Rok 1848 v Čechách

Rok 1848 v rakouské monarchii
Bezprostřední podněty k revoluci v Rakousku přišly ze zahraničí. Zde se také začaly objevovat závažné problémy jako ve Francii. Hospodářský růst byl sice celkem slibný, ale zavádění strojů působilo masové propouštění dělníků, kteří se za to pokoušeli pomstít rabováním továren. Neúroda v polovině čtyřicátých let zvedla ceny potravin a následně i dalších výrobků. Venkovské obyvatelstvo, zejména v českých zemích, snášelo čím dál hůře existenci roboty a celého vrchnostenského systému, který dával například celé soudnictví a výkon všech správních úkonů na lokální úrovni do rukou vrchností a jejích úředníků.

Všechny problémy komplikovala v českých zemích ještě národnostní otázka. Přes všechen rozvoj češtiny se mateřský jazyk většiny obyvatelstva nemohl prosadit ani ve vyšších školách, ani v úřadech.Českým obrozencům ležela práva českého jazyka na srdci, toužili po změně poměrů zrovna jako ti, kteří snili o konstituční formě vlády, zmenšení role státu a náležitém ocenění práv a schopností každého jednotlivce.Metternich,kancléř rakouské monarchie,si uvědomoval, že postupně ztrácí půdu od nohama, ale na druhé straně byl přesvědčen, že všechny ústupky jen uvolňují cestu sociálnímu rozvratu. Jeho konzervativní politika, která představovala zpočátku přirozenou reakci na období francouzské revoluce a napoleonských výbojů, přispěla k potřebnému uklidnění evropských poměrů a zajištění dlouhodobého mírového vývoje. Pokus zadržet vývoj však nemohl být dlouhodobě úspěšný. Francouzská revoluce narušila poklidnou atmosféru hlavního města habsburské monarchie.. Vzniklo zde petiční hnutí, vřelo to mezi studentstvem. 13.března se měl sejít dolnorakouský zemský sněm. Jeho zasedání však narušili studenti, kteří svými ohnivými proti metternichovskými projevy strhli k protestům i dělnictvo. Zástupy vyrazily směrem k sídlu kancléřství. Ve Vídni se objevily barikády . Pod vlivem povstání vídeňského lidu (3.-15.března) slíbil císař Ferdinand I. ústavu, kníže Metternich podal demisi a uprchl do Anglie, 21. března byl pověřen vedení vlády hrabě Kolovrat.

Rok 1848 v Čechách
České měšťanstvo prokázalo v několika březnových dnech roku 1848 pohotovost,vyspělost a nepochybnou odvahu. I v rámci rakouské monarchie šlo o první spontánní nezávislý projev svobodné vůle občanů, neohlížející se už na povolení úřadů. Program,o němž jednala schůze ve Svatováclavských lázních, se stal základem veškeré politické činnosti českého národa na další půlstoletí. 11.března byl schválen návrh petice císaři (vypracoval F.A.Brauner), požadující v 11 bodech vytvoření jednotného státoprávního celku ze zemí České koruny,zrovnoprávnění Čechů a Němců ve všech oblastech veřejného života, všeobecný výkup z roboty a zrušení poddanství, zavedení obecní samosprávy,svobodu tisku a shromažďování, náboženského vyznání, zřízení nezávislých soudů a občanských gard.Na rozmach české aktivity nebyli Němci dostatečně psychologicky připraveni. S tím.,že by se Čechům podařil návrat mezi plnoprávné, životaschopné národy, nepočítali, celé obrození považovali za snahu vzkřísit to,co už propadlo zániku. Nepříznivě na ně zapůsobil například článek Karla Havlíčka( vyzval pražské kupce a řemeslníky, aby sundali německé vývěsní štíty visící nad jejich krámky a dílnami a nahradili je českými). Dále také ustanovení zvláštního českého ozbrojeného sboru zvaný Svatováclavské Bratrstvo(později přejmenováno na Svornost). Tvořili ho především příslušníci tehdejší inteligence. Vedle zakladatele sboru barona K.M.Villaniho, to byli V.V. Tomek, K.Havlíček Borovský, B. Smetana (složil spolkovou hymnu), J. Mánes, V.Hanka.

Největší ránu Němcům však zasadil 21.březen,kdy bylo v Praze vydáno společné prohlášení českých a německých spisovatelů, ve kterém se více než pět desítek měšťanských intelektuálů přihlásilo k zásadě národní rovnoprávnosti.A 23.března Kabinetním listem císař zrovnoprávnil češtinu s němčinou na českých školách. 28.března je vydán císařský patent pro Čechy, Moravu a Slezsko slibující do 31.března 1849 zrušení roboty za náhradu, zástupci české šlechty vyslovili již předtím souhlas se zrušením roboty za výkupné,a proto 29.března,z pověření Svatováclavského výboru,vypracoval F.A.Brauner novou (druhou) petici, v níž se dostaly do popředí státoprávní a jazykové požadavky a kde se objevila formulace o „všeobecném vykoupení z roboty a jejich urbariálních povinností“.31.března ji podepsal také nejvyšší purkrabí hrabě R.Stadion a ještě téhož dne večer s ní odjela do Vídně nová deputace.Nedlouho po tom byl zveřejněn text odpovědi vídeňské vlády (tzv.Kabinetní list), který navrhoval kompromisní řešení, kdy v podstatě všechny národní a obecně politické požadavky včetně češtiny ve státních úřadech byly znovu potvrzeny nebo povoleny a spornou zůstávala pouze otázka státoprávního postavení českých zemí.Požadavek na spojení zemí České koruny v jeden státoprávní celek se však setkal s nesouhlasem na Moravě. Nakonec se 6.dubna část moravských politiků iniciovala odeslání Ozvání moravského lidu císaři a také moravskému stavovskému sněmu, v němž se vyslovili za státoprávní požadavky Svatováclavského výboru.Moravský zemský sněm se usnesl na zrušení roboty dnem 1.července 1848 za mírnou finanční náhradu většina robotních povinností byla na Moravě vykoupena již před rokem 1848. Usnesení sněmu potvrdil 8.července císař Ferdinand I.7. září plénum ústavodárného říšského sněmu schválilo text zákona o zrušení poddanství a robotních břemen, císařem byl podepsán 9.září. Dovršil likvidaci středověkého feudálního systému.

