Řím v období ranného císařství

Tiberius
- vládl 14. po Kr. – 37 po Kr.
- vojenské ostruhy získal již v mládí v Raetii a na východě, potlačil velké povstání v Panonii
- roku 9 po Kr. (po porážce Varových legií) dostal úkol zkrotit Germány, radující se z vítězství, čehož se zhostil s úspěchem
- Augustus ho neměl příliš v oblibě, vytýkal mu plachost a zamlklost. Roku 11 jej donutil oženit se svojí dcerou Iulií (Tiberius byl již 5 let šťastně ženat s Vipsanií Agrippou), avšak tento novomanželský svazek brzy ztroskotal a Tiberius odešel na ostrov Rhodos, kde v ústraní strávil 8 let
- po Augustově smrti na něj mnozí naléhali, aby převzal moc, ale Tiberius váhal. V tomto krátkém období bezvládí došlo k několika vojenským vzpourám – nejdůležitější proběhla v Panonii (legie cítily uvolnění poměrů, požadovaly zvýšení žoldu, zkrácení vojenské služby atp.). Vzpoury byly potlačeny Tiberiovým synovcem Germanicem
- Když se konečně ujal vlády, proslavil se především svými vojenskými akcemi – hlavně v hraničních oblastech říše, tudíž byla jeho vláda dobrým časem pro provincie
- dobře vedl finanční politiku
- jeho nejlepším přítelem byl praefekt praetoria Seianus, který však Tiberiova přátelství zneužíval ve vlastní prospěch a s císařem manipuloval
- roku 27 se Tiberius stahuje na ostrov Capri (byl znechucen poměry a pln podezření) a vládu řídí dopisy. Seianus zatím terorizuje obyvatele Říma -> císař se o jeho činech dozvídá a r. 31 jej nechává popravit (+následně každého, kdo je podezřelý ze spolupráce se S.)
- umírá pravděpodobně přirozenou smrtí (již ve své době však vyvstaly domněnky, že byl odstraněn novým praefektem praetoria Macronem, oddaným Caligulovi)
- nebyl prohlášen za boha

Caligula
- vládl 37 – 41 n. l.
- syn Tiberiova synovce Germanica. Tiberius si jej příliš neoblíbil a v Caligulových 18nácti letech si jej povolal na Capri, aby jej měl pod dohledem. V Římě byli mezitím Scianem zabiti Caligulovi bratři
- po Tiberiově smrti byl nadšeně prohlášen císařem a zpočátku skutečně vládl moudře, laskavě a miloval svůj lid
- záhy u něj propuklo šílenství – považoval se za vtělení Iova, incestně žil se svojí sestrou a svého koně Incitata nechal prohlásit konzulem. Nechal zavraždit každého, v kom viděl potencionálního odpůrce (zvláště se zaměřil na senát, jezdce a urozenější rodiny)
- nakonec zruinoval státní pokladnu a nastálou situaci řešil vysokými daněmi + jinými drastickými opatřeními (manželky senátorů se musely stát prostitutkami atp.)
- své sochy nechával dávat do židovských synagog, což Židy právem rozzuřilo a bouřili se
- vojenské úspěchy neměl veškeré žádné
- nakonec byl zavražděn praetoriány při odchodu z divadla (Cassius Chaerea, Marcus Vinicius, Cornelius Sabinus, Asprenus Aquilus, Centurio Avila, Centurio Bubo)

Claudius
- vládl 41 – 54 n. l.
- trpěl vadou řeči, vadou chůze a tikem v obličeji X věnoval se vědám (hl. historií – zabýval se dějinami Etrusků a Kartágiňanců); nikým ze svých příbuzných nebyl považován za možného politika. Caligula mu r. 37 spíše ze žertu propůjčil titul Consul Suffectus („dodatečně zvolený konzul“)
- po atentátu na Caligulu neměli praetoriáni vyšší cíle a nedohodli se, kdo bude dalším císařem. Když náhodou narazili na Claudia (ukrývajícího se za závěsem), bylo rozhodnuto. Senát se tomuto rozhodnutí nakonec podvolil
- za Claudiovy vlády dosáhla římská říše jednoho ze svých vrcholů – Římané dosáhli mnohých vojenských vítězství (r. 43 a 44 se zmocnili jižní části Británie, k říši byla připojena Mauretánie a v Palestině byla ustanovena provincie Judea), zakládali nové kolonie (např. v Porýní – Colonia Agrippinensis – dnešní Kolín nad Rýnem)
- Claudius též usiloval o zrovnoprávnění římských občanů s obyvateli provincií -> galským obyvatelům bylo dáno právo zastávat římské úřady
- na druhou stranu však tvrdě vystupoval proti keltským druidům a vyhnal Židy z Říma
- v Římě byl dobudován vodovod započatý Caligulou, byl vylepšen přístav v Ostii a též byly vyřešeny problémy se zásobováním
- za jeho vlády byl vybudován Systém císařských kanceláří, které měly na starosti zejména správu císařského majetku, vydávání císařských nařízení a vyřizování žádostí
- mezitím jeho čtvrtá žena Agrippina upevňovala své pozice a docílila toho, že její syn z předchozího manželství Lucius Domitius (později Nero) byl Claudiem adoptován a o 3 roky později oženěn s císařovou dcerou Octávií
- r. 54 byl Claudius Agrippinou otráven

Nero
- vládl 54 – 68 n. l.
- původem z rodu Ahenobarbů („Rudovousů“)
- byl vychováván s filozofem Senekou, který též později (společně s praefektem praetoria Burrem) ovlivňoval první roky jeho vlády
- zpočátku vládl ve shodě se Senátem, avšak záhy otrávil svého nevlastního bratra Britannica prudkým jedem, předstíraje, že zemřel na záchvat padoucnice. Brzy nechal zabít i svoji matku, která se mu neustále vměšovala do vlády a nakonec se zbavil Burra a své ženy Octavie
- řídivše se svým mottem, že peníze slouží k tomu, aby byly utraceny, zruinoval záhy státní pokladnu
- roku 64 nechal zapálit Řím a vinu svedl na sektu křesťanů. Ti byli následně předhazováni zvěři, upalováni a v noci sloužili jako veřejné osvětlení
- r. 65 byl na císaře neúspěšně podniknut atentát -> Nero vydává příkazy k sebevraždě Senekovi, básníku Lucanovi, Petroniovi, senátoru Thraseovi a dalším
- na východě zatím probíhá konflikt s Parthy a Arménií. Po těžkých bojích je potlačeno povstání v Británii a koncem Neronovy vlády propuká povstání v Judei (tomu Nero nevěnuje pozornost – odcestoval do Řecka domnívaje se, že pouze Řekové dokáží jeho umění ocenit)
- v červnu roku 68 je Senátem prohlášen za nepřítele státu (lid plně souhlasí nejen pro nedostatek obilí) a nakonec se proti císaři staví i praetoriánská garda -> Nero je dohnán k sebevraždě