Sparta

Sparta, též Lakedaimón – starověký městský stát na jihu Peloponésu. Oblast Sparty byla osídlena již v době mykénské, po přistěhování Dórů na přelomu 2. a 1. tis. př. n. l. původní obyvatelstvo podrobeno. Do konce 8. stol. př. n. l. obsadili Dórové celý jih Peloponésu (Lakónii a Messénii; viz též messénské války) a vytvořili mocný, ale sociálně nejednotný stát. V 6. stol. př. n. l. vynikala Sparta vojenskou silou, kterou upevnila založením peloponéského spolku; kulturně však nevynikala, zůstala uzavřena vlivům řeckého světa. Účastnila se řecko-perských válek, iniciativu však přenechala Athénám. Rivalita mezi demokratickými Athénami a konzervativní Spartou, podporující oligarchické režimy, vedla k peloponéské válce 431 – 404 př. n. l., z níž vyšla (mj. díky perské podpoře) Sparta vítězně a získala kontrolu nad většinou řeckých států. V roce 371 př. n. l. byla poražena Thébami v bitvě u Leukter; poté se osamostatnila Messénie a rozpadl se peloponéský spolek. V dalším období význam Sparty poklesl. Pokusy o demokratické reformy králů Ágida IV. (vládl 245 – 241 př. n. l.) a Kleoména III. (vládl 235 – 222 př. n. l.) byly neuspěšné. Úsilí tyrana Nabise zmařeno v roce 192 př. n. l. intervencí achajského spolku podporovaného Římany. – Málo početní plnoprávní občané Sparty se věnovali pouze vojenství, zatímco mnohem početnější nesvobodní heilóti provozovali hospodářskou činnost. Omezená práva měli perioikové. Státní zřízení ustanovené podle tradice Lykúrgem mělo vojenský a oligarchický ráz. Rozhodující moc měl sbor pěti úředníků (eforů), rada starších (gerúsia) a dva králové (vrchní vojenští velitelé, měli též určité pravomoci soudcovské a kněžské). Sněm plnoprávných občanů starších 30 let, který se scházel jednou měsíčně, neměl zákonodárnou iniciativu a jednal pouze o návrzích rady.
peloponéský spolek, spartská symmachie; politická organizace ve starověkém Řecku pod vedením Sparty. Členové peloponéského spolku byli povinni odvádět vojenské kontingenty v době války. Peloponéský spolek sdružoval řecké polis na Peloponésu (kromě Argu a Achaje). Trval od 2. pol. 6. stol. př. n. l. do roku 371 př. n. l., kdy byla Sparta poražena u Leukter.