Stalingrad

Jak to začalo

Na jaře 1942 se Hitler znovu pokusil o rozhodující úder. Soustředil jádro svých sil na jižním úseku fronty a vyslal je k Volze a k naftovým pramenům Kavkazu. Cílem tohoto široce založeného útoku bylo odříznout Moskvu od důležitých, průmyslových, zemědělských a naftových oblastí na jihu země, poté ji obklíčit, dobýt a tím zlomit odpor celého Sovětského svazu. V červnu 1942 se mezi Donem a Volhou rozhořela největší bitva v dějinách – bitva u Stalingradu. Hrdinný boj sovětských vojáků v ulicích sledoval s napětím a obavami celý demokratický svět. SSSR prožíval nejtěžší období Velké vlastenecké války.

Průběh bitvy

U Stalingradu se situace zhoršila ve druhé polovině července, kdy sem hitlerovské vedení poslalo posílenou 6. armádu a 4. tankovou armádu a zaměřilo jejich útok přímo na Stalingrad V té době se stalingradský front teprve formoval. Pracující Stalingradu pod vedením komunistů začali opevňovat město. Denně pracovalo na obranných pracích přes 150 000 místních obyvatel, bylo přemístěno několik desítek miliónů kubických metrů zemin. Vlastní obranné operace na přístupech k Volze začaly 17. července 1942. Obrana města Stalingradu se protáhla až do 18. listopadu 1942. Od 19. listopadu začíná druhá část stalingradské bitvy – útočná operace. Obě tyto části ovšem spolu hodně souvisí a tvoří jednu velkou historickou bitvu, která znamenala přelom v druhé světové válce.

Současně s operacemi u Stalingradu zaútočila fašistická vojska směrem na Kavkaz. Mezitím se rozhořela v celé hrůze stalingradská bitva. První údobí obranné bitvy na vzdálených přístupech ke Stalingradu, které zabírá druhou polovinu července a prý i týden srpna, tvoří boje u Donu. Hlavním úkolem sovětské obrany bylo zpomalit útok nepřítele a způsobit mu co největší ztráty. Touto zdržovací taktikou se sovětskému velení podařilo získat čas a využít ho k nutným obranným opatřením. Hitlerův plán odříznout centrální oblasti Ruska od jihu a od Kavkazu byl touto operací překažen.

Druhé období obranné bitvy začalo 8. srpna a trvalo do 20. srpna 1942. Bylo charakterizováno boji na vnějším obvodu Stalingradu.Nepřítel byl do města na 30 km. Mezitím bylo na sovětské straně zdokonaleno řízení obranných operací. Do boje byly zasazeny 62., 64., 57., a 51. armáda. Dvě z těchto armád 57. a 51. byly velmi oslabeny z předcházejících bojů, ale tvořili dosud bojeschopné celky. Dne 9. srpna začaly sovětské protiúdery zpomalovat nepřátelský postup a na čas je zastavily.
Tehdy se hitlerovské velení rozhodlo dobýt město soustředěným úderem 4. tankové armády a 6. armády. Začátek této operace znamená také začátek dalšího údobí ve vývoji stalingradské bitvy, které trvalo od 21. srpna do 3. září 1942. Nepříteli se podařilo překročit Don poblíž osady Vertjačij a proniknout vnějším obvodem obrany města. Dne 23. srpna dosáhly německé divize Volhy v úseku Jerzovka- -Rynok. Tím byla 62. armáda ve Stalingradě odříznuta od ostatních sovětských vojsk na sever a na severozápad od města. Německé letectvo soustředěně útočilo na město a provádělo proti Stalingradu přes 2000 náletů denně. Jakmile německé divize dosáhly Volhy provedlo německé velení úder z jihu. 62. armádě a z části 64. armády hrozilo obklíčení a zničení a městu obsazení proto byla 62. armáda na střední obranný obvod. Tímto manévrem se podařilo v noci na 31. srpna nejen uchovat bojeschopnost armády ale překazit také plán německého vrchního velení dobýt Stalingrad z jihu.

