Svaté říši římské.

13. století

Přemysl Otakar I.- získal dědičný královský titul (r. 1212 – Zlatá Bula sicilská).
Přemysl Otakar II. (1253-1278) postupně dobyl rakouské a některé alpské země-umřel na Moravském poli-nepřipojil je

Vláda Lucemburků

Elišky Přemyslovny a Jan

Jan Lucemburský dokázal pro Čechy získat Zhořelecko a Budyšínsko, tedy prakticky celou Horní Lužici. Jeho nástupce Karel IV. v roce 1348 inkorponoval (navždy připojil) k Českému státu Horní Lužici a v roce 1360 i nově nabytou Dolní Lužici.

Karel IV.

Král Karel IV. také jako první spojil císařský titul s titulem českého krále. Poté propojil Čechy, Moravu, Slezsko, obojí Lužice a později i Braniborsko rodovou základnou Lucemburků.

Mocenské postavení českého státu dosáhlo v té době vrcholu a to i přesto, že česká ekonomika za západní mírně pokulhávala, o to však byl větší kulturní a duchovní přínos a rozvoj. Především pak po založení Pražské univerzity (1348) a povýšení pražského biskupství na arcibiskupství (1344).