Reakcí na toto dění se stal vznik Spolku Němců z Čech, Moravy a Slezska na obranu své národnosti aby čelil českému tlaku-např.protestovali proti zavádění češtiny v německých oblastech českých zemí a proti možnému oddělení českých zemí od ostatních rakouských zemí. 1.dubna hrabě Stadion jmenoval 24členou poradní mimořádnou guberniální komisi,složenou převážně ze zástupců německé konzervativní šlechty a měšťanstva,komise měla být oficiální protiváhou Svatováclavského výboru a měla připravit volby do nového českého zemského sněmu. 10.-13.dubna na návrh K.Havlíčka Borovského došlo ke splynutí Stadionovy poradní mimořádné guberniální komise s rozšířeným Svatováclavským výborem. Tento nový stočlenný orgán dostal název Národní výbor. V té době byl zveřejněn otevřený dopis Františka Palackého Hlas o připojení se Rakouska k zemi německé (Slavný dopis do Frankfurtu je jeden z nejvýznamnějších programových dokumentů českého národa. František Palacký v něm vyjádřil vůli českého národa rozhodovat sám o svém osudu a zdvořile odmítl účastnit se jednání tzv.výboru padesáti,jenž se měl spojit s existujícím Německým spolkem)
18.dubna se vyslovil Národní výbor proti volbám do frankfurtského parlamentu. Toto stanovisko bylo odesláno 24.dubna císaři formou pamětního spisu.Druhý den stoupenci velkoněmecké myšlenky odešli z Národního výboru a ustavili v Praze tzv. Konstituční spolek jako německou protiváhu Národního výboru. V Praze byl z iniciativy radikálních demokratů založen český politický spolek Lípa slovanská jako protiváha německému Konstitučnímu spolku, předsedou se stal Pavel Josef Šafařík. Veřejná činnost se rozvinula až od druhé poloviny roku 1848.
Do úřadu prezidenta českého gubernia jmenován hrabě L. Thun.
30.dubna byl v Praze formálně ustaven přípravný výbor Slovanského sjezdu,který následně probíhal 2.června za účasti zhruba 340 delegátů,snažil se po vzoru sjednocovacích hnutí v Německu(protiváha frankfurtského sněmu) a Itálii usilovat v duchu austroslavismu o sjednocení slovanských národů rakouské monarchie. Kongres měl projednat čtyři hlavní otázky:

1.vytvoření spolku rakouských Slovanů
2.vztah slovanských národů k neslovanským v Rakousku
3.vztah rakouských Slovanů k ostatním Slovanům mimo Rakousko
4.vztah rakouských Slovanů k neslovanským národům Evropy

V den vypuknutí pražského povstání byl sjezd úředně rozpuštěn, Jediným dokumentem zůstal Manifest sjezdu slovanského k národům evropejským, jehož autorství bývá spojováno s F.Palackým.. Kořeny pražského povstání začaly 7.června,když zemský vojenský velitel kníže Windischgrätz uspořádal v Praze na Invalidovně vojenskou přehlídku pražské posádky, příští den byla vyvezena děla na Vyšehrad a Petřín.V dopoledních hodinách 12.června na svatodušní pondělí se konala „sbratřovací mše“ na Koňském trhu.Po ukončení obřadu se vydal dav dvěma proudy do Celetné ulice k sídlu vojenského velitele s úmyslem uspořádat Windischgrätzovi nějakou „kočičinu“ a dosáhnout jeho odstranění.Před budovou došlo k šarvátkám mezi vojáky a Pražany,které přerostly v ozbrojené střetnutí.Během krátké chvíle vyrostlo v Praze několik desítek barikád.To znamenalo počátek pražského červnového povstání (nebo též svatodušních bouří), došlo k otevřeným ozbrojeným potyčkám na barikádách mezi povstalci a vojskem. Po dělostřeleckém bombardování středu města Praha 17.června kapitulovala. Nad Prahou a okolím bylo vyhlášeno stanné právo a úřady zahájily rozsáhlé zatýkání a vyšetřování účastníků povstání.

Koncem tohoto revolučního roku abdikoval v arcibiskupské rezidenci v Olomouci císař Ferdinand I. (druhý a poslední Habsburk, který dobrovolně odstoupil) a na trůn dosedl jeho osmnáctiletý synovec, arcivévoda František Josef I., jehož otec František Karel se zřekl nástupnictví. Nový císař vládne rekordních 68 let, byla to doba převratných společenských přeměn, zániku feudalismu a nástupu kapitalismu, dovršení průmyslové revoluce a nové vědecko-technické revoluce, prosazení parlamentarismu, ale také rostoucích národnostních antagonismů v mnohonárodnostní monarchii.