Od 4. září začaly boje na vnitřním obvodu stalingradské obrany. Tyto boje byly charakterizovány mnohými sovětskými protiútoky. Tím bylo útočníkovi znemožněno soustředit síly na hlavní útok.
Poslední údobí obranné bitvy o Stalingrad začíná 13. září 1942 a je charakterizováno boji ve městě. Toto nejdelší ale také nejkrutější a nejhrdinnější období stalingradské obranné bitvy vyvrcholilo 14. září kdy hitlerovské velení vrhlo na město 7 divizí, 500 tanků, několik set letounů a zaměřilo na město palbu víc než 1000 děl. Německé velení často měnilo směr útoku, aby oklamali sovětskou obranu. Dobýt město se mu ani 14. září nepodařilo. Od 27 září do 8. října probíhaly těžké boje v severních částech města – v dělnických čtvrtích. Pouliční boje se přenesli do prostoru Stalingradského traktorového závodu Barikády a Rudý říjen. Protože bylo německé obyvatelstvo už unavené a znepokojené tou věčnou operací, oznámilo německé vrchní velení dobytí Stalingradu.

Velení stalingradského frontu mezitím připravilo plán protiútoku, který se měl stát osudným pro 6. německou armádu. Hlavním úkolem operací mělo být překvapení unaveného nepřítele. Německé vrchní velení vůbec neočekávalo, že sovětská vojska jsou schopna tak veliké akce.

Dne 19. listopadu 1942 přešla vojska Stalingradského, jihozápadního a donského frontu do velkého protiútoku. V první části která trvala do 11. prosince, byla prolomena německá postavení severozápadně a jižně od Stalingradu a hlavní německé síly v této oblasti byly obklíčeny. Průlom fronty se podařil a vedl ke spojení vojsk Stalingradského frontu s vojsky Jihozápadního frontu kterému velel generál Vatutin. Dne 23. listopadu se první jednotky spojili v úseku stanice Krivomuzginskaja. Vojska Donského frontu pod velením generála Rokossowského prolomila německou obranu na úseku Kletskaja – Bližnaja Perekopke. Tím bylo obklíčeno 22 fašistických divizí = asi 300000 vojáků. Hitler velice zuřil, když o tom dostal hlášení, ale rozhodl se, že nebude vydána žádná zpráva. Místo toho začala německá propaganda vydávat zprávy o údajných obrovských sovětských ztrátách před Stalingradem a mluvila o takových sovětských útvarech, které přitom vůbec neexistovaly.
Druhá část protiútoku trvala od 12. prosince 1942 do Nového roku 1943. Hlavním cílem sovětských operací v tomto období bylo zničit údernou skupinu maršála Mansteina, která se pokoušela probít se k obklíčené 6. armádě a ještě víc sevřít kruh kolem obklíčeného nepřítele. Nejdůležitější částí tohoto časového období je tzv. kotělnikovská operace, která skončila zničením německé skupiny v prostoru Kotělnikova. Koncem roku 1942 zahájila sovětská vojska nový útok proti skupině maršála Mansteina a porazila ji. Tím zmizela poslední naděje pro obklíčenou 6. armádu.

Poslední etapa útočné operace trvala od ledna do 2. února. Úkolem sovětských vojsk bylo rozbít obklíčenou německou 6. armádu na jednotlivé části a postupně likvidovat. Tato operace začala 10. ledna 1943 a skončila 31. ledna, kdy úplně ustal odpor jižní skupiny obklíčených vojsk. Téhož dne kapituloval také velitel 6. armády generál Paulus, kterého Hitler těsně před tím jmenoval polním maršálem. V celé bitvě padlo 91 000 vojáků, 2500 důstojníků a 24 generálů. Vítězstvím sovětů byl konec Hitlerovým výhrám. Hodně lidí pochopilo nesmyslnost a zločinnost celé války proti sovětskému svazu. Dne 12. července 1943 byl národní výbor „Svobodné Německo“ oficiálně založen v Moskvě a hlavní roli sehráli protifašističtí bojovníci především němečtí komunisté.

Bitva u Stalingradu znamenala základní přelom v 2. světové válce. Byl to počátek úplné prážky fašistických útočníků. Sám Churchill ji charakterizoval: Tato strašná katastrofa Němců učinila konec Hitlerovým pokusům dobýt Ruska silou zbraní a zničit komunismus. Od této chvíle nebyl již Sovětský svaz jen jedním z partnerů v protihitlerovské koalici, ale stal se její uznávanou hlavní silou.