Revoluční hnutí 1.pol 19.stol.

První polovina 19.století je v dějinách charakterizována jako období konsolidace tradičních monarchií a vlády statkářské aristrokacie.
V tomto období však dochází také k boji proti restauraci starých režimů, jež sledují dva hlavní cíle: prosazení občanských práv a prosazení práv národních.
Na pozadí politického vývoje se v oblasti hospodářské rozvíjela kapitalistická industrializace.
Pro organizaci společenského života měla zásadní význam i modernizace státní zprávy.
V roce 1806 zanikla Svatá říše římská národu německého, a po porážce Napoleonově byl do Vídně svolán kongres panovníků, který měl připravit podmínky pro mír na zásadě rovnováhy sil.
Druhým cílem kongresu bylo udržení vnitřního pořádku v evropských zemích, na základě spolupráce jejich panovníků. (Hlavním autorem navrhovaných zásad byl rakouský politik Metternich).

Počátky národních hnutí - národnostní revoluce

Německo
Napoleon přechodně sjednotil velkou část Německa pod francouzským protektorátem v tzv. Rýnském spolku, vídeňským kongresem byl však znovu rozdroben na větší a menší knížectví. Heslem národního hnutí (od r.1815) vedeného studentskými spolky bylo dosažení úplné jednoty Německa, bylo však oslabeno ztrátou akademických svobod prosazenou Metternichem r.1819 v Karlových Varech(cenzura a dozor nad obsahem universitních přednášek).
V Německu došlo v některých knížectvích, zejména v průmyslových oblastech, k povstáním dělníků a řemeslníků,obnovení boje za jednotu Německa, avšak Rada spolku zasáhla, jakmile tato hnutí začala formulovat politické požadavky.
Protože Německo bylo stále roztříštěno, výnos Rady rýnského spolku o perzekuci liberálů byl uplatněn jen v některých knížectvích.

Itálie
Již za Napoleonovy nadvlády v Itálii vznikaly vlastenecké spolky (karbonáři) za jednotu a obnovy občanských práv, které v červenci roku 1820 povstáním v Neapoli přinutily krále k vyhlášení ústavy. Také na Sardinii provedli v roce 1820 karbonáři převrat. Obě povstání však byla v roce 1821 vojenskými silami Rakouska za podpory evropských panovníků sdružených ve Svaté alianci potlačena.

Španělsko
Pokus o revoluci provedli důstojníci v roce 1820, nutili krále přísahat na ústavu.oporu měli ve městech, nezískali si venkov.Byla potlačena se souhlasem Svaté aliance Francií v roce 1823.

Rusko
V Rusku po smrti Alexandra I. Mikuláš.V roce 1825 provedli v prosinci tzv.děkabristi pokus o převrat s cílem prosadit ústavou občanská práva, povstání v centru Petrohradu, pokus byl tvrdě potlačen.Po 3.desetiletí byl jakýkoliv odpor proti carovi umlčen.

Řecko (1821-1828)
Bylo součástí Osmanské říše a pokusilo se získat nezávislost v roce 1822. Evropa většinou podporovala toto hnutí(především Rusko), avšak Metternich spatřoval i v tomto povstání narušení zákonných pořádků. Rakousko přímo bránilo podpoře ze strany Británie a Francie, což vyvolalo rozkol ve Svaté alianci. Povstání zvítězilo a Řecko skutečně získalo pro část Řeky obývaných území samostatnost v Řeckém království.

