Slavníkovci

Boleslava I. Vystřídal na trůně jeho stejnojmenný syn. Dostalo se mu názvu Pobožný, protože zakládal kostely a přál církevním ústavům. Jinak byl stejně krutý a tvrdý jako jeho předchůdce. Ale jako panovník byl Boleslav II. Moudrý a rázný. Polskému knížeti Měškovi úspěšně pomáhal v boji s německými hrabaty.
Staral se, aby Čechy přestaly být závislé na německých biskupech. Němečtí biskupové se marně pokoušeli jeho plán zmařit. Roku 973 papež Boleslavovo přání splnil a v Praze bylo založeno biskupství.
První pražským biskupem byl Dětmar, rodem Saz, který žil delší dobu v Čechách a dobře rozuměl slovanskému jazyku. Na sklonku svého úřadování se obviňoval, že si v úřadě počínal příliš shovívavě a že se mu proto nepodařilo odvrátit Čechy od všech pohanských pověr a od dosavadního způsobu života.
U lůžka umírajícího biskupa byl malý kněz Vojtěch, jehož otec, mocný vévoda Slavník, byl dědic slavného rodu knížat zlických.
Vojtěch se narodil na hradě Libici při ústí řeky Cidliny do Labe. Rodiče od mládí vedli synka k učení a na další vzdělání ho poslali do ciziny. Po dokončení studií se vrátil do Prahy a po Dětmarově smrti byl zvolen Pražským biskupem. Vojtěch se ujal svého úkolu velice horlivě, ale zásady křesťanského učení nepronikaly do srdcí Čechů tak, jak si mladý biskup přál. Pomáhal šířit křesťanství i na dvoře maďarského chána v Ostřihovmě
Když Vojtěch poznal, že se mu dílo spásy v Čechách nedaří, rozhodl se, že se svého úřadu vzdá a vlast opustí. Odebral se do Říma. Ale Vojtěchovy přítomnosti bylo v Čechách přece jen zapotřebí. Proto ho kníže Boleslav žádal, aby se do své diecéze vrátil. Vojtěch uposlechl a spolu s ním přišli do Čech mniši řádu sv. Benedikta, do jehož řehole sám Vojtěch v Římě vstoupil. Pro tento řád byl založen klášter na Břevnově u Prahy(r.993). Byl to první mužský klášter v Čechách.
Ale Vojtěch dlouho ve své diecézi nezůstal. Brzy došlo k rozporům mezi ním a šlechtou, která se křesťanským snahám Vojtěcha vzpírala.Jeho největšími nepřáteli ( i celého rodu Slavníkovců) byli východočeští Vršovci. Byla to hrozná chvíle pro Vojtěcha, když se marně snažil zachránit život kající ženě ( z rodu Vršovců). Manžel i jeho příbuzní ženu násilně vyvlekli z kostela, kde ji podle pohanského zvyku ubili. Tento hrozný výjev Vojtěchem otřásl a proto znovu svoji vlast opustil a vrátil se do Říma, kde se stal přítelem mladého snivého německého císaře Oty III.
V této době došlo ke sporu mezi českým knížetem Boleslavem II. A Vojtěchovými bratry. (Spor rozdmýchali Vršovci). Tak došlo mezi oběma stranami k válce. V r. 995 byla neočekávaným útokem Libice dobyta a Slavníkovci i se služebnictvem vyvražděni. Libice se zmocnili vrazi Slavníkovců a slavníkovského panství kníže Boleslav II.
I poté kníže Boleslav opět žádal Vojtěcha, aby se do své diecéze vrátil, ten si však od papeže vymohl svolení, aby se svého úřadu mohl vzdát.
Vojtěch toužil po misionářské činnosti. Vydal se se svou družinou na misionářskou cestu k Baltickému moři, do země pohanských Prusů, kteří byli příbuzní Slovanům. Když se však český misionář odvážil vstoupit na jejich posvátné pole, pohanští kněží se na něho vyřítili a zabili. Jeho tělo rozsekali, jeho hlavu nabodli na kůl. Tak 23. dubna 997 Vojtěch dosáhl koruny mučednické.
Jakmile se Boleslav o jeho smrti dověděl, vykoupil jeho tělo za drahé peníze a slavně pohřbil v Hvězdně.

Libice nad Cidlinou- slovanské hradiště z 8.- 12. století. V 10.století bylo osídleno knížecím rodem Slavníkovců, kteří zde byli 28.9.995 vyvražděni. Dnes je zde archeologická rezervace.

Milan Brožík