Římská republika

Juliovsko - klaudiovská dynastie a Flaviovci (14 - 96)
- Tiberius (14-37) na počátku své vlády pokračoval v Augustově politice
- vzbouření legií, které požadovaly zvýšení žoldu a zkrácení vojenské služby
® potlačeno
- Tiberiovým nástupcem se stal Caligula (37-41)
- bezohledný a despotický vládce
- zavražděn praetotiány
- Claudius (41-54)
- četná vojenská vítězství
- rok 43 a 44 ® jižní část Británie
- připojena severoafrická Mauretánie
- Nero (54-68)
- na počátku vlády pod vlivem rádců
- konfiskace majetku ® růst císařova bohatství
- rok 68 - povstání římských legií + povstání praetoriánů proti císaři
- Titus (79-81)
- výbuch Vesuvu v J-Itálii (Pompeje, Herculaneum, Stabiae)
- Domitanius (81-96)
- rozšíření území v Británii dále na sever
- v Porýní se vytvořily 2 provincie : Horní a Dolní Germánie
- porážka od Markomanů a Kvádů

Rozmach a obrana římské říše (96-192)
- Traianus (98-117)
- největší územní rozmach - ovládli celou oblast Dákie (dnešní Rumunsko)
- Hadrianus (117-138)
- vzdal se výbojů v Mezopotámii a v Asýrii
- budoval systém opevnění (limes Romanus)
- upevněn dozor ústřední moci nad provinciemi
- Císařova rada (poradní sbor) - oficiální státní instituce
- Marcus Aurelius (161-180)
- markomanské války
- boje mezi Markomany + Kvády proti Římanům
- útočníci pronikli až do S-Itálie
- v roce 177 nové boje na Dunajské hranici ® římské vojsko proniklo až na Slovensko (Trenčínská skála)

Severovci a období krize římské říše (193-284)
- císař Caracalla vydává roku 212 výnos, jímž bylo občanské právo uděleno svobodným obyvatelům celé říše
- účel byl především daňový
- v právních dokladech byla zvláštní privilegia tzv. „vznešeným“ římským občanům
- za Carallovy vlády musela římská vojska často odrážet útoky germánských kmenů
- od poloviny třicátých let do poloviny osmdesátých let 3. století je charakterizováno vleklou politickou krizí římské říše . Jejím příznakem byl úpadek ústřední moci a časté změny na trůně

POZDNÍ CÍSAŘSTVÍ

a) Diokleciánovy a Konstantinovy reformy
- Dioklecián (284-305) zavedl pronikavé reformy státní moci
- císařovi byly prokazovány zvláštní pocty
- stal se neomezeným pánem (dominius) , proto bývá tato reforma císařské moci označována jako dominát
Reformy: - území bylo rozděleno na 12 (později 15) diecézí (= správní oblast), které se dělily na provincie (zahrnuta i Itálie, která tak ztratila výsadní postavení v říši)
- armáda rozdělena na dvě skupiny (oddíl na hranicích a pohyblivá jednotka)
- na celém území vybírána daň z půdy a od obyvatelů měst , kteří neměli pozemkové vlastnictví daň z hlavy
- Konstantin (306-337) navazuje na některé Diokleciánovy reformy
- civilní správa byla zcela odlišena od vojenské správy a hodnosti úředníků byly přesně odstupňovány
- roku 313 byl vydán tzv. milánský edikt
- vyhlašoval svobodu náboženského vyznání
- opatření ve prospěch křesťanů
- na místě staré řecké osady Byzantia založil město Konstantinopolis

Vývoj římské říše ve 4. a 5. století
- v roce 395 se Římská říše rozdělena na dvě části
- západořímská říše se postupně stala kořistí útočících kmenů (Vandalové - 455 vyplenění a vypálení Říma)
- rok 476 je považován jako rok zániku západořímské říše a a zároveň bývá uváděn jako mezník ukončující starověk