Francie
Po Napoleonově porážce probíhal stálý boj mezi liberály, usilujícími o zajištění občanských svobod ústavou a monarchisty, kteří požadovali úplný návrat poměrů z doby před revolucí 1789, tzn. včetně majetkových restitucí, cenzury apod. Liberálové vyhráli volby, král Karel X. odmítl výsledky těchto voleb respektovat, březen 1830 sepsána protestní petice, sněmovna králem rozpuštěna, zavedl cenzuru a omezil lidská práva. To bylo podnětem k tzv.červencové revoluci 1830.Pouliční boje ve dnech 26.-28.července 1830, Karel X. uprchl ze země, novým králem byl parlamentem zvolen Ludvík Filip, (jeho otec se v roce 1792 zřekl svého královského rodu a připojil se k revoluci).
Systém zavedený Ludvíkem Filipem byl vítězstvím liberálů, byl založený na dodržování občanských svobod a přinesl Francii období hospodářské prosperity, avšak skončil hospodářskou krizí a korupčními skandály.Nová povstání republikánů v roce 1832 a 1843 krvavě potlačena. Jednalo se o první případ, kdy revoluční úsilí národů vedlo k tomu, že státní finance byly řízeny vládou, jež vznikla na základech zastupitelské demokracie.

Belgie
Belgie vídeňským kongresem připojena k Nizozemí.Nespokojenost s centralizací krále
Viléma I.(zavádění nizozemštiny do Belgie).Belgičtí povstali v Bruselu pod dojmem francouzské červencové revoluce 25.srpna 1830. Belgie se stala samostatným královstvím a přijala ústavu-nejliberálnější v Evropě.Belgie západními velmocemi uznána jako neutrální stát.

Polsko
Usilovalo o nezávislost na Rusku, liberální důstojníci vyvolali v roce 1830 povstání proti ruské moci, svolali sejm a chtěli uskutečnit "pravou" autonomii polského království. Sejm však kvůli vnitřním rozporům nepoložil základy nového systému, car zaútočil v květnu 1831 a povstalci byli v rozhodující bitvě u Ostroleky po hrdinném boji poraženi. Ruský car devastoval polský národní život (deportace na Sibiř, emigrace, zrušení vojska, uzavření škol, rusifikace).

Velká Británie
Ve Velké Británii byla již po staletí určitým způsobem garantována občanská práva, určitá forma zastupitelské demokracie zde existovala již století. Revoluční hnutí 1.poloviny devatenáctého století mělo zde tedy spíše podobu úsilí o reformu za volební reformu(chartistické hnutí).1838 vznikl program-Charta lidu, usilování o úpravy majetkového censu, úpravy volebních okrsků apod. Požadavky také nebyly prosazované silou, ale podpisovými akcemi. Zastánci starého systému jej také nebránili vojsky, ale parlamentní cestou projednali požadavky obsažené v Chartě lidu.V roce 1839 byla odmítnuta.Nový pokus ve 40.letech, petice obsahovala 3 miliony podpisů, ale opět byla zamítnuta.Charta lidu postupně ochabovala.

Irsko
Neklid v Británii.Ve 20 .letech se vydařilo zrovnoprávnit katolíky a protestanty, v čele Daniel O´Connel, pokračoval v boji za autonomii Irska, zrušení unie z roku 1800.Úspěchy byly přetnuty ve 40.letech, Irsko zachvátil hladomor, úbytek asi čtvrtiny obyvatelstva.Neúspěšné povstání organizace Mladé Irsko roku 1848.Kořeny neklidu a teroristického násilí na britských ostrovech dnešní doby mají kořeny právě v 1.polovině 19. století.

Východní Evropa
Byla pod silným vlivem Ruska, jež se cítilo ochráncem těch, kteří stejně jako v Rusku vyznávali pravoslaví - východní křesťanství. Zejména požadavky na samostatnost národů uvnitř Osmanské říše byly Ruskem podporovány, avšak s nedůvěrou na tuto podporu pohlížely západní evropské státy - Francie, Británie. Rakousko uplatňovalo svůj vliv v okolí Dunaje.

Závěr
1.Spor mocností o vliv ve východní Evropě uvnitř Svaté aliance se podílel na vyostření konfliktu, který vedl až k 1. světové válce.
2.Po revoluční vlně lidových povstání došlo k restauraci monarchistických systémů, avšak politicky byla myšlenka občanských svobod otevřena a stala se těžištěm politického vývoje až do dneška.
3. Svatá aliance a její kongresy se stala první mezinárodní organizací s vlastním programem na úrovni hlav států v Evropě, jež uskutečňovala svá rozhodnutí na mezinárodní úrovni ve společném zájmu.