6.6. 1868 - 30.3. 1912
anglický námořní důstojník a polární badatel
velel britské antarktické výpravě na lodi „Discovery“, nejlépe vybavené a nejúspěšnější z pěti výprav vyslaných v té době do Antarktidy v rámci mezinárodní spolupráce. Z Nového Zélandu pronikl v lednu 1902 do Rossova moře, sledoval Rossovu ledovou bariéru na východ, objevil pobřeží Eduarda VII. a zřídil základnu na Rossově ostrově. Jako první použil v Antarktidě balon a ověřil z něj existenci mohutných ledovců zvedajících se k jihu. S E.H. Shackletonem (1874-1922) se dostal až na rekordních 82º 17´ j. š. Výprava zůstala v Antarktidě do uvolnění lodi z ledu v únoru 1904. Scottovy přesné a systematické vědecké výzkumy rozšířily dosavadní poznatky o jihopolární pevnině a Scott byl za svůj přínos povýšen na kapitána. Nestačilo mu však, že posunul britskou vlajku na dosud nejjižnější bod, toužil vztyčit ji na samém jižním pólu. Roku 1909 se vzdal místa v admiralitě a zahájil přípravy k druhému pokusu o dobytí pólu. Jižní pól, o který britské expedice opakovaně usilovaly, chápal jako výzvu a prvenství chtěl získat pro svoji zemi. Jeho soupeřem byl dobře vybavený Nor R. Amundsen, který mu na cestě do Antarktidy zaslal znepokojující telegram: „Pluji na jih – Amundsen.“ Scott se rozhodl použít místo psů motorové saně a mandžuské poníky; větší část cesty pak museli táhnout saně sami polárníci. Tato chybná rozhodnutí včetně opožděného nástupu a volby delší trasy rozhodly, že na jižním pólu stanuli 14.12.1911 jako první Norové. Scottova pětičlenná skupina dorazila až 17.1.1912 a psychicky zdeptána porážkou se vyčerpaná plahočila zpět. Jejich zbytečně tragický osud je jedním z nejheroičtějších příběhů v dějinách objevných výprav: navzdory odhodlání a osobní statečnosti zahynuli hladem a vyčerpáním jen 11 mil od skladiště potravin a paliva. Neměli dost sil, aby ve sněhové vichřici došli k místu, které by pro ně znamenalo záchranu.
28. prosinec 2012
3 188×
303 slov
